Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Předmluva k českému vydání

Mancur Olson získal pověst znalce už na samém počátku své akademické kariéry. Tehdy začal pomocí ekonomických nástrojů zkoumat jevy, které s ekonomií na první pohled nijak nesouvisely. Jeho prvním význačným dílem se stala kniha Logika kolektivní akce (vydaná v roce 1965), kde se detailně zamě­řil na zákonitosti vzniku zájmových skupin. Leitmotivem knihy je úvaha, že zatímco náklady na kolektivně prospěšnou akci nesou pouze její iniciátoři, výnosy z ní se rozptýlí mezi všechny členy skupiny. Z tohoto nepoměru je zřejmé, že pro osamocené jedince není příliš atraktivní zapojit se do organi­zace skupin a do podnikání kolektivně prospěšných akcí. Celkové výnosy ze společné akce nicméně bývají značné, a proto se zájmové skupiny nakonec zformují. Hledají přitom ale další způsoby, jak k tomuto účelu zmobilizovat co nejvyšší počet potenciálních členů. Logika kolektivní akce analyzuje tyto způ­soby, jimiž zájmové skupiny motivují své členy k tomu, aby se podíleli na společné činnosti.

Zatímco Logika kolektivní akce se zabývala snahou vyrobit či zajistit skupi­nové statky, které by jinak nevznikly, potažmo snahou zvýšit celkové bohat­ství, Vzestup a pád národů (vydaný v roce 1982) se zabývá rubem kolektivní činnosti - získáváním statků jedněch skupin na úkor skupin jiných. Poté, co se zájmové skupiny naučí kolektivně jednat a organizovat se, nezastaví se u tvorby kolektivních statků. Nabytou moc využívají k lobbování za opatření, která jim přinášejí zvláštní výhody na úkor zbytku společnosti. Princip kolek­tivní akce zájmových skupin jako jeden z nejvýraznějších společenskověd­ních konceptů popisuje nejen vzestup společnosti, ale i její sklon k degradaci. Nejednoznačnými přínosy kolektivní akce Olson provokuje a popichuje její horlivé zastánce.

Vzestup a pád národů popisuje neblahý vliv zájmových skupin na růst v roz­vinutých zemích. Na počátku modernizace, kdy začínal překotný ekonomický rozvoj, byly náklady na zorganizování velkých zájmových skupin poměrně vysoké. S postupem času poklesly, alespoň v relativním poměru k nákladům jiných aktivit, a skupiny se dokázaly utvořit, načež začaly lobovat ve snaze zajistit si zvláštní zacházení. Jelikož pro politiky znamená poskytnutí zvlášt­ních výhod přínos v podobě okamžité podpory a protože mohou náklady roz­ptýlit na neorganizované členy společnosti, snadno podléhají tlakům zájmo­vých skupin. Ty tvoří ucelený volební blok, jehož podporu není radno ztratit. S tím, jak se rozšiřuje legislativa sloužící zájmovým skupinám, se však snižuje i hospodářská výkonnost země.

Pokud si zájmové skupiny v takové situaci udrží svoji politickou sílu, zejména svoji velikost vzhledem k ostatním voličským skupinám, bude velice nepravděpodobné, že by politici zrušili legislativu, kterou předtím přijali na přání zájmových skupin. V zemi nastane dlouhé období stagnace, které přeru­ší pouze vnější šok v podobě války či revoluce. Koaliční vazby se rozruší a zru­ší se legislativa, která byla ušita na míru dříve vlivným zájmovým skupinám.

Olson upozorňuje, že se jedná o začarovaný kruh. S tím, jak se země hos­podářsky rozvíjejí, se zvyšuje vliv jejich zájmových skupin, které posléze rozvoj zpomalují. Vytvoření formálních zájmových skupin je zprvu znakem modernizace, poté se ale stanou paradoxně hlavní překážkou pokračování modernizace.

