… Mluvil nejen rodnou němčinou, ale i pěkně česky. U našich dokumentaristů jsem apeloval, aby s Herbertem natočili alespoň „dvacítku“, tedy dvacetiminutový film. Nepovedlo se to. Naposledy v minulém létě jsem ho chtěl představit v dokumentu k padesátému výročí KRNAP, i přes snahu paní režisérky se pražským producentům z ČT zdál horal moc starý. …
Ročně se setkáme s desítkami lidí, kteří v Krkonoších prožili různé příběhy nebo zaznamenali osudy své rodiny, přátel či osobností. Jejich vyprávění a fotografie pomalu plní archiv Veselého výletu. Jen zlomky můžeme představit na stránkách sezónních novin. Některé využijeme při tvorbě dokumentů, přednášek nebo expozic jako třeba v případě před rokem otevřeného Muzea Vápenka v Horních Albeřicích. Většina příběhů čeká na zpracování, doplnění a propojení s osudy dalších lidí. Poučení nám nabízejí již teď. O dvou zmíněných mužích to platí vrchovatě. První se v Krkonoších narodil a s horami spojil celý život, jeho odchod nás velmi zasáhl. Druhý sem zajížděl jako chalupář, pobyt v horách nebo jen vzpomínky na Krkonoše mu pomáhaly vydržet velká utrpení.
Poslední tradiční boudař
Minulou zimu přijel z Německa Hans Wimmer na obhlídku před natáčením dokumentu s posledními pamětníky, kteří mohou vyprávět o dvacátém století prožitém v kraji pod Sněžkou. Mnoho jich nezbývá, a těch, co za sebou mají zajímavý životní příběh, je hrstka. Pro dokument jsem navrhl posledního žijícího nosiče nákladů na Sněžku Helmuta Hofera, dřevaře Hartmanna Hampela co umí jezdit se saněmi rohačkami naloženými dřevem. Jako již několikrát do jiných pořadů německé televize i přítele a posledního tradičního boudaře Herberta Bergera. Mluvil nejen rodnou němčinou, ale i pěkně česky. U našich dokumentaristů jsem apeloval, aby s Herbertem natočili alespoň „dvacítku“, tedy dvacetiminutový film. Nepovedlo se to. Naposledy v minulém létě jsem ho chtěl představit v dokumentu k padesátému výročí KRNAP, i přes snahu paní režisérky se pražským producentům z ČT zdál horal moc starý.
Jeho život byl opravdu zajímavý (VV 22/2004). Herbert se narodil ve smíšeném česko-německém manželství v centru Pece, náhodou v domě čp. 196, který stál v místě dnešního informačního centra Veselý výlet. Dětství prožil v nejvýše trvale obydleném horském hospodářství úpského údolí na Richterových boudách. Otec Georg Berger zůstal do roku 1948 ve válečném zajetí, nejstarší bratr padl na frontě a čtyřem zbylým sourozencům v roce 1945 zemřela matka. Děti se samy vysoko v horách o sebe postaraly. Po návratu otce byla jejich rodina jednou ze tří, která z původních obyvatel v Peci mohla zůstat. V létě 1951 sedmnáctiletý Herbert sám sebe odsunul za někdejšími sousedy do Západního Berlína, jenže při návratu pro pár osobních věcí byl zadržen Rudou armádou a uvězněn paradoxně za ilegální opuštění republiky. Fáral v uranovém dole Prokop v Jáchymově, po propuštění musel na vojnu k PTP. Přes různé zákazy se nakonec v roce 1964 stal prvním profesionálním strážcem národního parku v České republice. Díky politickému uvolnění na konci 60. let se konečně stal boudařem a mnoho let vedl podniky na odlehlých místech jako boudu Milíře v Modrém dole, Růžohorky, Prvosenku na Liščí hoře a nakonec slavnou Luční boudu. Byl to on, kdo zavedl pečení velkých rohlíků v obnovené pekárně. Pro svou poctivost a rozvážnost získal mezi ostatními lidmi z Pece úžasný respekt. Velmi jsem si považoval, když mě o generaci mladšího přijal za přítele. Po revoluci 1989 se vrátil do otcovy chalupy na Richterovy boudy a dalších dvacet let obsluhoval své hosty. Když se před třemi lety musel odstěhovat do údolí, nebyl rád a na Richterovky se často alespoň na chvíli vracel. Naposledy jsme spolu seděli na zápraží chalupy 25. června 2012 a tým Hanse Wimmera točil dokument. Při přestávkách jsme si s Herbertem v klidu povídali, a tak jako mnohokrát předtím mi pověděl několik příhod z Pece, o kterých jsem neměl ani tušení. Poslední poznámka v mém bloku se týkala podivných okolností smrti známého boudaře z Luční boudy Vinzenze Bönsche v červenci 1945 uvnitř boudy Výrovky. Filmaři si zatím sbalili fidlátka a já vezl Herberta dolů do Velké Úpy. Cestou mi v lese nad Čertovými schody ukázal místo, kde tragicky zahynul jeho bratr Erich. Dohodli jsme se, že tu na strom pověsíme dubové prkno s jeho připomínkou. Dnes už vím, že tam bude i Herbertovo jméno. Poslední tradiční boudař z Pece umřel
28. října 2012. -pk-
* * *
VEELÝ VÝLET, Zima 2013, Krkonoše/39, Příběhy lidí z Krkonoš, www.veselyvylet.cz
* * *
J.Š. 21.7.2014
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.