Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 19.02.2019 18:19
    Pane Šinágle, navazuji na Váš článek o sněmu ANO a o projev p.

    Read more...

     
  • 12.02.2019 05:38
    V mém případě, je anonymita nutností a místo extrémního ...

    Read more...

     
  • 12.02.2019 05:26
    Ať mi nikdo nevykládá, že tohle se mi jen zdá, že je to ...

    Read more...

     
  • 04.02.2019 04:37
    To co jste napsal o nemožnosti nás Čechů si řešit problémy ...

    Read more...

     
  • 02.02.2019 15:51
    Z mé zkušenosti na vojně: Náš tankový pluk již v r. 1977 ...

    Read more...

     
  • 02.02.2019 15:48
    "Je v našem evropském zájmu, aby na kontinentu byli američtí ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Sudetsti_Nemci_1

Bylo navrženo přejmenování (přesunutí) této stránky na nový název Vyhnání Němců z Československa. K návrhu se můžete vyjádřit na diskusní stránce.

Policejní vyšetřování zahájené v roce 2006 přisoudilo vinu za masakr Československé armádě a policii a důstojníkům št. kapitánu Vojtěchu Černému a veliteli postoloprtské policie Bohuslavu Markovi. Podle vyšetřovatele Pavla Karase šlo podle tehdejšího práva o vraždy, které by ale dnes byly klasifikovány jako genocida.[36] Přináším malý výběr. Na důkladné prostudování všech odkazů je zapotřebí cca 5 hodin…

 

 

Statistika o deportacích

Podle předválečného sčítání žilo v ČS 3,1 mil. osob, které se přihlásily k německé národnosti. Dle těchto oficiálních čísel se odvíjí i odhad počtu odsunutých Němců po 2. světové válce. Avšak i této skupiny obyvatelstva se dotkly válečné události. Odhaduje se, že zhruba 300 až 500 tisíc sudetských Němců padlo jako vojáků Wehrmachtu a SS na frontách 2. světové války nebo bylo zabito při válečných událostech.

Do konference vítězných mocností v Postupimi dne 2. srpna 1945 bylo z Československa vyhnáno 450 000 sudetských Němců.[21] Dalších cca 300 tisíc uteklo samo před postupující Rudou armádou na základě tzv. Neronova rozkazu, který vydal Adolf Hitler 20. března 1945. Jednalo se zejména o Němce ze severní Moravy a českého sudetského Slezska. Dle údajů společné komise českých a německých historiků při něm zahynulo 19 až 30 tisíc Němců. Počet nezvěstných je odhadován na 200 tisíc.] Mnoho lidí zahynulo nebo zmizelo až v Německu nebo Rakousku. Jsou známy případy, kdy se sudetští Němci stali obětí starousedlíků, kteří je považovali za příčinu války, při které o vše přišli.

Sudetsti_Nemci_statistika_skodPočátkem roku 1947 obdržel tehdejší prezident republiky Edvard Beneš výkaz - pamětní spis od zplnomocněnce pro odsun, ve kterém se psalo, že do 1. listopadu roku 1946 bylo z českých zemí odsunuto celkem 2 170 598 Němců, z toho počtu 1 420 598 osob do americké a 750 000 do sovětské okupační zóny Německa. Pro přepravu těchto lidí bylo použito 1 646 vlaků tvořených dohromady 67 748 vozy a tažených 6 580 lokomotivami. Dále bylo užito čtyř lazaretních vlaků, 960 automobilů a 12 lodí. (Tato čísla se týkají transferů, které byly prováděny podle tehdejších právních norem a dle Postupimské dohody.) Ve vánočním projevu roku 1946 Edvard Beneš řekl: Letošní Vánoce nabývají obzvláštního významu a charakteru také tím, že je v naší vlasti slavíme poprvé bez Němců. To je výsledek, na jehož nesmírný historický význam jsem již vícekráte poukazoval. (...) Touto skutečností byla zlikvidována jedna z velkých kapitol naší minulosti. Na území dnešního Česka zaniklo po roce 1945 cca 3000 obcí, mezi nimi i okresní města, například Doupov. Některé dnes připomínají pomníčky, jiné se nacházejí v nepřístupných VVP. Na internetu je těmto místům věnován například web Zanikleobce.cz. Zničení hospodářství v oblasti pohraničí se očekávalo, ale chápalo se jako nutná daň za osvobození půdy od Němců. Přednosta pražského osídlovacího úřadu v roce 1947 napsal: Celý národ si byl vědom toho, že odsun musí být proveden, i kdyby měl v pohraničí růst plevel. Některá místa byla přeměněna na vojenské újezdy.

