Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 16.07.2024 05:37
    Co jsou konspirace? Referáty soudců, usnesení, které vyloží věc ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 17:09
    Karma vzkazuje poškozeným: Není třeba se mstít. Jen se posaďte ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:31
    Honzo, k Tvému článku "Všesokolské slety......" nesouhlasím s ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:26
    Bravo Barboře - presentovala naši zemi lépe, než všichni ...

    Read more...

     
  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...

     
  • 29.06.2024 13:14
    ČLK Seminář info: Moje vystoupení se obešlo s prezentací sotva ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Capek Tichy hlas avers reversTichy hlas obsah„... Co dělat, je hrozně daleko od národa k národu; všichni jsme čím dál tím víc sami. Už bys raději nikdy nevytáhl paty ze svého domova; raději zamknout vrátka a zavřít okenice, a teď nás mějte všichni rádi. Mne po nikom už nic není..."

***

13 Epištoła k sudetským Němcům

Na rozdíl od rozhlasového (a dosud netištěného) Tichého hlasu je Čapkova Epištoła k sudetským Němcům známa, protože była určena pro Lidové noviny (18. 9. 1938, s. 3-4) a była také nejednou knižně přetištěna (Na břehu dnu, 1966, s. 412-413; OCC 3, s. 506-508).

Oba projevy dělí od sebe jen pár dní, ale „Epištola" rostla už z podstatně změněné situace. Hitler - ,,pře­ svědčen, že ani Francie, ani Británie nebudou kvůli Československu bojovat" (Churchill, s. 259) -vyčkával na příhodnou chvíli, aby bez následku spolkl Českoslo vensko tak jako Rakousko. Zato zapadní diplomatické młýny mlely naplno, aby za každou cenu zabránily situaci, kdy by - samy nenapadeny - musely kvůli Československu vstoupit do války. ,,V noci ze 13. na 14. září vešel pan Daladier ve styk s panem Chamberlainem. Francouzská vláda zastavala názor, že setkání francouzských a britských představitelů s Hitlerem by snad moh lo mít svou váhu. Chamberlain se však už poradil jen sám se sebou. Z vlastní iniciativy telegrafoval Hitlerovi a navrhl mu, že ho přijede navštívit. Dalšího dne o svém kroku informoval kabinet a odpoledne obdržel Hitlerovu odpoveď obsahující pozvání do Berchtesgadenu.

15. září dopoledne tedy britsky ministersky předseda odletěl na mnichovské letiště. Nebyl to zrovna správně zvolený okamžik. Když se to dověděli v Praze, čeští představitelé nemohli uveřit, že je to pravda. Byli kon­sternováni, že právě ve chvíli, kdy mají vnitřní situaci v Sudetech poprvé pevně v rukou, si britský ministerský předseda jede navštívit přímo Hitlera. Měli pocit, že to oslabí jejich pozici vůči Německu (Churchill, s. 271 az 272). 16. 9. odjížděl Chamberlain z Berchtesgadenu informovat svou vládu a Francii přesvědčen, že připojením převážně německých okresů Československa k Německu všechna nebezpečí pominou. V týž den, aniž ještě znal výsledky berchtesgadenských rozhovorů, francouzský ministerský předseda Daladier instruoval ,,francouzského vyslance v Praze, aby tam sdělil, že fran­couzská veřejnost by se protivila válce s Německem, kdyby nebyla přímo napadena vlast, resp. nevládla jistota britské pomoci" (Klimek, s. 627). A 17. 9. prý sám prezident Beneš před tímto vyslancem uvažoval o dobrovolnem vydání části Sudet s asi milionem obyvatel.

Epištola znamená list oslovující, poučující celou pospolitost. Čapek ve své „Epištole", psané s největší pravděpodobností 17. 9. a adresované cele obci sudetských Němců, reflektoval přiostrující se situaci tím způsobem, že sám také přitvrdil vlastní stanovisko a že byl vůči svým případným sudetským čtenářům nemilosrdny logikou svého uvažování. Nežádal po nich, aby změnili názor, ale tlačil je k tomu, aby změnili úhel pohledu: aby posuzovali svou věc v evropském měřítku, dokázali zaujmout historické hledisko (,,ten dosavadní stav... vyvíjel se po tisíc let"), volili mezi stavem napravitelným a nenapravitelnym (tj. válkou), aspoň na chvíli si připustili, že svou při nemusejí vyhrát, že i oni  mohou být poraženi. Nutil je - sražené do jednoho ideologicky uni formovaného šiku, aby se stali „soukromými lidmi" a brali za věci osobní odpovědnost. Ale znovu to był - v řevu „Heim ins Reich!" - jen „tichý hlas".

EPIŠTOLA K SUDETSKÝM NĚMCŮM

Dnes události nastupují tak rychłe, že to, co píši teď, může být zítra nebo pozítří povídáním už zbytečným; ale cítím, že lépe je mluvit nadarmo než mlčet před osudem ještě pořád odvratitelným.

Nemám práva ani moci, abych v této chvíli čímkoliv přispěl k řešení sudetoněmecké otázky; ale jako každý Čech, jako každý Evropan mám právo položit jinou, daleko obecnější a daleko prostší a jednoznačnější otázku: Chcete válku, nebo mír? Ani ta válka, ani ten mír se netýkají jenom vás; jsou věcí celé Evropy a celého lidstva. Tuto otázku klade dnes celý svět také někomu jinému, aby na ni jasně a definitivně odpověděl; ale márne, pokud na nás jest, nejvážnější důvody ptát se také přímo a osobně vás, lidí z Kadaně a Liberce, lidí z Kr nova nebo Trutnova nebo kdekoliv jinde stoji krov vaší rodiny: chcete vy, vy sami za sebe, vy podle svého vlast­ního rozumu a srdce - chcete válku, nebo mír?

