„Protože bez odvahy jsme na prodej.“ Mc Cain, bývalý kandidát na amerického presidenta.
Vzhledem k chování mladých i starých komunistů k úmrtí Václava Havla a Kim Čong Ila, posílám zamyšlení k chování představitelů českého státu, jejichž bezbřehá benevolence, blahovůle, liknavost, záměrná nemohoucnost postavit se a zaujímat pouhé postoje vůči dlouhodobým nešvarům české demokracie, by už jednou měla skončit přetrvávající ostudu českého vládnoucího etnika.
* * *
V únoru 2011 představitel mladých komunistů za účasti komunistické poslankyně parlamentu chválil ve svém projevu veřejně u hrobu zesnulého presidenta K. Gottwalda, že zavedl do komunistické strany bolševizaci (Předseda svazu mladých komunistů Československa Lukáš Kollarčík byl k 31.12.2011 propuštěn jako zaměstnanec ŮV KSČM. Byl s tím ukončen pracovní poměr. Pozn. J.Š.). Bolševizace napáchala obrovské lidské a materiální škody. Od roku 1917 vytvořila statisíce rozvrácených rodin a nešťastných dětí. Desítky milionů mrtvých. Kdo viděl film "Soviet story - Příběh rudého zla", pochopí proč se v Česku neustále promítají a točí další a další filmy o řádění nacistů. Aby se zastřely zločiny minulého a s o u č a s n é h o komunismu. Proto byl natočen další čtyřiačtyřicetidílný seriál z období kata Heydricha, který připomíná veřejnosti opět pouze levicový nacionální socialismus - nacismus v nejlepším vysílacím čase.
Filmů a dokumentů o současném socialismu mezinárodním - komunismu, který řádí od roku 1917 od Pacifiku po Jáchymov v různých státech planety dodnes, naopak v našich médiích od roku 2000 ubývá, ačkoliv v komunistických státech brutální násilí vůči obyvatelstvu t r v á.
Skoro pokoutně mezi čtyřmi stěnami jednoho pražského klubu se promítal výše zmíněný film, v Rusku zakázaný, v České televizi nepromítaný ani ve tři hodiny ráno. Jde o materiál lotyšského režiséra z archivů KGB. Film je přitom pouho kapkou z moře archivů bývalého Sovětského Svazu. Ruští historikové, archivy KGB, filmy, hrůzy komunistického režimu dokládají. Dmitrij Volkogonov "Teror začíná u Lenina", Jakovlev "Země plná křížů", Solženicyn „Soustroví Gulag“, “Černá kniha komunismu“, „Soviet story“, „Černá kniha minulosti“ a mnoho dalších. Z nich mnohá obnovená vydání nemají, nebo jsou tak drahá, že si je zájemce nemůže koupit. /Souostroví Gulag 1800,-Kč./
Když v roce 1857, deset let po napsání Komunistického Manifestu Karlem Marxem, jej četl František Palacký už coby zralý muž, vyjádřil se o něm památnými slovy tehdejší stylizací: "Zhovadilost všeobecná povstane byť by komunisté i jen jedné generaci panovati měli." Nejen měl pravdu, ale v různých částech světa, kde jsou u moci, provozují nejhrubší násilí na svých občanech dodnes. Proto ohrožují stále i svobodu naši i těch, kteří žijí v ostatních demokratických státech.
Říká se, že v Česku potřeba rozpustit nedemokratickou stranu prý už lidi nezajímá. Budou-li se minulé a současné zločiny mezinárodního komunismu alias socialismu v médiích uvádět tak často jako se neustále uvádí minulé zločiny národního socialismu a promítat v dobrém čase, občana to bude zajímat. Vždy komunistické barbarství v různých státech to neustále dokládá.
Po planetě vidíme jaké současné hrůzy to obnáší. Koncentráky v Severní Koreji, desítky milionů zabitých Číňanů při hladomorech, mučení v době uchopení moci armádou Mao-Ce-tunga. Násilné sterilizace žen. Půl milionu zabitých Tibeťanů při okupování svobodného Tibetu. Pronásledování mladých lidí za účast v hnutí Falun Gong, jehož programem je soucit, snášenlivost a pravdivost. Věznění občanů na Kubě, v Bělorusku.
