Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 25 @17:30 -
Americké centrum o likvidaci novinářů
út dub 30 @10:00 -
KS Praha: MUDr. Yekta Uzunoglu
so kvě 11
Rozloučení s hraběnkou Thamar Kinsky

Nejnovější komentáře

  • 11.04.2019 16:45
    Vážený pane Šinágl, souhlasím s Vámi, ale pro můj věk 78 let ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 21:23
    Kdyby byl Nikulin vrácen do Ruska, jak Rusko požadovalo ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 18:46
    Žijeme v divné době, ve které si neustále stěžujeme a ...

    Read more...

     
  • 02.04.2019 10:35
    Dobrý den pane Šinágle, napsal jsem "vězení" a tak mě napadlo ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 14:07
    Někdy se chováme jako Rusové. Co už jsme jednou zabavili ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 08:17
    Kníže a soudruh. Schwarzenberg je potomkem české šlechty ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Bata_Jan_Antonin„Pokud budete této velké ideji sloužit („Práce je služba veřejnosti“), potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete pamatovati každý sám na sebe,… stanete se zbytečnými a padnete neodvratně.“

12. července 1932 před 6. hodinou ranní čekal zakladatel a nejobdivovanější podnikatel světa, jediný majitel firmy Baťa a.s., Tomáš Baťa na zvednutí mlhy na Otrokovickém letišti. V Hodoníně, Zlíně, Uh. Hradišti i Holešově již jasno, jen tady u řeky Moravy stále mlha.

 

Tomáš spěchal. Letěl do svého závodu v Německu, ale narychlo se rozhodl letět dřív, aby ve Švýcarsku naložil do letadla 17tiletého syna Tomáše („Tomíka“). Ten tam studoval a nepřijel na prázdniny domů, kde ho čekal tatínkem připravený náročný program. Dal přednost výletům se spolužáky a neodpovídal na otcovy urgence. Podle pamětníků, spolužáků z „učňovky“ - Baťovy školy práce, citlivý Tomík od dětství těžce nesl otcovu vychovatelskou náročnost a daleko od domova a od otce si hleděl konečně trochu užít své náhle nabyté svobody na švýcarské škole. Nazlobený otec mu přikázal čekat na švýcarském letišti, kde si ho přibere do letadla. A mlha se nezvedá, začátek jednání je stanoven a teď ta hloupá mlha. Baťa přece nemůže přijet na jednání pozdě. A tak přes protesty všech vzlétli. Několik minut a byl konec Tomáše Bati, pilota Broučka i letadla. Tomík musel být zdrcený. Určitě si vyčítal podíl na otcově smrti a to ho možná i s maminkou ovlivnilo, že beze slova přijali překvapující Tomíkovo vydědění už rok před otcovou smrtí. (Tomáš ale se několikrát dotkl možnosti, že Tomík nemusí být dědicem, že si bude muset své místo v životě vybojovat za jeho otcovské pomoci.)

V nalezené závěti rok staré je firma odkázána nevlastnímu bratrovi Janovi Antonínovi. Vdova i syn souhlasí. Firma?  Jde strmě vzhůru tak, jak poslední rok Tomášova života.

Okupace, okupační správa firmy, ale Jan Baťa je stále majitelem. Firma veze do Paříže (vlastně už z Říše) na Světovou výstavu do Paříže obrovský náklad výrobků a zařízení pavilónu.

Též desítky lidí k obsluze tematických částí expozice a zajištění úspěchu účasti. Mezi nimi mnoho židovských zaměstnanců na výstavě nepotřebných. Jan, ani tito lidé se do okupovaného Zlína nevracejí, mají ve Francii a USA pořád „spoustu práce“ se sháněním materiálů pro Zlín, s řízením zahraničních závodů, atd. Německá správa urguje návrat a hrozí zabavením firmy ve prospěch Říše, když majitel závodů nebude v Protektorátu. Jan povolá utajeně ze Zlína do Švýcarska několik ředitelů a paní Baťovou a rozdá jim formálně a na smlouvu, zajišťující jejich vrácení po okupaci, 51% akcií, aby „byli majitelé“ ve Zlíně.

