Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 25 @17:30 -
Americké centrum o likvidaci novinářů

Nejnovější komentáře

  • 11.04.2019 16:45
    Vážený pane Šinágl, souhlasím s Vámi, ale pro můj věk 78 let ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 21:23
    Kdyby byl Nikulin vrácen do Ruska, jak Rusko požadovalo ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 18:46
    Žijeme v divné době, ve které si neustále stěžujeme a ...

    Read more...

     
  • 02.04.2019 10:35
    Dobrý den pane Šinágle, napsal jsem "vězení" a tak mě napadlo ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 14:07
    Někdy se chováme jako Rusové. Co už jsme jednou zabavili ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 08:17
    Kníže a soudruh. Schwarzenberg je potomkem české šlechty ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

LN_Sumava_30_leta_150713Šumava, tento vzácný kout Bohemie, má své autory staré a klasické - Adalberta Stiftera a Karla Klostermanna - a má i své autory nové. Jedním z nich je Zdeněk Roučka, nikoli spisovatel, ale objevitel a vykladač obrazů staré Šumavy - Vysídlení kvalifiko­vaného německého obyvatelstva, které nahradily zcela nesourodé so­ciální skupiny obyvatel s nedosta­tečným vzděláním a vztahem k nové zemi, zasadilo Šumavě těž­kou ránu.

Nedávno vyšel čtvrtý díl jeho šu­mavského cyklu, který započal v roce 2004 knihou Tenkrát na Šu­mavě, pokračoval Předválečnou Šu­mavou (2006) a Šumavou Karla Klostermanna (2008), knihou, jež obsahovala snímky z let 1875 až 1914. V té nynější sáhl již do časů relativně nedávných, přitom však asi nejvíc problematických: 1930-1970. Název knihy Šumavou ze svobody do opony popisuje mož­ná až příliš jednoduše ty dramatic­ké zvraty, které se během těch pade­sáti let udály a jež změnily drsně idylickou a dlouho do 20. století jak­si archaickou Šumavu plnou lidí a činností Ve zcela jinou „zemi“. V zemi - na české straně - opuště­nou, vyrabovanou, zadrátovanou, v architektuře divně zošklivělou, do které se jen těžko vracel život, tedy ten lidský. Příroda tam zůstala ovšem krásná bez ohledu na režim. …

Češi a Němci v proporcích

Je to kniha především těžkého kon­trastu. Snímky ze třicátých let uka­zují upravenou a silně obydlenou krajinu, která se vyznačuje jasně oddělenými plochami lesů a polí a luk, do níž jsou vkomponovány typické horské domy se zkosenými střechami, okenicemi a udržova­ným okolím. Není zatím rozdíl mezi německou a českou stranou, hranice je prostupná, „česká“ Že­lezná Ruda je přirozeným, dobře zá­sobeným, ba i luxus nabízejícím centrem: hotel Rixi pro bohaté Němce, trochu skromnější Proko­pův penzionát pro Čechy. Její dvoj­če Bavorská Ruda na druhé straně je jejím menším vydáním. Ve výše položených a na odlehlejších mís­tech se život zatím příliš nezměnil, stále ta malebná dřina, ale níž už to vypadá jinak, tedy moderněji. Je to doba rozvoje turistického ruchu, kdy na Šumavu, samozřejmě pře­vážně německou, přijíždí stále ješ­tě bez problémů česká klientela, která se ubytovává i v hotelích ně­meckých, byť existují i ubytovny české - příkladem je Juránkova chata na Jezemí hoře, kousek od hranic. Její osud - dvakrát shořela, nakonec byla v padesátých letech zbourána - je příkladem zániku svobodné Šumavy. …

Pohled na Niemandland

Hranice se začíná zavírat během roku 1937. Fotografie betonové zá­vory na silnici v Alžbětině značí ko­nec soužití. Většina Šumavanů pod­lehla ideologii, která jim slibovala „konečně svobodu“: desítky fotogra­fií dokumentují ten tragický dějinný zlom, který se ovšem ještě nějakou dobu místním Šumavákům mohl je­vit jako osvobození. Brzy se to změ­ní a tabule u kostelů se začnou plnit „Sterbebilder“, malými úmrtními oznámeními padlých na frontě, vět­šinou východní: jen ze Železné Rudy padlo 96 mladíků. Následuje vyhnání, dokumentované fotografie­mi z nádraží ve Furth im Wald, kde byl zřízen tábor, poslední fotografie procesí Těla a Krve Páně v Železné Rudě, po roce 1948 je komunisté za­kážou, stejně už pomalu nemá, kdo by chodil.

Noví obyvatelé se na Šumavu shánějí, kde jen to jde. Přicházejí nejen z vnitrozemí a volyňští Češi, ale Bulhaři, Rumuni, celé tábory slovenských Romů. Výsledek se brzy dostaví. „Vysídlení kvalifiko­vaného německého obyvatelstva, které nahradily zcela nesourodé so­ciální skupiny obyvatel s nedosta­tečným vzděláním a vztahem k nové zemi, zasadilo Šumavě těž­kou ránu,“ píše bez vytáček Rouč­ka. Vidíme opuštěné či vyrabované osady, třeba Zhůří, kde žilo šest set Němců. Zaniknou desítky obcí, de­set i více let po válce, která se Šu­mavy příliš nedotkla, jsou zbourá­ny stovky, možná tisíce stavení, včetně kostelů a kaplí, po únoru ’48 se velká část Šumavy změní v přísně střežené a neprostupné pás­mo nikoho, Niemandland.

Na ten se z druhé strany chodí dí­vat Němci. Vidí podivnou, kopřiva­mi zarostlou krajinu s několika zpustlými staveními, jež v 50. le­tech zdobí plechové pěticípé hvězdy. Z toho marasmu vyčuhují pohraniční věže s ozbrojenými vo­jáky. Ti jsou československou pro­pagandou vynášeni jako strážci míru a šťastného života: velká část obyvatelstva tomu věří.

Cena Roučkovy knihy je i  v tom, že přináší pohled z druhé strany opony. Od začátku 50. let za­žívá Německo, tedy hned těch pár metrů za čárou, úplně jiný příběh. Svoboda a prosperita, která je patr­ná na omítkách těch domů, na upra­venosti vesnic a rozvoji městysů, ale i na tom, jak jsou ti lidé obleče­ni, jak vypadají spokojeně a jaksi sebevědomě. Německou stranu Šu­mavy charakterizuje lanovka na Velký Javor s usměvavými turisty, tu naši sveřepý pohraničník se sa­mopalem vz. 24 u Černého jezera, kam úřady povolily vozit turisty až od poloviny 60. let, ovšem tak, že autobus musel vždy odvézt všech­ny, kteří do něj nastoupili. …

Zdeněk Roučka: Šumavou ze svobody do opony

Vzpomínky na Železnorudsko Vydalo ZR & T, Plzeň 2013 - LN 15.7.2013

 

LN_Sumava_150713

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)