Jako zástupce iniciativy „Islám v České republice nechceme“ zde přednesu stanovisko organizátorů petice „Proti udělení oprávnění k výkonu zvláštních práv (druhého stupně registrace) Ústředí muslimských obcí podle § 7 zákona č. 3/2002 Sb“ - Nepřejeme si přiznání zvláštních práv pro ÚMO, protože ÚMO reprezentuje islám, theokraticko-totalitní expanzivní ideologii, která je v příkrém rozporu s občanskými svobodami, rovnoprávností žen a mužů, demokratickými zásadami a ano, s lidskou přirozeností jako takovou.
… Dnes v téže západní Evropě pozorujeme početní růst segregovaných islámských komunit, zahalené ženy a zamračené muže v tradičním saláfistickém oděvu – a ruku v ruce s tím násilnou kriminalitu, řádění „pedofilních gangů“, volání po vybíjení Židů - a jako třešničku na dortu bezradnost vůči navrátilcům z takzvaného „Islámského státu“, gangsterského útvaru, před jehož hovadností blednou i nacistická zvěrstva. Možná si to nepřiznáváte, ale víte stejně dobře jako občané u petičních stánků, že polistopadový ideál svobody, demokracie, lidských práv a prosperity se nám pod tlakem islámu začíná hroutit. Více islámu znamená méně svobody a bezpečnosti pro občany, méně optimismu vůči budoucnosti, více cynického sobectví nebo naopak nezodpovědného hédonismu, jak se občané snaží, každý podle svého ustrojení, reagovat na život bez budoucnosti. V České republice to zatím není vidět, ale ono to před 20 lety nebylo vidět ani ve Francii, Británii, Švédsku. Dnes je pás postkomunistických zemí poslední baštou evropských svobod, k nimž přinejmenším od dob Reformace patří i svoboda otevřeně kritizovat náboženská učení. …
Petice, jak vyplývá z jejího názvu, odmítá poskytnutí zvláštních práv tuzemským muslimským obcím. V září tohoto roku uplynula desetiletá lhůta ode dne, kdy Ústředí muslimských obcí získalo, podle Zákona č. 3/2002 Sb. (takzvaného Zákona o církvích), „prvý stupeň registrace“ a stalo zastřešujícím zástupcem islámských věřících v této zemi ve vztahu ke státu. Jedna věc ovšem je registrace podle paragrafu 10 Zákona, z níž pro církev či náboženskou společnost nevyplývají žádná zvláštní práva, jiná věc pak přiznání zvláštních práv, vyjmenovaných v paragrafu 11. Protože většina z Vás Zákon zná, jen stručně zopakuji, jaká zvláštní práva církvím poskytuje.
Jsou to:
- vyučovat náboženství na státních školách
- vykonávat duchovní činnost v armádě, ve vazebních věznicích, v zařízeních kde se vykonává trest odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranné léčení a ochranná výchova
- uzavírat církevní sňatky, jež jsou takto uznány státem
- zřizovat církevní školy
- zachovávat mlčenlivost duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo obdobného práva
ÚMO by zkrátka získalo práva, jakým se těší dávno zavedené církve, například římští katolíci.
Předkládáme Vám petici s více než podpisy 24 500 občanů této republiky, kteří s přiznáním takovýchto práv pro Ústředí muslimských obcí nesouhlasí a žádají exekutivní orgán – Ministerstvo kultury – aby důkladně zvážilo, zda ÚMO splnilo všechny podmínky k přiznání zvláštních práv, aby tuzemským vyznavačům islámu „nic neslevilo“.
Jsou dvě skupiny důvodů, proč by podle našeho názoru Ústředí muslimských obcí Zvláštní práva získat nemělo.
