"Soudružky a soudruzi, před vstupem do nového roku jsme nejednou zdůrazňovali náročnost příštího období. Plně to platí o úkolech roku 1989. Vrcholí přípravy k přechodu celého národního hospodářství na nový hospodářský mechanismus." řekl dne 20.12. 1988 na schůzi České národní rady tehdejší místopředseda vlády, předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj a dlouholetý ministr zemědělství Miroslav Toman.
Česká republika: V prosince 2004 napsal Richard Král v článku 15 let od sametu III. - Rudá dynastie Tomanů toto: Státní správa je doslova prorostlá takovými sametově - rudými chobotnicemi, jako je rodina Tomanů. Zbývá již jen to, aby byl Miroslav Toman jr. jmenován ministrem zemědělství, po vzoru svého otce. Ze svého současného postu k tomu nemá daleko. Kruh by se tak uzavřel. A dnes čtu v novinách: Toman bude ministrem zemědělství, Pickovi nabídl Rusnok obranu. Kruh se uzavřel.
Mimochodem je dobré přečíst si všechny tři části zmíněného článku, ať víme, s kým máme v "nové" vládě tu čest. Ať nám to připomene, že kriminální mafie nezapomíná a u kormidla se stále střídají tytéž vybrané tváře a rodiny.
http://www.zvedavec.org/vezkratce/7120/
* * *
15 let od sametu – čas odhalit pravdu?
9.11.2004
Brzo si připomeneme patnáct let od změny poměrů v naší zemi, většinou nepřesně označovaných jako "sametová" revoluce, přestože tato změna neměla s náplní pojmu revoluce mnoho společného. U řady mých přátel tehdy brzy vystřídala počáteční nadšení a euforii ze změny režimu střízlivá opatrnost, následovalo zklamání, ba i znechucení. Nevyrovnání se s minulostí nechalo morálku české společnosti, již tak poničenou desetiletími komunismu, dále upadat.
Slyšel jsem a četl o řadě konspiračních teorií popisujících zákulisí a průběh oněch listopadových událostí. Některé byly více senzační, některé méně. Ústředním prvkem všech však byla teze, že změna poměrů v listopadu 1989 byla dopředu předem naplánovaná a režírovaná komunistickou nomenklaturou, která poté převzala otěže české ekonomiky a formou jistých kontrolních mechanismů i politiky. Jednou z těchto teorií bylo např. dílo Miroslava Dolejšího, které se dostalo dokonce na pořad jednání českého parlamentu. Názory o pečlivém plánování událostí 17. listopadu a následujících společenských a politických změn byly vždy ze strany zainteresovaných disidentských kruhů zásadně odmítány, a to i s jistou dávkou opovržení. Ač sled událostí a fakta hovořily ve prospěch těchto teorií o systematickém a účelovém udržení ekonomické a politické moci v rukách komunistických kádrů na pozadí změny státního a společenského zřízení, i já jsem byl na vážkách.
O to více pro mne šokující bylo prohlášení Valtra Komárka, které pronesl ve svém rozhovoru k patnáctému výročí listopadových událostí. Ještě než budu citovat, dovolím si osvětlit některá fakta o tomto "reformním komunistovi", která posílí relevanci a váhu jeho slov. Valtr Komárek byl komunistou celý svůj život, členem KSČ byl neuvěřitelných 44 let (do roku 1990, samozřejmě). Nebyl však žádným komunistou "z donucení", jak je dnes módou říkat, ale komunistou z přesvědčení vykonávajícím vysoké funkce, revolučním marxistou, kterého si proslulý Che Guevara vybral jako ekonomického poradce. Vykonával funkci předsedy Státní plánovací komise Kuby. Zkrátka "nejlepší předpoklady" pro funkci místopředsedy vlády, kterou vykonával v letech 1990 - 1992.
