Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 25.09.2020 15:54
    V Rusku komunisté nejsou u moci, ale jejich manýry jsou ...

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:50
    Kdo má na vlivných úřadech a soudech stále svoje lidi?

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:48
    Vláda ve středu opět vydala z minuty na minutu (pardon ze dne ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:23
    Kristine verlor ein Jahr ihres Lebens in der Hoffnung, in der ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:20
    Kristine a perdu un an de sa vie dans l'espoir de travailler ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:20
    Kristine lost a year of her life hoping to work at the embassy ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Benes_Edvard_280584_-_030948…Jde o středoevropský problém: západní demokracie ve shodě se Stalinovým Ruskem nakonec požehnaly masové deportace obyvatelstva spojené s majetkovými konfiskacemi. Musely vědět, že probíhají a budou probíhat nelidsky. Rusko pak hravě ovládlo středoevropský prostor, kde žili pohromadě pachatelé a oběti a byl pro Rusy už jen proto snadno ovladatelný. Západ naopak na mnoho let ztratil na toto teritorium jakýkoli politický vliv. Konflikty vzniklé v minulosti ohrožují středovýchodní Evropu i dnes a činí ji potenciální chutnou obětí pro imperiální choutky z východu. Ta situace je krajně nebezpečná, i když nevím, co se s ní dá ještě dělat. Něco by se s ní však dělat mělo.

Řeč je o Benešových dekretech. Jednalo se o nich znovu v Evropském parlamentu, z iniciativy mj. maďarského právníka Imre Juhásze. Maďarsko se opět dostalo do zorného pole českých novinářů. Věc by si zasloužila přece jen trochu víc než pitomé poznámky o tom, že obhájci dekretů i jejich kritici se navzájem potřebují. O co tedy jde?

Zmíněný Imre Juhász spolu s Alidou Hahn-Seidl ze SRN se obrátili na Evropský parlament s peticí, která se týká primárně vyhlášení Národní rady SR z 20. 9. 2007 „o nedotknutelnosti poválečných dokumentů k uspořádání poměrů po druhé světové válce“. Usnesení je v podstatné věci prakticky totožné s usnesením Poslanecké sněmovny PČR z 24. 4. 2002: „právní a majetkové vztahy, které vznikly těmito rozhodnutími, jsou nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné.“

Petice žádá EP, aby požádal Slovensko o zrušení tohoto vyhlášení, aby posoudil slučitelnost dekretů s právním řádem EU a přiměl slovenské orgány, aby se omluvily příslušníkům maďarské a německé menšiny za utrpěná příkoří, poskytly jim důstojné odškodnění a povolaly k zodpovědnosti dosud žijící osoby zodpovědné za zločiny proti lidskosti spáchané na slovenských Němcích a Maďarech. Pokud Slovensko náležitě nezareaguje, měla by Evropská rada konstatovat, že porušuje zásady 2. článku Smlouvy o evropské unii a pozastavit mu členská práva. Požadavky jsou, jak vidno, velmi tvrdé.

Autoři předali petici do parlamentu 12. 1. 2012, ujal se jí europoslanec Zoltán Bagó (FIDESZ). Byla označena za formálně přípustnou a začal se jí zabývat petiční výbor, který požádal o stanovisko Evropskou komisi a zařadil ji na program schůze na 20. září 2012. To se taky stalo.

Stanovisko EK nepřineslo nic překvapivého: tvrdí se v něm, že Benešovy dekrety byly přijaty před přistoupením SR do EU a nemají dnes účinnost, jež by byla v konfliktu s unijním právem. Je věcí členského státu, jak vychází vstříc závazkům ohledně základních práv, plynoucích z mezinárodních smluv a vnitřních předpisů. Petent by se měl obrátit na státní orgány a odvolat se může k Evropskému soudu pro lidská práva.

Při projednávání v petičním výboru podpořil ovšem toto stanovisko jen rumunský sociální demokrat Victor Boştinaru. Za petici se postavili maďarští europoslanci, a to nejen Zoltán Bagó, Ágnes Hankiss (oba FIDESZ) a Krisztina Morvai (Jobbik), ale i socialista Csaba Tabajdi. Maďarské stanovisko podpořili němečtí europoslanci Peter Jahr (CDU) a Gerald Häfner (zelení), a lotyšská europoslankyně Tatjana Ždanoka (zelení). Jinak už v rozpravě nikdo z poslanců nevystoupil. Nato předsedkyně výboru Erminia Mazzoni, která schůzi řídila, konstatovala, že na základě převažujícího mínění rezoluce zůstává na pořadu jednání a výbor pozve představitele slovenské vlády, aby se k věci vyjádřili.