Počet Němců, kteří museli odejít v důsledku poválečného odsunu, se pohybuje někde kolem 2,6 milionu osob, zbytek připadá na osoby, které byly donuceny uprchnout v důsledku válečných událostí. Stanovení počtu osob německé národnosti, které byly transferovány z území ČSR, komplikuje též přítomnost tzv. národních hostů na konci 2. světové války. Jednalo se o Němce, kteří utekli před postupující Rudou armádou z východních oblastí tehdejšího Německa i z oblastí obsazených Němci (nejednalo se tedy o Sudetské Němce).

Židé

Odněmčení Československa se nevyhnulo ani Židům nebo lépe lidem židovského vyznání, kteří se většinou hlásili k německé národnosti. Pro Hitlera to byli Židé, pro Čechy Němci. Komukoliv, kdo se dopustil toho zločinu, že se přihlásil k němectví, nesmí být vrácen dům, podnik a majetek. O většinu majetku přišla například rodina Rudolfa Jelínka ve Vizovicích. Některé restituční spory se táhnou dodnes. (Například kauza vily Tugendhat.) V některých případech Židé, kteří se vrátili z koncentračních táborů, sundali žlutou hvězdu a navlékli bílou pásku.]

Do roku 1948 zmizelo z Československa 750 Židů neslovanské příslušnosti. Židů po holokaustu zbylo v Československu jen málo. V roce 1944 se Václav Kopecký nechal slyšet: S Židy, kteří se přihlásili k německé národnosti, se musí jednat jako s Němci. Bojovat proti antisemitismu neznamená připustit likvidaci národního a slovanského charakteru republiky. Někteří Židé byli odsunuti. Jeden z pamětníků Brněnského pochodu smrti vzpomíná, že to byl zvláštní průvod na svátek Božího těla. Ochrnutý židovský chlapec musel s námi. Jako Žid proklet, jako Němec vyhnán. Nenávist nezná slitování.[22]

I když o cíli vyčištění Československa od neslovanských obyvatel se mluví ke konci války stále častěji, nakonec naplněn není. Pohraničí je po odsunu dosídlováno Cikány, Řeky, Rusíny, Čechy žijícími v zahraničí, Rumuny nebo Maďary ze Slovenska.

Diskuse

Deportace jsou vykládány jako akt spravedlivé odplaty za postoj sudetských Němců k předválečnému Československu, za kolaboraci s nacismem, za nepřátelský vztah vůči českému obyvatelstvu před válkou i během ní.

Kritici však poukazují na to, že takové pojetí je založeno na nepřípustném použití principu kolektivní viny a že jím v žádném případě nelze ospravedlnit brutalitu vůči civilnímu obyvatelstvu. Je však nutné odlišovat souhlas s odsunem a souhlas se způsobem jeho provedení. Ne každý, kdo schvaluje odsun, schvaluje násilnosti, které jej doprovázely. Zastánci poukazují na úpravy státního občanství v předchozím období, v jejichž rámci se většina českých Němců stala německými občany a místo kolektivní viny uplatňují koncepci „kolektivní odpovědnosti“ jako termínu širšího a nadprávního s významnými morálními přesahy (kolektivní trest by však měl být úměrný průměrné" míře provinění).

Česká republika vyjádřila v Česko-německé deklaraci lítost, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd (v německé verzi Unrecht - bezpráví) nevinným lidem, a Česká republika lituje nepotrestání excesů, které při vysídlování proběhly.