Ale vraťme se k čerstvému výroku pana Komárka, kdy prohlásil: "Na konci října (myšleno roku 1989 - pozn. aut.) jsem byl v Moskvě přijat na ÚV KSSS, kde jsme debatovali o přechodu moci v Československu. Upozorňovali mě, že budou pokusy o stanné právo, o vojenský zásah, že ale oni udělají všechno proto, aby to tu proběhlo poklidně. Věděli jsme, že se už něco stane, i když bylo možné, že se to přesune do prvních dnů prosince 1989. Ale to výročí 17.listopadu bylo magické a bylo zjevné, že to vyvolá mnohem větší protesty než obvykle. Ne že bychom to jako prognostici předpověděli na hodinu, ale věděli jsme, že dohoda mezi Bushem a Gorbačovem je přijatá a že se ten problém musí u nás dořešit."
Tato věta však není vše, co Komárek prozradil. Popis toho, jak jej Havel zval do Laterny Magiky k účasti na vládě, a on tam za sebe poslal radši své podřízené Klause s Dlouhým, líčení, jak jej sedm set padesát herců v čele s Janem Kačerem a Jiřinou Jiráskovou ve vinohradském divadle navrhovalo na premiéra a především jak Havel "kvílel, prosil" (skutečně cituji) o jeho účast v Čalfově vládě, to vše skutečně otevírá oči.
Lidé otevírají oči postupně. Věřím, že řadě z nich jim je otevřel svými výroky i Valtr Komárek.
* * *
15 let od sametu II. - Krádež OKD v režii rudých
1.12.2004
Reakce na můj článek o tzv. sametové revoluci a jejím kontextu mě utvrdily v tom, že je skutečně řada lidí, kteří pohádce o její spontánnosti a neplánovanosti věří a stejně tak jsou de facto srozuměni se současným stavem společnosti. Seriózním a konzervativním či pravicovým postojem se jeví být odmítání jakýchkoli konspiračních teorií o předání moci v roce 1989. Je to příliš šokující, příliš neuvěřitelné a tragické na akceptování.
Bohužel jsou však fakta, která tyto domněnky potvrzují a činí skutečnými. Abychom nezůstávali u obecných teoretických tezí a postulátů, pojďme ukázat nevěřícím, jak si např. členové ÚV KSČ a KV KSČ na severní Moravě zajistili ovládnutí regionu.
Nebude řeč o ničem menším, než o severomoravském ekonomickém gigantu OKD a jeho ovládnutí (přesnější slovo by však bylo ukradení) a jeho následném zpeněžení ze strany bývalých nejvyšších komunistů. Jak známo, OKD byly ovládnuty ekonomicky a finančně neuvěřitelným způsobem, nad kterým by kterýkoli západní investor či bankéř jen nechápavě kroutil hlavou. Bude-li jednou napsána učebnice s názvem Největší kriminální úniky majetku v 90. letech 20. století v ČR, bude tam mít tato operace bezpochyby významnou kapitolu. Stručně řečeno, Koláčkova skupina získala OKD za peníze získané úvěrem z IPB, který nebyl nikdy splacen a částečně také za peníze samotných OKD.
Říkáte si geniální? Nikoli, spíše neuvěřitelně drzé.
Celá transakce byla ekonomicky i právně velmi složitá a její rozbor by zabral mnoho stran textu. Nebylo by ji však možno uskutečnit bez detailní znalosti prostředí a nečinnosti vlády, resp. Fondu národního majetku.
Podstatou bylo získat za půjčené peníze od polostátní banky celý gigant OKD, jeho akcie poté převést na svou firmu KARBON INVEST a úvěr nesplatit. Celá transakce, která započala v roce 1998 ovládnutím OKD Koláčkovou skupinou, pokračovala letos v září odkoupením zbývajícího státního podílu v OKD. Přestože jsou Koláček s Otavou obviněni z trestných činů v souvislosti s ovládnutím OKD, prodala vláda letos v září jejich firmě KARBON INVEST bez výběrového řízení za jimi nabídnutou cenu 2,5 miliardy korun 46% podíl v OKD, jehož jmění činilo v roce 2003 podle účetní závěrky zpracované společností HZ Praha cca 31 miliard korun a jak jinak, než za peníze, které vydělalo OKD. Operace vyvrcholila letos v listopadu prodejem KARBON INVESTU neznámé kyperské finanční skupině RPG Industries. Nezveřejněná cena se bude zřejmě pohybovat v řádech desítek miliard korun. Rychlý prodej je naprosto logický, neboť u krádeží platí stejná pravidla, ať je jejich předmětem cokoliv a odehrají se kdekoliv. Ukradne-li zloděj autorádio, snaží se jej rychle prodat a zbavit se ho. V případě krádeže OKD a souvisejícího policejního vyšetřování byť zdlouhavého a netypicky laxního soudruhů Koláčka a Otavy už prostě půda začala být horká a nejlepším řešením byl rychlý prodej.
