Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:26
    Univerzální nadstátní občan Proč dnešní Evropa čelí nebezpečí ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Polska vlajkaZpracováno podle polských zdrojů, zejména podle článku Gazety polske Komuna w Sądzie Najwyższym a dalších textů.

… Nelze se ubránit dojmu, že systém soudcovské samosprávy v Polsku je uzavřenou kastou postkomunistů, která se zabetonovala v nejvyšších pozicích a navzájem si přihrává funkce, aby udržela plamen socialistické zákonnosti při životě. … V Polsku má dekomunizace zpoždění 27 let, a proto se reforma justice obrací jen k jejím dvěma nejvyšším článkům, Ústavnímu soudu a Nejvyššímu soudu. Toto omezení na nejvyšší a nejproblematičtější patra justice lze považovat za zdravě zdrženlivé, které je úměrné jak stavu nejvyššího polského soudnictví, tak stavu politické scény. … Že očista od starých, vzájemně se podporujících struktur může přijít s mnohaletým zpožděním, ukazuje vlna požadavků na pečlivější denacifikaci Německa na konci 60 let. Pokud byl tento zpožděný požadavek legitimní, ve společenském i justičním systému mnohem otevřenějším, než je současný systém polský, je neméně legitimní i požadavek dekomunizace polské justice alespoň v jejím nejvyšším patře.

* * *

Sloužili komunistickému režimu, odsuzovali lidi za letáky k trestu odnětí svobody, byli spolupracovníky komunistické tajné služby, vyučili se u soudců období stalinismu. Po roce 1989 nastoupili na Nejvyšší soud. Poznejte osudy soudců polského Nejvyššího soudu, který je nazýván posledním skanzenem sovětských kolaborantů, osudy soudců, jejichž usnesení jsou pro nižší instance polských soudů závazná, soudců, kteří vybírají a schvalují další soudce Nejvyššího soudu, neboť Nejvyšší soud je od roku 1989 v personálních otázkách zcela samosprávný, soudců, kteří se navzájem jmenují do funkcí, v nichž setrvávají, než dosáhnou důchodového věku. Soudci, kteří svými výroky opakovaně bránili potrestání zločinů páchaných v období komunismu a chránili před trestem pracovníky polských komunistických represivních složek.

I.

Soudce Waldemar Płóciennik odsoudil za účast na protikomunistické demonstraci v roce 1982 Zofii Pietkiewicz na 8 měsíců nepodmíněně, neboť „urazila během a v souvislosti s plněním služebních povinností zasahující policisty (...), napadala je slovy obecně považovanými za neslušná“. Soud neopomněl dodat, že trest „plní náležitou roli v celkové prevenci, zvláště důležité v současné době z důvodu komplikované společenské situace.“

Marian Buliński odsoudil v roce 1984 Wladyslawa Waltze k jednomu roku vězení za odmítnutí vykonávat vojenskou službu; o 30 let později, už jako člen Nejvyššího soudu – osvobodil stalinistického dozorce, obviněného z týrání. „Obžalovaný jednal v přesvědčení, že Francis Skibiński spáchal zradu proti státu“ – řekl Buliński při vyhlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2014.

Bývalý člen polské komunistické strany Tomasz Artymiuk vydal v roce 2007 rozhodnutí o tom, že soudci z doby komunismu nemohou být souzeni za porušování komunistických zákonů (!). Jednalo se o vyhlášení stanného práva v prosinci roku 1981, které polské úřady antedatovaly, takže lidé byli souzeni na základě zákona, který nebyl v době souzených činů v platnosti a který ani neznali. V centru medializovaného případu stál Patrycjusz Kosmowski, jeden z vůdců stávky v srpnu 1980. V roce 1982 byl odsouzen na základě dekretů o výjimečném stavu na 6 let do vězení, a to i přesto, že v době páchání domnělého trestného činu tyto dekrety nebyly v platnosti. V témže rozsudku byl potrestán i Jerzy Jachnik, který Kosmowského ukrýval po 13 dní ve svém bytě. V roce 1994 byl proces obnoven a soudy nižší instance uznaly, že soud porušil zásadu nemožnosti zpětné účinnosti práva. Senát polského Nejvyššího soudu ve složení Lech Gardocki (zpravodaj, bývalý člen komunistické strany), soudci: Tomasz Artymiuk (bývalý člen komunistické strany), Wiesław Błuś (kandidát spolupráce), Henryk Gradzik (bývalý člen komunistické strany), Jerzy Grubba (?), Waldemar Płóciennik (viz výše), Andrzej Tomczyk (?) však rozhodl, že není možné „soudit soudce na základě žaloby vycházející z porušení zásady zákazu zpětné účinnosti v souvislosti se záležitostmi v prvních dnech stanného práva“.

Spolupracovníkem tajných služeb a příslušníkem pohraniční stráže byl i soudce Janusz Godyń, spolupracovníkem tajných služeb byl také předseda občanského senátu Nejvyššího soudu prof. Tadeusz Ereciński.