Z politického hlediska byly deportace výhodné zejména pro komunisty, kteří mohli rozdělováním konfiskovaného majetku uplatit své voliče a zároveň vytvořit umělého nepřítele, odsunuté Němce, proti nimž může československému obyvatelstvu zajistit obranu pouze pevné spojenectví se Sovětským svazem. V komunistické propagandě měl tento mýtus a vyvolávání strachu z revanšismu a revizionismu pevné místo a je dodnes jedním úhelných kamenů ideologie KSČM.[zdroj?]

Průběh

Deportace Němců z Československa byly spolu s deportacemi souvisejícími se změnou hranic Polska (asi 5 milionů Němců) největším poválečným přemístěním obyvatelstva v Evropě. V letech 1945–6 musely Československo opustit víc než 3 miliony lidí, i když údaje o počtu odsunutých Sudetských Němců se různí; zůstat mohlo 250 000 Němců s omezenými občanskými právy:

  • Všichni Němci byli oficiálně považováni za cizince, takže neměli žádná občanská a politická práva, např. volit, shromažďovat se a spolčovat se.
  • Potravinové a ostatní lístky dostávali ve výši jako za války Židé
  • Museli se policejně hlásit.
  • Museli nosit viditelné označení své národnosti, zpravidla pásku s hákovým křížem nebo s černým písmenem N.
  • Kromě povolených výjimek nesměli používat veřejné dopravní prostředky, navštěvovat veřejná prostranství, zařízení a sady.
  • Nesměli opouštět bydliště za určitý vymezený okruh.
  • Byli povinni dodržovat zákaz vycházení po 20. nebo 21. hodině.
  • Někde nesměli chodit po chodníku.[23]
  • Někde museli zdravit připaženým postojem sovětské a československé důstojníky.
  • Stejně jako Češi měli všeobecnou pracovní povinnost. Avšak v případě, že kterýkoliv Čech projevil zájem o místo, kde pracoval Němec, musel být Němec okamžitě propuštěn, pokud nebyl úředně prohlášen za nepostradatelného.
  • Nakupovat v obchodech mohli jen 1 hodinu před zavírací dobou.
  • Bez zvláštního povolení nesměli Němci vlastnit rádio, používat telefon nebo telegraf.
  • Odevzdat museli veškeré automobily a dokonce i jízdní kola.
  • Korespondence podléhala cenzuře.
  • Byly zrušeny všechny vysoké, střední i základní školy, Němci byli vyloučeni z učebních oborů.
  • Někde byly zakázány i německé bohoslužby.
  • Byly zrušeny veškeré německé noviny a bylo zakázáno vydávání německých knih.
  • Bylo zakázáno německy mluvit na veřejnosti. Od té doby němečtí starousedlíci při hovoru na veřejnosti mezi sebou jen šeptají.
  • Antifašisté, kterým bylo vráceno Československé občanství, neměli volebni právo (např. v roce 1946), byli vyhazováni z práce.

Tisíce Němců byly před deportací uzavřeny v internačních táborech, z nichž některé byly zřízeny v objektech bývalých nacistických koncentračních táborů.[24] V některých z nich panovaly úděsné podmínky, s internovanými se zacházelo na stejné úrovni, jako v někdejších německých koncentračních táborech: dostávali absolutně nedostatečnou stravu, byli vražděni a mučeni, ženy byly znásilňovány, malé děti umíraly hlady či na nedostatečnou péči.[25][26]

Ze zjištěných 18 816 obětí bylo 5 596 zavražděno, 3 411 spáchalo sebevraždu, 6 615 zemřelo v koncentračních táborech, 1 481 při transportu, 705 bezprostředně po transportu, 629 na útěku a u 379 úmrtí nešlo příčinu zjistit. Přibližně 200 tisíc lidí se dodnes pohřešuje.

Z odsunu mohli být vyjmuti hospodářsky nepostradatelné osoby a aktivní účastníci odboje. I ti však byli ve 40. a 50. letech státem diskriminováni. Jsou doloženy četné příklady Židů a politických vězňů, kteří byli do odsunu zařazeni. Naopak nebyli odsunuti někteří bývalí nacisté, kteří pak byli užiteční StB a jiným složkám komunistického režimu.