Dochází k tomu ve Švýcarsku u českého advokáta, který spravuje listiny a doklady firmy Baťa. Po válce ředitelé akcie vracejí, ale paní Baťová odmítá. Ve Švýcarsku po pár letech umírá dotyčný advokát, a když je brzy na to Tomášem mladším napadena u soudu v USA platnost Tomášovy závěti, Jan v jeho švýcarské kanceláři marně hledá doklady, svědčící o pravoplatnosti jeho vlastnictví. (Dočítám se, že i v současném soudním jednání soud vyžaduje pravděpodobně tytéž dokumenty, které jsou ztracené, nebo „ztracené“.)To sehrálo svou roli ve výsledku patnáctiletého soudního procesu, jejž Jan ukončil vzdáním se majetku ve prospěch Tomáše mladšího. Tento spor stál Jana tolik psychických sil, že v sedmdesáti letech se utrápil. Byly tu nějaké informace o velmi nadějné kandidatuře Jana na Nobelovu cenu.

Skutečnost je taková, že než k výběru kandidáta došlo, Jan se kandidatury vzdal ve prospěch rodinného přítele, brazilského generála, odmítnuvšího používat násilí proti domorodým Indiánům.

Rodina Tomáše Jana (Tomíka) pak získané jmění, značně znehodnocené a zaostalé nucenými správami států, snad až do konce soudních sporů, redukovala na síť prodejen. Naplnilo se varování zakladatele: „Pokud budete této velké ideji sloužit („Práce je služba veřejnosti“), potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete pamatovati každý sám na sebe,… stanete se zbytečnými a padnete neodvratně.“

Požadavek brazilských potomků Jana Bati na restituci majetku se – soudě podle výše částky -  netýká továren, ale jen soukromého majetku. Pravděpodobně rodinné vily, kde má dnes sídlo rozhlas, a snad ještě dalších nemovitostí.

Pozoruji, že „nebezpečí“, že by soud pozůstalým těch 56 milionů mohl přiřknout, mobilizuje některé zlínské vlastenecky znepokojené (soukromé) osoby k stavění Jana do nepříznivého světla. Jeden, nyní historik, říká, že Jan nic nového nedodal k Tomášovu dílu, což je pravděpodobné – to dílo dosud nikdo nedokázal ani napodobit. Ale Jan „jenom“ dokázal za 7 let pokračování v Tomášově díle ztrojnásobit výrobu, zvýšit podstatně počet zaměstnanců, prodejen, baťovských domků, postavit mrakodrap, hotel a Velké kino, zmnohonásobil výrobu plastů, letadel, pneumatik, v ČSR postavil několik nových továren, (Batizovce, Napajedla, Chropyni, Sezimovo Ústí, Zruč n/S, kanál do Ratíškovic, atd.)…

Druhý pisatel nepřímo roznáší komunistické bludy o Janově odsouzení za kolaboraci a stěhování národa do Patagonie, což soud odmítl projednávat jako nesmysl. Třetí, JUDr a historik, aby nezmeškal soud, upozorňuje předčasně na objev “nových dokumentů“ od amerických soudů, svědčících prý proti Janovi. Napíše o tom knihu. Další advokát, zřejmě účastník soudního řízení o žalobě upozorňuje, že Jan vedl i jiné spory s příbuzenstvem, (podívejte se na něj, jen by se soudil!), přičemž se jedná s velkou pravděpodobností vždy o žaloby Tomíka proti Janovi už za války u amerických soudů.

Je to jakési vytváření nepříznivého obrazu o Janovi pilnými dobrovolníky, aby nedejbože stát nemusel zaplatit částku, která je nicotná s ohledem na to co, ve skutečnosti náš stát žalobcům dluží. Nebo ve srovnání církevními restitucemi.

 

9. 3. 2013                                                                                          Stanislav Vrbík, Zlín

 

Z rozsudku v procesu s Janem Baťou 2. Května 1947: (příloha)

Jan byl „uznán vinným …zločinem proti státu, jehož se dopustil tím, že jako čs. občan…v době zvýšeného ohrožení republiky, v zahraničí vědomě poškozoval zájmy republiky…že odmítl připojit se otevřeně k čs. hnutí odbojovému, (což by vyneslo zabavení celé Baťovy firmy Říší), bránil v tom i svým zaměstnancům…a jednal tak, že i se svými závody přišel na černé listiny…“ (O tom někdy jindy – je to něco jako bombardování Zlína ke konci roku 1944 – pomsta nenáviděnému konkurentovi.)