Problém Benešových dekretů je tedy opět na pořadu dne. Odporují základním principům, na nichž stojí právo zemí euroatlantického okruhu (především nepřípustnost kolektivní viny a retroaktivity). Zároveň je z politického hlediska zjevné, že jakákoli podstatná změna stavu, který se vytvořil na základě jejich „aplikace“, byla už v roce 1990 nemožná: šlo o masový zločin velkého rozsahu a přitom od jeho spáchání uplynulo už mnoho let. To ale neznamená, že by se nedalo či nemělo dělat nic. To, co bylo už tehdy možné, bylo usilovat o „zmírnění následků některých křivd“ cestou dohody mezi právními nástupci pachatelů a zástupci postižených. Místo toho se českým politikům a jejich novinářské a historické lobby podařilo dosáhnout toho, že se celá věc zakonzervovala a odložila v naději, že se na ni pod tlakem „společné budoucnosti“ zapomene. Slovenští politici se vydali bohužel v českých stopách. Příklady táhnou, hlavně ty špatné. Zůstala tu nepohřbená mrtvola, která se rozkládá a otravuje ovzduší. Ačkoli německá politická reprezentace se s tímto českým (a slovenským) přístupem z nezbytí smířila, menší postižené státy (Maďarsko, ale částečně i Rakousko) s ním mají větší problém. Záležitost se jich týká bezprostředněji než Německa.

Jde o středoevropský problém: západní demokracie ve shodě se Stalinovým Ruskem nakonec požehnaly masové deportace obyvatelstva spojené s majetkovými konfiskacemi. Musely vědět, že probíhají a budou probíhat nelidsky. Rusko pak hravě ovládlo středoevropský prostor, kde žili pohromadě pachatelé a oběti a byl pro Rusy už jen proto snadno ovladatelný. Západ naopak na mnoho let ztratil na toto teritorium jakýkoli politický vliv. Konflikty vzniklé v minulosti ohrožují středovýchodní Evropu i dnes a činí ji potenciální chutnou obětí pro imperiální choutky z východu. Ta situace je krajně nebezpečná, i když nevím, co se s ní dá ještě dělat. Něco by se s ní však dělat mělo.

 

Lidové noviny 26. září 2012

http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs2794.html

 

Petr Červený posted on Jan Šinágl's timeline – 28.9.2012

„Zapoměli jste kdo vyvraždil židy a miliony lidí v 2 světové válce. Kdo zradil Čechy v Mnichově. Kdo v sudetech vraždil a vyhnal Čechy z domovů. A vy tyto hajzly chcete dostat zpět do republiky.
Nedá se to jinak definovat jak VLASTI ZRADA. Raději zpět Komunisty nežli Sudeťáky. Nelze překroutit dějiny že se nic od roku 1938 do roku 1945 nestalo a proto volejme Sláva hrdiné Sovětské Americké, Anglické armádě kteří daly Němcům přes držku. Už po několikáté v historii a nedáte pokoj a nedáte pokoj. Sudety byli, jsou a budou Naše! A vy president nikdy nebudete hnědé košile se už nenosí!“

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentáře

+2 #3 Oldřich 2012-10-02 12:43
Od roku 1938 do roku 1945 se skutečně leccos nepěkného stalo a nikdo to nepopírá. Pak se také stalo leccos nepěkného po roce 1945. Tady už je to ale s tím nepopíráním trochu slabší. Byl jsem v životě mnohokrát okraden. Možná, že je na čase, abych také někoho okradl. Nebo ne?
+3 #2 Jan Šinagl 2012-09-30 09:34
Humanitu a mírovou spolupráci nelze budovat na zamlčování zločinů, popírání a vyhýbání se převzetí vlastní odpovědnosti. Jak je to v nás stále hluboce zakořeněné. Většina z nás používá naprosto přirozeně, nevědomě, podjatý a urážlivý výraz „sudeťáci“ či „náckové“. Proč ne sudetští Němci, čeští Němci či Němci. Libí se snad Čechům „Čehúni“ jak nás nazývají Slováci, pravda dnes už méně. Spojenou Evropu mohou vytvořit jen silné národy. Vytvoření evropské národnosti je nesmysl. Smysl má pouze pocit a příslušnost k evropanství na základě přirozeného pocitu zdravého vlastenectví. Humanita, která vědomě zamlčuje zločiny popírá sama sebe. Nemůže mít proto nadějnou budoucnost stejně jako Československo, které také vzniklo na lži a zamlčování pravdy. J.Š.
-4 #1 Karel Mrzílek 2012-09-29 23:51
Především jsme lidé. Nebuďme sudeťáky, bolševiky, nacisty prodchnuté ideologiemi nenávisti, šířící rozdělování lidí a vzájemnou nedůvěru a podezřívavost. Chraňme se proto osočování druhých, vyčítání a výzvám k nenávisti. Snažme se býti částí velkého celku Evropy. Tak jako na našem i jiných územích již nejsou kmeny, které se napadaly, až vznikly dnešní národy, z mnoha tehdejších šarvátek a bojů, vzniká dnes MÍROVOU CESTOU z těchto národů další vyšší celek Evropa a evropanství nás lidí. Snažme se používat i nadále humanitu ke vzájemnému soužití.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)