Koluje po internetu, aneb věřte nevěřte…?! Faktem je, že na www.hrad.cz žádný podrobný životopis presidenta nenaleznete?! Ve vyspělých demokratických zemích je to naprostou samozřejmostí. Slušný člověk s čistým svědomím se nemá za co stydět. U nejvyššího představitele země se to samozřejmě předpokládá a očekává, což dokládá mj. i zveřejněním svého podrobného životopisu. Zveřejňování počtu čestných doktorátů a vydaných knih to nemůže nikdy nahradit. Zamlčování vlastní minulosti před občany nakonec zpochybňuje hodnotu jak čestných doktorátů, tak i knih. Na druhé straně kdo by se jako president demokratické země chlubil např. tím, že jeho maminka, až do svého skonu v požehnaném věku, byla hrdou členkou KSČ, resp. později KSČM, nepochybně i poctivě platící členské příspěvky o jejích funkcích nemluvě. Můžeme se pak divit, že si prezident Václav Klaus pozval do Lán i syna sadistického komunistického bachaře a tehdejšího předsedu KSČM, Miroslava Grebeníčka !!! Skutečný státník by to napsal a bylo by to mnohem čestnější, než ono pověstné „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, jak kdysi radil populární a prokazatelný udavač StB MUDr. Miroslav Plzák, který neváhal zradit lékařskou přísahu! J.Š.
Tak např. o T. G. Masarykovi, Edvardu Benešovi a Václavu Havlovi byla tu i v zahraničí napsána celá řada zajímavých monografií. V tomto směru o Klausovi neexistuje nic.
Vycházely a vycházejí jakési publicistické náznaky, které spíše jakoby odváděly pozornost než, aby se daly hodnotit jako klasická monografie. V zahraničí ho ignorují definitivně. Nevzpomínám si, že by o něm byla za posledních pět let v Evropě nebo v USA jakákoli vážná knižně-publicistická zmínka. V SRN získal medaile “Konrada Adenauera“ a “Ludwiga Erharda“. Netrvalo ovšem dlouho a obě instituce ho prý vyzvali, aby vyznamenání vrátil. Mluvil jsem s ním v Táboře celkem třikrát. Jakmile jsem se chtěl dozvědět něco z jeho minulosti, okamžitě rozhovor přerušil, obrátil se ke mně zády a beze slova odešel. Naposledy jsme si vyměnili knihy. On my dal jeho “Modrá, nikoli zelená planeta“ a já jemu mojí “Otec německého hospodářského zázraku - Ludwig Erhard“ (II. vydání). Tvrdil, že se o Erhardovo “sociální tržní hospodářství“ velice zajímá. Knihu prý přečte jedním dechem a nechá mi vědět, co si o obsahu myslí. Nevím jak dlouho u něho ten “jeden dech“ trvá, ale už je to víc než půl roku a Klaus zarytě mlčí.
Kdo je tedy Václav Klaus? Proč o své minulosti nechce mluvit? Koho máme vlastně tím pádem za presidenta, když o něm nic nevíme? Kdo má přeci čisté svědomí, nepotřebuje mít strach z toho, aby něco na sebe neprozradil! Jistý autor Dr. Ladislav Andrey podává impozantní svědectví (NN, čís. 12/1996):
Tak pěkně po pořádku. V. Klaus se narodil za války (1941) v Praze, i když rodina pochází z Haliče a jak už to bývá, ve vhodnou dobu si změnila jméno z Pružinskyj na Klaus. Vždyť na to má každý právo. Dá se říct, že V. Klaus pochází z komunistické rodiny. Oba rodiče byli a zůstali členy matičky státostrany. Podobně je to i u jeho manželky Lívie, rozené Mištinové, která pochází z Oravy na Slovensku a div se světe, i paní Lívie má stejné ultra-komunistické rodinné zázemí....V. Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl tu nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli...