Prvou, říkejme jim „konkrétní prohřešky“, shrnuje text petice. Stručně – čeští odpůrci islámu vědí, že ÚMO jednak neplnilo své povinnosti vůči státu (nepředkládalo ze zákona povinné výroční zprávy). Dále, v pražské a brněnské mešitě byly opakovaně doloženy aktivity, které jsou v rozporu se Zákonem o církvích, konkrétně s odst. 2 §2 (právo dětí na svobodu vyznání) a odst. a) a b) §5 (popírání práv občanů pro jejich pohlaví, původ, náboženské vyznání). Například v letech 2008-9 došlo, podle vyjádření Policie ČR, k podněcování k nenávisti vůči skupině osob, konkrétně k Židům, ale věc byla odložena pro promlčení. V kázání bývalého předsedy ÚMO Hassana Alrawiho bylo schvalováno násilí za účelem nucení dětí k modlitbě. V pražské mešitě vystoupil radikální londýnský imám Haitham al-Haddad (2012), který přijel pomoci s ustavením paralelního islámského právního systému v této zemi. Na webových stránkách „Šaria pro Česko“, jejichž administrátorem je člen české muslimské obce Jan „Hamza“ Velička, byl propagován ozbrojený džihád (2013). Konečně máme k dispozici svědectví několika českých exmuslimek a exmuslimů, kteří se shodují, že podobné projevy nejsou v tuzemských mešitách výjimkou. Protože z uzavřených komunit se dostane ven jen zlomek informací, lze tvrdit, že v českých mešitách spadajících pod záštitu ÚMO dochází k porušování právního řádu ČR a že činnost ÚMO představuje bezpečnostní a společenské riziko pro naši zemi.
Druhou skupinou důvodů je učení islámu jako takové. „Islám není monolit“, slýcháme často od našich odpůrců, stejně jako slýcháme, že „je tolik interpretací islámu, jako muslimů“. Pokud by tomu tak bylo, nemělo by ÚMO získat žádnou registraci, protože § 10 Zákona jasně postuluje, že náboženská společnost musí v takzvaném Základním dokumentu uvést, „poslání církve a náboženské společnosti a základní články její víry“. Nevíme, co ÚMO před oněmi 10 lety v žádosti o registraci uvedlo, ale víme, jaké jsou základní články islámské víry.
Islám tvrdí, že celý svět patří jeho stvořiteli alláhovi a že smyslem existence člověka je alláhovi sloužit – samotné slovo „islám“ znamená „podřízení“. Alláh k lidem opakovaně vyslal proroky (mimo jiné Adama, Mojžíše a Ježíše Krista), aby islám zvěstovali a lidi tomu podřízení učili. Všichni se rodíme jako muslimové, alláhovi otroci. Jenže lidé byli nehodní, poselství islámu odmítali, přičemž k nejhorším z odmítačů patřili, jak jinak, židé a křesťané. Proto vyslal alláh mohammeda, pečeť proroků a poslední šanci pro lidstvo. Soubor jeho kázání – toť korán, jeho život a skutky – toť věčný a neměnný příklad pro každého věřícího, shrnutý v právním kodexu šaría. Podíváme-li se na charakter onoho neměnného příkladu, tedy na zdroj práva šaría, spatříme přehlídku podrazů, popírání vlastních zásad, chamtivosti, misogynie, krutosti, sexuálních perverzí, likvidace kritiků i genocid celých kmenů (židovských, jak jinak) – to vše s cynickým pragmatismem, jehož úběžníkem je další šíření islámu. Není zde absolutní morálka ve smyslu zlatého pravidla, ale morálka dualistická, kdy je správné to, co je v daném okamžiku správné pro islám. Dualistická morálka ústí do nerovnosti mezi lidmi – věřící muž je nadřazen věřící ženě, oba jsou nadřazeni nevěřícím. Mezi věřícími má panovat harmonie, k nevěřícím je povolena mnohá špatnost. Věřící se od nevěřících segregují skrze dodržování detailních pravidel, jež řídí jejich život od narození do hrobu a jež pamatují i na takové detaily, jako je vyměšování. Přidejte drakonické tresty pro odpadlíky, stejně jako doporučení neříkat nevěřícím o islámu celou pravdu. To vše se děje naprosto oportunisticky, věřící nemusí islámská pravidla dodržovat, pokud mu to okolnosti nedovolují a on se s alláhem následně vyrovná – třeba usilovnějším šířením islámu. Nástroji šíření jsou mimo jiné misie, kdy je tento prezentován v nejlepších barvách; velké rodiny, přičemž děti muslimského otce musí být vychovány jako muslimové; inkulturace konvertitů, kteří přejímají islámská jména i zvyklosti; bránění jakékoli kritice cestou obvinění z „rasismu“ či „islámofobie“, pomalé stupňování požadavků na „správné praktikování“. Džihád mečem, tedy ozbrojený boj za islám, je vrcholným aktem víry a jediným zaručeným receptem, jak se dočkat islámského ráje.
