Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 19.07.2018 10:58
    Obávám se, že k praktikám StB máte možná blíže Vy pane "gsm"?

    Read more...

     
  • 19.07.2018 07:31
    Ve vší úctě, pane Šinágle, ten nenávistný Babišův projev ...

    Read more...

     
  • 18.07.2018 14:47
    Rád potvrzuji, že se potomci bývalých obyvatel Českého lesa o ...

    Read more...

     
  • 14.07.2018 16:26
    To je slovíčkaření! Já se v těch papalášských funkcích nevyznám ...

    Read more...

     
  • 10.07.2018 13:17
    Co ten český národ ještě nesvede?!! Ve světě nevídané. To už ...

    Read more...

     
  • 10.07.2018 11:56
    Zdravím p. Šinágl, máte naprostou pravdu ohledně kampaně proti ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Schwarzenberg_Karel… společnost potřebuje jako sůl gentlemany v politice; křupanství bylo dost …

Přemítám nad tím jako mnozí jiní: koho z té množiny volit. Mé rozhodování navíc do značné míry ovlivňuje fakt, že jsem některé kandidáty na prezidenta mohla poznat in persona. Z mých vzpomínek pak nejvýrazněji vystupuje osoba Karla Schwarzenberga. Hned na úvod se sluší uvést, že mám k jeho osobě jisté výhrady. Ne snad proto, že není dokonalý či dokonale morální, protože to není nikdo z nás, a ani mi nepřísluší toto posuzovat. Prostě si myslím, že mu jeho současná předsednická uniforma příliš nesluší. S jistou nadsázkou mu však vděčím za život, a tak se i přes možné módní výtky přenesu.

Jeho bonmoty a fóry mi totiž pomohly přežít - spolu s několika hrnky silné kávy - pravidelné pracovní porady v sobotu ráno během českého předsednictví. Bez viditelného úsilí dokázal rozesmát veškeré přítomné ženy – což pokradmu a snad i s lehkou žárlivostí pozorovali ostatní mužští účastníci porady. Když pronesl známý bonmot „gentleman nikdy neurazí, leda vědomě“, docela jste mu to věřili. Tím spíš, že se nepamatuji, že by kdy k tomuto prostředku sáhnul.

Často jsem přemýšlela, zda jeho příslovečné podřimování není jen nějaká zděděná rodová taktika dovedená k dokonalosti; vždycky jsem na ni naletěla a byla překvapena, když najednou otevřel oči a pronesl nějakou přesně sedící poznámku či komentář k tomu, o čem se právě čtvrt hodiny kecalo. Jeho přehled a vhled do složité matérie zahraniční politiky byly známé i mezi jeho zahraničními kolegy „z branže“. Dobře si vzpomínám i na respekt, o němž o něm a s ním hovořili zahraniční i domácí novináři. Jakoby se vědomí mnohasetleté rodové historie přenášelo i na ty, kteří s ním přijdou do kontaktu. Svou roli možná hraje i to, že jeho majetkové poměry jsou známy, a člověk má tedy příjemnou jistotu, že  mluví s politikem, který jisté věci prostě nemá zapotřebí.

V mých vzpomínkách však zaujímá zvláštní místo následující historka. Koncem března 2009 padla vláda a pouhé tři dny poté připadla Knížeti nelehká úloha vést radu ministrů zahraničních věcí sedmadvaceti evropských států – první radu v „sestřeleném“ módu. Jednání se konalo na zámku Hluboká, bývalém rodovém sídle hlubocké větve Schwarzenbergů. Nálada v českém předsednickém týmu byla pohřební, všichni jsme byli demotivovaní, zahraniční kolegové zmatení z toho politicky nepochopitelného kroku. V této atmosféře Kníže důstojně a efektivně odřídil jednání, za což sklidil velké uznání svých zahraničních kolegů, kteří dobře věděli, jak mizerně se musí hlava diplomacie zbavená politického mandátu cítit v čele důležitého mezinárodního jednání. Nám ostatním tak ukázal tím nejpřesvědčivějším způsobem, že je třeba jít dál – i ve chvíli, když by člověk se vším nejraději praštil.

