Blizi se doba, kdy v Karlovych Varech odstartuje dalsi rocnik Mezinarodniho filmoveho festivalu. Tento kazdorocni filmovy svatek, neodmyslitelne patri k tomuto krasnemu mestu, ktere se v dobach sve slavy pravem nazyvalo salonem Evropy, coz dnes jiz davno neplati a lide si v tomto meste pripadaji jako v nejakem Sovetskem protektoratnim malomeste.
Rok co rok se na tuhle slavu sjizdi priznivci svetove kinematografie. Sjizdi se zde ale nejen tito priznivci a filmu chtivi divaci. Do mesta prijizdi i slavni tvurci a celebrity, proste mnoho tech, bez kterych by se zadny film, natoz festival neobesel. Je samozrejme, ze vse musi byt ve spravnych rukou a vse musi byt spravne a radne rizeno a samozrejme ze vse musi byt rizeno za nemale penize a tak kazdorocne prijizdi i osoba nejpovolanejsi, tou osobou je prezident MFF, herec Jiri Bartoska. Prijizdi, aby filmovemu svetu predvedl, jak ma spravny festival vypadat, prijizdi predvest sve luxusni garderoby a prijizdi predvest zase nejakou ostudu v podobe grandioznich alkoholickych party, se svymi nemene zdatnymi kumpany z mokre ctvrti a ulehcit tak radne z tucneho fondu festivalu.
Jeste donedavna jsem mel moznost, zucastnit se tohoto kazdorocniho svatku filmu a diky mnoha znamym od filmu a s pomoci nekolika dalsich pratel, jsem se vzdycky dostal do mnoha mist kde probihal festival, do mist, kde se neodehravala jen filmova predstaveni, dostal jsem se take do mist, kde se konaly oslavy a monstrozni party, kdy se stoly prohybaly pod jidlem a pitim, o kterem se normalnimu smrtelnikovi v zivote nezdalo, do mist, kam se ani novinari nedostanou a kdyz dostanou, stejne nic nezverejni, do mist, kde se celebrity a vetsina tech slavnych osobnosti chovala tak nejak jinak, tak jak je lide neznaji, dostal jsem se do mist, kde se tito slavni chovali jako prasata. A protoze ruka ruku myje a jisteze penize delaji penize a normalni lide do techto prostor nevidi, aby si mohli pred temi prasaky alespon odplivnout, prijde nekdy okamzik, ze par kousku toho hnusneho balastu stejne jednou vyplave na povrch jako mastnota na vode. A proc ne, i obycejni lide by meli vedet, jak se chovaji nektere slavne osobnosti a majitele firem, ktere sponzoruji nejen penezi, ale i hmotne tento filmovy bordel, si mozna rozmysli sve bohate dary v podobe nemalych financnich castek a v podobe nekolika tun darovanych alkoholicky napoju a potravin.
Lide by nestacili zirat, jak to umi roztocit pan Bartoska, to by zirali jeho fanynky, ani jizdni kolo by o nej neopreli, kdyby videli, jak se pan prezident umi zridit za cizi penize. Nejednou jsem byl u toho, nejednou jsem byl svedkem okamziku, ktere maji pramalo spolecneho s lidskou dustojnosti, slusnosti a s lidskou normalnosti.
Byl jsem treba svedkem toho, kdyz se jednou v noci Bartoska jiz radne chlastem upraven, vritil po schodech do krasne a nove zrenovovane restaurace v Grandhotelu Pupp a kdy zacal rvat jako pavian na celou tu krasnou restauraci plnou renomovanych hostu, az kapela slozena z karlovarskych jazzovych kapelniku prestala zcela zvesela hrat.
Musim ale predeslat, ze v te dobe pan Bartoska celil docela neprijemnemu problemu, kdy se vracel z jednoho tenisoveho klani se svym dobrym pritelem Vaclavem Klausem a samozrejme a jak jinak, se vracel opily a svym vozem tehdy naboural do jineho vozu, sam se zranil, ale zranil take ty druhe lidi a samozrejme ze penize delaji divy, a tak se tehdy snazil ty lidi uplatit, aby nic nehlasili a aby se vse v tichosti zametlo. Ti lide vsak na tuhle spinu nepristoupili a nehodu nahlasili.
Ale protoze pan Bartoska je znama osobnost a jeho vlivni pratele taky nelenili na patricnych mistech slovy chvaly, tak tehdy prisel pouze o ridicak. No, opravdu se mu toho hodne stalo, protoze asi za 3 tydny dostal s omluvou ridicsky prukaz zpet.
A jak jsem jiz napsal, vritil se tehdy do te restaurace v Puppu, v radnem stavu a pokrikoval na sve kamarady, aby se vsichni sli podivat ven pred hotel na jeho novy, krasny Mercedes, ktery prave dostal. No preci pan prezident nebude jezdit nejakou Skodovkou, a nebo je take mozne, ze tehdy nemel reditel Mladoboleslavske automobilky na rozdavani.