Počet lidí, kteří přišli a přicházejí díky komunistickým režimům o život, daleko převyšuje počet Židů zavražděných nacistickým režimem. Že ve střední a východní Evropě komunistická totalita skončila a jinde trvá, máme brát tak, že nás životy lidí v jiných oblastech nezajímají? Nebo, že máme české komunisty, členy světového komunistického hnutí, ve kterém některé státy dodnes na občanech provádějí zničující násilí, považovat za demokratickou stranu?
Komunistické strany na svých mezinárodních sjezdech, snad o tom násilí hovoří, ale jejich nesouhlas neslyšet. Minulost nacismu, jeho rasistickou brutalitu je potřeba připomínat. Nepřipomínat brutalitu třídní nenávisti mezinárodního komunismu současného, je hmouřením očí před českou demokratickou ústavou, Janem Husem, Miladou Horákovou, Janem Palachem, u kterých ctíme čestnost, statečnost. Stavíme jim sochy, pojmenováváme ulice, ve školách dáváme za příklad. Opravdu žijeme a konáme tak?
Víme, že násilí komunistických stran v různých částech světa trvá. Mluvit o něm je tedy třeba více nežli o nacismu, který skončil.
Kdo tvrdí, že se komunisté nezmění přestanou-li používat název komunistická strana, sám souhlasí, aby mohli dál veřejně a společně pod tímto názvem, které se stalo synonymem násilí, propagovat fetiš marx-leninské ideologie, chválit bolševizaci, vystupovat proti jednotné Evropě. Prý nežli vymřou.
Kdo slyšel mluvit zástupce mladých komunistů v pořadu české televize „Máte slovo“, s paní Jílkovou slyšel, že tomu tak není. Vydali prohlášení, ve kterém se radují z úmrtí presidenta Havla. Předseda KSČM kondoloval k úmrtí člověka, který má za sebou zástupy mrtvých nebožáků. Proč považovat komunisty za demokraty? Když se proti demokracii takticky spolčili s totalitou nacismu? Čína se Severní Koreou, Venezuela s Kubou?
S úspěchem je zvládal president Ronald Reagan. Už jako mladý president Svazu filmových herců a režisérů v Hollywoodu poznával jejich podvodné a lživé praktiky, které uplatňovali v odborech na umělcích, kteří s nimi nesouhlasili a používali proti nim svoji mocnou zbraň. Vyhrůžky. Strach. Žijící pamětníci a knihy názory Reagana citují: „Komunisté nepatří do vedoucích míst funkcionářů a výkonných úředníků, kde se rozhoduje. Jako členové komunistické strany mají k této straně závazek, který p ř e v y š u j e, stojí nad jejich ostatními povinnostmi.“
Dobře to vědí, proto spolupracují se stranou, která ovlivňuje a působí za ně zatím co mohou zůstat v pozadí. Nedávno Evropa slavila sté výročí narození Ronalda Reagana. V Česku se slavilo jako vždy mezi čtyřmi stěnami, na pozvání, v síni historického paláce senátu. Česká televize „oslavila“ výročí tak, že dodnes nezakoupila a nepromítla českým občanům ani jeden ze třiapadesáti filmů, které Ronald Reagan v Hollywoodu s společností Warner Brothers natočil, vždy jako jeden z hlavních protagonistů. Gallupův ústav stavěl jeho popularitu v té době na druhé místo za britským J.Olivierem.
Tahle neohleduplnost, neomalenost vůči slavnému demokratovi a formální přístup vůči českým občanům je možná jen proto, že v Česku neexistuje nezávislá demokratická rada České televize. Rada která by nepodléhala vlivu obou komor, rada, která by se postavila za svůj názor otevřít občanům okna demokracie dokořán. Kde by byli vhodní a patřiční demokrati! Ukazovala občany, kteří jsou ztělesněním demokracie a jejím praktickým příkladem. Postavila by se proti nekonečnému opakování propagandistických snímků totalitního režimu. Současná spřaženost institucí rozhodujících o mediálních programech připomíná konzum nabízející prošlé zboží, odpad a škodlivé výrobky minulé doby.
