…Jde o středoevropský problém: západní demokracie ve shodě se Stalinovým Ruskem nakonec požehnaly masové deportace obyvatelstva spojené s majetkovými konfiskacemi. Musely vědět, že probíhají a budou probíhat nelidsky. Rusko pak hravě ovládlo středoevropský prostor, kde žili pohromadě pachatelé a oběti a byl pro Rusy už jen proto snadno ovladatelný. Západ naopak na mnoho let ztratil na toto teritorium jakýkoli politický vliv. Konflikty vzniklé v minulosti ohrožují středovýchodní Evropu i dnes a činí ji potenciální chutnou obětí pro imperiální choutky z východu. Ta situace je krajně nebezpečná, i když nevím, co se s ní dá ještě dělat. Něco by se s ní však dělat mělo.
Řeč je o Benešových dekretech. Jednalo se o nich znovu v Evropském parlamentu, z iniciativy mj. maďarského právníka Imre Juhásze. Maďarsko se opět dostalo do zorného pole českých novinářů. Věc by si zasloužila přece jen trochu víc než pitomé poznámky o tom, že obhájci dekretů i jejich kritici se navzájem potřebují. O co tedy jde?
Zmíněný Imre Juhász spolu s Alidou Hahn-Seidl ze SRN se obrátili na Evropský parlament s peticí, která se týká primárně vyhlášení Národní rady SR z 20. 9. 2007 „o nedotknutelnosti poválečných dokumentů k uspořádání poměrů po druhé světové válce“. Usnesení je v podstatné věci prakticky totožné s usnesením Poslanecké sněmovny PČR z 24. 4. 2002: „právní a majetkové vztahy, které vznikly těmito rozhodnutími, jsou nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné.“
Petice žádá EP, aby požádal Slovensko o zrušení tohoto vyhlášení, aby posoudil slučitelnost dekretů s právním řádem EU a přiměl slovenské orgány, aby se omluvily příslušníkům maďarské a německé menšiny za utrpěná příkoří, poskytly jim důstojné odškodnění a povolaly k zodpovědnosti dosud žijící osoby zodpovědné za zločiny proti lidskosti spáchané na slovenských Němcích a Maďarech. Pokud Slovensko náležitě nezareaguje, měla by Evropská rada konstatovat, že porušuje zásady 2. článku Smlouvy o evropské unii a pozastavit mu členská práva. Požadavky jsou, jak vidno, velmi tvrdé.
Autoři předali petici do parlamentu 12. 1. 2012, ujal se jí europoslanec Zoltán Bagó (FIDESZ). Byla označena za formálně přípustnou a začal se jí zabývat petiční výbor, který požádal o stanovisko Evropskou komisi a zařadil ji na program schůze na 20. září 2012. To se taky stalo.
Stanovisko EK nepřineslo nic překvapivého: tvrdí se v něm, že Benešovy dekrety byly přijaty před přistoupením SR do EU a nemají dnes účinnost, jež by byla v konfliktu s unijním právem. Je věcí členského státu, jak vychází vstříc závazkům ohledně základních práv, plynoucích z mezinárodních smluv a vnitřních předpisů. Petent by se měl obrátit na státní orgány a odvolat se může k Evropskému soudu pro lidská práva.
Při projednávání v petičním výboru podpořil ovšem toto stanovisko jen rumunský sociální demokrat Victor Boştinaru. Za petici se postavili maďarští europoslanci, a to nejen Zoltán Bagó, Ágnes Hankiss (oba FIDESZ) a Krisztina Morvai (Jobbik), ale i socialista Csaba Tabajdi. Maďarské stanovisko podpořili němečtí europoslanci Peter Jahr (CDU) a Gerald Häfner (zelení), a lotyšská europoslankyně Tatjana Ždanoka (zelení). Jinak už v rozpravě nikdo z poslanců nevystoupil. Nato předsedkyně výboru Erminia Mazzoni, která schůzi řídila, konstatovala, že na základě převažujícího mínění rezoluce zůstává na pořadu jednání a výbor pozve představitele slovenské vlády, aby se k věci vyjádřili.
Problém Benešových dekretů je tedy opět na pořadu dne. Odporují základním principům, na nichž stojí právo zemí euroatlantického okruhu (především nepřípustnost kolektivní viny a retroaktivity). Zároveň je z politického hlediska zjevné, že jakákoli podstatná změna stavu, který se vytvořil na základě jejich „aplikace“, byla už v roce 1990 nemožná: šlo o masový zločin velkého rozsahu a přitom od jeho spáchání uplynulo už mnoho let. To ale neznamená, že by se nedalo či nemělo dělat nic. To, co bylo už tehdy možné, bylo usilovat o „zmírnění následků některých křivd“ cestou dohody mezi právními nástupci pachatelů a zástupci postižených. Místo toho se českým politikům a jejich novinářské a historické lobby podařilo dosáhnout toho, že se celá věc zakonzervovala a odložila v naději, že se na ni pod tlakem „společné budoucnosti“ zapomene. Slovenští politici se vydali bohužel v českých stopách. Příklady táhnou, hlavně ty špatné. Zůstala tu nepohřbená mrtvola, která se rozkládá a otravuje ovzduší. Ačkoli německá politická reprezentace se s tímto českým (a slovenským) přístupem z nezbytí smířila, menší postižené státy (Maďarsko, ale částečně i Rakousko) s ním mají větší problém. Záležitost se jich týká bezprostředněji než Německa.
Jde o středoevropský problém: západní demokracie ve shodě se Stalinovým Ruskem nakonec požehnaly masové deportace obyvatelstva spojené s majetkovými konfiskacemi. Musely vědět, že probíhají a budou probíhat nelidsky. Rusko pak hravě ovládlo středoevropský prostor, kde žili pohromadě pachatelé a oběti a byl pro Rusy už jen proto snadno ovladatelný. Západ naopak na mnoho let ztratil na toto teritorium jakýkoli politický vliv. Konflikty vzniklé v minulosti ohrožují středovýchodní Evropu i dnes a činí ji potenciální chutnou obětí pro imperiální choutky z východu. Ta situace je krajně nebezpečná, i když nevím, co se s ní dá ještě dělat. Něco by se s ní však dělat mělo.
Lidové noviny 26. září 2012
http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs2794.html
Petr Červený posted on Jan Šinágl's timeline – 28.9.2012
„Zapoměli jste kdo vyvraždil židy a miliony lidí v 2 světové válce. Kdo zradil Čechy v Mnichově. Kdo v sudetech vraždil a vyhnal Čechy z domovů. A vy tyto hajzly chcete dostat zpět do republiky.
Nedá se to jinak definovat jak VLASTI ZRADA. Raději zpět Komunisty nežli Sudeťáky. Nelze překroutit dějiny že se nic od roku 1938 do roku 1945 nestalo a proto volejme Sláva hrdiné Sovětské Americké, Anglické armádě kteří daly Němcům přes držku. Už po několikáté v historii a nedáte pokoj a nedáte pokoj. Sudety byli, jsou a budou Naše! A vy president nikdy nebudete hnědé košile se už nenosí!“
Komentáře