Bylo pondělí, a tak jsme byli s našim starostou „na úřadech“. Po skončení jednání jsme vyšli z kanceláří. Bylo už po páté hodině odpolední, úředníci odcházeli domů a líhli se ze všech stran jako mravenci. Kolem nás zrovna kráčel jeden z nich, spoluobčan naší vesnice. Pozdravili jsme ho, odpověděl a když procházel, skoro bez zastavení kolem nás, ledabyle prohodil směrem ke mně: „Vy jste ten přes životní prostředí, máte u rybníka skládku.“ Než jsem stačil reagovat, odešel.
Tato skutečnost má zajímavé souvislosti. Zmíněný vedoucí úředník je totiž občanem stejné vesnice jako já, máme tedy rovné postavení. Přesto jsem z „moci jeho osoby“ dostal zprostředkovaně příkaz, abych se skládkou v naší vesnici něco udělal. Na rozdíl od tohoto úředníka uklízím skládky nejen kolem naší vesnice nejméně dvakrát ročně. Naskýtá se otázka, zda tento správní úředník je něco víc než běžný občan, zda má sám o sobě, jen z moci úřední, elitní postavení?
Setkáváte se s tím denně. Jsou úředníci, kteří přistupují k svému úřadu „v dobré víře“, snaží se, pokud dodržujete „v rozumné míře“ zákon, najít řešení. O těch nepíšu. Ale pak jsou úředníci, kteří „chtějí hájit za každou cenu“ svou důležitost. Je zajímavé, že ta druhá skupina má navíc nestejný metr. Ti občané, kteří jsou pasivní a moc po nich nechtějí, to mají u nich dobré a tak jim vycházejí vstříc. Běda však, když jste na druhé straně a něco po nich chcete. Pak Vás moc úřední potrápí. Celý ten způsob „nerovného úřadování“ totiž vede k hrozbě nátlaku na aktivní občany, kteří by mohli nahlédnut do zákulisí úředního rozhodování.
Je tady ještě jeden aspekt. A to, jak si vedoucí úředníci navzájem kryjí záda a tím se svazují pouty. Nepodtrhnou jeden druhého, většinou hledají úniky a překryjí své vlastní nezákonnosti (ty by běžnému občanovi neprošly). Nepostupují zákonnými cestami, odkazují a řídí se nižšími právními předpisy svých úřadů, aniž by se starali o ústavní práva a svobody občanů. Kde se bere ta úřednická solidarita? Kam se ztrácí jejich občanské svědomí? Mluvíme již přes dvacet let o komunistické totalitě, která byla, ale kolem nás se tiše pohybuje malá totalita. Ta vede k vytváření lhostejnému poklidu jako totalita státní. Jedná s o nátlakový systém, který je pak lehce zneužitelný. A občanství? To se nám vytratilo na smetiště společnosti.
Přitom by stačilo, aby byl úředník jedním z nás, aby se snažil najít v dobré víře a míře řešení, nepřipustil zesměšňování svého úřadu a trestal okamžitě okázalé nezákonnosti. Třeba by se tak stal i pro nás vzorem. Jen proto bych rád viděl svého spoluobčana-úředníka, jak stejně jako jiní, sehne záda k úklidu skládky v obci a nebude věc řešit odkazem přes někoho jiného. Nebo snad není jedním z nás?
Petr Zemánek, 3.11.2013
Read more...