Konzum stahující rolety před českými filmovými dokumentaristy, před skrytou silou demokracie. Lidé si je promítají pokoutně po různých klubech, nejde-li to ve veřejných médiích. Přitom televize má být osvětou národa, světlem ukazující lepší, příští kam chce demokracie spět.
Reaganovu památku jsme „uctili“ přejmenováním části tiché uličky v okrajové čtvrti Prahy kudy projde za den pár chodců. Abychom formálně vyhověli, ale nepopudili, jak kdysi připomínal J.Werich.
V Maďarsku, v centru Budapešti na hlavní třídě Szabadsag Tér ústící na náměstí Svobody, instalovali Maďaři 2,20m vysokou bronzovou kráčející sochu Ronalda Reagana, který se tak denně „ potkává“ s tisíci občany. / viz obr./ Ukázka české demokracie v praxi.
Že se vždy najdou občané podporující extrémní názory, neznamená, že jejich množství rozhoduje o přijetí do parlamentu. To bychom měli plno extrémistických stran s “mírovými a spravedlivými“ programy, jako je měli nacisté ve volebním roce 1933 a komunisté v roce 1946. Výsledek těchto dvou „pokrokových“ programů byl u národních socialistů-nacistů přes šest milionů “rasově nevyhovujících“, mrtvých podlidí. U mezinárodního socialismu-komunismu jde „zatím“ o pár desítek milionů popravených a umučených „třídních nepřátel lidu“. Vzhledem k tomu, že období „převýchovy“ v komunistických státech trvá, není konečné číslo prozatím známo.
Názor, že je pozdě na pozastavení nebo rozpuštění nedemokratické strany v demokracii neobstojí. V Evropě již středověcí monarchové, kteří mohli o všem rozhodovat, tak jak v současných komunistických státech rozhoduje jediná strana, nejsou. Dnes jsme zde my občané a naši odborní zástupci, kteří tvoří a ruší zákony. Proto by neměli podléhat erozi kompromisů, referend, frází, podvodů, korupci. Jsou-li skutečně zodpovědnými odborníky na dané téma, nemohou se zbavovat odpovědnosti referendem. Veřejnost nemá tolik odborníků, aby za ostatní, mnohdy nezajímající se občany, mohla nést odpovědnost.
Demokracie se vyvíjí. Není strnulé dogma. Marx-leninská ideologie naopak nepřipouští pochybnosti či změny. Připouští ale neustálou taktiku jak, kdy a kde se to hodí. Taktiku, která se neštítí, ujistit se o vzájemném přátelství s nacismem, podělit se s ním o nově okupovaná území, je-li evropská demokracie v nebezpečí. Okupovat Tibet a v budoucnu se připravovat na válku, jak 7.12. 2011 uvedl president Chu Tin-Tchao v projevu k námořnictvu. Na horizontu zájmu marx-leninské dogma zůstává.
Čeští komunisté se dnes opět zaklínají demokratičností, využívajíce výhod k jejímu narušování. Výhod, které za jejich panování nebyly. Těží z toho, když se něco nepovede. Podporují nereálné sliby, kritizují malé sociální dávky, malé platy, hrozí ústavními stížnostmi, obstrukcemi. Podporovali svržení české vlády v době našeho předsednictví v EU. Prohlašují, že za nich měl každý právo na práci. Šlo o pracovní povinnost, ne o právo. Kdo neměl razítko zaměstnavatele v OP byl předveden na veřejnou bezpečnost a měl potíže. Nyní dříve tolik pomlouvané, opovrhované a nenáviděné kapitalistické podnikání, provozují bez skurpulí. V parlamentu se snaží oddalovat schválení zákonů, podporujíce chaos.
Potřebné reformy prý nás vedou do dluhů, do chudoby. Vláda tuneluje důchody, atd. Vše pro získání hlasů. A občan co už zapomněl, nebo někteří mladí, tomu věří.
