… Staviva jsou otevřená: Libí se ti onen byt Němce, běž a seber si ho!, Bude se bránit zbij ho!, Jdi vyber si ženu 
a znásilní ji!, Včera jsi chodil ještě udávat, dnes budeš vlastenec, jen je třeba zabit svědky! Vše dovoleno jest! … Dne 5. května vypukne v Praze povstání, nebýt vojáků generála Vlasova skončilo by fiaskem. … Zde uveřejněné dokumenty jasně ukazují, že celý tzv. divoký odsun byla cílená akce vedoucí k vyhnání co nejvíce německých obyvatel a postavit velmocí před skutečnost, že odsun musí být realizován, neboť Němci sami utíkají z Československa - Sen komunistu o bolševické revoluci již má své obrysy - vždyť při čištění země se jim podařilo zbavit se velké části svých protivníků. A navíc zbraně RG jsou v rukou dělnických milici. - Archivní materiály vypovídají o opaku, právě členové KSČ byli ti, kteří si v pohraničí nejvíce troufali. Členství v KSČ mělo velký vliv na to, zda proti těmto pachatelům bestiálních činů bylo zahájeno příslušné řízení.
Sudetští Němci se stali v letech 1944/1945 již jenom pasivním objektem mocenské hry Spojenců o rozdělení Evropy a sfér vlivů. Tohoto faktu se snaží využit také československá vláda a intenzívně připravuje domácí odboj na konečné řešení. Výzvy českých politiků domácímu odboji jsou již jen slabě skrytou výzvou k teroru a hromadným vraždám. Příkladem může být také tajný pokyn Prokopa Drtiny skupinám odporu ve vlasti: “ ...Touto cestou (myšlen transfer) bude možno se jich snad zbavit z části.... Je třeba, abychom v prvních dnech po osvobození mnohé vyřídili sami...Myslete vždy na to.....Mezinárodnímu řešení německé otázky musí tedy u nás předcházet co nejrychlejší možné obsazení a čistka..”(DRTINA I) Tato výzva se v době divokého odsunu stala krvavou skutečnosti.
Ke konci války se na československém území nacházelo, podle vydaných potravinových lístků, 3 325 000 Němců, z toho jich bylo v okupovaném pohraničí 2 716 239. Západoněmecké prameny uvádějí, že počet všech Němců činil 3 418 000 osob, A. Bohmann ve své práci “Menschen und Grenzen” (BOHMANN) uvádí početní stav starousedlého německého obyvatelstva na 3 397 446 osob. Podle vydaných potravinových lístků pobývalo v českých zemích k 25. 6. 1945 celkem 2 716 239 německých civilistů. (STANĚK 20)
Od prvních květnových dnů 1945 začalo hromadné vyhánění německých občanů, mocenské orgány z vlastní iniciativy a nebo na příkaz ústředních orgánů, dříve než velmocí rozhodly o tzv. odsunu obyvatel a dříve než československé orgány přijaly právní normy – dekrety presidenta republiky – regulující odebraní majetků, podle své libovůle a záměrů sháněli do provizorních táborů německé občany, vyvážely a vyháněly je z domovů a republiky. Všechny tyto akty byly provázený projevy zvůle, násilí, nelidskostí.
Území Sudet, ale také vnitrozemí, bylo oblastí bez zákonů, kde vykonavatelé moci, samozvaní i dosazení Benešovou vládou, mohli beztrestně uplatňovat svou zvůli. Československé archivy a výpovědi svědků poskytují mnohá svědectví o případech nelidskosti, vražd, znásilňování a upalování za toto období divokého odsunu. Ty a také poměry v internačních táborech, vyvolaly nejen stížnosti, ale i kritiku zahraničního tisku. Odpovědná vládní místa a státní instituce , včetně vlády Národní fronty a presidenta o těchto poměrech věděly a buď mlčely nebo k zločinům přímo naváděly v rámci národní očisty a “vylikvidování Němců” řečeno slovy presidenta Beneše. Vláda ve své nótě třem mocnostem z 3. 7. 1945 a 16. 8. 1945 zdůrazňovala, že pomýšlela provést odsun organizovaně a lidsky a president Beneš po Postupimi začal vyzývat k lidskosti, ač před tím vyzýval k vylikvidování. Nikdy však neučinil ani on ani vláda taková opatření, aby poměry se změnily. Dokonce nebyl zastaven ani divoký odsun, jak to požadovali západní velmoci a jak to sama původně slíbila.
