NA VÝCHOD OD BRUSELU: Česko má být srdce, nikoli zadnice Evropy - Tak za kolik, páni ministři? – Pomalá smrt správy státu - ČR byla v prosinci v 76 miliardovém skluzu čerpání evropských dotací - V AVČR je tabu víc, než si myslíte - Všichni neseme vinu, politici jsou jen logickým výsledkem stavu společnosti a ta své minulosti - Nacházíme se ve středu Evropy, politicky jsme na Západě, ale myšlením a způsoby stále na Východě!
… Naším základním životním zájmem je nejen naše setrvání v Unii, ale růst naší váhy v jejím rámci, naše schopnost přicházet s řešením problémů, s nimiž se Unie potýká, růst váhy EU. V žádném případě nejde jen o „prosazování našich národních zájmů“. Naším prvotním národním zájmem by totiž měla být právě Unie a její dobrý, co nejdemokratičtější a co ekonomicky i sociálně nejzdravější rozvoj. Tady platí to, co je zásadní rodičovskou zásadou při výchově dětí - je třeba jít příkladem. Česko už roky žádný příklad není. Nadáváme na bruselské směrnice, ale naše vlastní zákony jsou ještě nekvalitnější a horší. Jsme vysoce nesolidární k dalším zemím Unie, což se ukázalo během dluhové krize, ale vyžadujeme solidaritu dalších zemí Unie, když jde o likvidaci našeho vlastního civilizačního dluhu. A s nástupem Miloše Zemana dáváme přednost obchodu a zisku přec podporou demokracie a dodržováni lidských práv, což byla jedna z mála věcí, na které mohla být naše země, země Václava Havla, hrdá a čím mohla obohatit i Evropskou unii. Nestali jsme se Západem a zůstali jsme jen střední Evropou a tiše doufáme, že nám to aspoň vydrží. Nevydrží. Ještě deset takových let, jaké jsme zatím v Evropské unii předvedli, a ze srdce EU budeme zadnicí Evropy. Se vším, co takové postavení provází.
Vypůjčím si na úvod jeden citát ze sobotního článku Josefa Chuchmy v příloze Orientace. „Česká republika sice nadále zůstává mezi vyspělými zeměmi a vzniká v ní řada užitečných a dobrých věcí,“ říká Chuchma pro něj nezvykle optimisticky. „Otázkou je, jak dlouho takové žití z podstaty, respektive existování bez vize, může vydržet bez citelných hmotných následků. Zda s tímto postojem se nezačneme nakonec i ekonomicky propadat,“ dodává s tím, že to může připravovat půdu pro nástup nové totality.
Pro mě, který se dvacet pět zabývá střední a východní Evropou, je zásadní otázkou, proč se tak naše uvažování, uvažování elit, odlišuje od států jiných, s velmi podobným osudem tomu našemu. Pro tyto země totiž neplatí charakteristika Česka, kterou si také vypůjčím z Chuchmova článku: „V NATO a EU už jsme, to stačí, je hotovo.“ Řeknou vám to v Pobaltí, ale i na Slovensku a nakonec i v luskově Polsku. Členství v NATO i v Unii jsou pouze prvním krokem. Krokem k tomu, snažit se co nejvíce jak alianci, tak Unii rozvíjet tak, aby fungovaly lépe, aby se zlepšovalo jejich výjimečné postavení v rámci světové architektury.
Naším základním životním zájmem je nejen naše setrvání v Unii, ale růst naší váhy v jejím rámci, naše schopnost přicházet s řešením problémů, s nimiž se Unie potýká, růst váhy EU. V žádném případě nejde jen o „prosazování našich národních zájmů“. Naším prvotním národním zájmem by totiž měla být právě Unie a její dobrý, co nejdemokratičtější a co ekonomicky i sociálně nejzdravější rozvoj.
