… Poulet získal tuto osobní zkušenost. Jakmile ruská strana zostří tón, vyjednavač nesmí projevit úlek, obavu, omluvný tón či vstřícnost. Jde totiž o zátěžový test. Naopak je třeba tón přizpůsobit protějšku. Ruští partneři respektují jisté sebevědomí, ale opovrhují slabochy. Nevýhodu Západu líčí Wolf Poulet takto: „Příliš mnoho z lidí, kteří se v politice, ekonomice i médiích zabývají Ruskem, ví příliš málo o ruské vyjednávači taktice.“ … - … Na této pláni v široce medializovaném projevu Guisan důstojníkům oznámil, že Švýcarsko se bude bránit nacistické agresi za každou cenu, nikdy se nevzdá, v případě okupace přejde na guerillovou válku, a svým důstojníkům rozkázal, že mají bojovat do posledního náboje, když jim munice dojde, nasadit bajonety a bojovat dál. Dodal, že v decentralizovaném Švýcarsku nebude mít autoritu podepsat kapitulaci ani federální prezident, a kdyby náhodou rozhlas občanům tvrdil, že kapitulace byla uzavřena, mají to považovat za lži nepřítele a bojovat až do konce. …
V neděli byl ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v Kyjevě. Zúčastnil se za ČR pochodu, který připomněl výročí masakru na Majdanu. Zaorálka jsme na televizních obrazovkách chvíli museli hledat. V první řadě totiž kráčeli prezidenti Německa, Slovenska, Polska, Litvy a Gruzie. Tedy států, které se neostýchaly projevit svou podporu Ukrajině proti Rusku. Ale ministr přítomen byl.
Pochod bez projevů skončil modlitbou zástupců konfesí, které působí na Ukrajině. Hrála hudba skladatelů ze zemí, které vyslaly reprezentanty do Kyjeva, za Česko Janáček. Hesla a transparenty vidět nebyly. Kromě jednoho: Ukrajina je Evropa. I v hlavních evropských jazycích.
Den předtím se v Moskvě konal takzvaný Antimajdan. Šlo o něco jako preventivní opatření. Majdan se totiž v Rusku neodehrál ani se nechystá. Z několika desítek tisíc lidí, kteří si buď přišli přivydělat svých 300 rublů (120 Kč) za účast, nebo které vyslaly moskevské vysoké školy a podniky, či z jiných měst přivezl stát autobusy, málokdo věděl, co se v Kyjevě doopravdy stalo a děje se teď. A když, jedině z ruské televize.
Z té také čerpaly dvě paní, které na videu z akce vyprávějí, jak jsou v Evropě ulice plné vyjících psů, které prohánějí zoofilové, aby je znásilnili. Protože v Evropě je holt málo ženských. Že k 71 oficiálním druhům gayů nyní liberálové oficiálně přidali jako normu další úchylky, včetně zoofilie a kanibalismu. „Samy jsme to samozřejmě neviděly, ale naše televize to ukazuje hodně přesvědčivě.“
Ojedinělé pološílenkyně? Dejme tomu. Ale akce, kterou řídili přímo v kolonách „řadoví“ demonstranti s policejními sluchátky v uších, byla naplánována a dirigována centrálně a nebyla to soukromá aktivita hrstky pomatenců. Stejně jako televizi ji použil pro patřičné zpracování populace ruský stát. Hesla se opakovala podle šablon. Jeden plakát by mohl u nás zaujmout.
Byl na něm rudoarmějec, který bajonetem zapichuje Evropskou unii, a nápis: Dorazte tu mrchu! Ta mrcha, to jsme my. I vy, vážení čtenáři. Tento plakát je replikou názorné agitace z Velké vlastenecké války, kdy mířil smrtící bajonet na fašisty. Teď jsme fašisté my. Ano, i vy. O tom denně vypráví Rusům státní televize. A že my můžeme za jejich trable. Takže recept je jasný. Otázka jen zní, zda nás mají dorazit hned, anebo za chvíli.
Komentátor ukrajinské televize Espreso během nedělního pietního pochodu řekl: „Ukrajina je předsunutou hlídkou civilizace, která ji chrání před barbarstvím z východu.“ Bral bych tato slova vážně. I s tím, že hlídka potřebuje pomoc.
* * *
LN (21.2.2015) „Zapalte si v Missouri“ autora Zbyňka Petráčka:
… Zápolení Západu s Ruskem je stálé téma. Názorně ho pojal plukovník ve výslužbě Wolf Poulet (70) V článku pro Frankfurter Allgemeine Zeitung. V letech 1990-1993 se zúčastnil vzájemných rusko-německých kontrol zbraní a má osobní zkušenost s ruskou metodou vyjednávání. Příklad: „Stáli jsme s ruským plukovníkem u Grodna na hranici právě se rozpadajícího Sovětského svazu s Polskem. Měli jsme počítat a hodnotit tanky, děla i další zbraně. Hledíme směrem do Polska, ale vtom mě ten plukovník plácne po rameni a říká: „Víš co? Když nás Poláci budou štvát, tak si je zase rozdělíme!“ Poulet strnul, vždyť na něco takového nemůže důstojník bundeswehru ani pomyslet, natož o tom žertovat. Dodnes si myslí, že to ten plukovník nemyslel vážně, že ho chtěl jen nějak potěšit.
