Well... Nejhorší je zneužití moci a důvěry veřejnosti, ať už to udělá malý úředníček, nebo ministr. Zradit přítele. Ublížit I někomu, kdo je slabší než já, místo abych mu pomohl. Nestarat se o své přátele, když mají problémy. V mojí profesi pak zneužít důvěry čtenářů - tedy lhát nebo si nevšimnout něčeho nečestného.
Co vás na novinařině přitahovalo?
Pravda. Dřív než mě začalo zajímat a bavit novinářské řemeslo, bylo pro mě důležité, že mi může poskytnout možnost říkat pravdu, podporovat a rozvíjet demokracii, informovat o tom, co dělá vláda dobře a co špatně, co se děje ve školách, ve společnosti - zkrátka ta veřejná služba mě na novinařině nejvíc přitahovala. Chtěl jsem víc pomáhat společnosti než jen vydělávat peníze. A v kolika profesích můžu říkat pravdu bez rizika, že mě vyhodí, a k tomu za to dostat zaplaceno? Měl jsem to rád. Hodně jsem se naučil od táty - a on to dělal chytře: ukázal mi, co je na té práci zajímavé, ale nikdy mě k ničemu nenutil. Novinařině hodně rozuměl, i když rodinnou firmu řídil spíš ekonomicky.
Všimla jsem si tehdy, jak jste bubnoval na poplach po celém světě.
Přesně. Mluvil jsem do všech důležitých novin světa, abych té transakci zabránil. Lidi mysleli, že jsem se zbláznil - odmítnout tak lukrativní nabídku a jít proti ní. Murdochovi jsem nevěřil, obával jsem se, že náš klenot Wall Street Journal zničí, jako to udělal v mnoha případech - třeba když koupil od Dorothy Schiff demokraticky orientovaný deník New York Post a sliboval, že bude v tom duchu pokračovat, ale během roku se z něj staly konzervativní noviny, přesně jak to konvenuje jemu. Což je v pořádku, má na to jako vlastník právo, ale nemá právo neplnit sliby. Murdoch využívá své noviny, aby útočil na nepřátele - k tomu přece noviny neslouží. Proto jsem si myslel, jak je to strašné.
Považujete za nebezpečné propojování aktivní politiky a žurnalistiky? Myslím třeba styl pana Berlusconiho.
To je hodně špatné. Většina vydavatelů to nedělá. V etickém kodexu novinářů v USA je jasně dané, že žurnalistika má být nezávislá na jakékoliv politické straně, aby čtenáři mohli věřit tomu, co čtou. A v ekonomickém smyslu je to tak, že si kupují pravdivé, ničím neovlivněné informace. Překrucování textu ve prospěch kohokoliv, jakékoliv strany nebo zájmu, čtenáři poznají a přestanou ty noviny číst. Takže ono je nakonec praktické a výhodné být nezávislý, objektivní do nejvyšší možné míry.
Zůstává vám i čas myslet na budoucnost žurnalistiky? Například jaký dopad může mít personifikované zpravodajství - tedy zvlášť pro konzervativce, liberály, pro ženy, pro gaye - pokaždé s ohledem na jejich zájmy.
Sleduju, co se děje, a fragmentace zpravodajství je opravdu velký problém. Myslím, že tento trend ohrožuje demokracii. Co se stalo ve spektru amerického zpravodajství? Máme CNN - publikuje objektivní zprávy. Pak Fox News, velmi konzervativně zaměřené - najímají si politiky jako komentátory, což je Berlusconiho styl. A pak je tu MSNBC, které cílí spíš do levého politického spektra. A je tu otázka: které zpravodajství poslouchat, číst, vidět? Konzervativci poslouchají jen Fox News, a nikdy se tak nedozvědí, co si myslí liberálové, co zpochybňuje jejich postoje. Nechtějí se nechat rušit názory opozice - to není pro demokracii zdravé.
Před časem u nás vyšla kniha 1000 věcí, které mě serou - promiňte tu vulgaritu. Kdybyste měl vyjmenovat tři věci, které opravdu těžko snášíte, co by to bylo?
Well... Nejhorší je zneužití moci a důvěry veřejnosti, ať už to udělá malý úředníček, nebo ministr. Zradit přítele. Ublížit I někomu, kdo je slabší než já, místo abych mu pomohl. Nestarat se o své přátele, když mají problémy. V mojí profesi pak zneužít důvěry čtenářů - tedy lhát nebo si nevšimnout něčeho nečestného.
Sdílela s vámi váš novinářský svět?
Vždycky. A od té doby, co jsem v důchodu, je to ona, kdo mi říká, co se kde stálo. Má iPad, je na Twitteru, ví o všem, sleduje tam politologa Mika Millera (politico.com), řekne mi hlavní titulky, co se děje v Bílém domě, ve světě, o všechno se teď zajímá daleko víc než já. Objevila pro sebe v Národním veřejném rozhlasu Andyho Carbina, muže, který zavedl novou formu žurnalismu - přes sociální sítě ověřuje a zpřesňuje bleskurychle informace z celého světa. Píše, telefonuje a ptá se lidí z ulice... to je nový druh žurnalismu, kterému se říká crowdsourcing - žádný editor, žádný distributor, nic. Jeden člověk. Moje žena se stala Carbinovou fanynkou. Já jsem teď v novinařině v naší rodině ten druhý. A pořád ještě druhý i ve starořečtině.
* * *
JAMES H.OTTAWAY JR.
Narodil se 24. března 1938 v Binghamtonu ve státě N. Y. jako druhé dítě do rodiny vydavatele novin. Vystudoval Yaleovu univerzitu. Od 16 let pracoval jako novinář na různých pozicích nejen v rodinném podniku. V letech 1965-70 byl ředitelem Ottaway Newspapers, pak se rodinná firma spojila s vydavatelstvím Dow Jones, kde pracoval až do penze. Do důchodu odešel v prosinci 2003 z pozice senior viceprezident Dow Jones and Co. Během života se angažoval v mnoha funkcích - byl ředitelem AP, v americké organizaci Lékaři bez hranic, předsedou World Press Freedom Committee, několikrát zasedal v porotě k udílení Pulitzerovy ceny. Je velký filantrop, celý život podporuje školství, zdravotnictví... V České republice jistý čas spoluvlastnil vydavatelství Economia, sponzoruje české studenty v jejich studiích v Americe. Má mnoho zájmů - starořečtinu, hudbu, hory... S manželkou Mary má tři děti. Žije ve městě New Paltz ve státě New York.
* * *
LN, Pátek, 26.6.2013 – výběr z mnoha zajímavých otázek a odpovědí. J.Š. 27.7.2013
Read more...