Vláda přiletěla 10.5.1945 do Prahy bez právních norem, místo těchto má jen výzvy k násilí: ”Dejte vyvřít ze svých srdcí živelně nenávist k německým katanům..Jděte účtovat s Němci za všechna jejich zvěrstva a neznejte slitování s německými vrahy” zní z Košic (CESTOU KVĚTNA) a ústy samozvoleného presidenta.Beneše pak z Popradu zní apel: “Běda, běda Němcům, třikrát běda! Za své zločiny budou hořce pykat! Zlikvidujte je! Běda jim! Vylikvidujte je!” (BENEŠ) Tato slova slyší v Brně i v Praze. Staviva jsou otevřená: Libí se ti onen byt Němce, běž a seber si ho!, Bude se bránit zbij ho!, Jdi vyber si ženu a znásilní ji!, Včera jsi chodil ještě udávat, dnes budeš vlastenec, jen je třeba zabit svědky! Vše dovoleno jest!
Dne 5. května vypukne v Praze povstání, nebýt vojáků generála Vlasova (vlasovci viz ROA, RONA) skončilo by fiaskem. To v daném okamžiku nikoho nezajímá. Jedni jdou budovat barikády, komunisté vyzbrojují svou budoucí pěst, jiní vlastenci jdou rabovat , honit po ulicích bezbranné občany osočované davem za kolaboranty či SS. Nikdo nic neověřuje, lynč ovládá ulici. Na lucernách hoří za nohy pověšení Němci. “Košický vládní program požadoval konfiskaci majetků zrádců a kolaborantů. Avšak kdo je tímto zrádcem, o tom rozhodovali dělnici v továrně. Od 5. května 1945 měli ve svých rukou zbraně a mohli svá rozhodnutí okamžitě uvádět ve skutek” píše v r. 1978 komunistický historik Král.(KRÁL) Tito ozbrojenci berou svou zvůli pevně do rukou a již 11. 5. 1945 stávají se základem Revolučních gard, tak proslulých Rabovacích gard, řízených Ústřední radou odborů. Vraťme se však do Prahy 5. 5., jedni spěšně budují barikády, jiní využívají těchto dnů k bestialitám. Výzvy košické vlády či KSČ (Co dělat,čím začít?)a provolání České národní rady z 30. 4. 1945 požadující “rychlé a přísné potrestání zrádců a kolaborantů lidovými soudy” našly svou odezvu. K tomu řádění příslušníků SS, používání rukojmí německou stranou jako živého štítů přispělo velkou mírou sklonům k odplatě.Dne 8. května je uzavřeno příměří a Prahu opouštějí německá vojska a Vlasovci. Německé ženy a děti měly být pod ochranou Mezinárodního červeného kříže, avšak de facto byly ponechány osudu, který byl velice krušný. Dochází k deportacím Němců do téměř 40 provizorních táborů a věznic. Zadržení Němci, včetně žen a děti, byli vystavení násilí a jejich životní podmínky byli víc než svízelně, Přímo na ulicích se konaly hony na lidí, řada osob byla bita, zraněna , utlučena, oběšena, upálena nebo zastřelena.(SLYŠME 1-17) I čeští svědkové hovoří o tzv. lidských pochodních.(STANĚK 70) K exekucím docházelo rovněž v místech jejich internace, nebyli ušetření ani nemocní, ranění a invalidé. …
Dne 12. 5. 1945 pronáší Beneš z balkonu brněnské radnice projev ..”Nyní se dáme do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také zde v městě Brně s Němci a všemi ostatním(Potlesk) Můj program je – a já se tím netajím- že otázku německou musíme v republice vylikvidovat (Potlesk, volání Výborně!).” (BENEŠ 139) Projev jasně dokazuje, že za nejnaléhavější cil české poválečné politiky považuje degermanizaci ČSR.Toto znovu zdůraznil také v projevu ve sněmovním sále brněnském radnice: “Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna jediná veliká lidská nestvůra. tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest.” Vše podstatné bylo vyřčeno “Řekli jsme si, že německý problém musíme definitivně vylikvidovat.