Ve věku 85 let zemřela dědička šlechtického rodu Nosticů Mathilda Nostitzová. V tiskové zprávě to dnes oznámil Nadační fond Mathilda, který hraběnka Nostitzová založila. Zdeněk Lébl z fondu doplnil, že hraběnka zemřela v úterý po dlouhé těžké nemoci. V Česku se po návratu z emigrace věnovala mimo jiné pomoci zrakově postiženým.
Fond Mathilda, jehož byla patronkou, se zabývá například výcvikem vodicích psů, pořádáním akcí pro zrakově postižené a speciálních počítačových kurzů či podporou mladých handicapovaných hudebníků.
Mathilda Nostitzová se narodila na zámku v Plané na Tachovsku. Ve svém domově ale strávila jen část dětství, protože její rodina musela po komunistickém převratu v únoru 1948 z Československa emigrovat. V zahraničí pak vystudovala hotelovou školu a poté pracovala v cestovní kanceláři, v hotelu i jako novinářka. V roce 1970 si vzala italského diplomata a poté žila v řadě evropských měst, ale také třeba v Japonsku nebo Ománu.
Do Československa se vrátila až v roce 1990. O dva roky později se poprvé vrátila i do rodné Plané, kde našla zámek svého rodu ve zdevastovaném stavu. Požádala o něj v restituci, zámek jí však vydán nebyl.
Poté se zaměřila na podporu lidí s těžkým zrakovým postižením. Významně se podílela například na založení centra výcviku vodicích psů v Praze-Jinonicích. Pomohla pro tyto účely získat finanční i materiální dary. V září 2012 dostala stříbrnou pamětní medaili Senátu právě za podporu zrakově postižených. „Paní hraběnka Nostitzová víc než 25 let pomáhala lidem se zrakovým postižením a za tuto svou činnost obdržela i několik prestižních ocenění. Podařilo se jí za tu dobu osobně podpořit mnoho projektů, uspořádat celou řadu významných společenských událostí a přispět i značnou finanční částkou na aktivity, které přímo pomáhají nevidomým a slabozrakým,“ sdělil ředitel Nadačního fondu Mathilda Luboš Krapka.
V jednom rozhovoru prohlásila: „Jsem jako všichni ostatní.“ Kéž by měla pravdu. Její dobrosrdečnost, laskavost a síla vytrvat v boji za to, co je správné, byla opravdu výjimečná. Ne, paní hraběnka nebyla jako všichni ostatní, byla to mimořádná osobnost. A všem nám bude chybět.
„Její dobrosrdečnost, laskavost a síla vytrvat v boji za to, co je správné, byla opravdu výjimečná,“ uvedl dnes na twitteru europoslanec a předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových - Museum Kampa Jiří Pospíšil.
P.S.
Při vší úctě k nedávno zesnulé herečce Lubuši Šafránkové, porovnejme osobnosti těchto žen s tím, jak se s oběma rozloučila široká veřejnost. Hraběnka Nostitzová jakoby nebyla. Neodejmutelný podíl na tom mají i veřejnoprávní média. I ta jsou obrazem stavu společnosti a všeobecného úpadku mravních a morálních hodnot. Jejich příkladnou nositelkou byla i hraběnka Mathilda Nostitzová. Především takoví lidé posouvají společnost k vyspělosti poctivou, každodenní prací. V médiích není vidět, ale zanechává nesmazatelné stopy všude, kde tito výjimeční lidé žili a působili. Čest jejímu dílu, odkazu a památce.
Jan Šinágl, 25.7.2021
Komentáře
Dědička šlechtického rodu Nosticů Mathilda Nostitzová, která zemřela minulé úterý ve věku 85 let, bude pochována ve svém rodišti v Plané na Tachovsku. Informoval o tom Zdeněk Lébl z Nadačního fond Mathilda, který hraběnka Nostitzová založila a jehož smyslem je zlepšení kvality života slabozrakých a nevidomých lidí. Mathilda Nostitzová se narodila na zámku v Plané, kde ale strávila jen část dětství, protože její rodina musela po komunistickém převratu v únoru 1948 z Československa emigrovat. V zahraničí pak vystudovala hotelovou školu a pracovala v cestovní kanceláři, v hotelu nebo jako novinářka. V roce 1970 si vzala italského diplomata a žila v řadě evropských měst, ale také třeba v Japonsku nebo Ománu. Do Československa se vrátila v roce 1990. O zámek v Plané požádala v restituci, nebyl jí ale vydán.
ČRo, 27.7.2021
Váš názor na její veřejnou neznámost plně sdílím. Je to jako vždy. Chceme-li aby o někom nebylo vědět média mlčí. Jsou desítky těchto příkladných lidí na jejichž činy se záměrně nevzpomíná, a když tak jednou v roce. Jejich myšlenky přestanou nás tak oslovovat. Mladší už neví kdo byl Ronald Reagan, Jan Palach, Jan Zajíc, Mašínové. Miroslav Tyrš, zakladatel Sokola, je kdosi, ale spíše cosi. Sama televize tento nezpůsob zamlčování nezaviňuje. Je řízena. Bohužel většina z nás si to neuvědomuje, nebo je jí to jedno. Tak chátrá duch národa, ale jeho břicho nedostatky nemá.
K. Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.