Poprvé jsem využil služeb autobusového spojení Nobless Line na lince Praha – Bern. Mohu jen doporučit, profesionální vystupování a služby na nejvyšší úrovni (restaurace v přízemí, dokonalá toaleta, řidiči mají oblečení podle modelu pilotů British Airways). Autobus firmy SETRA je něco jako Concorde mezi letadly.
V restauraci jsem si popovídal i se synem dirigenta Václava Neumana, žijícího ve Švýcarsku. Vyprávěl jsem mu i o setkání s Rafaelem Kubelíkem, žijícího kdysi v Lucernu ve své nádherné vile na břehu Vierwaldstättersee a prof. Ivanem Klánským, vyučujícího klavír na konzervatoři v Lucernu a který se zúčastňoval akcí Sokola Luzern. Škoda, že o půlnoci ukončila provoz…
Následné Jednání na úřadech v Bernu bylo rychle vyřízeno s oboustrannými úsměvy. Služba občanům jak má být. O to více času mi zbylo na prohlídku Bernu – o nevšední zážitky se s vámi dovolím podělit.
Potřeboval jsem zajít na toaletu (zrovna jsem šel kolem nejznámějšího hotelu v Bernu, noblesního, majestátního Schweizerhofu). Zajdu do recepce: „Mohl byste mi říci, kde se nacházejí veřejné toalety?“ - Odpověď doprovázená úsměvem: „V prvním patře“. To jak vypadala toaleta, by bylo na další článek, jako na zámku:-) Při odchodu jsme si s recepčním vyměnili úsměvy.
Měl jsem chuť na kávu, na ulici stojí automat, nemohl jsem „zaboha“ objevit systém placení? Kolemjdoucí pomohl: „Obslužte se a zaplaťte v obchodu“ (firma MIGROS). Totéž jsem zažil se stánkem za pokladnami (cca 15 m vzdálených) při východu z prodejny (firma COOP).
U firmy McDonald a dalších, nejsou automaty na WC (jako v Praze). Použít je může i „nezákazník“.
Okolí Bundeshausu (budova Parlamentu), čisto, vše upraveno, koše na odpadky velké, z nerezu, se speciální částí pro zbytky cigaret. Jeden vedle druhého, vypadající stále jako nové, stejně jako po celém Bernu. Nikde jsem nezahlédl jediný, který by byl plný, či odpadky kolem něho.
Na náměstí před budovou parlamentu jsem narazil na stánek s chlebem firmy Steibach BELP, upečený v pecích, kde se topí dřevem a používající jen přírodní přísady. Chtěl jsem si zakoupit na zkoušku jeden tmavý, po ochutnání jsem si zakoupil další tři:-) Takový chléb, s poctivou cca 5mm silnou, křupavou kůrkou, přiměřeně těžký, jsem naposledy jedl před cca 50 lety, kdy potřebné suroviny ještě byly bez chemie a „nezabíjely“ chutě. Stánek tohoto skvělého pekařství se tam nachází vždy při trzích. Konají se pravidelně, po celý rok, nejen o svátcích. Pokud navštívíte Bern, stavte se. Ode dneška neopomenu navštívit Bern při každé návštěvě Švýcarska:-) Duchem a atmosférou připomíná Prahu, jen v té čistotě má Praha hodně co dohánět…
Kousek od hlavního nádraží iniciovala akci skupinka občanů na téma nebezpečí předsudků. Měli jsme se o čem bavit. Přispěl jsem také jedním citátem: „I předsudky nám dávají možnost řešit situaci, pokud skutečně hledáme a nepodléháme matoucím pudům, emocím a nenávisti. Ty vždy usnadňují manipulaci, jdoucí proti zájmům společnosti.“
Tramvaje v Bernu neřinčí, jakoby jely po gumách a nechtěly rušit báječnou atmosféru města. Tradiční otřesy ve vozech pražského Metra nezažijete nikde, městu vládnou trolejbusy. Vzduch je jako v lázních. I proto je Bern tak atraktivní pro bydlení, bohužel si to každý nemůže dovolit. Zato si může každý dovolit tradiční koupání v řece Aaře – nádherná ledovcová voda, kdy se necháte kilometry unášet rychlým proudem a musíte si dát jen pozor, abyste včas odbočili na břeh:-)
Při zpáteční zastávce v Curychu, jsme zatavili přímo u Testovacího centra na covid - už jen ojedinělí zájemci.
Jiná země, jiní lidé, jiné mravy, jiné způsoby.
Jan Šinágl, 25.5.2022
Read more...