“(BENEŠ 138).Rozhlasové stanice vysílaly tento projev do všech koutů Čech, Moravy a Slezska, všichni se dozvěděli co od nich tento velký muž očekává a vyžaduje. Práci! Mnozí to pochopili po svém, málo práce a hodně mluvit. A hlavně VYLIKVIDOVAT NĚMCE! Byla sobota, čtvrtý den svobody a velkého štěstí. Následující den byla neděle a malá šumavská vesnička Folmava měla poznat sílu jeho slov, především její ženy, starci a děti. Za osmnáct dni na to – 30. 5. 1945-je vyhnáno více jak 20 000 německých obyvatel Brna z domovu a donuceno vydat se na pochod smrti k hranicím Rakouska. (NĚMCI)(SLYŠME 19-27) Osud nad Němci byl vyřčen a způsob provádění byl dán zcela do rukou a fantazie Čechů a mnozí se této výzvy chopili a opojení pocitem nesmírné moci nad osudy jiných začali realizovat sny svých nejnižších pudů. Nejrůznější zločinci, včetně kolaborantů z doby války, četníků, Svobodových vojáků a dalších, nadšeně mordovali, protože jim pan president zaručil naprostnost beztrestnost a komunisté pak závratnou kariéru v jejich vysněném gulagů lidově demokratické republiky. Ve dnech 11. - 12. 5. jsou zbytky 1. Divize ROA obklíčeny Rusy a začalo několika denní vraždění zbytku vojsk a to za aktivní účasti českých ozbrojenců. Vraždění odzbrojených německých vojáků proběhlo od 9. 5. do 11. 5. na mnoha místech Čech, Moravy a Slezska. Podle informaci Německého lidového spolku pro péči o hroby Němců mělo by být uloženo v hromadných hrobech na 10 000 německých vojáků. …
Dne 17. května přijíždí Beneš do Prahy by se usadil na presidentský stolec na který 5. 10. 1938 veřejně abdikoval a nyní sám sebou zvolen znovu usedá. Presidentův poradce dr. Prokop Drtina přednáší svůj projev na prvním slavnostním sjezdu národních (či lépe řečeno nacionálních) socialistů v sále Lucerny. V ten den, kdy Češi páchají zvěrstva na Němcích v Lanškrounu, vyzývá: ..”prvním úkolem při zakládání nového života: vyčistit republiku celou a úplně od Němců…Abychom toho cíle dosáhli, musíme začít s vyháněním Němců z našich zemi ihned, okamžitě , všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zaváhat. Každý z nás musí pomoci v čištění vlasti…”(DRTINA II 62-64).
Ve dnech 17. - 18. 5. 1945 se odehrály drastické scény přesně dle přání Drtinově v Lanškrounu. Do města doráží partyzánský oddíl Josefa Hýbla-Brodského, zprvu 80 a pak 350 mužů a začali ihned shánět Němce na základě pokynu a informaci majitele pily ve Výprachticích Josefa Hrabáčka.(SLYŠME 18). Tento muž byl po válce členem národních socialistů a první předsedou ONV v Lanškrouně, v roce 1950 zatčen a v r. 1951 odsouzen za velezrádu a v roce 1990 rehabilitován.Na lanškrounském náměstí jsou shromáždění Němci z města a okolních obcí. Za předsednictví Hrabačka jim vytvořený lidový soud na místě odsuzuje Němce k bití, oběšení a zastřelení. Takto bylo zabito 24 osob Z té doby se zachovala také fotografie zachycující českého poetu Vítězslava Nezvala v rozhovoru s aktéry tohoto masakru.(HYENY 248) Co k tomu jen říci, jen málo bylo Čechů, kteří by byť jen slovem upozornili na tyto nepravosti. Fotit se s vrahy mělo cenu zlata, jak podobné je to k situaci a v Bosně a Kosovu…