Masakry Němců na jaře a v létě 1945

Veřejné proslovy Beneše z 12. a 16. května, v nichž prohlásil odsun Němců za absolutní nutnost, znamenaly rozhodný impuls ke zintenzivnění „divokého odsunu“, při němž docházelo k excesům a vražedným útokům proti Němcům. Mezi koncem války a přijetím Postupimské dohody (Protokolu) při těchto divokých odsunech uprchlo či bylo vysídleno podle převažujících odhadů 600 000 Němců,[27] mnoho z nich do Rakouska. Na základě Benešova dekretu 108 byl veškerý movitý i nemovitý majetek německých obyvatel[zdroj?] zkonfiskován a podřízen státní správě.[28][29][30]

Aby bylo možno vyhnout se soudům za zločiny, byl v provizorním Národním shromáždění 8. května 1946 schválen zákon o beztrestnosti za činy spáchané v „boji za svobodu“ mezi 30. zářím 1938 a 28. říjnem 1945.[31]

Pomník obětem pochodu smrti z Chomutova do Záluží (Mahlteuern) 9. června 1945 v Německé Nové vsi

  1. Lanškroun, 17. - 21. května 1945: „Trestní soud“ vykonaný na německém obyvatelstvu města, kde bylo zabito první den 24 osob, celkově pak měl 100 obětí.
  2. 2. Vysídlení Němců z Brna tzv. „Brněnský pochod smrti“, 30. – 31. května 1945: „vyvedení“ 20 000 až 35 000 brněnských Němců. Dle historicky doložených údajů přišlo do 20. 8. 1945 o život 1 691 osob, z toho 2 kvůli náhodnému výstřelu, ostatní zemřeli na následky nemocí, vyčerpání, či přirozenou smrtí.[32] Dále asi 5000 mrtvých: 459 v lágru Pohořelice, asi 250 mrtvých při pochodu na rakouskou hranici a dalších 1 062 mrtvých na přesunu do Vídně. Většina z nich přišla o život v důsledku špatného zásobování a nemocí.
  3. 3. Postoloprty a Žatec, koncentrační tábor v bažantnici, 31. května – 15. června 1945. 800-1000 zavražděných, mezi nimi i děti. Z hromadných hrobů u Postoloprt bylo exhumováno 763 pozůstatků lidských těl (z toho 5 žen a 1 dítě). Ostatky byly poté spáleny. V roce 1947 byly tyto události přezkoumány vyšetřovací komisí československého parlamentu, přičemž na místě se pozvedl všeobecný souhlas obyvatelstva s masakrem (jako zasloužená odplata za surovosti Němců). celkem okolo 2 000 mrtvých, zavražděných 1. ČS divizí pod velením generála Spaniela (Čím méně jich pak zbude, tím méně budeme mít nepřátel).[33][34][35] Dodnes se nepodařilo objektivně prokázat, zda se jednalo pouze o německé obyvatele, nebo i o zavražděné Židy z postoloprtského koncentračního tábora, či oběti z pochodů smrti, které zde probíhaly krátce před ukončením války. Policejní vyšetřování zahájené v roce 2006 přisoudilo vinu za masakr Československé armádě a policii a důstojníkům št. kapitánu Vojtěchu Černému a veliteli postoloprtské policie Bohuslavu Markovi. Podle vyšetřovatele Pavla Karase šlo podle tehdejšího práva o vraždy, které by ale dnes byly klasifikovány jako genocida.[36]
  4. Doupov červen 1945: 24 zavražděných. Pohřbeni na školním hřišti. (V knize Perzekuce 1945 (Praha, 1996) T. Staněk uvádí asi 40 obětí, z toho "je o 22 konkrétní údaj".[37].
  5. Tocov, 5. června 1945: 32 zavražděných.[38].
  6. Podbořany, 7. června 1945: 68 zavražděných. [zdroj?]
  7. 7. Chomutov, 9. června 1945: 12 umučených po předchozím týrání na sportovním hřišti. Byli biti důtkami a železnými tyčemi, byly jim vypichovány oči, holí urážena přirození a jeden muž byl svlečený obalen svitky starých filmů a zapálen. Na odpoledním pochodu smrti zemřelo dalších 70 lidí. Ze zbytku, který byl internován v koncentračním táboře Sklárna, bylo přímo v něm zavražděno dalších 40 lidí. Kromě toho bylo vojáky z tábora odvedeno a na jiném místě popraveno několik desítek lidí. Celkem bylo zavražděno asi 140 Němců.
  8. 8. Masakr na Švédských šancích (Horní Moštěnice u Přerova, noc z 18. na 19. června 1945): zavražděno 265 lidí, z toho 71 mužů, 120 žen a 74 dětí (včetně kojenců). Nejstaršímu ze zabitých bylo 80 let, nejmladší bylo osmiměsíční dítě. Jen část ze zavražděných byli Karpatští Němci, zbytek pak Maďaři a Slováci.[39]. Sedmi lidem se podařilo uprchnout.
  9. Domažlice: asi 200 zavražděných.
  10. Ústecký masakr, 31. července 1945. Asi 80-100 zavražděných.[41] Některé Prameny uvádějí zabitých 30–700, jiné dokonce přes 2000 mrtvých.[42]
  • Krnov, první "divoký odsun" 22. června 1945. Pěší pochod z lágru Cvilín (Lager Burgberg) přes Vrbno pod Pradědem, Vidly (Gabel), Domašov, Jeseník, Vikantice, Staré Město pod Sněžníkem do Králík. Poté v otevřeném železničním vagóně do Teplic. Poté následoval další pochod až na saské hranice u Geisingu v Krušných horách.[40]