„Týmž rozsudkem. R. 1947 byl Jan Baťa zproštěn obžaloby… ze zločinu… vojenské zrady, spáchaného v době…tím, že dodávkou gumy a jiného zboží… podporoval tak německé hospodářství… a že zrazoval čs. brance (kde se tu vzali branci neexistujícího státu?) od vstupu do čs. vojska … že v dohodě s H. Goeringem připravoval plán na přestěhování českého národa do Patagonie, a že v časopise Zlín uveřejnil své články fašizující tendence.“

Prosím nepleťte si: Těchto obvinění byl zproštěn!

Přesto rozsudek zněl: 15let těžkého žaláře a propadnutí majetku (to jest náhrady za znárodněné továrny, prodejny, zásoby, finance, sklady výrobků i majetku v soukromém vlastnictví.) O to právě Janovu dávnému nepříteli Benešovi šlo, protože v dekretech slíbil proplacení znárodněných závodů.

Většina Čechů absorbovala do sebe léta trvající (od počátků úspěchů firmy Tomáše Bati) nenávistnou, až zuřivou, levičáckou,  protibaťovskou kampaň (chytrý vykořisťovatel a milionář!) a na tomto stanovisku „si lebedí“ i současní hrdí levičáci. Přesněji stoupenci znárodňování ovoce soukromého podnikání. („Kdo něco umí líp než já, musí být podvodník a zloduch“).

10. – 18. března 2013                                                              Stanislav Vrbík

http://stanislavvrbik.blog.idnes.cz/c/326817/Pribeh-Jana-Bati-pokracuje.html

* * *

P.S.

Doplňuji – syn Tomáše Bati si vzal za manželku švýcarskou občanku, dceru majitele advokátní kanceláře v Curychu, kde byly deponovány ony akcie. Je dobré si připomenout:

1) Jestliže Jan Antonín Baťa nepřidal nic nového k práci Tomáše Bati. Pokud by to byla pravda, kdo tedy dělal všechna důležitá rozhodnutí o budování firmy uprostřed celosvětové krize? Kdo se zasloužil o vybudování firmy  z počátečních 16.000 zaměstnanců ve světový koncern s více než 105.000 zaměstnanci za pouhých sedm let?

2) V době, kdy Tomáš Baťa zemřel, fungovaly továrny jen v jugoslávském Borovo (64 zaměstnanců) a testovací závod, který byl zřízen v Indii v pronajatém továrně v Konnagaru (kam mělo být umístěno 75 českých odborníků). Takže, je zde otázka, kdo postavil všechny tyto Baťovy továrny po celém světě?

3) V době, kdy se Jan Baťa se stal vlastníkem majetku T & A Baťa, převodem aktiv do Baťa a.s. Zlín v okamžiku nákupu v roce 1931, Tomáš Baťa propustil asi 5000 pracovníků v průběhu jednoho roku. Jan Antonín Baťa  všechny tyto lidi opět zaměstnal a obchody začaly opět růst. Tomáš připustil, že ztráta pracovních míst byla chybou a okomentoval to slovy: „Byla to moje chyba, ale kdo nedělá chyby.“

Jan Antonín Baťa především neustále budoval, stavěl, rozšiřoval, to je důležité.

Organisace firmy Baťa

 

Jan Šinágl, 23.3.2013

 

Z korespondence:

V článku je nepřesnost: JAB firmu nezdědil, ale koupil. Tomášovi dědicové byli jeho dva vlastní sourozenci, manželka Marie a syn Tomík. Ti zdědili mimo osobního majetku také pohledávku za JAB ve výši kupní ceny za podnik, která jim potom byla Janem vyplacena v souladu s Tomášovou závětí a kupní smlouvou - oba dva ty dokumenty jsou přetištěny v knize Svět porozumí.

Marek Belza, 26.3.2013

 

Tak pravil Jan Antonín Baťa

 

„Tak už vypadni,“

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)