V celé kauze hraje dominantní roli několik jmen. Za každým z nich se skrývá vysoký komunista.
Začněme s Viktorem Koláčkem, prvním z ostravských novodobých uhlobaronů. Viktor Koláček je bývalý člen krajského výboru KSĆ, člověk bezohledný, dravý a hrubý. I lidem, kteří ho osobně neznají (a mohou být rádi), poskytla ilustrační obrázek o tomto novodobém multimiliardáři reportáž České televize, ve které Viktor Koláček na otázku reportéra, zda se vyjádří ke svým obviněním policií ze zneužívání informací z obchodního styku, odpověděl přímo do kamery "Jděte do hajzlu, nebo Vám do toho jebnu!" Klasická bolševická kultivovanost. Ale není se čemu divit. Viktor Koláček byl od mala vychováván v tom, že patří do komunistické elity a může si dovolit cokoliv. Je ho otec, Koláček senior byl členem ÚV KSČ a řediteloval jednomu z největších dolů v rámci OKD, dolu Barbora v Orlové. Pamětníci pamatují divoké pitky Koláčka seniora a jeho rudé suity, které jednou vyvrcholily na náměstí v Orlové, kde namol opilý Koláček senior se svými komunistickými kumpány střílel do lamp a do oken domů. Ostatně, už výraz tváře bolševického klanu Koláčků napovídá o kultuře osobnosti.
Přejděme dále. Druhým mužem figurujícím v kauze ukradené OKD je Petr Otava. I on je bývalým členem krajského výboru strany, po vzoru svého otce Otavy seniora, který měl být jako dlouhodobý člen krajského výboru KSČ a prověřený kádr v roce 1974 jmenován dokonce komunistickým ministrem paliv a energetiky, po náhle zemřelém ministru Matuškovi, ale dal přednost funkci generálního ředitele OKD. Petr Otava je na rozdíl od Viktora Koláčka tichý a bez typických bolševických hulvátských sklonů. Lze ho považovat za jeden z mozků celé transakce (krádeže).
Dalším ze soudruhů je Martin Ulčák, bývalý předseda ÚV SSM, jehož společnost Atlanta safe byla využita k vyvádění miliardových provizí (jak jinak než přes účty IPB) z OKD na Kypr do další spřízněné společnosti, kterou vedl bývalý vysoký důstojník StB působící v 80.letech v SSSR Stanislav Pros. Ulčák taky působil ve společnosti Metalimex, účelově založené k tomu, aby se přes ní přelévaly desítky miliard za uhlí z OKD.
Zkrátka několik vysokých bolševiků vymyslelo plán, jak doslova ukrást OKD. Podnik s obrovským majetkem (odhady v roce 2004 hovoří o 32 miliardách korun) a ještě většími zisky. Byli úspěšní a zůstali nepotrestáni. A nebyli jediní.
* * *
15 let od sametu III. - Rudá dynastie Tomanů
14.12.2004
"Soudružky a soudruzi, před vstupem do nového roku jsme nejednou zdůrazňovali náročnost příštího období. Plně to platí o úkolech roku 1989. Vrcholí přípravy k přechodu celého národního hospodářství na nový hospodářský mechanismus." řekl dne 20.12. 1988 na schůzi České národní rady tehdejší místopředseda vlády, předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj a dlouholetý ministr zemědělství Miroslav Toman.
Zřejmě proto soudruha Tomana změny započaté necelý rok poté nikterak nezaskočily. Nezaskočily ani jeho dva syny, kteří si strategicky rozdělili úlohy.