Odpovědnost za odsun ze Žatecka

Odpovědnost nesou jednoznačně tehdejší funkcionáři ministerstva obrany a vrchního velení československé armády, zejména příslušní velitelé tzv. obranného zpravodajství (OBZ), kteří zajišťovali tzv. vyčišťovací akce v severočeském pohraničí zvláště v oblasti Postoloprt a Žatce za účelem dislokace velitelského stanoviště 1. divize 1. čs. armádního sboru. Spoluzodpovědnost za zacházení s německým obyvatelstvem nesou i příslušní funkcionáři tehdejšího ministerstva vnitra a národních výborů, kteří zodpovídali za zřizování a provoz internačních, sběrných a pracovních táborů, do kterých byly soustřeďovány osoby německého původu, určené k odsunu.

Na základě politické dohody signatářů Košického vládního programu z 5. dubna 1945 ovládli komunisté ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra, jejichž prostřednictvím uskutečňovali soustřeďování a odsun německého obyvatelstva z území ČSR se zřetelem na vlastní zájmy a cíle. Tyto zájmy a cíle vycházely z politické strategie SSSR, zaměřené na poválečné uspořádání Evropy. Neprostupnost západní hranice měla posílit doktrína pěstované vzájemné nenávisti Čechů a Němců.

Dílčí realizační hypotézy:

  1. Již v době formování československé jednotky v Buzuluku na Ukrajině v roce 1942 uplatňovalo moskevské vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem svůj vliv při výběru a přípravě velitelského sboru, a to v úzké spolupráci se stranickým vedením, armádními a bezpečnostními orgány SSSR. Do důstojnických funkcí byli jmenováni komunisté, kteří následně absolvovali sovětské kurzy pro politickou a zpravodajskou činnost v armádě. Tito absolventi byli v roce 1945 zařazeni do funkcí v OBZ československé armády.
  2. Na území osvobozeném Rudou armádou byly zřizovány revoluční národní výbory jako územní orgány revoluční moci, jejichž členové byli většinou z řad komunistů. Bezpečnostní komise národních výborů byly základem budoucího bezpečnostního aparátu, řízeného ministerstvem vnitra. Tyto komise úzce spolupracovaly s orgány OBZ a podílely se na soustřeďování německého obyvatelstva v internačních, sběrných a pracovních táborech.
  3. 3. V období od ukončení válečných operací na území ČSR dne 9. května 1945 resp. 11. května 1945 do konce září 1945 se uskutečňovaly tzv. divoké odsuny německého obyvatelstva, které byly výsledkem zneužívání pravomoci orgánů v působnosti ministerstva národní obrany, velení československé armády a ministerstva vnitra. Mnohdy se však jednalo o reakci příslušníků východní armády na jejich čerstvé vzpomínky z osvobozování ČSR, kdy viděli zejména na Slovensku vypálené vsi a zmasakrované civilní obyvatelstvo, což v nich vyvolávalo touhu po pomstě. Mezi těmito vojáky byli i Volyňští Češi, kteří byli svědky zvěrstev Němců na Ukrajině. Šlo o způsoby soustřeďování a věznění německého obyvatelstva včetně dětí v zařízeních táborového typu a nevyhovujících materiálních, režimových a zdravotních podmínkách s tragickými následky. Tyto praktiky ovlivnily československé vězeňství po roce 1948, kdy komunistická propaganda společenské msty přešla od národního nepřátelství k třídnímu.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADdlen%C3%AD_N%C4%9Bmc%C5%AF_z_%C4%8Ceskoslovenska

