… Snad proto většina národa věří na přímou volbu prezidenta nikoli proto, že cítí potřebu prohloubit demokratické principy státu, ale prostě proto, že po poslední frašce prezidentské volby už neví kudy kam. Neví, jak poslat politiky do polepšovny, nevidí jak dál. Lidé chtějí změnu politické i hospodářské správy země a hledají svého "spasitele" nebo "čaroděje", někoho, kdo by vzal na svá bedra všechnu tu bídu a národ vyvedl z otroctví nemravných politiků. Hledají světlonoše, kterého by mohli následovat. Prolhaným politikům a jejich předstírání demokracie už dlouho nevěří. Jsou unavení z korupce, skandálů, sociální nespravedlnosti, a více než hmotný nedostatek je tíží ponížení z mravního úpadku společnosti. Nikdo si nedokáže představit budoucnost a tak jim zbývá jen doufat v zázrak.
… Prezident "mravního svědomí" zřejmě nebyl dost pragmatický v otázkách správy země a prezident "kleptoman" zase pro samou pragmatičnost zapomněl zemi spravovat. Své osobní zájmy nadřazoval zájmům veřejným a tak hrubě porušil prestiž a integritu nejvyššího úřadu státu jako takového. Nevím, zda to není důvodem, proč řada slušných a schopných lidí se odmítá o křeslo prezidenta vůbec zajímat. Snad i proto, že jak se zdá, prezidentství se stalo zaměstnáním a nikoli posláním.
… Otázkou pro mě není, zda volit či nevolit, otázkou je koho volit. Jak nalézt a rozpoznat z té řady kandidátů člověka, který by naplnil vyslovené či jen vysněné tužby a přání všech lidí, které prezident státu zastupuje. Myslím, že pokud je prezident figurou nějaké politické nebo společenské frakce, volba hlavy státu se degraduje, tak jako v minulosti, na pouhou hru politických sil.
… Jaký by tedy měl být příští český prezident? Komu věřit a komu ne? Já osobně nevěřím ani kouzelníkům ani politikům, protože první věc, o kterou se obě profese snaží, je udělat z lidí hlupáky. Nevěřím lidem, kteří něco předstírají, kteří šálí naše smysly nikoli pro naše pobavení, ale ve jménu vlastního prospěchu. Nevěřím lidem, kteří něco říkají a něco jiného dělají. Nevěřím ani v černou magii. Je založena na principech závisti, vášně, nenávisti a strachu - tedy věcí, které je tak snadné rozněcovat a v lidech udržovat. Daleko těžší je být člověkem věřícím v zázraky, které vycházejí z lidského srdce a citu.
… Naslouchání lidem je povinností prezidenta - to patří k jeho povolání - ale rozhodovat se nikoli podle svého svědomí, ale podle většinového názoru a popularity dělá průměrný a slabý člověk. Moudrý a statečný člověk se rozhoduje podle toho, co je správné nikoli snadné. A správná politická i lidská rozhodnutí jsou to, co v téhle nepřehledné době potřebujeme víc než zázrak. Měl by to být vysloužilý politik nebo někdo, kdo má nějakou zkušenost z diplomatického světa? Ale proč se vracet k politikům, kteří v minulosti neobstáli? Kdo ze současných kandidátů má faktický respekt doma nebo v zahraničí? Jsou bývalí či dnešní politikové schopni pro nás něco podstatného v Evropě vůbec dojednat? Kde je záruka, že se např. pan Miloš Zeman nestane českou verzí Borise Jelcina?
… To, že by prezident měl být člověk vzdělaný, na tom se asi všichni shodneme. Obávám se však, že typ vzdělání není pro tuhle funkci právě rozhodující. Pokud se pamatuji ani V. Klaus, ani M. Zeman své profesní zkušenosti prognostiků pro definování smysluplné společenské vize nevyužili. Spíše svými politickými rozhodnutími přinesli do života země chaos, zmatek a morální úpadek.
… Kdo by měl tedy tento úřad zastávat? Především by to měl být slušný člověk, který bude mít přirozenou autoritu a respekt vycházející nikoli z autority úřadu, ale ze síly osobnosti. Člověk s politickou i lidskou moudrostí jako Jan Masaryk. Člověk, který stojí za svým názorem nikoli ze zásady, ale z hluboké víry a přesvědčení v opravdovost a principy své myšlenky jako Jan Patočka. Prezidentem by měl být člověk spravedlivý, stojící vždy na straně pravdy, schopný se správně rozhodovat, schopný inspirovat lidi a vymezit další cestu. Člověk s vizí. Měl by být architektem země, nikoli jejím stavitelem. Měl by být ochotný službě lidem, nikoli chtít lidem vládnout. Měl by být prvním mezi rovnými, který má respekt k zákonům a jedná v mezích svých pravomocí atd. Podíváte-li se na řadu kandidátů, kteří se dosud o úřad prezidenta ucházejí, kolik z nich splňuje alespoň částečně podobná kritéria?
… Že by to byl zázrak, kdyby se takový člověk našel a ještě k tomu byl ochotný dát svůj život do služeb národa? Snad jsou všechna moje slova zbytečná, hloupá a naivní. Nechci nikomu říkat, koho volit, chci jen upozornit na to, co s volbou souvisí. Jistě media sehrají v této přímé volbě svou roli ve prospěch či neprospěch určitého kandidáta. Jistě do hry zasáhne i řada dalších faktorů. Ale zázrak se objevuje nejčastěji tam, kde ho nejméně čekáme nebo v nejméně pravděpodobnou chvíli. Zázrak se může stát pouze tehdy, když v něj člověk opravdu věří. Zázrak je záležitostí srdce, ne rozumu, a přichází s hlubokým přesvědčením v lidské dobro jako výraz i těch nejtajnějších lidských tužeb. Víra v zázraky je vírou v sebe sama. Pokud je toho člověk schopný, na světě není nic nemožného. Jen na ten zázrak musí být člověk připravený, aby onen vzácný okamžik neprošvihl.
Celý článek: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-benda.php?itemid=17500
Komentáře
2. Neznalost zákona neomlouvá! S podivem gramotnost je míněna jako schopnost psaní, čtení, počítání, ale celoživotně musíme ctít právo, které nás nikdo neučí! Na druhém stupni ZŠ by se žáci měli naučit zvládat právní úkony, které mohou činit již od 15 let. Na SŠ a učilištích praktické právní základy, které bezpochyby v životě uplatní.
3. Právnické fakulty stále ještě neučí legislativu!
Provizorně by všichni volení zástupci (kandidáti)měli absolvovat bezplatně a povinně kurs právních základů – snad zčásti již před volbami.
nezná co ten výraz znamená.
Poslanci schvalují vládní návrhy zákonů, které si občané nepřejí. Nepřejí si již tuto vládu ani tyto poslance, a dokonce ani volební systém poměrný. Aby dalším konáním Sněmovny nedošlo k újmě na zdraví občanů, je nezbytné ji rozpustit a do předčasných voleb ponechat důvěru jen Senátu. Samotný senát nemůže schválit volební zákon, však zákon o referendu by jistě „uměl“. Ten by se totiž občanům moc hodil ke schválení většinového systému pro volby do Sněmovny. Mají sice k dispozici zákon petiční a možnost stávky, však referendem by výsledek byl nejčistší.
Co poradí kandidáti?