Popravy Němců probíhaly ve všech městech a obcích, lidové soudy a samozvaní vykonavatelé spravedlnosti se snažili. Bývali partyzáni spolu s RG týrali a vraždili zatčené také v internačním táboře v Kolíně, České Kamenici, České Lípě, Kladně a Rýmařově zvláště aktivní byl partyzánský kapitán Vladimír Sedlář, zemský velitel Národní bezpečnostní straže pro expozituru ZNV Moravská Ostrava, který zajišťoval bandu vrahů v internačním táboře Hanke v Ostravě-Přívozu, kde popravy a mučení byly pravidelnou součástí každého dne. Podle důvěrného sdělení oblastní úřadovny StB v Ostravě z let 1947 zahynulo v objektu od 15. 5. do 20. 6. 1945 celkem 247 lidí. Byli zde páchány také jiné brutality - mučení, vyražení zlatých zubů, pokusy o zabití elektrickým proudem, vícenásobné znásilňování žen. …
Takřka masovým průvodním jevem květnových a červnových dnů byly mezi Němci sebevraždy, jejich počet se zvyšoval s narůstajícím pocitem ohrožení, k mnohým sebevraždám, mnohdy celých rodin, vedlo brutální a mnohonásobně opakované znásilňování dívek a žen bez ohledu na jejich věk, zdravotní stav a přítomnost dalších osob včetně jejich dětí. K dobrému zvyku českých vlastenců patřilo lovení žen a dodávání jich k znásilňování vojáky Rudé armády. Množství sebevražd v období květen – červen 1945 ve městech (Praha, Brno, Olomouc, Jihlava, Opava, Most, Liberec, Ústí n. Labem, Děčín, Karlovy Vary, Jablonec n. N., Varnsdorf, Žatec aj.,) je velice zarážející. Na druhé straně nutno vzít v úvahu, že mnohé hrdinské skutky RG či jiných vlastenců končící smrti Němců, mám namysli vraždy, mučení, byly v úmrtních zprávách uváděny jako smrt sebevraždou. Život příslušníku nepřátelského národa neměl v očích mnoha Čechů žádnou cenu. Čs. statistika uvádí za rok 1945 3796 sebevražd Němců v Čechách a 1762 sebevražd Němců na Moravě a Slezsku.(STANĚK 52).
Od května 1945 zasáhla všechny vrstvy českého obyvatelstva vlna nacionálního radikalismu a skryté negativní emoce z let války se začaly projevovat. Atmosféru násilí pomáhaly zintenzivňovat výzvy a provolání čs. orgánů a odbojových organizací. Zatýkání, internování, domovní prohlídky, vyhošťování a násilné vysídlování dosáhly masového měřítka. Hlavní úkol, tj. rychlé obsazení Sudet, připadl armádě a dalším ozbrojeným skupinám. V prostoru Čech sehrálo v tomto období důležitou roli vojenské velitelství Alex v čele s gen. Z. Novákem, kterému podléhaly dvě operační oblasti – Hradec Králové a na Kladně.. Do pohraničí pronikaly také jiné ozbrojené skupiny. Ve stejnou dobu se za spoluúčasti Vojenského velitelství V. Prahy a ÚRO formovaly smutně proslulé Revoluční gardy (RG, zvané také jako Rabovací gardy). RG měly sice podléhat Ministerstvu vnitra resp. ZNV v Praze a Zemskému velitelství NBS v Brně, ale jejich činnost většinou řídili jejich velitelé. V různých místech vznikaly prapodivné bezpečnostní útvary, jejich společným rysem bylo, že vznikaly za přímé pomoci jednotek Rudé armády a jejich legálním podkladem byly směrnice moskevského vedení KSČ, provolání KSČ z dubna 1945 a Národní fronty z 17. 4. 1945 a usnesení ÚRO z 29. 4. 1945. Právně vzato tedy zcela nezákonné ozbrojené tlupy, nic jiného a nic víc (HEJL 30-31) Gen. Novák vydal 15. 5. 1945 rozkaz k obsazení pohraničních terénů s dovětkem “všechny Němce vykažte z historických území”. Do působnosti Alexe patřil rovněž pluk 1 RG.Albatros operující spolu s oddíly Železo (velitel npor. F. Noha), Toledo (B. Káš) a Vpřed. Velkou roli při těchto akcích sehrál elitní dobře vyzbrojený pohotovostní pluk 1. Národní bezpečností se zcela komunisty infiltrovaným velením. …