Přitom mohou říci komunistům: „Proč jste to všechno nedělali, když jste měli několik desítek let na to čas a absolutní moc?“ Protože kdekoliv se dostanete k moci, zrušíte možnost připomínat vám vaše sliby. Tak jak to bratrské komunistické strany zakazují denně všude tam kde dneska vládnou. Utlačují nezávislé organizace, používají policii, která s lidmi, kteří se odváží myslet a a konat jinak, jedná jako s dobytkem, ačkoliv i Čína je signatářem deklarace lidských práv. Mrtvoly demonstrantů se urychleně odklízejí. /Náměstí Nebeského klidu/ atd. Lidé nesmí svobodně volit, respektive jinou volbu nemají.
Třídní nenávist je plodem „vědeckého světového názoru“, propagovaného zlobou, závistivou propagandou, podobně jako byla „vědecky zdůvodňována“ a propagována rasová nenávist. Morální odsouzení a rozpuštění takových stran, má být přirozeným rozhodnutím zákonodárců, kteří mají možnost demokratickou zákonnost uplatnit.
Budou komunisté někdy osvíceni, respektive pochopí, že odmítnutí marx-leninského dogma je pomoc demokracii, ke které se dnes hlásí? Demokracie nepotřebuje taktizování, lavírování, obstrukce, zpomalování jednání. Nepotřebuje chaos, za kterým se skrývá taktika vědeckého světového názoru. Dovede si sama pomoci ze svých chyb, afér jak to po desetiletí prokazují evropské demokracie.
Naše demokracie potřebuje kultivaci dobrými příklady nejen volených zástupců tak nás všech. Abychom stále nemuseli poukazovat na to špatné, ale také vidět a slyšet v médiích to dobré, pro vývoj demokracie potřebné.
Potřebujeme příklady demokratů, kteří nám pomohou demokracii zkvalitňovat, ne jen kritizovat. To umíme opravdu dobře, vzhledem k naší staleté existenci v nesvobodě. Nepotřebujeme číst o životech a názorech manželek papalášů, případně jejich manželů jak nám to v poslední době předkládají, jinak sympatické, Lidové noviny?! Potřebujeme názory a myšlenky!
Spisovatele F. Peroutky, zakladatele Listů redaktora P.Tigrida, spisovatele M.Šimečky, demokrata R. Reagana, slyšet o charakteru gen. maršála Janouška, o statečnosti gen. Píky. O statečnosti a vzdělanosti M.Horákové, hořícím odkazu J.Palacha. Slyšet o charakteru a chytrosti gen. Moravce, poslouchat verše a písně básníka K. Kryla. Nekonečné obětavosti a trpělivosti M.Gandhi, o rozhodnosti gen. G. Pattona, nepoddajnosti I.Medka. Básníka a myslitele J.Grůši, filosofa Patočky, dramatika a myslitele V.Havla, neúnavného spisovatele a komentátora L. Vaculíka, slavného nakladatele J.Škvoreckého, nápaditého a vtipného spisovatele I.Klímy. A také přeloženou knihu "Za Čínu spravedlivější", současného pronásledovaného čínského spisovatele a právníka uzurpovaného čínským režimem Kao Č-šenga a desítky dalších občanů světa, kteří mohou stále dávat a být tak mezi námi v dobrém vysílacím čase. Nejde tolik o jejich minulost, ale o to co nám odkazují, co nám zanechali, čím stále oslovují.
O nich, o jejich názorech, životech, jejich myšlení tvořme, financujeme, točme zajímavé filmy, seriály, rozhlasové pořady i pro děti. Uměli to komunisté, byť na falešné a kluzké parketě až do propadliště nezájmu. Proč bychom to my s fundamentem demokracie nedělali lépe? Získáme tak odvahu postavit se čelem a demokracii zlepšovat.
„Protože bez odvahy jsme na prodej.“ Mc Cain, bývalý kandidát na amerického presidenta.
Karel Mrzílek, 2.1.2012
Komentáře
atanova-zasuvka.blog.cz/.../.. .