Jeho první syn Miroslav Toman zvolil kariéru ve státní správě, a to tam, kde se rozdělují peníze a dotace. Stal se prvním náměstkem a státním tajemníkem ministra zemědělství, mimochodem velmi pravděpodobného bývalého agenta KGB Jaroslava Palase. Jistí rodinné impérium takříkajíc "zezadu" a objeví-li se nějaká zajímavá dotace, šup s ní do rodinných firem. Palas označil Tomana v jednom z rozhovorů za "velmi organizačně schopného a velmi výkonného pracovníka". Zkrátka já na soudruha, soudruh na mně. Na ministerstvu zemědělství pracoval předtím ve funkci "obyčejného" náměstka - hlavního vyjednavače s EU a posléze od července 2002 ve funkci náměstka pro vztahy s EU. Ve své funkci odpovídal zejména za hladký vstup českého zemědělství do struktur Evropské unie a byl, jak se říká, přímo u "dotačního pramene". V současnosti také zastává funkci předsedy Koordinační skupiny bezpečnosti potravin, která rozhoduje o tom, jaké potraviny jsou závadné a jaké nikoli. Co se bude prodávat a co ne, kde se uloží drahé a dlouhé dodatečné atesty.
Druhým synem je Zdeněk Toman, který se díky svým poněkud násilnickým sklonům stal nedávno obětí českého bulváru, když se dramaticky rozváděl s herečkou (?) či zpěvačkou (?) Kateřinou "Ráda se svlíkám" Brožovou. Stojí mj. v čele potravinářského gigantu - holdingu AGROTRADE s obratem pět miliard korun ročně.
Jak se vlastně Tomanové zmohli k majetku v řádech miliard korun? Tvrdou prací? Nebo jen využili informací, konexí a drzosti? Uvedeme jeden typový příklad, jak se v Čechách privatizovalo. V roce 1997 Tomanové ovládli společnost JEMČA, držitele nejvyššího podílu na celkovém obratu trhu s čajem v ČR. A jak jinak, než podvodem a za neuvěřitelných okolností. Na jaře rozhodla Klausova vláda na návrh ministra financí Kočárníka o prodeji 28% akcií JEMČA společnosti AKTIVITA , ve které figuroval jako jednatel klanový právník Tomanů Ivan Kozel. Stejná část, tj. 28% akcií JEMČA, byla AKTIVITA svěřena zadarmo na bázi příkazní smlouvy od FNM, spolu se zřízením předkupního práva na tyto akcie. Jinými slovy Tomanové dostali pro ně klíčový kontrolní balík v JEMČA zadarmo (již předtím získali menší balík akcií od jednotlivých akcionářů), nemuseli ho zaplatit, využívali jej a byli si jistí, že jim ho nikdo nemůže zcizit, neboť k němu mají předkupní právo. Je to jako by prodávající přenechal "kupujícímu" bezplatně k užívání auto a současně mu k němu zřídil předkupní právo, aby o něj nemohl "kupující" přijít. Zkrátka další způsob krádeže vymyšlený soudruhy, tentokrát ve formě "zapůjčení se současným zřízením předkupního práva". A závěr "zprivatizování" JEMČA? Kupní cenu nikdo nezaplatil, společnost AKTIVITA zanikla, JEMČA se sloučila se v roce 2003 se společností ALIMA značková potravina a Konsolidační agentura měla další pohledávku na prodej. Určitě si jí koupí sami Tomanové, odhadem za 5 - 10% její hodnoty. Tak se dělají obchody.
Podobným způsobem jako JEMČA "zprivatizovali", resp. zcizili Tomanové další, povětšinou zemědělské či potravinářské podniky. Jednalo se o výrobce majonéz BONECO, NANUK (mrazírenské výrobky), řadu masokombinátů a podniků na zpracování masa (Českomoravské mrazírny, a.s). Ovládají miliardový gigantický masokombinát XAVEROV, nástupce bývalého státního podniku Drůbežářský průmysl. Aby unikli před věřiteli (povětšinou však před státem a FNM) a zametli stopy, podnik se několikrát transformoval či slučoval. V roce 1991 byl privatizován po názvem Xaverov a.s., v roce 1992 převod podniku na XAVEROV, a.s., následuje 1993 Xaveross, s.r.o., poté v roce 1999 Xaverov holding, a.s. a nakonec fúzí s dalšími "získanými" podniky (např. Drůbežářský podnik Libuš, a.s.) znovu XAVEROV, a.s.