Tady platí to, co je zásadní rodičovskou zásadou při výchově dětí - je třeba jít příkladem. Česko už roky žádný příklad není. Nadáváme na bruselské směrnice, ale naše vlastní zákony jsou ještě nekvalitnější a horší. Jsme vysoce nesolidární k dalším zemím Unie, což se ukázalo během dluhové krize, ale vyžadujeme solidaritu dalších zemí Unie, když jde o likvidaci našeho vlastního civilizačního dluhu. A s nástupem Miloše Zemana dáváme přednost obchodu a zisku přec podporou demokracie a dodržováni lidských práv, což byla jedna z mála věcí, na které mohla být naše země, země Václava Havla, hrdá a čím mohla obohatit i Evropskou unii.
Nestali jsme se Západem a zůstali jsme jen střední Evropou a tiše doufáme, že nám to aspoň vydrží. Nevydrží. Ještě deset takových let, jaké jsme zatím v Evropské unii předvedli, a ze srdce EU budeme zadnicí Evropy. Se vším, co takové postavení provází.
LUBOŠ PALATA, LN, 6.1.2014
* * *
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová už je jednou nohou z ministerstva, avšak dělá první poslední, aby obě nohy Pavla Tykače udržela před branou vězení, kam by ho mohlo dostat stíhání v kauze (údajného) vytunelování 1,2 miliardy Kč z CS Fondů z roku 1997. Ministr průmyslu a obchodu Jiří Cienciala se také činí. Tento týden podepsal s OKD/NWR memorandum o porozumění, které může vlastníkům dolu Paskov ušetřit zhruba 1,2 miliardy nákladů spojených s útlumem těžby, a to navzdory rezolutnímu stanovisku premiéra Jiřího Rusnoka, jenž v září prohlásil, že úkolem vlády není řešit problémy soukromých společností. Dosud není jasné, kdo bude nejvíc těžit z rozhodnutí ministra vnitra Marina Peciny opětovně dosadit Petra Lessyho do funkce policejního prezidenta, ale stojí za zmínku, že jedním z Lessyho největších obhájců byl vždy Václav Klaus. Navzdory Klausovu tvrzení o „změně režimu“ v této zemi se každý z uvedených odcházejících ministrů chová, jako kdyby režim, po němž Klaus tolik teskní, byl stále s námi a v nejlepší kondici.
* * *
Ze článku Jana Bartoška Pomalá smrt správy státu (LN, 6.1.2014)
Český stát je prostě řízen starými partajníky a strukturami z minulého století. Ovládají dobře technologie moci. Bohužel jim uniká, že moderní informační společnost si vynucuje vysoké právní, technologické a také morální předpoklady pro řízení státu. Jinak je kolaps opravdu nevyhnutelný.
* * *
ČR byla v prosinci v 76 miliardovém skluzu čerpání evropských dotací
Česká republika byla v závěru loňského roku ve výrazném skluzu v čerpání peněz z EU. Na začátku prosince zbývalo poslat do Bruselu k proplacení projekty za celkem 2,79 miliardy eur (podle tehdejšího kurzu 76,34 miliardy korun), aby se splnil limit pro rok 2013. Vyplývá to ze zprávy o čerpání prostředků EU, kterou na jednání vlády předkládalo ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). "Co se nezvládne vyčerpat z tohoto limitu, nebo ochránit uplatněním některých ´záchranných´ opatření, ČR nenávratně ztratí," upozornil Marek Ženkl z odboru komunikace MMR. Například životnímu prostředí na začátku prosince zbývalo k vyčerpání 898,3 milionu eur (24,6 miliardy korun), z limitu pro loňský rok totiž během jedenácti měsíců zvládlo vyčerpat pouze 71,5 procenta určených peněz. Domácí příjemci dotací z evropských fondů v současném programovém období 2007 až 2013 získali k začátku loňského prosince 498 miliard korun. Jde o 61,6 procenta z celkové částky, kterou má Česko v těchto letech k dispozici. ČRo, 8.1.2014
* * *
Evropa se bez nás obejde, ale ne my bez ní. Jedině ve spolupráci s Evropou se ubráníme ruskému vlivu, který ani po 24 letech nelze podceňovat. Jinak budeme jako malý stát vystaveni, dříve či později, stále více rostoucímu hospodářskému a politickému tlaku Ruska, kterému jako malý stát nemůžeme trvale odolávat bez podpory EU.
