Aktualizováno 29.9.2022: Senátor USA John McCain na setkání s příslušníky praporu AZOV v prosinci 2016 - Morituri te salutant: když věta ze starověku a jedna z nejkrásnějších českých písní studené války dostávají nový rozměr v přelomovém dění naší doby - Obrana Ukrajiny je i naší obranou!
***
Je nutné trvat na tom, že demokratická politika má být za všech okolností omezována hodnotami, jako jsou úcta k právu, slušnost a spoluzodpovědnost. Česká republika vchází do nejobtížnějšího období svojí existence…
„Nemohu vám slíbit nic než krev, pot, dřinu a slzy“ – jediná věta, ve které nový britský premiér Winston Churchill 13.5.1940 v Dolní sněmovně dokázal definovat politiku své nastupující vlády, popsal válečné cíle a určil budoucnost země. Celá jeho řeč měla jen něco přes deset minut.
V této chvíli je však i této zemi vyhrožováno válkou a agresor otevřeně a cíleně útočí na životní úroveň a stabilitu české ekonomiky a politiky. Vydírá a všemi prostředky destabilizuje českou společnost.
Šílenec z Moskvy vyhrožuje použitím jaderných zbraní, pokud mu svět nedovolí vyhnat ukrajinský národ za Dněpr a neschválí masakry a genocidu. Jeho spojenci a posluhové v Maďarsku, Itálii, na Slovensku, v Německu i v Čechách jen čekají na první příležitost mu to povolit a vyměnit hodnoty liberální demokracie a úctu k lidským právům za otrocké jho.
Ve chvíli, kdy statisíce českých domácností a podniků stojí před dosud nepředstavitelnou nejistotou, prezident Zeman v jediném opožděném novinovém monologu nebyl schopen nabídnout společnosti ani slovíčko povzbuzení nebo naděje.
Česká politická scéna se za více než tři desetiletí míru nedokázala alespoň přiučit hodnotám a pravidlům demokracie. Vystačila si s volebními rituály a kuchařkou základních praktických dovedností mediálního vystupování. Na úctu k právu, slušnost a pocit spoluzodpovědnosti nebyla chuť ani čas. Teď by byly potřeba.
Winston Churchill si mohl v nejkritičtější situaci dovolit do malého válečného kabinetu pozvat nejkvalitnější a nejodvážnější lidi z vedení opozice právě proto, že všichni, ač mohli mít různé názory, sdíleli stejné hodnoty.
Totéž ovšem platí pro záškodnické vystupování části politiků Občanské demokratické strany a v míře nejvyšší pro otevřeně rozvratné jednání odcházejícího prezidenta. Ten, coby produkt populismu a úrovně ulice, v této funkci zcela upřímně a otevřeně nikdy žádné hodnoty a pravidla demokracie neuznával.
V posledním roce byl dokonce devadesát procent času nezvěstný. Mohlo to sice urážet jemnocit liberálů, ústavních právníků a historiků, ale v situaci, kdy se toho zas tak moc nedělo, byl jenom nedůstojnou výčitkou nedospělé neústavnosti a neúcty k hodnotám.
Chtějme od našich politiků pravdu i slova naděje – ne ostudné bláboly.
Protože i nás ještě čekají porážky, obtíže a nezdary dřív, než demokratický svět najde cestu, jak porazit šílence, vyhrožující jadernou apokalypsou.
Prezident už jen k tradiční sebechvále přidal jen neuctivé nálepkování členů vlády, po jejichž odvolání on sám touží.
Miloš Zeman, který kromě politiky nikdy nic neřídil, kdysi bohatou sociální demokracii přivedl na okraj bankrotu, a politickou stranu, vládu i prezidentský úřad vedl jen za cenu miliardových ztrát z korupce svého okolí, chce udílet rady vládě ve skutečné krizi. Bylo by to směšné, kdyby to pro zájem země neznamenalo tragédii.
To porovnání s Velkou Británii května 1940 je nakonec na místě. I my se nyní potýkáme s dědictvím dosavadního pohodlí a appeasementu a hledáme hodnoty natolik pevné, aby nás udržely i v nadcházejících časech nepohodlí.
Chtějme od našich politiků pravdu i slova naděje – ne ostudné bláboly. Protože, a tohle by nám politici měli mít odvahu říkat, i nás ještě čekají porážky, obtíže a nezdary dřív, než demokratický svět najde cestu, jak porazit šílence, vyhrožující jadernou apokalypsou a zničením života na Zemi.
Read more...