Je známo, že V. Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný z třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek... Po ukončení vysoce prominentní VŠE v Praze, fakulty zahraničního obchodu, kde se seznamuje s budoucí manželkou Lívií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. To bylo tehdy určeno jen těm nejvybranějším z nejvybranějších komunistických nebo špionážních kádrů elitní tzv. vědecko-technické rozvědky, řízené přímo ruskými tajnými službami KGB nebo GRU. Václava Klause CSc. práce, opěvující údajně socialismus a RVHP, se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989...I přes neúspěch se vstupováním do KSČ stane se V. Klaus nomenklaturním kádrem KSČ v Praze. Pak teprve může absolvovat dlouhodobé studijní pobyty v kapitalistickém zahraničí, například v Itálii a později dokonce v USA... Do roku 1971 je V. Klaus v EÚ ČSAV... Celkem včas, už v roce 1987, nastupuje V. Klaus do známého „prognosťáku“, kde se předsedovi okupantské prosovětské vlády, Lubomíru Štrougalovi, podařilo shromáždit další nomenklaturní kádry, a to až do úrovně ÚV KSČ... Není zde prostor na pikantní historky, jako jsou třeba spekulace o sexuální orientaci Václava Klause, ale alespoň jednu, jak se například opatrný a duchem malý Václav Klaus bál podepsat dokonce i zcela neškodnou petici „Několik vět“, a to v době, kdy bylo díky rychlému vývoji v SSSR všem jasné, že žádné sankce za to nehrozí. Zde V. Klaus potkává svého dvojníka, elitního agenta KGB a StB, Karla Kochera, který byl v USA odsouzen za špionáž...Na první pohled zajímavá a veselá společnost.
...Deník „Denní telegraf “, přinesl 7.června 1995 zprávu s titulkem: “Premiér obhajoval habilitační práci“...Přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou...Čeho moc, toho příliš. Rozhodl jsem se proto čistě demokraticky, že se s tak velevýznamným dílem ekonomickým blíže seznámím...Avšak to, že docent je především pedagogická hodnost, která se uděluje po minimálně 1000 hodinách přednášek, jaksi všem uniklo. Výjimky přece musí být...Ono se to dokonce nedělalo ani za vrcholného komunizmu. Bilak i Jakeš získali známý RSDr. po dlouhém večerním studiu, ale na docenta si nikdo z nich ani netroufl. A co už titul profesora? Udělení profesury V. Klausovi je proto výsměchem a urážkou zakřiknuté akademické obce ČR, mlčící už po generace ke každému bezpráví.
...V loni (1995) jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dozvím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje.
V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje... Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách...Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie věd...a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem.
Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou „habilitační práci“ pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to někdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi není umožněno. Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek:
Práce nese úplně jiný název než jaký měla profesorská přednáška V. Klause... A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků, resp. pamfletů, publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989... Je zajímavé, že V. Klaus necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl významným agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause...)... Dále jsou připojeny pamflety č.7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány... Shrnuto a podtrženo, „profesorská práce“ pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný byť i v hluboce podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že „profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma“. Nic z toho novopečený profesor Klaus ani na hony vzdáleně nenaplňuje...Nemá smysl diskutovat o prázdné nadutosti, resp. až podivné duševní aroganci profesora Klause...Není zde také místa na trapnosti v pozadí udělení Erhardovy...ceny V. Klausovi...Dikce ceny byla změněna z původního „za výjmečné zásluhy o ekonomický rozvoj a transformaci československé ekonomiky“ na cenu za „ekonomickou publicistiku“ jako přímá reakce na protestní dopisy vedení Erhardovy nadace.
(Citát je zkrácenou verzí z NN, čís. 12/1996)
Na výše uvedenou deskripci Dr. Ladislava Andreye bych reagoval haškovsky (viz rozhovor Švejka s Bretschneiderem): „Kdyby z toho byla jenom polovina pravda, stačilo by to, aby měl vostudu na celej život!“
DOKUMENT č.2
The Investigator prichazi s exkluzivnim odhalenim, ze pan Klaus, jako 21-lety student na Ekonomicke universite v Praze, byl v roce 1962 naverbovan ceskou tajnou sluzbou, a pusobil jako agent nasazeny proti demokratickym reformistum, s nimiz studoval a pozdeji pracoval. Po pet desetileti skryval svou temnou minulost postavenou na zrade a podvodu.
Pan Klaus pod krycim jmenem Vodicka horlive a ochotne informoval o politicke spolehlivosti svych spoluzaku, z nichz dva byli na zaklade infromaci podanych Klausem vyozeni ze studii. Za tuto spolupraci bylo panu Klausovi umozneno cestovat do zahranici a ucastnit se vyzkumnych projektu, poprve v Italii v roce 1966, a o tri roky pozdeji na Cornell University in Ithaca, N.Y.
V prubehu dozvuku Prazskeho jara, pan Klaus referoval ceske tajne sluzbe o aktivitach ceskych opozicnich skupin ve Spojenyuch Statech.