Z výše uvedeného samozřejmě neviním všechny muslimy. Mnozí jsou muslimy jen podle jména. Islámská pravidla sami neznají nebo nechtějí znát, náboženského života se účastní minimálně. Jiní se za „muslimy“ označují z nostalgie, nebo aby neupadli v nemilost horlivějších souvěrců. I když však jednotliví muslimové islám nemusí brát příliš vážně, neplatí to pro jeho vrcholné představitele v ČR. Známe opakovaná prohlášení pánů Alrawiho, Sáňky, Shehadeha a Veličky, že jejich cílem je prosazení práva šária, tedy právního systému, který je podle vyjádření Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. února 2003 v rozporu se základními lidskými právy.
Nalijme si čistého vína: Nepřejeme si přiznání zvláštních práv pro ÚMO, protože ÚMO reprezentuje islám, theokraticko-totalitní expanzivní ideologii, která je v příkrém rozporu s občanskými svobodami, rovnoprávností žen a mužů, demokratickými zásadami a ano, s lidskou přirozeností jako takovou.
Jako člen petičního výboru jsem byl u sběru podpisů. Zpočátku jsme se obávali, že se nám nepodaří sehnat ani těch 10 000, potřebných jako vstupenka na toto slyšení. Petici jsme organizovali v létě, kdy jsou lidé politicky méně aktivní. Spustili jsme ji bez podpory (možná dokonce za ignorance) médií, bez finančního polštáře mimo osobní prostředky organizátorů. Jediným médiem, skrze něž byl sběr podpisů organizován, byla facebooková skupina Islám v České republice nechceme. I nás organizátory zájem překvapil – a potěšil. Lidé posílali podpisy poštou, vznikla „petiční místa“ v restauracích, posilovnách, autoservisech a podobných podnicích, dobrovolníci se hlásili o petiční stánky. Vyjel jsem z petičním stánkem takříkajíc do terénu a věřte mi – pro bytostného odpůrce islámu to byl jeden z nejsilnějších životních zážitků. Na náměstích velkých i malých měst, před nákupními centry, v autokempech – a všude jsme zažívali spontánní zájem, sympatie, podporu. Podepisovali se intelektuálové, dělníci, mladé dívky i důstojné starší dámy, důchodci o holích i adolescenti, vojáci z povolání, překvapivě vysoký počet Romů. Sympatie nám vyslovovali policisté. Zažívali jsme projevy občanské solidarity – donášku nápojů z hostince, slevu v kopírovacím centru. Projevila se ta slavná „občanská společnost“, o níž rád mluvil první polistopadový prezident? Mohu-li to odhadnout, petici podepisoval každý 4-5. kolemjdoucí… Na druhé straně jsme se již nyní, při minimální islámské přítomnosti v zemi, setkávali s obavami občanů o jejich bezpečnost. Nechtěli nám svěřit své adresy aby se jednou, až islám posílí, neoctli v nebezpečí. Potřebujeme nějaký další důkaz, jak málo někteří občané věří ve schopnost jejich státu plnit svou funkci?
Zájem i obavy občanů svědčí o tom, že lidé této země si problém uvědomují a islám bytostně odmítají. Nedivme se. Netřeba být nadprůměrně informovaným vzdělancem, abyste ze sledování zpráv, z cest po západní Evropě, z diskusí na internetu či ryzím citem poznali, že islámská víra nepřeje lidským svobodám, fanatizuje a otupuje, má tendenci se šířit a radikalizovat. Rovněž netřeba být žádným vzdělancem, abyste viděli, jak „oficiální“ ideologie multikulturalismu a bezbřehé tolerance selhává – přiznávají to i čelní politici řady zemí EU, jen netuší, co s tím. Před 20 lety byla pro většinu z nás velkým vzorem západní Evropa s její demokracií, tolerancí, prosperitou. Dnes v téže západní Evropě pozorujeme početní růst segregovaných islámských komunit, zahalené ženy a zamračené muže v tradičním saláfistickém oděvu – a ruku v ruce s tím násilnou kriminalitu, řádění „pedofilních gangů“, volání po vybíjení Židů - a jako třešničku na dortu bezradnost vůči navrátilcům z takzvaného „Islámského státu“, gangsterského útvaru, před jehož hovadností blednou i nacistická zvěrstva.
