... Tolik jako skromný příspěvek do společné debaty. Příspěvek, který bych chtěl na tržiště myšlenek umístit oproti myšlenkám vyjadřovaným například panem Václavem Klausem Juniorem a paní Livií Klausovou. A to i jako ujištění obou zmíněných, že mi jejich německé příjmení nijak nevadí.
Michal Horáček: Trochu klidu do předvolební kampaně, prosím. Jsem rád, když se v důležitých otázkách naši přední představitelé shodnou:
Schwarzenberg 2013:
"Já jsem vždy říkal a na tom trvám, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta ) Beneše ocitla v Haagu". V prohlášení konstatoval: "Nezpochybňuji poválečné uspořádání, je neměnné, ničí majetek v České republice není ohrožen," (iHned 19. ledna 2013).
Kavan 2002:„Pro nás ty dekrety jsou vyhaslé tak, jak se na tom shodli předseda vlády Zeman a kancléř Schröder v březnu 1999. Nejsou použitelné, čili nemohou být aplikovány, žádné nebezpečí konfiskace německého majetku v České republice nehrozí.“ (Tisková konference Ministerstva zahraničí, 2. dubna 2002)
Zeman 2002„Každý dokument, a Benešovy dekrety jsou takovým dokumentem, musíte posuzovat v daném historickém kontextu. Já jsem byl první politik, který jasně řekl, že Benešovy dekrety jsou vyhaslé a byl jsem za to mnohokrát kritizován a přesto jsem měl odvahu to říci prostě proto, protože si myslím, že je to pravda.“ (ČRo Radiožurnál 28.února 2002)
Klaus 2003:"V České republice i v Německu bychom si měli umět říci: Toto se stalo, dnes už minulost nezměníme, z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné," uvedl. Za Klausova premiérství byla v roce 1997 podepsána česko-německá deklarace. V ní byl odsun nazván vyhnáním. (MfD 15. března 2003)
Poznámka pod čarou:Výrok Václava Klause v zápětí kritizovali komunisté: Kdyby podobné vystoupení učinil před volbou prezidenta, možná by pro něj mnoho z nich nehlasovalo. "Klaus se tímto přiblížil rétorice Jana Sokola," uvedl místopředseda komunistů Jiří Dolejš. (březen 2003)
Výrok Karla Schwarzenberga kritizoval Václav Klaus. S tím, že od Schwarzenberga nečekal, že si s názorem na dekrety dovolí vystoupit v prezidentské volební kampani. Že si něco takového Schwarzenberg dlouhodobě myslí, ví prý dávno. "Asi byl zvyklý, že mu vždy všechno prošlo, ale já mu tento výrok prominout nikdy nemohu." (novinky 19. ledna 2013).
A dále od stejného autora:
„Kdo je to ten Čech, jehož českosti očividně dávají mnozí Češi přednost ve svém rozhodování při volbě nového prezidenta?“
Při odpovědi by nám snad mohlo pomoci hledání "Největšího Čecha". A tu se laici i odborníci vzácně shodli: buď Karel IV nebo Masaryk. Čím tedy právě ti dva byli tak velcí a tak čeští?
Karlův táta Jan měl lucemburského otce a brabantskou matku, pozdější Otec vlasti proto mohl být Čechem nejvýš z 50%. Ještěže se narodil Elišce Přemyslovně, určitě Češce jako poleno. Eliška nicméně vyšla z lůna Guty Habsburské, sníživši tak Karlovu „českost“ na 25%. Nefalšovanou místní krev nám proto zbývá hledat u Eliščina otce, Přemyslovce Václava II. Jenomže i Václavova matka nebyla zdejší, jinak by sotva vešla ve známost jako Kunhuta Uherská; Karel tak jako Čech klesá na 12,5%. Je to nepříjemné, ale musíme to přiznat: i Václavův otec, Přemysl Otakar II., měl za matku Kunhutu, tentokrát Štaufskou. Sám byl synem Václava I., jehož máma Konstancie přišla z Uher. Karel IV. v tomto okamžiku má 3,125% české krve… a dál už vás nebudu trápit, byť bych mohl. Mějme ovšem za prokázané, že v Karlu IV. by se člověk české krve dořezal jen s největšími obtížemi.
Tomáš Masaryk, přestože si mezi křestní jméno a příjmení vkládal ono cizokrajné „Garrigue“, je na tom ovšem jako „Čech“ lépe. Nicméně jeho otec takovou krví nedisponoval, byl to uherský Slovák. Masarykova matka Terezie měla pěkné české rodné jméno Kropáčková, ale pocházela z Hustopečí, tehdy obce úplně německé. Když se s ní malý Tomáš modlíval, tak po německu a ještě ze škol psal jí dopisy jen německy.
Vraťme se však k položeným otázkám: byli Karel IV. a T.G.M. velkými a byli Čechy? Navrhuji, abychom se usnesli na jednoznačném ano, a to nejen v prvním z obou případů. Co dělá člověka velkým, ne-li zarputilé překonávání těžkých protivenství, schopnost myslet i konat, a proto v nejlepším slova smyslu budovat? A jestliže podobná snaha přináší výsledky tak hluboké, že jsou patrné po staletí a docela nevymizí nikdy, není v souvislosti s oběma vpravdě podivuhodnými muži o čem diskutovat. Snad neměli mnoho ryze české krve, ať už to znamená cokoli. Patrně nebyla čeština mateřštinou ani jednoho z nich. A přesto chci tvrdit: oba byli Čechy. A to z tohoto prostého, ale mocného důvodu - rozhodli se, že české země chtějí milovat a spojit s nimi svůj osud.
Tolik jako skromný příspěvek do společné debaty. Příspěvek, který bych chtěl na tržiště myšlenek umístit oproti myšlenkám vyjadřovaným například panem Václavem Klausem Juniorem a paní Livií Klausovou. A to i jako ujištění obou zmíněných, že mi jejich německé příjmení nijak nevadí.
S pozdravem
Michal Horáček
Zatím nejpozoruhodnější odpověď prezidentské debaty:
Čáslavská: „Jak je možné, že jste se o podporu své kandidatury obrátil na komunisty?“ Zeman: „Vy jste svou medaili dala Dubčekovi.“A radostný úsměv, jak s tou paní vyběh. Tomu říkám srovnání. Vypadá to, že už je všechno jedno.
Read more...