Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 03.08.2020 16:18
    Tiago z Brazilii. Jsem Tiago Borges, brazilec, je mi 29 let ...

    Read more...

     
  • 03.08.2020 11:02
    Vážený pane, prosím, přijměte mé upřímné pozdravy. Přišel ...

    Read more...

     
  • 03.08.2020 11:00
    Jsem velmi překvapen, že paní Chaloupková má takové problémy ...

    Read more...

     
  • 03.08.2020 09:07
    ... Když tam byl přivezen, nedopravili ho do nemocničního ...

    Read more...

     
  • 03.08.2020 09:06
    Připomínám, že Magnitského zákon schválil i Evropský parlament.

    Read more...

     
  • 03.08.2020 09:03
    JÁ NIC, JÁ PRÁVNÍK. P.W. Zničení Pavla Wonky s následkem smrti ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Pecina TomasČarodějnice podávají odvolání - Ivo Svoboda aneb Život genia ve dvanácti dokumentech - Lucii Šlégrovou bude posuzovat J. B. Uhlíř - Rozsudek v čarodějnickém procesu - Petice na obranu republiky a jejího právního řádu - Babiš aneb Čech všude (vnitřní) nepřátele má

Právě před půl rokem skončil můj spor s Policejním presidiem o informace k databance DNA. Policie byla poražena na hlavu a poté, co prohrála soudní spor, mi musela poskytnout všechny požadované informace – které nyní využijeme v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež po více než dvou letech u Městského soudu v Praze bude mít tento měsíc na pořadu první jednání.
Podobný osud se dá očekávat i u žádosti o informace, jíž se domáhám zaslání závazných pokynů policejního presidenta upravujících provoz database závadových osob, příhodně nazvaného Očista. Žádost o informace byla odmítnuta, následuje odvolání, a v případě, že rozhodnutí potvrdí i ministerstvo vnitra, sejdeme se znovu u soudu. Text rozhodnutí je koncipován podle téhož vzoru jako v případě sporu o DNA: policie nemůže poskytovat veřejnosti vůbec žádné informace, aby nebylo ohroženo plnění jejích úkolů. Jako celoživotní investor do této výtečně řízené instituce mám arci pocit, že ty informace, které získávám bezděky a spontánně při styku s jejími údy, plně odůvodňují domněnku, že je tomu právě naopak: kdyby policie o své činnosti zveřejnila všechny údaje, které tak pečlivě střeží, musela by být okamžitě rozpuštěna a vybudována znovu, s jinými lidmi a podle naprosto jiných organisačních principů.

http://paragraphos.pecina.cz/2013/11/policie-taji-udaje-o-databasi-ocista.html

* * *

Čarodějnice podávají odvolání

V tradičním čarodějnickém procesu není odvolání přípustné, z humanitárních důvodů: kdyby měl odvolací soud zopakovat všechny důkazy, včetně ordálových a těch, které byly provedeny aplikací útrpného práva, málokterá nevinná obviněná by se pravomocného zproštění dožila. Moderní procesní právo je arci vyspělejší a proto obě odsouzené členky hnutí Resistance Women Unity odvolání podávají, a to relativně obsáhlé.

* * *

Ivo Svoboda aneb Život genia ve dvanácti dokumentech

Musím se vám, drazí čtenáři a čtenářky, k něčemu přiznat: brněnského soudního znalce Ivo Svobodu tajně obdivuji. Dokud jsem tuto osobu nepoznal, neměl jsem ani tušení, že může existovat někdo tak nestoudně sebevědomý a drzý, že – dovolíte-li mi parafrasovat slova Miroslava Macka pronesená kdysi na adresu Davida Ratha, onehdy arci ještě muže v rozpuku politických sil – tedy že kdyby na Kuksu měli rozšiřovat sbírku o sochu Drzosti, mohl by stát modelem. Svoboda je krásný, silný, vzdělaný, moudrý a vtipný, idol dívek a žen (protokolující úřednice v to prominentně včítaje), a jen osoba naprosto mdlého rozumu mohla by pojmout pochybnost, že vše, co o sobě s výrazem Julia Cæsara při triumfu před soudy prohlašuje, nemusí být čistoskvoucí pravdou. Jsem takovou slabomyslnou osobou a požádal jsem podle InfZ Krajský soud v Brně o dokumenty, které o něm soud eviduje ve znaleckém spisu. Dnes jsem sbírku obdržel:

* * *

Lucii Šlégrovou bude posuzovat J. B. Uhlíř

Historik Jan Boris Uhlíř, new kid on the block mezi protiextremistickými znalci, byl Okresním soudem v Mostě přibrán, aby vyhotovil znalecký posudek na prapor Dělnické strany, jehož držením se měla Lucie Šlégrová a dva její komplicové dopustit přečinu závadového mávání. Obžalovaní se samozřejmě brání a chtějí vědět, jaké že pletky to měl Uhlíř se Šlachtovými lidmi krátce předtím, než byl jmenován znalcem. Osobně bych tipoval, že úpis vlastní krví v tom roli nehrál, ale vylíčení neomezených možností, jež se povolnému znalci v této zemi naskytnou, se určitě konalo, a jak víme, nezůstalo oslyšeno: již na počátku své znalecké dráhy Uhlíř prokázal, že základní předpoklady ke znalecké činnosti má a dokáže bez pocitu studu policii vyúčtovat několikanásobný počet hodin, než kolik skutečně odpracoval, a slibná kariéra může tedy odstartovat. …

* * *

Rozsudek v čarodějnickém procesu

Ačkoli dnes doručený rozsudek nese na mém serveru pořadové číslo 75, nemyslím, že bych na něm měl cokoli podobného. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová není tak hloupá, aby si nebyla vědoma, že vina obžalovaných ve smyslu obžaloby, té skutečně doručené i modifikované, nedoručené, podle níž děvčata nakonec odsoudila, nebyla prokázána, a pustila se proto do mnohastránkových fabulací, jak byla účast aktivistek na různých veřejných shromážděních společensky nebezpečná (za pořádání akcí pro děti, vědoma si společenské neudržitelnosti takového rozsudku, obžalované zprostila).

Výsledek je ve většině ohledů ještě horší než ty nejstrašnější rozsudky nad disidenty a chartisty z 80. let: tehdejší soudci, v čele s pražským řezníkem, předsedou senátu Městského soudu v Praze Janem Rojtem, sice politickou objednávku plnili, ale vykazovali při tom jen tolik iniciativy, kolik bylo nezbytně potřebné – D. Reifová překonala i (dodnes činného!) soudce městského soudu Tomáše Stuchlíka, který dokázal udělat z položení kytice k soše Sv. Václava trestný čin výtržnictví, a ve svém výtvoru přičetla obžalovaným k tíži naprosto vše: dokonce i to, že odmítly vypovídat, čímž prý prokázaly neúctu k soudu.

Další perličky si v rozsudku laskavě vyhledejte sami, ale upozorňuji, že to není četba pro slabé povahy: ač nejsem kardiak, kolem str. 17 se o mne seriosně pokoušel infarkt.

* * *

Petice na obranu republiky a jejího právního řádu

Je vždycky milé, když se proti člověku organisují petice, zvlášť, pokud jsou organisátory petiční akce – přirozeně jen shodou náhod! – komunisté a bývalí spolupracovníci StB. Rád přebírám a přeji hodně zanícených petentů:

* * *

Babiš aneb Čech všude (vnitřní) nepřátele má

Úvahy o tom, zda smí být ministrem positivní lustrant, mám za pohříchu velmi užitečné, neboť problém, který se jimi otvírá, provází tento stát – a jeho právního předchůdce – od jeho vzniku.

Československá republika převzala v r. 1918 fungující, vysoce kvalifikovanými a loyalními zaměstnanci tvořenou rakouskou státní správu. Tu rozbourat a nahradit správou národní, tedy českou, stalo se prvním úkolem budovatelů státu. Označit všechny ty loyalní a schopné úředníky šmahem za zrádce a nepřátele nového státu bylo nemožné, a tak budovatelé přibrali na pomoc diskriminaci na základě jazyka. Protože německý jazyk byl nyní pouze menšinovým, ne-státním jazykem, byla na základě jazykového zákona (zákon č. 122/1920 Sb., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé) během několika let vyměněna téměř celá státní správa; ze svých míst byli pod různými záminkami odstraněni nejen lidé češtinu neovládající, ale i ti úředníci, kteří česky uměli, ovšem nebyli Čechy. Nová státní správa byla tak zakrátko ryze česká, revoluční – a patřičně nekvalitní a zkorumpovatelná: vzpomeňme serie obrovských korupčních skandálů, jež celou I. čs. republiku provázely.

 

J.Š., 13.11.2013

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 5.00 (5 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)