Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 22.07.2024 08:14
    Ve volbách do europarlamentu ale v poměru 12:9 uspěli ...

    Read more...

     
  • 16.07.2024 05:37
    Co jsou konspirace? Referáty soudců, usnesení, které vyloží věc ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 17:09
    Karma vzkazuje poškozeným: Není třeba se mstít. Jen se posaďte ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:31
    Honzo, k Tvému článku "Všesokolské slety......" nesouhlasím s ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:26
    Bravo Barboře - presentovala naši zemi lépe, než všichni ...

    Read more...

     
  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Demonstrace 1Co se tu od listopadu ’89 změnilo? Sko­ro všechno: komunismus už nepovažuje­me za nepřátelský režim, politiku už vnímá­me jen jako záležitost peněz a moci. Kde jsme udělali chybu? Jak jsme mohli kles­nout tak hluboko?

Ptát se, co se tu od listopadu ’89 změ­nilo, je otřepaným hospodským klišé. Očekávaná odpověď je totiž: „Nic.“ Dva slovenské filmy, které přišly do kin v minulých týdnech, však ukazují, že se toho změnilo hodně. Výročí vzniku Československa je na Slo­vensku památným dnem, 17. listopad stát­ním svátkem. Ani jeden z nich se však příliš neujal. Osmadvacátého října se obvykle se­tká pár desítek lidí u Masarykovy sochy před Slovenským národním muzeem, zazní několik projevů, položí se pár kytic, zazpí­vá se československá hymna a všichni se v klidu rozejdou. Večer v televizních zprá­vách z toho uvedou zpravodajský šot a něja­ký historik řekne, že první republika byla pro Slovensko velmi důležitá. Sametový listopad se zase většinou při­pomíná „havlovsky“: uspořádá se pár kon­certů v klubech (i letos přijedou na Sloven­sko Plastici), pamětníci se sejdou v divadle a televize uvede nějaký dokument. Součas­ný slovenský premiér svého času řekl, že si listopadu ’89 „nevšiml“, předseda sloven­ského parlamentu si vzpomíná jen na to, že v té době „kachlíčkoval koupelnu“...

Povrchní pozorovatel tak snadno nabu­de dojmu, že život na Slovensku plyne po­dobně jako voda v Dunaji: s majestátním klidem, který nějaké změny režimů jen tak lehce nenaruší. Ale není to tak. Země, v níž žiji, se pozvolna, ale výrazně mění. Uvědomil jsem si to po zhlédnutí filmů Sa­metoví teroristé a Kandidát a diskusi, kterou vyvolaly.

Tři o třech

Sametoví teroristé je dokument, který nato­čili tři režiséři (Palo Pekarčík, Ivan Ostrochovský a Peter Kerekes) o třech mužích dosouzených v 80. letech podle tehdejšího paragrafu 93 za terorismus. Jsou to podivní „teroristé“: jeden chtěl v předvečer prvomájového průvodu vyhodit do vzduchu prázdnou tribunu, ale ještě předtím se opil a policista ho našel spícího s dynamitem v igelitce. Druhý poslal úmyslně nefunkč­ní bombovou zásilku okresnímu tajemníko­vi KSS, třetí po nocích na Moravě (s pomocí výbušnin) ničil lokální vývěsky KSČ. Všichni tři skončili ve vězení, odsouzeni k dlouholetým trestům. Trochu osamělí bo­jovníci, trochu blázni, trochu idealisté.

Okamžitě po premiéře se rozpoutala prud­ká polemika, jejíž podstatou bylo to, zda v 80. letech minulého století bylo vůbec v Československu proti čemu protestovat. Studená válka byla podle respektovaného so­ciologa Miroslava Tižika jen „mediálně oži­vovaná metafora“, jíž hrdinové filmu uvěři­li. I donkichotská hrozba násilím byla podle mnohých diskutérů obludná a nepřijatelná (i hrozba terorem je teror). Neboť komunis­mus, tedy minimálně jeho normalizační po­doba, nebyl totalitou, proti níž bylo třeba bojovat. Byla to spíš zajímavá alternativa vůči bezduchému kapitalismu. Vždyť se podívej­te, kam nás ten kapitalismus přivedl!