Český překlad vzniká jako potvrzení platnosti myšlenek Mancura Olsona. Těsně před svojí smrtí Olson pracoval na knize, která měla shrnout jeho celo­životní reflexi socialismu, hospodářského vývoje a uvažování o účinné stra­tegii ekonomické transformace. Kniha byla ovšem vydána až post mortem, pod názvem Moc a prosperita (2000). Olson navíc v roce 1990 založil Institut pro výzkum neformálních institucí (IRIS, Institute for Research on the Infor-mal Sector), který existuje dodnes a pokračuje v Olsonově výzkumu o účinku složitých a vzájemně provázaných společenských institucí, zajištujících bohat­ství. Olson, když zakládal IRIS, byl průkopníkem v hledání vysvětlení hospo­dářského vývoje na pozadí politických, právních a společenských institucí, spíše než by odkazoval na pouhou akumulaci kapitálu a vývoj technologií.

Abychom mohli docenit Olsonovu práci, musíme vzít v potaz jeho rozliše­ní mezi úzkými a širokými zájmy, s kterým přišel právě v této knize. Připo­meňme si Huma, který tvrdil, že při tvorbě politických institucí bude nejlepší předpokládat, že lidé neberou žádné ohledy na ostatní. Nemyslel tím, že by tomu tak pokaždé bylo, chtěl pouze říci, že politická moc má být svázána pojistnými mechanismy, aby se zabránilo jejímu zneužití, neboť není vylou­čeno, že o ni budou usilovat lidé, kteří se ničeho neštítí. Uvědomme si, že politická moc může být, a vskutku nezřídka bývá, využívána jedněmi na úkor druhých. Protože je stát instituce, která obsahuje monopol na povolené násilí, zneužití jeho moci je veskrze tragické a navíc v dějinách až příliš časté (čehož dvacáté století je výmluvným příkladem). James Buchanan následoval Hume-ho doporučení a ve své politické ekonomii tvorby ústav (konstituční ekonomii) předpokládal, že politici se chovají jako homo economicus. V oblasti veřejných financí to znamená, že vládci se snaží získat co nejvíce moci a vlivu zvyšo­váním daňových příjmů. Když je jejich působení omezeno jen na krátkou dobu, uvalí na společnost vysoké, až konfiskační daně, aby se poté přesunuli do bezpečí. Olson tyto aktéry ve svých pracích pojmenovává jako „nájezdní­ky". Na druhé straně popisuje „usazené loupežníky", což jsou politici, kteří o politice uvažují v mnohem delším časovém horizontu. Namísto toho, aby na zemi uvalili drakonické daně, prosazují širší zájmy tím, že prosazují politiku vedoucí k budoucímu blahobytu. Svůj osobní příjem zvýší, pokud se budou starat o bohatství celé země a přitom ponechají pevnou míru zdanění. Dvacet procent ze sta tisíc je vždy více než padesát procent z dvaceti tisíc.

Olson před čtenáře postavil základní dilema politiky - jaké politické insti­tuce máme zvolit, chceme-li, aby vládnoucí elita prosazovala široké zájmy namísto úzkých? Prvním cílem bude co nejvíce zabránit „kořistnickým" moti­vům, aby se vůbec mohly vyskytnout. Dále bude nesmírně důležité politiku omezit pomocí pravidel, bránících politikům v konfiskačním zdanění.

Celkově vzato víme vlastně docela málo, s výjimkou několika vágních obec­ných pravidel, o tom, jak určité země bohatnou. Pevná vlastnická práva, volná tvorba cen, svoboda uzavírání smluv, nízká míra zdanění a regulace, měnová politika podle pravidel, fiskální odpovědnost a neomezený obchod se zahra­ničím se zdají být základními ingrediencemi pro hospodářský růst a obecnou prosperitu společnosti. Chybí-li něco z výše uvedeného ve větším množství, zvyšuje se pravděpodobnost, že země nenastoupí na cestu pozitivní přeměny a obecné prosperity. Olsonova práce nám připomíná, že určité věci kolem nás jsou poměrně prosté. Chceme-li účinně jednat jako skupina, musíme vytvořit zájmovou skupinu. Totéž platí, pokud chceme dosáhnout politické reformy omezující zájmové skupiny. Bez dobře zorganizované koalice, která by refor­mu prosazovala, nikdy k žádné reformě nedojde.

Peter J. Boettke Georgie

Mason University

P.S.

Knihu v ceně 299,-Kč obdržíte v Liberálním institutu, Praha, Spálená 51, III.patro.

Jan Šinágl, 18.11.2011

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)