Bohužel není veřejná statistika, kolik pohledávek vůči dynastii Tomanů leží na Konsolidační agentuře, resp. kolik si jich už jako "nedobytné" Tomanové odkoupili. Myslím, že bychom se všichni ještě více divili. Ale naše investigativní novináře to radši nezajímá.
Ještě více bychom se divili, kdyby bylo zveřejněno, kolik peněz plyne ve formě státních dotací z ministerstva zemědělství od Miroslava Tomana do rodinných firem.
Státní správa je doslova prorostlá takovými sametově - rudými chobotnicemi, jako je rodina Tomanů. Zbývá již jen to, aby byl Miroslav Toman jr. jmenován ministrem zemědělství, po vzoru svého otce. Ze svého současného postu k tomu nemá daleko. Kruh by se tak uzavřel.
* * *
„Dějiny VKS(b) KSS (SSSR) nás poučily, že nejhorší spojení bylo Žid-komunista. A tak to máme tady. Kromě jednoho, jsou to všichni bývalí členové KSČ. Tak jsme to dopracovali a můžeme za to vděčit spolupráci Havel-Klaus a nyní pokračovateli Zemananovi. Fischer potřebuje splatit dluhy a odvděčit se svým volitelům. Zakrátko budeme říkat - jó, kde jsou ty časy, když to ještě stálo za hovno! A bude hůř.“
Plk. v.v. Zbyněk Čeřovský, bývalý člen GŠ, 8.7.2013
* * *
P.S.
Můžeme kritizovat presidenta Václava Havla, ale připustili by komunisté, mající moc a vše pod kontrolou, aby se do vedení dostal takový člověk, který je bude ohrožovat? Věděli dobře koho „předložit“ lidu a kdo „uspokojí“ obě strany. Nepochybně měli i prostředky k pojištění jistoty, aby Václav Havel nejednal příliš mocensky proti komunistům i kdyby chtěl. Jen s „klíčky“ nelze uskutečnit žádnou opravdovou revoluci a nemůže ji udělat jediný člověk. Václav Havel si byl jistě dobře vědom úlohy jakou na sebe bere a jakou součástí hry mocných je. Vzhledem k tehdejšímu stavu společnosti nebyla jiná reálná možnost. V jistém smyslu se můžeme dívat na presidenta Václava Havla jako na presidenta Emila Háchu, kdy oba byli přinuceni stát se presidenty a současně i oběťmi stávajících mocenských poměrů, kdy národ a armáda zůstaly pasivní jak v roce 1939, tak v roce 1989, rok 1968 nevyjímaje. Stupeň získané svobody a demokracie bude vždy dán stupněm ochoty k boji a obětem každého z nás. Jednotlivec to nikdy za nás nemůže udělat sám bez aktivní podpory ostatních. Patří to k naší povaze a charakteru – kritizovat, obviňovat druhé, sám nedělat svoji práci pořádně, nedodržovat zákony, nevidět a neocenit na druhých dobrou práci, natož jim ještě pomáhat. Nepřirozená nenávist, závist, myslet hlavně jen na sebe, zaseté do našeho myšlení totalitním systémem, tak přináší své „ovoce“ i dnes. President Václav Havel byl symbolem naděje, žádné jistoty. Je jen na nás, zda-li ji udržíme a budeme schopni za svobodu a demokracii bojovat a hlavně přinášet i oběti. Jinak tyto hodnoty nelze získat. Na to jsou příliš cenné. Miliony nevinných oběti nacismu a komunismu to poznaly, bohužel příliš pozdě. Budeme také nečině čekat až budeme zcela bezbranní? Mír není žádná trvalá jistota, stejně jako svoboda a demokracie. Zákonitě zmizí, pokud jsou občané pasivní a neangažují se ve veřejném životě!
Jan Šinágl, 9.7.2013
Zemanovy vládní postkomunistické loutky – rodina ministra Tomana má dluhy 600 milionů Kč!
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.