Nakonec se pan prezident tim chlastem a radosti z noveho vozu dodelal tak, ze si rano porucil, aby mu do jeho apartma prinesli misto snidane, vychlazeny lak od okurek.
V te dobe byl hostem festivalu take pan Marhoul, tusim, ze tenkrat zastaval misto reditele Barrandova. Inu, pan umelec. I on to umel radne roztocit a nikdy to nebyl zadny troskar.
Tehdy jsem si vsiml, ze na barovem pultu te krasne restaurace bylo krome vseho mozneho, co patri na barovy pult, vystavena v krasne doze lahev nefalsovaneho, originalniho a letiteho francouzskeho konaku, pozdeji jsem se dozvedel, ze tahle dobrota stoji v te restauraci vic jak 40 000.- korun.
Ani ja jsem nestacil zirat, jak najednou do pana Marhoula jako kdyz streli a zrejme mel urcite radost, ze jeho kamarad dostal novy krasny Mercedes, pritocil se k tomu barovemu pultu, popadl lahev s tim drahym a letitym konakem a aniz by se kohokoliv zeptal, odzatkoval vicko te lahve a dal se do piti. Takovou mel na ten konak chut, ze si nevzal ani sklenicku a doslova chlastal tu dobrotu z flasky jako nejaky cestar, jako kdyby byl v nejake prazske, zaplivane putyce 4. cenove skupiny, kde takhle po ranu piji svou kazdodenni desitku popelari. Tehdy za nim prisel sef te restaurace a zadal pan Marhoula, aby mu sve jednani vysvetlil a aby to piti zaplatil, protoze ten konak nebyl na seznamu sponzorovaneho chlastu. Pan Marhoul sefa docela sproste odbyl, co ze si to dovoluje a se slovy "Vite clovece kdo ja jsem?" ho poslal do prdele. Inu pan umelec, pan reditel, proste pan Marhoul se nezaprel.
Druhy den tento incident resil reditel Puppu s panem Bartoskou a zadal ho o zaplaceni utraty pana Marhoula. Je ale nade vse jasne, ze gauner gaunera neshodi a ze ani pan reditel nepochodil a tak tehdy Grandhotel Pupp prisel jen tak diky neci neomalenosti a diky sproste drzosti o 40 000.- Kc., za jeden hloupy konak. Kdyz se to tak vezme kolem a kolem, tak tahle castka je priblizna vyse ctyrmesicniho platu bezneho cloveka v tomto neobolsevickem state, a tak si myslim, ze by pan Marhoul za tento svuj vystrelek zaslouzil docela obycejnou, nefalsovanou, prazskou facku.Je to par dnu, co pan Marhoul vypravel cosi v televizi na kanalu Prima. Vypravel o tom, jak je slusny, ze alkohol mu nic nerika, ze dre jako mezek a vypravel o tom jak ceska kinematografie nemuze bez neho existovat a aby dokazal a predvedl vyjevenym divakum jaky je to slusny clovek, popijel v te televizi mleko. Jeste ted je me divne, ze se ten ochlasta v te televizi nepoblil, ne vsak z toho mleka, ale sam ze sebe.
Filmovy festival pritahuje nejen umelce, herce a kumstyre vseho druhu. Navstevou nepohrdnou ani vysoci politicti predstavitele. Pravidelnym hostem MFF byva i clovek nade vse povolany, je to nejvyssi velitel Ceske kultury, sam ministr, pan Dostal. Je vice nez jasne, ze tento clovek uz ze sveho postu nesmi chybet na takove akci, jakou filmovy festival.
Byl to tehdy krasny vecer a na terase pred Grandhotelem Pupp opet probihala alkoholicka party.
Stoly se opet prohybaly pod tihou skvelych jidel a pod jeste skvelejsim pitim. Terasa byla plna hostu, damy byly v robach, panove v drahych oblecich, zahranicni reporteri nestihali natacet rozhovory, fotografove nevedeli kam a hlavne ke komu driv skocit a zvecnit tak ty skvele, umelecke obliceje. Hotelovy personal v podobe nazehlenych pikoliku se predhanel v roznaseni dobrot a piti.
V lazenskem hotelu Termal prave koncila projekce premiery nejakeho zvlast povedeneho filmu a vsichni pritomni cekali, az dorazi do Puppu konvoj Mercedesu s celebritami a dalsimi hosty, aby mohla oficialne zacit ta party.
Zaver filmu se v Termalu tehdy ponekud protahl, ale po pravde, nezdrzel se ten film, ale zdrzeli se ti hoste, protoze uz tam zacali radne nasavat, zrejme proto, aby jim ty dobroty v Puppu lepe chutnaly.