 

Jan Šinágl, 24.7.2012

 

Pisek_Deggendorf

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentáře

-5 #214 Karel Adler 2012-09-06 19:25
Jedna česká anekdota z bolševické éry říkala, že když je v něčem bordel, noviny napíší, že tam jsou rezervy.

Jiná zas říkala, že sebekritika je odvozena od slov sebe krýti.

Možná by neuškodilo, kdyby se v té záplavě objevilo i trochu pravdy, třeba o Freikorps, taky by bylo zajímavé, kdybyste konečně přiznal, jaký je váš názor na právo Čechoslováků soudit po válce Karla Hermanna Franka.

Cituji Jan Šinagl:
...Jsem si vědom nedostatků a reserv. ...
+6 #213 Jan Šinagl 2012-09-06 16:27
Dobrý den pane Vaňo,
Děkuji Vám za uznání. Jsem si vědom nedostatků a reserv. Bohužel nemohu zvýšit kvalitu Vámi postrádanou na úkor omezení jiných, neméně důležitých témat. Zatím média nejsou ochotna je přebírat, proto si nemohu dovolit je omezit a zvýšit kvalitu tématu Sudetských Němců. Čas je dán a s chybami je nutno počítat. Pokud nejsou závažné, v což chci věřit, věřím, že mi čtenáři odpustí a budou vnímat to hlavní. Jsem přesvědčen, že vzhledem k množství témat a článků je chybovost minimální. Jde-li o závažnou chybu, je obratem napravena. Zaplať Pán Bůh bylo jich dosud jen zanedbatelně.
S pozdravem J.Š.
0 #212 Martin Vaňo 2012-09-06 15:10
Dobrý den pane Šinágle,
Jsem velmi rád, že se o genocidě německého obyvatlestva ČSR alespoň někdo snaží informovat nezaujatě, díky za to. Nehodlám se zde účastnit zbytečné debaty internetových mudrců, ale hodlám vám spíše vytknout jednu formální věc.
Váš text je často za hranicí srozumitelnosti , často nevím, kde jste statistiky zíslal, koho citujete a jaká čísla porovnáváte, často se vyskytují hrubky a nekonzistentní formátování ve wordu. Text je pak snadné napadnout z hlediska formy samotné a obsahem se vůbec nezabývat. Vůbec by neškodilo text více strukturovat z hlediska informací i z hlediska narativity, důsledňji citovat a více vysvětlovat.
Berte mou kritiku jako konstruktivní, váš web nečtu často, ale vím, že pracujete hodně a usilovně. Možná by méně bylo více. Každopádně vám držím palce, abyste se z toho nezbláznil a měl co nejvíce čtenářů, kterým pomůžete otevřít oči.
-5 #211 Karel Adler 2012-09-05 17:33
To by bylo dobré, jen nevím, jestli pro tohle bude pan Šinágl ochoten propůjčit prostor na svém webu.


