Tuto větu pronesl kardinál v Událostech ČT, dne 18.12.2021 v rozhovoru pro českou televizi. Z jeho skvělého kázání při zádušní mši svaté za presidenta Václava Havla nepřinesla veřejnoprávní ČT ani slovo. Veřejnosti jen sdělila, že se konala. Kázání trvalo 14 minut a měla by si ho vyslechnout celá země. V Událostech ČT bylo věnováno 10.výročí úmrtí presidenta Václava Havla také čtvrt hodiny, především ve stylu kdo kde byl, s minimem toho, co veřejnost zajímá, tedy nosné myšlenky, ne bezobsažné a bezduché „obrázky“. Večer, v hlavním vysílacím čase, vysílala ČT Stardance… Katedrála Svatého Víta slouží stalé zemi a svému lidu, jako tomu bylo po dlouhá staletí. Veřejnoprávní Česká televize stále méně!
Bohužel jsem zádušní mši svatou nestihl (zpravodajství o dění v Praze, které média nezaznamenala, následuje zítra). Naštěstí je celá zádušní mše na KATEDRALA.TV – kázání kardinála Duky od 21:40 do 35:40 min. Výtah podstatného níže:
„Nikdy při jeho pohřbu se v této katedrále nesešlo tolik vysokých představitelů světa jako o jeho pohřbu. Máli na nás spočinout duchovní váha tohoto místa, je třeba v tom pokračovat. - A nakonec uvedu něco, co se týká každého Čecha, Moravana, Slezana a to je stavba samotná. Karel IV., otec vlasti, chápal Katedrálu jako duchovní pevnost, chráněnou národními světci a mnoha dalšími osobnostmi, které obrazně řečeno povolal k jejich stolu. Podstatné na této budově, jejíž architektonický plán Karel IV vytvářel s Petrem Parléřem (český Němec Petr Parler, pozn. JŠ) je především, že vznikala celá staletí a v jistém slova smyslu dokončená není. Je v ní uložena práce a úsilí mnoha generací lidí, včetně těch tzv. obyčejných - Před Bohem nejsou ani významní, ani obyčejní lidé. Je přece nabíledni, že Parléř s císařem ji sami nepostavili. Katedrála není hromada kamení, z té vzešla, že kameny dostaly tvar. Kvádr i socha jsou kameny, kterým autor vnutil svou vůli. Pak byly uvedeny v řád, pevně a moudře stanovený architekty.
Ať si každý sám u sebe uváží za prvé: že je sám takovým kamenem, kvádrem a ptejme se, co jsme z toho kvádru udělali anebo uděláme. Zda vznosnou sochu, nebo znetvořený chrlič, který zvýše plyje na poctivé lidi.
Za druhé: Jak se kdo staví k řádu, protože lidský organismus má pevně stanovený řád. Řád vytváří rodinu, školu pracoviště, obce i stát. Patrně se pak přestaneme ptát, jak je tohle a támhleto možné. Zdá se vám možná, že nemluvím k tématu, ale bez tohoto kontextu nelze pochopit Václava Havla, ani jako člověka, ani jako politika a státníka. Víme, kým Václav Havel byl, politikem, státníkem, presidentem, ale také myslitelem, dramatikem a spisovatelem. Z toho všeho je pro tuto chvíli důležité to, že byl myslitelem, myslel. Je tomu tak proto, že zde jde o duši a na tu opravdu nejde zavěsit vyznamenání. Stejně tak v nebi nikdo nemá ani tituly, ani medaile, ani lampasy, ani červenou kleriku. To všechno je úplně zbytečné. Budu se proto zabývat jen Václavovou nesmrtelnou duší.
Byli jsme dobrými přáteli. Přátelství z věznice, muklů, je zpravidla pevné. Poznal jsem tak jeho niterné obavy, hledání, znám otázky, které si kladl a které jsme rozebírali po řadu měsíců a později let. A znám i jeho strmý vzestup v závěru života. Mám-li nakreslit duchovní tvář Václava Havla postačí, abych citoval tři krátké texty:
Václav Havel - první citát: „Má to smysl“ (1984)
„Tady člověk, tedy ve vězení, ať chce nebo ne, si často musí položit otázku, jestli tohle všechno má smysl a jaký? Cítím, že na světě existuje nějaký řád a že všechno směřuje k jednomu cíli: Ve všem co dělám, se orientuji na něco, co mně přesahuje. Nikdo nemá právo si myslet, že všechno je jen náhoda a že nic nemá smysl.“
Otázka žurnalisty: Jaký je tedy váš Bůh?
„Můj Bůh je mistr vyčkávání, je to moje svědomí, ale také má svobodná vůle a má naděje. Ale nedokážu mu dát nějakou konkrétní podobu, ale to neznamená, že je abstraktní, jen je zahalen mlhou. Jsem tedy věřící, jestli chcete, ale nejsem konvertita. Vzhledem k tomu, že jsem pokřtěný, mohl bych se označit za nepraktikujícího katolíka. Tím chci říci, že křesťanské prozření je něco vážného a mám téměř strach dát vám za pravdu, že tedy věřím ve svého Boha, který je zpátky.“
Václav Havel - druhý citát: „Svatý Vojtěch a my“ (texty 1999-2003)
„Svatého Vojtěcha považují právem za svého světce různé národy střední Evropy. Rodem však patřil do historických Čech a v Praze byl též biskupem. V jistém smyslu byl tedy nám Čechům asi nejblíž a přesto jsme se za jeho života i po jeho smrti chovali prapodivně. Žije-li přesto trvale s námi, je to zřejmě proto, že tu žije jak pradávné zrcadlo naší malosti a našeho sobectví. Tedy jako jakési špatné svědomí.“
Václav Havel - třetí citát: „Kdo řekl A musí říci i B.“ (texty 1968-2008)
Otázka žurnalisty: Spatřujete už někde v 80.tých letech špetku naděje?
„Nejdřív bych měl asi říci, že naději, o níž dost často přemýšlím, zvláště v situacích obzvláště beznadějných, jako např. ve vězení, chápu především, původně a hlavně jako stav ducha, nikoliv stav světa. Naději prostě v sobě máme, nebo nemáme. Je rozměrem naší duše a není ve své podstatě závislá na nějakých pozorováních světa či odhadech situace. Naděje není prognostik. Je to orientace ducha, orientace srdce, přesahující i srdce bezprostředně žitého, zakotvená kdesi dál, za jeho hranicemi.
To je Václav Havel AMEN“
Kardinál a Arcibiskup pražský Dominik Duka, Katedrála Svatého Víta, Praha
18.12.2021
***
P.S.
Připomínám „Otec vlasti“ Karel IV., byl v anketě zvolen jako „Největší Čech“. Jeho otec byl francouzský Němec a matka měla už jen několik málo procent české krve. Jsme národem Bohemianů, různého etnického původu, žijící v Bohemii, jako tomu bylo po dlouhá staletí. Už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny.
President Václav Havel se jako jediný z presidentů po listopadu 89, omluvil za poválečný odsun obyvatel Československa s německými kořeny a za spáchané násilí a zločiny proti lidskosti. J.Š.
***
Read more...