V těchto dnech velitel 3. voj. oblasti gen. Novák spolu s předsedou ZNV v Brně vydal Zásadní směrnice pro řízení a provádění akce k vyčištění Moravy a Slezska od Němců, které požadovaly provést evakuaci německého obyvatelstva“totálně s tvrdou důsledností až do konce”. Ministr obrany gen. Svoboda naléhal na urychlení transferu “všemi prostředky”. Během tohoto tzv. “divokého odsunu” byly zřizované různé typy táborů, kde bylo německé obyvatelstvo vystaveno krutému zacházení, mnohé tábory se staly dodavateli žen pro orgie sovětských vojsk. Lidé umírali nejen věkem, ale také nedostatečnou výživou, úrazy, epidemiemi a násilím. Ve všech případech šlo o organizované násilí a ne o excesy jedinců vůči německému obyvatelstvu, jak se někdy snaží česká literatura toto období popisovat. Poprvé bylo toto období objektivně zpracováno na základě archivních materiálů v knize Tomáše Staňka Perzekuce 1945. Zde uveřejněné dokumenty jasně ukazují, že celý tzv. divoký odsun byla cílená akce vedoucí k vyhnání co nejvíce německých obyvatel a postavit velmocí před skutečnost, že odsun musí být realizován, neboť Němci sami utíkají z Československa. …
Stále nejsou spolehlivě objasněny události Chomutově (SLYŠME 83). Tady byla vyčišťovací akce zahájena z iniciativy posádkového velitelství, akci velel štkpt. Prášil. Dne 9. 6. 1945 bylo shromážděno, po domovních prohlídkách, několik tisíc mužů ve věku 13 až 65 let (podle německých pramenů 5000 osob). Po prohlídce a vyřazení těch, kteří měli být ponecháni jako pracovní síla, byla vybrána skupina podezřelých v členství v SS a nacistických organizacích, na nichž byly páchány zvěrstva. Zvěrstva odsoudil i anonymní český stěžovatel. Na mučení na sportovním hřišti zemřelo asi 12 - 13 osob (mlácení tyčemi, vypichovaní očí, uražení přirození holi, pálení na nahých tělech). Odpoledne byla skupina 4000 mužů se zavazadly o hmotnosti 25 - 30 kg hnána směrem ke státní hranici. Na pochodu zemřelo více jak 60 osob. Nalezeno bylo 27 mrtvol. …
V roce 1947 bylo zahájeno vyšetřování události v Postoloprtech a v září 1947 byla provedena exhumace mrtvých. Celkem bylo exhumováno 763 mrtvol z toho pěti žen. Německé obyvatelstvo Postoloprt bylo ve dnech 28. - 29. 5. 1945 soustředěno v postoloprtských kasárnách, kde byli bití a týrání a pak následovaly popravy v prostoru internačního tábora na bažantnici, kde se k 8. 6. 1945 nacházelo asi 1400 osob. Podle generála Klapálka byla opatření, tedy mučení a hromadné popravy zcela přirozená, “jeho podřízení jednali správně a došlo –li v jednotlivých případech k přehmatům, pak musíme uvážit, že vojáci jsou prostí lidé… jednali –li proti Němcům tvrdě, …je to vojensky a lidsky pochopitelné”. …
Jak uvádí dr. Staněk ve své knize Perzekuce, zpráva upřesňovala, že byla patrná snaha “uchovati tyto vědomosti pokud možno co nejdéle v tajnosti”.Tehdy nadporučík Josef Fahrner a kpt. Jan Havel obdrželi za svou odbojovou činnost, zajištění pořádku v Domažlicích a rychlé vystěhování Němců v listopadu 1945 na návrh plk. K. Veselého - Štainera “pochvalné uznání” ministra vnitra. Fahrner pocházel z česko - německé rodiny a v roce 1945 byl členem KSČ. Toto uznaní svědčí o tom, že persekuce, bestiální popravy na Domažlicku se děly s posvěcením tehdejší tzv. demokratické vlády ČSR.
