„Stádo jest jenom pro pohodlí pro zisk pastýře, ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk všech.“
Havlíček by se očividně jako zdroj úvah nad vizemi i po 166 letech hodil. Třeba by aktuálně stálo za to se zamyslet, kteří z hradních aspirantů přistupují k lidem jako k údům obce a kteří jako ke stádu. … Mravní vzdělání má mládeži poskytnout rodina, o „rozumové“ vzdělání by se pak měla postarat obec. Havlíček míní, že dobře zřízená obec musí být založena na principu všeobecného užitku a vystavena na zásadě: Něco za něco, nic za nic. Ten, kdo pak ve společnosti přispívá více k obecnímu dobru – ať už vykonanou prací či odvedenými penězi obci (daně) –, by měl také dostávat více z obecních výhod. A naopak: „Darmo aneb zpolodarmo užívati všelikých výhod a užitků na cizí útraty a na cizí obtíž jest nedůstojno čestného člověka, jest buď lupičství aneb nectné darmochlebství.“ Nepřítelem obce je člověk, který odmítá podílet se na chodu obce a plnit povinnosti nezbytné pro chod společenství a dosažení společných cílů. Ještě horší je ten člen obce, který ostatním škodí. „Takový oud neb takoví oudové obce jsou mnohem horší než zjevní nepřátelé obce,“ dodává Havlíček. …
… Havlíčka trápí občané, kteří pro nedostatek občanského ducha a pocitu zodpovědnosti za dění kolem sebe nepodniknou pro dobro obce nic nad svou povinnost. Takový přístup k věci je zvláště problematický u úředníků, kteří úřady nechápou jako povinnost a službu občanům, ale často jako prebendu a příležitost pro osobní obohacení. „Tak zůstává obec taková vždy jen v zakrnělosti a občané, nemajíce v ní důvěry, nejsou jí oddáni, lehce se proti ní popuditi dají, a nakloněni jsou k vzbouření.“
… Naopak je-li si člověk vědom své role a svých možností, jak přispět k prosperitě a dobrému fungování obce, nebude ji šidit a okrádat, protože by tím škodil sám sobě. Havlíček na závěr této pasáže nabádá, že nařízení obce a její úřady by neměly zbytečně komplikovat lidem život: „Obec jest pro občany, ne pak občané pro obec.“
Každý z nás
Z díla Co jest obec nám tudíž vypadne zhruba takovýto program: štíhlý a efektivní stát, transparentní státní správa, výkonné a dobře placené úřednictvo, útlý byrokratický aparát, podpora vzdělávání, inovace, občanská angažovanost a odpovědnost, podpora rodinné politiky, udržitelné hospodaření se státním majetkem.
Havlíček by se očividně jako zdroj úvah nad vizemi i po 166 letech hodil. Třeba by aktuálně stálo za to se zamyslet, kteří z hradních aspirantů přistupují k lidem jako k údům obce a kteří jako ke stádu. Když už jsme u tématu „Hrad“ vlastně je to také jeden úkol, ba povinnost prezidenta: být vzorem. Jak píše Havlíček: „Každý ale skoro, byť i sebe nepatrný člověk, může vždy šlechtiti a zvelebovati jednotlivé obce, buď příkladem neb poučením.“
Read more...