... Emoce po švýcarském referendu o přistěhovalectví opadávají a začíná se pozvolna objevovat jeho dopad. Pro politickou elitu Evropské unie, jejíž členskou zemí Švýcarsko není, představuje svobodný projev švýcarské občanské společnosti obrovský problém. Analyzují jej ze všech stran, ale jeho odsouzení jí ztěžuje. … Z této argumentace elity EU však spíše vyplývá, že chápe společnost marxisticky – na základě vztahu k ekonomice –, a to, že opomíjí smysl referenda jako takového. Švýcaři v něm totiž dali své politické reprezentaci pouze najevo, že chtějí, aby se zabývala problémem imigrace. …
Z článku na České pozici: Švýcarské referendum: Politická elita EU opomíjí fakta
Emoce po švýcarském referendu o přistěhovalectví opadávají a začíná se pozvolna objevovat jeho dopad. Pro politickou elitu Evropské unie, jejíž členskou zemí Švýcarsko není, představuje svobodný projev švýcarské občanské společnosti obrovský problém. Analyzují jej ze všech stran, ale jeho odsouzení jí ztěžuje
za prvé fakt, že téměř čtvrtinu obyvatel Švýcarska tvoří přistěhovalci, a proto lze jen stěží prohlásit, že alpská údolí této demokratické země trpí nevyléčitelnou xenofobií;
a za druhé, že šlo o uplatnění přímé demokracie, a nikoliv o autoritativní rozhodnutí podobné některé středoasijské diktatuře.
Diagnóza Švýcarska politickou elitou EU coby nevyzrálé demokracie nezafungovala, a proto se ho pokusila ekonomicky vydírat poklesem švýcarského vývozu do členských zemí unie či hospodářské výměny…
Z této argumentace elity EU však spíše vyplývá, že chápe společnost marxisticky – na základě vztahu k ekonomice –, a to, že opomíjí smysl referenda jako takového. Švýcaři v něm totiž dali své politické reprezentaci pouze najevo, že chtějí, aby se zabývala problémem imigrace.
Fakta, že existují čtvrti, v nichž se nelze domluvit úředním jazykem, nepodléhají státní kontrole a jsou v podstatě nepřístupné, či že v některých školách je více než 90 procent dětí neevropského původu, jsou evidentní a není možné je donekonečna ignorovat a tvrdit, že jde o iracionální obavy.
* * *
Jako občan Švýcarska jsem hlasoval pro. Není to o žádném rasismu a xenofobii, ale přirozené reakci obyvatelstva na dění kolem sebe. V posledních desetiletích přišlo do malé alpské země příliš mnoho lidí z jiných kulturních oblastí, často velmi chudí, nevzdělaní. Vytvářejí komunity, vlastní svět, neochotní přijmout jinou kulturu a zvyky. Pochopitelně tak roste sociální napětí a nespokojenost rodilých Švýcarů, ale i naturalizovaných, kteří se životu ve Švýcarsku plně či částečně přizpůsobili. Roste násilí na školách, dříve něco nepředstavitelného, krádeže, kriminalita apod. Časy, kdy se nezamykaly domy, byty, auta a kdy ztracená peněženka rychle našla svého majitele ať už díky policii či občanovi, jsou dávno a nenávratně pryč. V roce 1982, kdy jsem začal žít ve Švýcarsku, mne na venkově udivilo a současně nadchlo, kdy u silnice, poblíž statku, byly nabízeny jeho produkty – brambory, ovoce atd., váha, a příruční kasička – bez obsluhy. Obávám se, že už i tyto „prodejny bez prodavačů“ patří minulosti až na několik málo v zapadlých koutech Švýcarska, kde nově příchozí nežijí a dost možná tato místa za celý svůj život ani nenavštíví…
Slova slavného švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta, který kdysi varoval před obrovským počtem zahraničních dělníků v době jejich akutního nedostatku ve smyslu „přicházejí dělníci, ale zůstanou zde lidé“, jsou tak aktuální i dnes.
Jan Šinágl, 23.2.2014
Read more...