Jak již bylo uvedeno výše, československá vláda velmi intenzívně pracovala na tom, aby otázka vysídlení německého obyvatelstva se stala tématem připravované konference. Svědčí o tom množství dopisů, které československá vládní místa rozesílala na spojenecké zmocněnce. Otázka přesídlení obyvatelstva se projednávala v Postupimi na 5. plenárním zasedání 21. 7. 1945, avšak byla ji věnována jen malá pozornost, poznámky k tomuto tématu se objevily v souvislosti s diskusí o západní hranici Polska. Ke schválení dokumentů k přesídlení nedošlo ani na 6. plenárním zasedání 22. 7. 1945, to platí i o 7. plenárním zasedání 23. 7. 1945. Okrajově se o něm začalo hovořit až na 8. plenárním zasedání 24. 7. 1945, kdy byla na programu opět otázka západních hranic Polska. Komise ve svém zápise má poznámku “Polsko by se stalo státem bez národnostních menšin”. Obšírněji se začalo o této otázce jednat až na 9. plenárním zasedání 25. 7. 1945. Stalin zde uvedl, že československé úřady Němce evakuovaly do prostoru Saska. Churchill zde doslovně uvedl: “Podle našich informací opustily československo teprve dva tisíce z těchto 150 000 říšských Němců. To je ohromná akce přesídlit 2,5 milionu lidí”. Na konci zasedání se ještě jednou hovořilo o Československu, Stalin zde uvedl “Zdá se mi, že přesídlování už probíhá”. Churchill tomuto tvrzení nevěřil. …
Cíle bylo dosaženo. Odsun může začít.Velký sen likvidátora se blíží naplnění. Prostor bude vyčištěn a národ , který se toho účastnil bude lépe manipulovatelný. Sen komunistu o bolševické revoluci již má své obrysy- vždyť při čištění země se jim podařilo zbavit se velké části svých protivníků. A navíc zbraně RG jsou v rukou dělnických milici.
Beneš a politici NF mění rétoriku. Němce musíme odsunout, vždyť o tom rozhodli mocnosti. Vše musí být humánní, nesmí docházet přestřelkům, vždyť svět se dívá. Starší literatura často uvádí, že se trestných činů proti zdraví, životu a majetku dopouštěli “živly” a lidé “bez souvislosti se stranickou legitimací, kterou nosili v kapse”, jak mimo jiné tvrdí spisovatel R. Cílek. Archivní materiály vypovídají o opaku, právě členové KSČ byli ti, kteří si v pohraničí nejvíce troufali. Členství v KSČ mělo velký vliv na to, zda proti těmto pachatelům bestiálních činů bylo zahájeno příslušné řízení. …
Bohužel mimo Pazúra nebyli viníci vražd, násilnosti nikdy v Česku souzení, vždy zde byl zákon č. 115/1946 Sb., který jim hříchy odpustil. Pokud by snad v těch letech někdo předložil materiály, které by neskryl pod svá křídla onen zákon, pak zde byl všemocný B. Reicin a nebo Rudolf Slánský obklopený všehoschopným Sdružením českých partyzánu, která měla mimo jiné hlavní zásluhu na prosazení onoho zákona z 8. 5. 1946. V tomto Sdružení měli svá pevná místa lidé jako Miroslav Pich-Tůma či František Foukal, hromadný vrah z Mirošova, štkpt. Bedřich Pokorný hlavní organizátor brněnského pochodu smrti,(NĚMCI 245-260) Nekvasil, Hájek, Procházka, náš známý s Ostravy Sedlář a další (HYENY)
Tato vláda připravuje epochální oslavy konce války. Budou vyzvedávané hrdinské činy odbojářů, partyzánů příslušníku čsl. vojsk na západní a východní frontě. Bude vzpomenuto i pražského povstání tak dokonalého připraveného, že ho musel zachránit generál Vlasov a kdy hrdinové povstání byli ze svých míst vystrnadění novými příchozími z Moskvy již několik dni po 11. 5. 1945. …
Počet obětí tzv. revolučních činů, jak se někdy nazývají excesy v roce 1945 , budu-li vycházet z oficiální statistiky činí 7370 (zevní příčina a neurčená příčina) za předpokladu, že takto definována úmrtí souvisí s násilnostmi a represemi vůči občanům německé národnosti. Tento počet musíme navýšit minimálně o 4000 případů zjištěných v souvislosti zjištěných na základě šetření zvláštní vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS z r. 1947(STANĚK 166). Pak se počet obětí je min. 11 400 osob za období r. 1945. Nutno ještě přihlédnout k tomu, že ne všechny sebevraždy byly sebevraždami, že mnohé byly lékaři uváděny jako zahlazení trestního činu samozvaných mstitelů. K tomu musíme připočíst dále obětí květnových dnů, kdy evidence vražd, násilných úmrtí v internačních táborech nikdo neevidoval a kdy byly obětí zakopány na hřbitovy bez evidence hřbitovních správ. Počet všech obětí bude pak vyšší. ...
Celý článek:
* * *
Democida spáchaná na Sudetských Němcích a Výzva z Postoloprt
Read more...