Nýmand prezidentem

To, kam nás přivedl, ukazuje film Kandi­dát režiséra Jonáše Karáska. Je to film fe­nomén. Přestože jde o nízkorozpočtový sní­mek (180 tisíc eur), díky zajímavé režii, ka­meře, střihu a produkci nepůsobí vůbec lev­ně. Ale hlavně: za první měsíc ho na Slo­vensku vidělo více než 58 tisíc diváků, čímž se dostal mezi 10 nejúspěšnějších slo­venských filmů od roku 1993.

Film má poměrně prostý děj: reklamního mága Lamberta navštíví tajemný farář a na­bízí mu lukrativní „deal“: pokud se mu poda­ří v kampani před prezidentskými volbami získat pro jejich kandidáta, zcela neznámé­ho člověka jménem Peter Potóň, aspoň pár procent, nemine ho velká odměna. Bohaté­mu, úspěšnému a cynickému Lambertovi se do toho nejdřív nechce, ale pak se s jiným re­klamním mágem vsadí o celý majetek, že z neznámého Potóně udělá prezidenta.

Jelikož film přijde i do českých kin, nebu­deme prozrazovat, jak to dopadne. Hlavní myšlenku však prozradit můžeme: v součas­nosti ve Veřejném životě nejde o žádné myš­lenky či hodnoty; politici jsou loutky, které kdosi (opravdu: kdo?) z temného zákulisí potahuje za šňůrky; jde jen o moc a peníze. Nejde o vyšší či nižší daně, nesoupeří navzá­jem ekonomický liberalismus a sociální stát. Masarykovské ideje či odpor vůči ko­munistickému režimu jsou v lepším případě příklady trapného romantismu a historické naivity, v horším jde o projevy nebezpečné­ho dogmatismu. Plná kina svědčí o tom, že to tvůrci docela přesně pojmenovali za divá­ky. Nebo nám chtěli „nastavit zrcadlo“?

Co se tu od listopadu ’89 změnilo? Sko­ro všechno: komunismus už nepovažuje­me za nepřátelský režim, politiku už vnímá­me jen jako záležitost peněz a moci. Kde jsme udělali chybu? Jak jsme mohli kles­nout tak hluboko?

Juraj Kušnierik

hudební kritik, zástupce šéfredaktora slovenského časopisu Týždeň

LN, STŘEDOEVROPSKÉ OKNO, 16.11.2013

* * *

Juraj Kušnierik: „Vždyť se podívej­te, kam nás ten kapitalismus přivedl!“ Nikoliv kapitalismus, ale naše povaha a sklony. Dostali jsme nabídku a z velké části jsme ji zneužili, jak je u nás častým zvykem. „Ten třetí“ nebyl jen Milan Paumer, ale ve filmu dokonce i sám sebe hrající Vladimír Hučín, bývalý kpt. BIS, který k faktu níže v komentáři roky zarytě mlčí…?!

 

 

Je ostudou, že předseda ČSBS (Český Svaz Bojovníků za Svobodu) Jaroslav Vodička, řečnil 17.listopadu před Hlávkovou kolejí. Tento „hrdina“, narozený v roce 1948, byl také vyznamenán Zemanem Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů. Škoda, že se neuvádí za jaké? Zřejmě za založení firmy na opravu vojenských vozidel…

 

Jan Šinágl, 17.11.2013

 

Diskutujte: Hučín versus Stropnický, Babiš a Šinágl…?!
Karel T. 2013-11-15 23:59

Hučín, Hučín, Hučín... To je ten agent SNB, co podle záznamů v archívu USTR udal po okupaci ČSSR Sovětskou armádou 10 lidí za nedovolené ozbrojování, což sám připustil (dva udaní byli komunisti, ale ostatních 8 jmen odmítá uvést) a poslal je tak k soudu a do vězení? To je ten osobní přítel estébáků a komunistů Zejda, Komorous, Kutal? Děkuji nechci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.00 (2 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)