Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Cituji z článku Případ odebraných dětí Evy Michalákové je zahanbující. Vlastenectví mnoha lidem zatemnilo mozky.

Eva Michaláková neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle jeho včerejšího rozhodnutí postupovaly norské soudy v případu odebraných dětí podle zákona a zdůvodnily dostatečně, proč matka nesmí své syny vídat.

Je nutné nastavit zrcadlo našim domácím poměrům. Jak je vůbec možné, že naši společnost zachvátí tak infantilní hysterie a skoro všichni hned vědí, že české matce bylo v Norsku ublíženo? Jak to tak hned vědí, že pro české děti je nejlepší, aby zůstaly u matky? Kde se ta jistota vzala?

Tu železnou jistotu, že Norsko ubližuje české matce, jsme tu vzali jen a pouze z našeho dětinského nacionalismu. Naše vlastenecké srdce nám napovědělo, že dětem se nic špatného nedělo a že Barnevernet je hrozivá a zlá organizace. Kdyby se u nás rozneslo, že Barnevernet odebírá děti proto, aby je snědli norští ilumináti, tak by tomu třeba i polovina společnosti uvěřila.

Norské soudy nevynášejí své spisy do médií a my vlastně nevíme, co se v rodině Michalákových dělo. Víme jen to, že se případem zabývalo několik soudních instancí, jež spisy prošly, a vždy rozhodly proti matce. V těchto spisech tkví zásadní důvod, který podle Evropského soudu pro lidská práva ospravedlňuje v tomto případu postup Barnevernetu. Je přitom jisté, že ve spisech je něco dost hrozného, co napovídá, že dětem bylo ubližováno. Dnes šestnáctiletý starší syn mimochodem u evropského soudu sdělil, že se k matce vrátit nechce.

Rodina, v níž děti žily, musela projít temnou historií, kterou neznáme a znát ani nemusíme. Nic nám do toho koneckonců není, pakliže si nevezmeme do hlavy, že máme za někým stát z kmenových důvodů a třeba i z těchto kmenových důvodů hájit čísi právo ubližovat vlastním  dětem. Jenom proto, že je Čech nebo Češka. To je opravdu děsivá hloupost.

Na tomto případu je zcela skandální, jaké barbarské poměry u nás stále ještě panují. Norsko je velmi civilizovaná země, kde nemusíme mít vážnou starost o kvalitu tamního právního prostředí. Norským soudům bychom měli důvěřovat velmi podobně, jako důvěřujeme soudům českým. Tedy tak, že rozhodnutí soudu bereme vážně, byť se třeba i jeden soud může zmýlit. Víme ovšem, že celý justiční systém funguje, byť někdy klopotně, ale nakonec v převážné většině případů umožňuje průchod spravedlnosti.

Důvěra v instituce je základním předpokladem udržení demokracie, právního státu a svobodné společnosti. Norsko je naším spojencem a dobrým partnerem v mnoha oblastech. Zájem českých úřadů o české občany je správný. Ale za ty hysterické nóty, které jsme posílali do Osla, bychom se měli stydět.

***

P.S.

Nejsem psycholog ani psychiatr, ale možná je součástí spisu Barnevernet i duševní stav paní Michalákové, ne jako následek dlouhých let soudů, ale který mohl vést k odluce od dětí, aby jím nebyly v ohrožení. Její chování i fotografie to naznačují. Otec dětí v médiích prostor nedostal, jakoby nebyl?

Před lety jsem navštívil velvyslanectví Norska v Praze. O správnosti rozhodnutí Barnevetu i ESLP nepochybuji. J.Š.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)