Cituji P. Novak:
to Adler;
Jestli chcete kompletni navrh na zahajeni trestniho rizeni ze 4. brezna 1946 proti K.H. Frankovi, tak se to sem nevejde. Nebyl souzen jmenovite za Lidice.
-4 #210 P. Novak 2012-09-05 11:01
to Adler;
Jestli chcete kompletni navrh na zahajeni trestniho rizeni ze 4. brezna 1946 proti K.H. Frankovi, tak se to sem nevejde. Nebyl souzen jmenovite za Lidice.
-4 #209 Karel Adler 2012-09-04 17:00
Pro oba, Daluegeho i Franka, se uplatnilo "Mitgefagen, mitgehangen" - Spolu chyceni, spolu oběšeni.
K.H. Frank byl na nějakém papíře týkajícím se Lidic podepsán, to se dalo brát v té době jako důkaz...

Cituji P. Novak:

to Jan Herna
K.H.Frank se v Lidicich objevil az den po masakru, tudiz nemohl zadny projev pronest. Povel prisel primo od Hitlera. Po Heydrichovi funkci zdedil Kurt Daluege, Frank mel pouze podpisove pravo a povinnost drzet hubu a krok. Je velice pikantni, ze narcisisticky Daluege, ktery se napinal vlastni dulezitosti, pokud byl na koni, pri vyslechu svaloval vse na Franka.
-3 #208 P. Novak 2012-09-04 15:41
Polaci se opravdu nemuseli starat o odsun Nemcu z oblasti tzv. koridoru, tito lide byli povrazdeni Rusy (Polaci totiz odmitali Curzonovu linii a nove uzemi jim bylo de facto vnuceno jako odskodneni). Ty, co Rusove nepovrazdili hned, hnali jako dobytek pred tanky.
to Jan Herna
K.H.Frank se v Lidicich objevil az den po masakru, tudiz nemohl zadny projev pronest. Povel prisel primo od Hitlera. Po Heydrichovi funkci zdedil Kurt Daluege, Frank mel pouze podpisove pravo a povinnost drzet hubu a krok. Je velice pikantni, ze narcisisticky Daluege, ktery se napinal vlastni dulezitosti, pokud byl na koni, pri vyslechu svaloval vse na Franka.
0 #207 Jan Herna,Th.Dipl. 2012-08-21 17:35
Mno, tak popořadě: Československý stát měl právo neschopného prodavače knih soudit, především za vlastizradu, protože K.H.Frank byl v době rozbití Československa československým státním občanem, dokonce poslancem československéh o parlamentu. Vyhlášení civilního výjímečného stavu podepsal vyšší vedoucí SS a policie u říšského protektora v Čechách a na Moravě K.H.Frank. Frank pak v 7.00 hod. přijíždí do Lidic a osobně prohlašuje na návsi:" Vůdcův rozkaz!Lidice budou srovnány se zemí a muži ve stáří od 16. let výše budou na místě zastřeleni." Rovněž to, co se stalo s lidickými ženami a dětmi se dělo podle rozkazu K.H.Franka(viz Lidice, čin krvavého teroru a porušení zákonů i základních lidských práv.Ministerst vo vnitra, odbor pro politické zpravodajství 1945.
Takže československý soud jej měl právo soudit 1.) jako vlastizrádce a také 2.) jako pachatele válečných zločinů na svém území. Při čemž za 1.) protože v době spáchání tohoto zločinu byl čsl. občanem a přitěžující okolností bylo, že byl poslancem čsl.parlamentu, za 2. kterýkoliv soud může soudit občana kteréhokoliv státu za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané na jeho území. Soud s K.H.Frankem byl soudem, který spravedlivě posoudil jeho vinu a podle tehdy platného práva jej spravedlivě odsoudil k trestu smrti. Již za samotnou vlastizradu mu mohl soud vynést trest smrti.
+1 #206 Jan Herna,Th.Dipl. 2012-08-21 17:02
Hlavním viníkem masakru na Švédských šancích nebo také Přerovského masakru byl Karol Pazúr, dříve příslušník Hlinkovy gardy, později slovenského vojska, které bojovalo v SSSR s Němci. Tedy válečný zločinec! Válečný zločinec, který měl být za své zločiny souzen. Podle platného práva i tento masakr byl válečným zločinem - vraždou spolu s genocidou.
Byl obhajován Bedřichem Reicinem, což byl rovněž zločinec, který mu získal u Gottwalda snížení trestu a později omilostnění. Později se stal členem Svazu protifašistický ch bojovníků, ačkoliv proti fašismu nikdy nebojoval, spíše by se dal zařadit jako člen Hlinkovy gardy mezi fašisty. Stal se jako jemu podobní členem Komunistické strany Československa. Stejně jako mnoho jiných kolaborantů, kteří po osovobození začali nosit pásky Revolučních ( pro ty, co pamatují rabovacích) gard) a opět terorizovat obyvatelstvo!
+7 #205 Jan Šinagl 2012-08-14 08:21
Byl odstraněn, paní Jano, jako každý prokazatelně lživý příspěvek tím spíše, že autor lží přes jejich prokázání, je nestydatě opakuje. K smíchu to není. Ostatně tento web už ho nezajímá o čemž si dovolím pochybovat. Pokud máte i Vy potřebu a radost ze šíření lží, pořiďte si svůj vlastní web, byť tam těžko tento pán bude asi přispívat. J.Š.
0 #204 Jana 2012-08-14 08:02
pane Šinágle, kam zmizel poslední příspěvek pana Petrfielda ? naštěstí jsem si ho okopírovala, tak ho mohu kolegyni ukázat , ale asi vás dostal co? Evidentně vás přistihl při lži a vy to nepřenesl přes srdce :-))))
+1 #203 V.Haramule 2012-08-13 20:23
Cituji Petrfield:
pane Šinágle - LŽETE !!! A klidně vám to dokážu. Takže tvrdíte, že Německo muselo znovu zavést kontroly na Ňěmecko-české hranici. Jste schopen toto tvrzení dokázat a nebo hned přiznáte, že jste si to vymyslel ?