S takovým modelem se i teď setkávají vyjednavači s Ruskem. Třeba když generál ve výslužbě Bušinskij v lednu popřel, že Ukrajina je suverénní stát. Nebo když už v září Putin řekl Porošenkovi, že ruské jednotky budou za dva dny nejen v Kyjevě, ale i v Rize, Vilniusu, Tallinnu, Varšavě či Bukurešti.
Poulet získal tuto osobní zkušenost. Jakmile ruská strana zostří tón, vyjednavač nesmí projevit úlek, obavu, omluvný tón či vstřícnost. Jde totiž o zátěžový test. Naopak je třeba tón přizpůsobit protějšku. Ruští partneři respektují jisté sebevědomí, ale opovrhují slabochy. Nevýhodu Západu líčí Wolf Poulet takto: „Příliš mnoho z lidí, kteří se v politice, ekonomice i médiích zabývají Ruskem, ví příliš málo o ruské vyjednávači taktice.“ …
* * *
LN (21.2.2015) „Úsvit, soumrak a demokracie“ autora Romana Jocha:
… Je to země, kde se lidé v kantonech velmi dobře znají - více než spoluobčané v jiných zemích. A za své životy a bezpečnost si vzájemně ručí: výdaje na obranu jsou vysoké, muži povinně vlastní zbraně a celé vesnice dohromady děla či i houfnice (uložené v částech na různých místech, jež však lze snadno složit do funkční těžké zbraně). Je to jedna z nejvyzbrojenějších populací střelnými zbraněmi na světě - a zároveň s nízkou incidencí vražd.
Je to země, v níž 25. července 1940: - uprostřed 2. světové války, v době, kdy Francie již padla a byla okupovaná a kdy začínala letecká bitva o Británii a Hitler zvažoval obsazení Švýcarska - vrchní velitel švýcarské armády generál Henri Guisan sezval všechny švýcarské důstojníky, celý důstojnický sbor, na pláň Rütli nad Luzerským jezerem, kde se podle legendy v roce 1291 zástupcové tří kantonů sešli a přísahali si loajalitu, čímž vznikl zárodek budoucí švýcarské konfederace.
Na této pláni v široce medializovaném projevu Guisan důstojníkům oznámil, že Švýcarsko se bude bránit nacistické agresi za každou cenu, nikdy se nevzdá, v případě okupace přejde na guerillovou válku, a svým důstojníkům rozkázal, že mají bojovat do posledního náboje, když jim munice dojde, nasadit bajonety a bojovat dál. Dodal, že v decentralizovaném Švýcarsku nebude mít autoritu podepsat kapitulaci ani federální prezident, a kdyby náhodou rozhlas občanům tvrdil, že kapitulace byla uzavřena, mají to považovat za lži nepřítele a bojovat až do konce. …
Jako občan Švýcarska to mohu potvrdit. Moji švýcarští přátelé z práce mi po příchodu do Švýcarska vyprávěli, jak byli ochotni vyrazit na pomoc do Československa v roce 1968, kdyby k tomu byli vyzváni. Problém je, že Ukrajina nemá dosud kvalitní vedení armády, kdy díky jeho neschopnosti umírali zbytečně ukrajinští vojáci. Obávám se, že to nebude o mnoho lepší ani u jiných velení armád bývalého východního bloku. Po generace se pobírají velké platy, funkce, hodnosti. To žádnému skutečnému velení nenaučí, zvláště když osvědčení velitelé byli likvidováni a nemohli předat své odborné, bojové a životní zkušenosti. Politici jsou v podobné situaci. Přesně to vystihla Maria Dahle, norská, výkonná ředitelka Nadace pro lidská práva, kdy při představení Centra pro občanskou společnost v Praze dne 19.února 2015 vyprávěla o návštěvě prezidenta Ázerbájdžánu v Bruselu a zbabělosti evropských politiků, kdy se tam tento východní papaláš choval naprosto barbarsky a „nikdo ani nepíp“!
Je skvělé, že evropského Oscara včera získal polský film IDA, škoda, že neuspěl neméně skvělý ruský film LEVIATAN. Nepřekvapuje, jak je tento film našimi médii utajován, jak jeho vítězství, tak jeho obsah. Celé Polsko tímto filmem doslova už měsíce žije, kina jsou plná, lidé živě debatují na ulicích. Děj filmu pojednává o tom, jak do života Poláků zasáhl po II. světové válce komunismus. Týká se i nás. Poláci US Army na svém území a její základny vítají, my ne! Poláci dobře vědí proč, my ne?!
Svoboda nebyla nikdy zadarmo a bez obětí! Stále ještě máme volbu!
Jan Šinágl, 23.2.2015
P.S.
Včera na ČT v pořadu 168 hodin udělal další ostudu komunistický europoslanec Ransdorf. Kdyby to řekl prezident, asi by následovalo vyloučení naší země z EU! Co můžete očekávat od komunisty, který za své podvody měl už dávno sedět někde jinde. Něco je na demokracii hodně špatně, když takovýmto lidským zrůdám umožňuje zasednout v EP! Příslušník StB, který zbil při Palachově týdnu v roce 1989 17-tiletého mladíka, dostal pouze podmínku - i příslušník StB, který zapisoval do protokolu při „výslechu“ a zato, že jen přihlížel! Zdůvodnění, soud trval příliš dlouho, 26 let! A pak že komunistické zločiny jsou nepromlčitelné! Kolik peněz asi padlo na tuto ostudu české justice z peněz daňových poplatníků?! J.Š
Read more...