Jsme postkomunistickou zemí, poznamenáni minulostí více, než jsme si ochotni připustit. Chováme se jako schizofrenici, včetně státu, kde většina odsuzuje zločiny komunistické ideologie, kdy Ústava ČR ji postavila mimo zákon, stejně jako nacistickou ideologii. Přesto existuje KSČM a její předseda, prokazatelný agent StB Vojtěch Filip, se stal místopředsedou Parlamentu země, která je členem společenství demokratických zemí EU! Kdyby to většině vadilo, dala by to už dávno najevo.
Existence komunistické strany, která má za sebou miliony mrtvých je možná, ale Dělnická strana byla zakázána, ačkoliv nemá na svědomí ani jednoho mrtvého. Usvědčený agent StB se stal bez problémů místopředsedou Parlamentu a na neusvědčeného, údajného agenta StB je pořádána mediální štvanice?!
Na druhé straně nelze od občanů očekávat masovou angažovanost, kdy má každý svých starostí více než dost a kdy je navíc ohlupován a otupován většinou médií a nesmyslným množstvím informací většinou o ničem, kdy hlavní a zásadní je zamlčováno. Proto si většina žije své životy, poučena historií. Totalita a její pokračující dopad po listopadu 89 stále páchají vraždu na duši národa a jeho charakteru. Nemůžeme proto po jedné generaci očekávat radikální pozitivní změny, kdy totalitní generace charakter a duši národa cíleně ničily.
K charakteru národa se trefně vyjadřuje Josef Chuchma v článku Propad do doby opravdu hrozné (LN 9.1.2014), z něhož si dovolím citovat:
„V pražském Obecním domě se v den Háchových narozenin sešli „kulturní pracovníci“, aby Háchovi vzdali hold. Ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec pronesl projev a předal zde národní ceny, jimiž chtěl, jak pravil, „vědomě takto vyznamenati ty české kulturní pracovníky, o nichž věřím, že jako čeští umělci také říšské myšlence sloužili a sloužit budou“. Mezi dvaadvaceti vyznamenanými byli spisovatelé František Kožík a František Hrubín, houslista Váša Příhoda, herci Vlasta Burian, Gustav Nezval, Adina Mandlová, Marie Glázrová, výtvarník Karel Svolinský či filmový režisér Otakar Vávra. Referát o setkání v Obecním domě končí větou: „Ministr Moravec prohlásil pak shromáždění za ukončené a spolu se všemi přítomnými vzdal vztyčenou paží hold Vůdci a státnímu presidentovi.“ Z takového sešupu na dno se nelze vzpamatovat za sezónu či dvě. Společnost nemůže jen tak otočit stránku a demokraticky fungovat jako předtím. Četba takových partií umožní lépe pochopit, proč po válce nastalo to, co nastalo. Listovat ,těmi stránkami může každý. Stačí si na internetu nalistovat digitální knihovnu K4 neboli Kramerius 4.
Tolik Josef Chuchma. Vzpomínáte si na mítinky komunistů v Národním divadle…?
Článek Zdeňka Slaniny z dnešních LN - V Akademii je tabu víc, než si myslíte – je dalším otřesným svědectvím o bezcharakternosti a obří korupci v instituci, která má ctihodnost a důvěru napsanou ve svém štítě. Ty tři statečné studentky jsou nadějí a zasloužily by si vyznamenání. Od občanů už ho jistě dostaly!
Základem funkční demokracie je vyspělá, aktivní občanská společnost. Tvoří se po generace. Patří k ní i ochota k aktivní, veřejné, nadosobní angažovanosti a přinášení časových, finančních i jiných obětí. To nelze od dnešního stavu společnosti očekávat. Proto je demokracie zneužívána. Vždy to bude o denní, poctivé drobné práci každého z nás.
Všichni neseme vinu, politici jsou jen logickým výsledkem stavu společnosti a ta své minulosti.
Nacházíme se ve středu Evropy, politicky jsme na Západě, ale myšlením a způsoby stále na Východě! Pokud si to uvědomíme, nebudeme se tolik divit. Už to by byl pokrok.
Jan Šinágl, 9.1.2014
Komentáře
ze ruda stolice nevesti nic dobreho.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.