Po skončení jednání jsem si trochu déle prohlížela krásné prostory zámku; osamělá jsem pak bloudila po nádvoří a hledala místo, kam občas každý musíme. Byla tam plejáda dveří a vchodů, u nichž nebylo zjevné, kam vedou, a tak mi nezbylo, než je zkoumat postupně. Jedny dveře vedly do tmavé místnosti s kamennou podlahou, lavicemi a malými lomenými okny s vitrážemi. Až po chvíli mi došlo, kde jsem. Byla to malá kaple s oltářem. A před tím drobným oltářem, v naprostém tichu, daleko od kamer a lidí klečela mohutná mužská postava, hlavu v dlaních. V rozpacích jsem se otočila a rychle našla východ. Nevím, čemu či komu věnoval Karel Schwarzenberg tichou modlitbu. Co vím, je, že ten obraz vidím jako dnes. Obraz politika dobrovolně na kolenou před věčností.

A i pro ten obraz – ale nejen ten - mu dám svůj hlas.

http://jelinkova.blog.respekt.ihned.cz/c1-59065400-prezident-na-kolenou

* * *

Podporuji Karla Schwarzenberga

Karla Schwarzenberga dobře znám a dám za něj ruku do ohně. Obdivuji jeho  lidskou zralost, mravní pevnost, vzdělanost, poctivou křesťanskou víru, vědomí odpovědnosti za zemi a zejména spojení noblesy s laskavostí a skromností. Kdosi o něm výstižně řekl, že mluví se stejnou úctou a pozorností s anglickou královnou jako s jakýmkoliv člověkem na ulici. Závidím mu jeho schopnost relaxovat při nudných jednáních a okamžitě reagovat, když to je třeba. Pokud ho někteří budou chtít podpásově špinit poukazy na pana Kalouska a Nečasovu vládu, ať si položí otázku, jak by vypadala vláda a TOP 09, kdyby její negativa nevyvažoval Karel Schwarzenberg a jaká by nastala alternativa, kdyby tato vláda padla. Byl jsem svědkem toho, jak se v mladé generaci, zejména mezi studenty, kolem úmrtí Václava Havla probudila touha pokračovat v tom nejlepším, co si spojujeme s Havlovým jménem – nyní se tato naděje přicházející generace obrací ke Karlu Schwarzenbergovi a k lidem v jeho blízkosti a určitě by neměla být zklamána: je zde veliký mravní potenciál pro budoucnost naší země.

Miloš Zeman převyšuje Václava Klause snad jen smyslem pro humor a vstřícnějším vztahem k Evropě, podobá se mu však  svým egomanstvím  a „nastandardním“ vztahem k Rusku.  Byl spolupachatelem opoziční smlouvy, která namísto demokratické soutěže nastolila mocenský kartel kmotrů, dodnes ovládajících politiku.

Mají-li oba rádi bonmoty, jeden bych přidal: jméno Miloš jsme už ve vrcholné politice měli, bylo spojeno s komunistickou stranou, jejímž členem býval i Zeman; jméno Karel rovněž – bylo spojeno s univerzitou a rozkvětem a evropskou vážností naší země. Karla Schwarzenberga podporuji i proto, že v něm vidím pokračování té lepší tradice. Podporuji ho, protože tato společnost potřebuje jako sůl gentlemany v politice; křupanství bylo dost.

Klaus řekl, že mezi kandidáty je Zeman jediný politik. Politici byli však všichni s výjimkou Franze. Ale Schwarzenberg byl mezi nimi jediný státník.

 

Tomáš Halík

profesor Univerzity Karlovy a farář Akademické farnosti Praha

 

 

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Comments are now closed for this entry