Můžete tu otázku opáčit a položit ji nám druhým. Bez váhání vám odpovím za všechny Čechy i Slováky, za všechny Evropany: že chceme mír. Tak samozřejmá je obecná jednomyslnost. V této věci, že se cítím v právu říci to za nás za všechny: chceme mír pro sebe, pro celou Evropu, pro cely lidský svět; chceme mír pro své děti i pro generace budoucí. Snad budeme my, snad bude cela Evropa donucena bránit se proti porušení míru; ale jedna věc je a bude pro všechny věky jasná, děj se co děj: že v hrozícím konfliktu ta strana, do níž náležíme, válku nechtěla.

Věřím pevně, že by také mezi vámi było moc máło těch, kteří by rovnou řekli: Ano, já chci válku. Snad víc by se našlo těch, kdo by odpověděli: Raději válku nežli dosavadní stav. Taková odpověď by była vytáčkou; ten dosavadní stav nebyl a není něco definitivně uzavřeného; vyvíjel se po tisíc let a jeho podstatná, pro vás jenom příznivá změna była už a je opravdu na dosah ruky. Naproti tomu válka je něco, co by se nedalo zastavit ani vzít zpátky; těrn milionum mrtvých byste uz život nevrátili. Tady není jenom volba mezi něčím lepším a horším, nýbrž mezi skutečnostmi napravitelnými a nenapravitelnými.

Netřeba se divit, že snad leckoho z vás doposud ani ve snu nenapadlo, že by se případná válka mohla skončit jinak než vítězstvím režimu, se kterým jde jeho srdce; to je koneckonců věc přirozená lidské duši - my také nechováme ani nejmenší pochybnosti o tom, kdo by był vítězem v takové konflagraci; ale asi si to představujeme my a vy právě obráceně. Było by asi bezúčelné chtít se předem přehádat o tom, co se má stát; ale zanechme aspoň na okamžik dohadů, ve kterých jste stejně laici, a k tomu ještě jednostranně informovaní, a připusťte si ve skrytu druhou možnost: že to ten stát, který nechci jmenovat, prohraje; a ta prohra, na to múžete vzít jed, bude národní katastrofou. Myslete na tu pohromu a její další důsledky jako na pouhou možnost; a pak znovu se před svým svědomím a láskou k svému národu rozhodněte, jste-li pro válku, nebo pro mír.

A nemyslete si, že na vaší odpovědi, vy němečtí jednotlivci z Českého Krumlova nebo Karlových Varů nebo Šumperka, nezáleží a že to, co se stane, stane se z vůle dějin. Ne. Bude to vaše vůle - nebo vaše vina, jak se to vezme; ale była by to vůle nebo vina strašlivá a vy, vaše města a vesnice, by si ji odnesly nejvíc. Tentokrát by se bojovalo na německé půdě; déle než sto let neudělal váš národ tuhle zkušenost - a dnes, to víte, vypadá válka jinak; tomu se říká pokrok vzdělanosti. Dnes nevypovídají válku jenom hlavy států, nýbrž národy; a jeden každý z vás představuje ten národ. Není to jen vaše právo, je to vaše povinnost tu otázku si položit a hledat na ni konečnou odpověď.

Řeknu upřímně, nedovedu si ani představit tvař člověka, který by řekl: Ja chci válku. Ale chcete-li mír - a s tím se neobracím k stranám nebo k vůdcům, nýbrž k lidem soukromým, jako jsem sám; chcete-li opravdu mír, mír pro sebe a své děti, mír pro svůj národ, který milujete-, stačí. Potom se domluvíme. Pak už, ať nás cokoliv dělí, budeme mít něco společného, co budeme každý ze své strany podpírat: budeme mít společnou vůli k míru. Pak už se z nás i vás stanou spolupracovníci - nejenom na vašem přírodou i dějinami společném sudetském koutě, ale na míru světa. A na záchraně milionu krásných lidských životů. Ti, kdo by padli - ať by to był Australan, nebo Němec -, mají také nějaká práva, nemyslíte?

***

Karel Čapek ve svém posledním příspěvku napsaném pro Lidové noviny, Pozdravy (25. 12. 1938, s. 1-2):

„... Co dělat, je hrozně daleko od národa k národu; všichni jsme čím dál tím víc sami. Už bys raději nikdy nevytáhl paty ze svého domova; raději zamknout vrátka a zavřít okenice, a teď nás mějte všichni rádi. Mne po nikom už nic není..."

25. prosince 1938 Karel Čapek „zemřel na zápal plic pozdě rozpoznaný" (J. Čapková, s. 209).

Karl Jaspers: „Otázka viny“: „Morální prohřešky jsou základem poměrů, z nichž vyrůstají politická vina a zločin. Dopouštět se nesčetných malých činů nedbalosti, pohodlného přizpůsobování, laciného ospravedlňování bezpráví, nepozorované podpory bezpráví, podílet se na vzniku veřejné atmosféry, která šíří nejasnost a jako taková teprve umožňuje zlo, to vše má za následky, které zčásti také podmiňují politickou vinu na poměrech a dění.“ 

***

Jáchymov byl perlou Krušných hor. Zničil jej odsun a komunisté

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)