Parlamentni Listy ze dne 5.7.2012.
Cesti europoslanci se postavili proti nemeckym hranicnim kontrolam.Nemec ka policie udajne zastavuje az tri ctvrtiny ceskych autobusu.Urady v Nemecku tvrdi ze kontroly jsou nevyhnutelne protoze pocet paseraku drog znacne vzrostl.
+4 #202 Jan Šinagl 2012-08-13 19:42
Panu Petrfieldovi doporučuji pozorně číst mé komentáře a méně podléhat emocím. Netvrdím na hranicích, ale v hraničních oblastech. Referoval český tisk i ČT. Sexuální spodina se vyskytuje ve všech zemích. Usuzovat podle ní na úroveň národa je zcestné a hloupé. Spíše si položte otázku proč jim to naše země v této míře umožňuje a v SRN nikoliv. Ve kterém městě najdete tolik bordelů, hracích automatů kasin apod. jako v Praze. Podívejte se napřed raději kolem sebe na ten všeobecný úpadek mravů a pro inspiraci si zajeďte třeba i do SRN, pokud tam nežijete, nebo jste si toho jinde nevšiml. J.Š.
+1 #201 Petrfield 2012-08-13 19:07
pane Šinágle - LŽETE !!! A klidně vám to dokážu. Takže tvrdíte, že Německo muselo znovu zavést kontroly na Ňěmecko-české hranici. Jste schopen toto tvrzení dokázat a nebo hned přiznáte, že jste si to vymyslel ?
0 #200 RomanGrey 2012-08-11 13:04
..dobry den pane Sinagl..
..skvela reakce na muze provolavajiciho slavu tem ruskym zavsivencum..kt eri na dobytych uzemich znasilnovali hromadne divky od 6let vyse a netykalo se to pouze zen nemeckych..
..ale je pravda..ze podobnou lasku citi k Nemcum i trebas pan Ota Pavel dopisujici obcas do Reflexu..ackoli zit v Nemecku..kam nas jeho pokrevni kolega Navara posila..a pobirat od nich duchod..mu zjevne nevadi..
..k Vam v ucte a respektu a se srdecnym pozdravem i vsem ostatnim neciticim k Nemcum a milovanemu Nemecku jen stupidni nenavist..
..te ktery miluje Nemecko.. ..vzdy verny RomanGrey..

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)