Dorazily Mercedesy, prijeli celebrity. Odnekud se vyritil Bartoska, opily jak zakon kaze a nejen on byl takto zrizen. A jako by se nic nestalo, vsichni se pustili do dalsiho debuzirovani a vypadalo to, jako by tyden nejedli. V tu chvili dorazil jeste jeden Mercedes, ktery se nekde opozdil a z neho se vypotacel pan ministr kultury, pan Dostal, nemusel se vsak bat, ze by proboha treba upadl, vedle neho porad asistovali dva statni junaci, ale i na nich bylo znat, ze meli cely den velkou zizen. Pan ministr byl omotan svou nepostradatelnou, priblblou, cervenou salou, ktera za nim v podvecernim vanku vlala jako rudy prapor a jakmile vyvravoral z toho auta, ihned se vrhnul k panu Bartoskovi, ktery nelenil a nalil mu radnou sklenici neceho ostreho, asi proto, aby se pan ministr po celodenni namaze a drine trochu vzpamatoval. Pan Dostal do sebe vlil ten mok a vrhl se na jidlo, no mel chudak hrozny hlad, jedl a jedl, jako kdyby ho prave pustili z Dachau, takovy mel hlad a jakou mel pak zizen. A jak by ne, vzdyt vse bylo zadarmo, za cizi penize, tak proc by si pan ministr nedal jednou za cas do sosaku.
A tak se pilo, jedlo a bylo veselo, pan ministr stale vice vravoral mezi temi lidmi, lide se na sebe divne koukali, protoze nevedeli co se deje a tak aby v tom ti lide meli jasno a aby byla jeste vetsi legrace, zacal pan ministr pokrikovat jako nejaky uchylak po zenskych, poskakoval po te terase jako blazen a sklebil se pritom tak, ze ten jeho socansky ksicht silne pripominal debila.
Ale to uz bylo vseho trochu moc a ti svarni junaci, co pana Dostala doprovazeli, mu neco poseptali do ucha, pan ministr se zarazil, odvravoral zpet do auta a vsichni odjeli. Tehdy se potacel kolem mne a malem me porazil jak se motal, bylo tam hodne lidi, chtel jsem ho nenapadne kopnout kolenem do prdele a zmizet v davu, ale nechal jsem si zajit chut. Myslim si, ze neni daleko doba, ze ho do te prdele kopne tenhle narod, protoze ne nadarmo se rika "Jaky pan, takovy kram." A ja bych jeste pridal "Jaky ministr, takova je kultura". A nejen na te opilecke, festivalove party to bylo a je znat.
Party pak zdarne pokracovala, je jasne, ze hoste vsechno snedli a vypili, protoze je preci nezpusobne nechavat zbytky a rano pan Bartoska, kdyz se probudil po rusne noci, peroval pokojske, kam ze mu uklidili jeho drahocenne boty, na kterych si tolik zaklada. Nakonec jednu botu nasel na balkone sveho apartma a druhou v supliku nocniho stolku. Ja nevim, ale ja si sve boty davam do botniku.
A kdyz uz jsem mel tu sanci a moznost, sledovat tyhle festivaly, nikdy jsem si nenechal ujit zaverecne galavecery, ktere se konaly jak jinak, nez opet v Puppu. Krasny, starodavny sal tohoto hotelu byl vzdy krasne nazdoben, sal, ktery pamatoval ty krasne casy, kdy Karlovy Vary byly salonem Evropy. V prilehlych prostorach kolem toho salu to bylo take krasne nazdobene a vsude opet div nepraskaly stoly pod vahou jidel a piti. Na podiu muzika hrala brinkala a vzdy se cekalo az dorazi vsechny ty slavne osobnosti z Termalu, kde probiha zaverecne vyhodnoceni filmu. Jakmile dorazili ty slavne damy, panove a nase slavna, herecka a kulturni garnitura, vypadalo to jako kdyz do toho krasneho salu vleti hejno kobylek. Vetsinou asi tak za pul hodiny po zahajeni galavecera nebylo co jist, maso, ryby, sladkosti, salaty, drubez, opecena selata a dalsi skvele speciality, to vse behem okamziku zmizelo. Kdo prisel pozdeji, mel smulu. Lide si nabirali co jim ruce stacili, kdyby mohli, nabirali by si i nohama.
Samozrejme, ze podobne to dopadlo i s pitim, to vydrzelo ponekud dele, take ho bylo hodne. A take podle toho ty slavne tvare vypadaly. A nakonec, kdyz uz nic nezbylo, tak si hoste zanadavali, ze festival stal za hovno, ze neni co pit a odtahli na dalsi party do cisarskych lazni, kde se kazdy vecer az do boziho rana konaly monster diskoteky, samozrejme jen pro zvane a kde to kazdy den vypadalo, jako v nejakem obrbordelu.
Inu svatek filmu je svatek filmu, proste a jasne kultura nekultura, at piju co piju, hlavne ze se motam, at zeru co zeru, hlavne kdyz je to vsechno zadarmo.
Blizi se dalsi festival, prijedte i Vy danovi poplatnici, staci byt u toho a pozorne se divat.
Slava Petrak
Karlovy Vary 20. cervna 2003
Read more...