Po dobu 12 let – od roku 1998 do roku 2010 – byl první prezidentem Nejvyššího soudu profesor Lech Gardocki, člen polské komunistické strany (vystoupil v roce 1981), který byl žákem prof. Igora Andree, soudce doby stalinismu, který byl jedním ze tří soudců, který potvrdil rozsudek smrti pro gen. Fieldorfa Emila „Nila“ (a pak i negativní stanovisko k žádosti o milost). Soudce Andree zastával ve stalinských dobách funkci šéfa Centrální školy právnické, kde ve zrychlených dvouletých kurzech vychovával komunistický režim stalinsky rázné vymahače spravedlnosti (maturita nebyla vyžadována). Lechu Gardockému nic z toho nevadilo, aby v roce 1988 jako odborný redaktor nezpracoval zvláštní sborník vydaný na oslavu vědecké práce Igora Andree.

Že jsou to staré věci a že justice se v Polsku už generačně obměnila?

25. dubna 2017 označilo valné shromáždění Nejvyššího soudu jako jediného kandidáta na uvolněné místo vojenského senátu Nejvyššího soudu Piotra Raczkowskiego. Týdeník Do Rzeczyi zjistil, že ještě v polovině 80. let Raczkowski byl pekař, pak ale úspěšně dokončil dálkové studium práv a jako „člověk plně oddaný komunistické straně byl rychle povyšován“. Svou kvalifikaci pro Nejvyšší soud osvědčil patrně v roce 2007, kdy dal podmíněný trest 4 vyšetřovatelům z období stalinismu, pro které prokurátor žádal trest nepodmíněný.

Starý a dosud platný zákon o Nejvyšším soudu uvádí, že soudce Nejvyššího soudu je jmenován prezidentem Polské republiky na žádost Národní soudní rady. Národní soudní rada je obsazována soudci samotnými. Kandidáta na soudce Nejvyššího soudu navrhuje Národní soudní radě valné shromáždění Nejvyššího soudu. Piotr Raczkowski je místopředseda Národní soudní rady Polska a na místo soudce Nejvyššího soudu ho schválí Národní soudní rada Polska.

Nelze se ubránit dojmu, že systém soudcovské samosprávy v Polsku je uzavřenou kastou postkomunistů, která se zabetonovala v nejvyšších pozicích a navzájem si přihrává funkce, aby udržela plamen socialistické zákonnosti při životě.

II.

Když se sjednotilo západní a východní Německo, byli (podle jedněch zdrojů) všichni soudci z komunistické éry vyhozeni a nahrazeni právníky ze západu. Podle jiných zdrojů byla vyhozena třetina soudců hned a třetina během osmi let. Dekomunizace německé justice však byla úspěšná, byť se za ni korektní Němci asi stydí, protože k tomu nelze najít téměř žádné informační zdroje. V Polsku má dekomunizace zpoždění 27 let, a proto se reforma justice obrací jen k jejím dvěma nejvyšším článkům, Ústavnímu soudu a Nejvyššímu soudu. Toto omezení na nejvyšší a nejproblematičtější patra justice lze považovat za zdravě zdrženlivé, které je úměrné jak stavu nejvyššího polského soudnictví, tak stavu politické scény.

Že očista od starých, vzájemně se podporujících struktur může přijít s mnohaletým zpožděním, ukazuje vlna požadavků na pečlivější denacifikaci Německa na konci 60 let. Pokud byl tento zpožděný požadavek legitimní, ve společenském i justičním systému mnohem otevřenějším, než je současný systém polský, je neméně legitimní i požadavek dekomunizace polské justice alespoň v jejím nejvyšším patře.

František Svoboda, 25.7.2017

http://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-obc/menu-obc-tema/3578-polska-soda-aneb-co-se-v-ceskych-mediich-nedoctete

* * *

Dopis poslancům EU Parlamentu

Poslanci EU Parlamentu ve Štrasburku          

Členové Evropské komise

ESLP

Vážení europoslanci a další, řídící politiku a postoje EÚ, soudci ESLP :

     S nemalými stále se zvyšujícími obavami sleduji vaše protipolské výpady – alespoň některých z vás – v souvislosti s polskou justiční reformou, ke které se polská vláda odhodlala a kterou realizuje. Připomeňme, že je to vláda nejen demokraticky, s velkou převahou zvolená, ale také vláda s neustále rostoucí popularitou u svého obyvatelstva. Popularitou, kterou ji většina ostatních evropských vlád může jen závidět.

     Jestliže polská vláda má velmi silný demokratický mandát k uskutečňování i velmi zásadních reforem, polské soudce – na druhé straně – nevolil nikdo. Mandát nemají žádný, důvěru veřejnosti na bodu mrazu. Stejně jako soudci čeští, které si dovolím podrobně znát z mnohačetných zkušeností, z nichž 98% je špatných nebo velmi špatných. Tyto soudce si vybral předchozí – komunistický – režim, kdy jejich jedinou posuzovanou „kvalitou“ byla slepá poslušnost vůči vládnoucí straně. Odbornost, natož pak morální kvality, byly pro tyto soudce nejen nadbytečné, ale přímo nežádanou přítěží – a podle toho soudci také vypadali a vypadají – dnes už ve 4. generaci, bez jakékoliv snahy o změnu k lepšímu, k evropsky přijatelným standardům.