V roce 1970 se pan Klaus stal hvezdou operace Rattrap, kterou spustila ceska tajna sluzba ve spolupraci se sovetskymi poradci z KGB. Pan Klaus byl oficialne pojmenovan jako anti-socialisticky zivel a vypuzen z Ekonomickeho Institutu. Ucelem bylo, aby se mohl vydavat za oponenta rezimu a nadale pronikat do disidentskych kruhu jako dobre maskovany krtek. Lest byla uspesna a pan Klaus uspesne monitoroval disidenty a hlasil tajne sluzbe jejich umysly. Taktez uspel v navazani osobniho vztahu s Vaclavem Havlem, ktery se pozdeji stal prvnim demokraticky zvolenym presidentem Ceske Republiky v roce 1993.
Pan Klaus byl oficialne “rehabilitovan” statem v roce 1987, kdy byl prijat do Prognostickeho ustavu Akademie Ved – dle ceske tajne sluzby “hnizda kontrarevoluce”. Ceska tajna sluzba chtela tento ustav infiltrovat a i tentokrat byl pan Klaus jejich muzem. Uspesne nasazen do jejich rad, pan Klaus informoval o aktivitach ostatnich clenu zatimco nadale budoval svou reputaci v tajne sluzbe.
Jeste patnact let pred tim nez nastoupil do Prognostickeho ustavu, panu Klausovi byla umoznena kariera v Ceskoslovenske statni bance – coz bylo pro opravdove kritiky rezimu krajne neobvykle. Pan
Klaus navic pozival vyhod moznosti cestovani, coz bylo pro opravdove disidenty prakticky nedosazitelne.
Pan Klaus vstoupil do politiky v roce 1989 jako clen Obcanskeho Fora a stal se ministrem financi, a o tri roky pozdeji premierem.
Ihned pote, co se dostal k moci, dohledal svůj operačni svazek ktery na nej byl veden ceskou statni sluzbou a skartoval jej. Nevedel ovsem, ze duplikat tohoto svazku byl v rijnu 1989 prevezen a bezpecne ulozen v Moskve. Tento svazek zustava v drzeni ruske zahranicni kontrarozvedky.
Pan Klaus slouzil jako nastroj ktery tlacil Obcanske Forum doprava, a takzvane Klausovo kridlo OF se stalo zakladem pro Obcanskou Demokratickou Stranu, kterou pote od jejiho zalozeni vedl.
V prosinci 1997 byl pan Klaus dotlacen k rezignaci z postu premiera kvuli skandalu s financovanim sve politicke strany z tajneho konta ve Svycarsku, kde bylo vedeno na jeho jmeno celkem 5 milionu $. V te dobe tyto penize byly povazovany za tajne dary vymenou za specialni protisluzby.
O rok pozdeji pan Klaus zacal serii tajnych kontaktu s residentem SVR (zarostlym ruskym agentem) v Praze. Jak dustojnik SVR sdelil The Investigator, “Otevreli jsme operacni svazek Klause pod krycim jmenem Kolesnikov a nevyloucili moznost pokusit se jej naverbovat (s tim ze vlastnime jeho svazek a budeme duverne mlcet o jeho nejtemnejsim tajemstvi).
Neni jasne zda byla politicka kariera pana Klause podporovana ruskou tajnou sluzbou, ale je nad slunce jasnejsi, ze pan Klaus navazal velmi blizky vztah s ruskym vladcem Vladimirem Putinem, ktery presne pred rokem ocenil Klause, ktery mimochodem mluvi plynne rusky, obdržel Puskinovou medaili za propagaci ruske kultury.
Komentáře
Na RFE, ještě než se stala CRO6, zazněly m.j.i vzpomínky pána, tuším Jaroslava Mareše, člověka, kterého válka jako chlapce zavála do Francie,později sloužil ve Vietnamu v ciz.legii,v Česku prožil pár tvrdých kriminálů a útěků, člověk s neuvěřitelně bohatou minulostí.
Závěrem jeho strhujícího vyprávění jen tak mimochodem zmínil, že když se v 80.letech pokoušel získat místo jako dělník v Tatrovce,překaz ila mu to pro jeho údajnou politickou nespolehlivost paní Klausová, úřadovala prý tehdy v zadní části smíchovské synagogy.
Co vím, v přední části měla Tatrovka skladiště součástek.Vzadu ,tam, kde je dnes část depozita Žid.musea,troch u stranou z očí,jak to tehdy bývalo časté,sídlilo "kádrové oddělení". A Vašík - podle jeho pozdějších slov,tou dobou organizoval velmi progresivní bankovní semináře o západní ekonomii. Ha ha.