Dámy a pánové: Možná si to nepřiznáváte, ale víte stejně dobře jako občané u petičních stánků, že polistopadový ideál svobody, demokracie, lidských práv a prosperity se nám pod tlakem islámu začíná hroutit. Více islámu znamená méně svobody a bezpečnosti pro občany, méně optimismu vůči budoucnosti, více cynického sobectví nebo naopak nezodpovědného hédonismu, jak se občané snaží, každý podle svého ustrojení, reagovat na život bez budoucnosti. V České republice to zatím není vidět, ale ono to před 20 lety nebylo vidět ani ve Francii, Británii, Švédsku. Dnes je pás postkomunistických zemí poslední baštou evropských svobod, k nimž přinejmenším od dob Reformace patří i svoboda otevřeně kritizovat náboženská učení. Sám jsem příkladem svobodnosti poměrů u nás – v zemích západně od Rozvadova bych za otevřený odpor k islámu pravděpodobně přišel o práci vysokoškolského učitele, a současně získal policejní ochranu.
Islám není jen jedno z mnoha náboženství, ale i staronové totalitní hnutí, matoucí nás svou plíživostí, síťovým uspořádáním, důrazem na osobní iniciativu věřících, parazitováním na jinak chvályhodném antirasismu. Jako každé totalitní hnutí láká islám osoby zvláštního ražení – vykořeněnou mládež, násilníky, bezskrupulózní kariéristy, zoufalé a tudíž všehoschopné ženy. To, že jsme během krátké doby, za necelý měsíc, sebrali pod petici tolik podpisů, dokazuje, že lidé této země totalitní povahu islámu chápou. A čekají od vás, politiků, stejně jako od nás, aktivistů, abychom jim pomohli islámské nebezpečí odvrátit. Smyslem existence států je zejména ochrana práv občanů, včetně práva na navyklý způsob života. Prosím vás, veďte své voliče, jinak bude ruku v ruce se sílením islámu růst i popularita jednoduchých extrémistických řešení, což neprospěje nikomu. Za antiislámské aktivisty Vám mohu slíbit, že jsme připraveni poskytnout státním orgánům masy poznatků o islámu i zkušeností „z první linie“ odporu vůči němu.
Nakonec se vypořádám s námitkou, že ÚMO vlastně o žádnou registraci nežádalo, takže petice je od začátku bezpředmětná. Není tomu tak: Jsme schopni předložit důkazy, že ÚMO se chystalo organizovat sběr potřebného počtu podpisů pro udělení „zvláštních práv“. Museli jsme petici předložit dříve, než ÚMO případě o zvláštní práva požádá. V neposlední řadě, ÚMO může o zvláštní práva požádat kdykoli, počínaje koncem září. Názor občanů na takovou žádost nyní znáte.
Protože se jedná o interpelaci, sluší se ji ukončit dotazy na zástupce ministerstva školství.
Dotaz prvý: Jak je možné, že ÚMO vůbec před 10 lety získalo registraci, když „základní články islámské víry“ jsou v bytostném rozporu s rovností občanů před zákonem, rovností pohlaví a dalšími zásadami Listiny práv a svobod občanů ČR?
Dotaz druhý: Na veřejnost unikla e-mailová korespondence šéfa brněnské mešity pana Alrawiho, ze které mj. vyplývá, že ÚMO nevytvářela výroční zprávy. Pokud by nyní podali žádost o registraci II. stupně, ve které by tvrdili, že výroční zprávy visely někde na nástěnce, jak se Ministerstvo zachová? A kdyby ÚMO někdy v budoucnosti o přiznání zvláštních práv požádalo, a mělo v pořádku požadované podpisy, výroční zprávy atd., přizná mu Ministerstvo tato práva automaticky, nebo přihlédne k obsahu islámského učení a bude hledat cesty, jak žádosti nevyhovět?
Dotaz třetí: Kdyby se ÚMO, nebo kterákoli jiná již registrovaná církev či církevní společnost dopouštěly činů v rozporu s Listinou základních práv a svobod i všeobecnými lidskými právy, má vůbec tento stát reálně nějaký mechanismus, jak takovou církev či společnost rozpustit? Rozhodlo už Ministerstvo kultury někdy v minulosti o rozpuštění nějaké církve?
Děkuji za pozornost.
* * *
Učitelské Noviny 30/2014: MUSLIMSKÝ HIDŽÁB ANO, KŠILTOVKA NE?
* * *
ZOI k rukám veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové Ph.D.: Kauza „muslimské šátky“
* * *
Petice na podporu dr. Ivanky Kohoutové!
* * *
Zpráva z šetření zákazu nošení pokrývek hlavy na střední zdravotnické škole – Anna Šabatová 6.10.2014
* * *
* * *
* * *
* * *
Jan Šinágl, 9.10.2014
Read more...