     Polsko se rozhodlo – 30 let po demokratických změnách v Evropě – těchto soudců konečně zbavit – poté, co se přesvědčilo, že oni sami jsou nereformovatelní a jakékoliv změny neschopní. A vy mu za to házíte klacky pod nohy? Představitelé evropské demokracie? Můžete pak mně i svým voličům, vysvětlit, v čem je vlastně rozdíl mezi vámi – a dřívějšími sekretariáty komunistických stran, které by se v dané situaci chovaly zcela identicky jako nyní vy?!

     A teď k mé osobě:      Právě před 11-ti lety, 18.7.2006, jsem vyhrál svůj spor s českou justicí před ESLP (č. 26161/03). Od té doby nejen že nebyly napadené rozsudky v daném případu nijak revidovány (ač je to povinností odsouzeného státu), ale justice mne začala pronásledovat způsobem, o kterém bychom těžko našli obdobu i za německé okupace v době 2. Světové války. Za těch 11 let jsem byl celkem 4x uvězněn, 5x zatčen, dopracoval jsem se i k osmi zprošťujícím rozsudkům, k zabavení veškerého majetku, ke znemožnění jakékoliv obživy či ekonomicky přínosné činnosti. Všechno v souvislosti s rozsudkem ESLP.

     Jak to, že TOHLE vás nezajímá? Jak to, že nevydáváte rezoluce, ostře odsuzující českou vládu za dezolátní stav justice, za nerespektování závazného rozsudku ESLP, jak to, že nevyhrožujete české vládě vyloučením z EU, nebo ztrátou hlasovacích práv? Jak to, že se ESLP za celých 11 let vůbec nezajímal o výkon vlastního rozsudku? A hlavně: Jak a jakým právem se můžete divit, že polská vláda nechce, aby její občané zažívali stejný teror od postkomunistické justice, jaký po více než desetiletí zažívám já od té české??

     Vřele vám všem radím, abyste přestali útočit na polskou vládu, protože tím útočíte i na většinu polského národa – a namísto toho se začali intenzivně zajímat o stav práva a výkon mezinárodně závazných rozsudků jednotlivými členskými státy – a urychleně se snažili o odstranění stavu a nastolení právního státu – stavu, který polskou vládu vedl k rozhodnutí o zásadním řešení, jež byste měli obdivovat a všestranně podpořit.

S úctou

Ing. Jiří Fiala

t.č. opět vězněn českou justicí ve věznici Ostrov n. Ohří

Ostrov n. Ohří, 19. července 2017                                              

http://www.k213.cz/JOOMLA/2728-dopis-poslancum-eu-parlamentu

* * *

Je třeba soudit 94letého komunistu?

Není to o Mašinech, přesto je to totéž....

Nemůžeme mlčet – Společné prohlášení představitelů justice k situaci v Polsku

Využijeme svých demokratických možností? Koho tedy volit?

Obrázky z (švýcarské) výstavy

J.Š.26.7.2017

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.40 (5 Votes)
Share

Komentáře   

+1 #2 Bergmann 2017-07-27 17:31
Mělo by už konečně přestat označovat invaze, vpády cizích vojska atd. slovy vstup. 21.srpna 1968 to nebyl vstup, ale vpád, přepadení, okupace stejně jako 17.září 1939 do Polska. Rusové nikdy nikam nevstupovali, ale s oružijem v rukách sprostě vpadali.Zkrátka zachvaščiki.
+2 #1 Soda 2017-07-27 13:20
"17. září 1939, když Sověti vstoupili do Polska, okupanti začali vytvářet utlačitelský soudní systém," zahájil svůj dramatický projev v Polské televizi (TVP) Michał Rachoń, bývalý mluvčí strany Právo a spravedlnost (PiS). "Jmenováni a ovládáni Sověty, soudci jen v letech 1944-1945 odsoudili k smrti 8000 lidí. Komunistické soudy a politická policie zavraždily desetitisíce polských hrdinů bojujících proti okupantům (...) Na příkaz Jaruzelského a Kiszczaka odsuzovali přislušníky nezávislého odborového hnutí Solidarita. A přesně tito lidé si po roce 1989 začali náhle říkat "nezávislí soudci". (...) U všech soudů, u krajských soudůl až po Nejvyšší soud a Ústavní soud, pracovali kolaboranti tajné policie a lidé s krví polských hrdinů na rukou. (...) Bude červen 2017 dobou, kdy poprvé od sovětské invaze do Polska získají Poláci demokratickou kontrolu nad soudnictvím?"

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)