Aktualizováno 16.9.2018: 100. výročí vzniku Československa je přímo výzvou k druhému vydání knihy. Půjde o vydání rozšířené o další Kalvodovy tematické texty a soubor dokumentů. Pokud vše dobře dopadne, tak kniha letos vyjde na přelomu října a listopadu. Bude tím nejlepším příspěvkem k obnovení české státnosti před 100 lety a návratem k heslu PRAVDA VÍTĚZÍ, nikoliv PRAVDA VÍTĚZI. Původní heslo bylo PRAVDA BOŽÍ VÍTĚZÍ, které TGM pro Standartu presidenta nepoužil. Prosazoval především tu svoji, která ne vždy byla v zájmu země a v souladu s tím co veřejně říkal a konal… Další kapitoly proto už zveřejňovány nebudou. Knihu zakoupit vřele doporučuji!
* * *
Těm, kdo hledají pravdu, milují svobodu a bojují za spravedlnost
Jak se ukázalo, velká většina československého revolučního (ústavodárného) Národního shromáždění, ustaveného po válce, se držela Masarykových názorů a nevěnovala žádnou pozornost deklaraci společných cílů nezávislých středoevropských názorů. Národní shromáždění neodvozovalo svou moc od souhlasu ovládaných – nebylo zvoleno československým lidem a českoslovenští Němci, Maďaří, Poláci a Rusíni žijící v zemi neměli možnost „organizovat své vlastní vlády na takových principech a v takové formě, o které věřili, že bude nejlépe podporovat jejich blaho, bezpečnost a štěstí.“. (str. 393)
Rakouský ministr zahraničích věcí prohlásil v diplomatické nótě z 27.října 1918, že monarchie přijímá všechny podmínky prezidenta Wilsona z 18.října 1918. tato nóta byla zveřejněna v Praze 28.října 2018. (str. 394)
Když se slovenští vůdci shromáždili 30.října v Martině, nevěděli, že o dva dny dříve český Národní výbor v Praze vyhlásil československou samostatnost. Věděli ale, že nová rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy přijal Wilsonovy mírové podmínky a uznal právo národností v Rakousko-Uhersku. (str. 396)
Na první schůzi revolučního Národního shromáždění 14.listopadu 1918 (skládalo se z 249 delegátů, přičemž Němci, Maďaři, Poláci a Rusíni, žijící v novém státě, ne něm nebyli zastoupeni) byl Masaryk jednomyslně zvolen presidentem republiky. Později se Národní shromáždění rozrostlo na 270 členů o přibyvší Slováky. Z 270 křesel měli Slováci oficiálně 54 (ačkoli podle počtu obavatelstva by jim připadlo více než 70), ale bylo mezi nimi i několik Čechů včetně Masarykovy dcery Alice. Podle slovenského autonomisty Karola Sirota měli Slováci pouze 40 míst v parlamentě (se Šrobárem 41), z nichž 30 bylo protestantů a pouze 10 katolíků, ačkoli Slovensko bylo z 80% katolické. Vskutku, praví Slováci a katolíci byli diskriminování v revolučním Národním shromáždění, jež se stalo shromážděním ústavodárným. Tento stav poskytl Slovákům, zejména otci Hlinkovi, důvod k nespokojenosti s postavením Slováků v novém státě. V revolučním Národním !ústavodárném) shromáždění převládali promasarykovští Češi. (str. 398)
Masarykova rétorika jako obvykle vedla k přeceňování jeho vlastní práce. Tvrdil, že „organizovaly jsme za hranicemi všechny naše kolonie emigrantské“, kdežto ve skutečnosti české a slovenské kolonie v zahraničí byly první, které organizovaly československý zahraniční odboj. „Důrazně“ také uvedl, že „jsme nevzali od Spojenců ani krejcaru – zdůrazňuji to, protože naši odpůrci mluví o ruských, anglických a jiných penězích. A stejně zde konstatuji, že jsme za celou tu dobu pobytu v zahraničí neužili ani jediné nepravdy proti našim nepřátelům, ani jediné z těch tak zvaných diplomatických chytrostí – tak čestný politický boj, tak čestná revoluce, smím říci, sotva kdy byla provedena“. Dokumenty prozrazují něco jiného. (str. 399).
* * *
TGM samozřejmě pobíral obrovské finanční částky, kdy i nestydaté lži patřily k jeho „diplomatické chytrosti“. Prokázal ji i při svém projevu v Národním shromáždění – říkal to, co chtělo být slyšeno, tedy nikoliv „Pravda vítězí“, ale „Pravda vítězi“. Součástí knihy je je bohatý rejstřík a odkazy na originální zdroje.
Před dvěma dny jsem navštívil nakl. PANEUROPA v Praze na Všehrdské 1348/4 (poblíž budovy MsP), které knihu vydalo v roce 1996. Žádné jsem nenalezl a nikdo v budově o nakl. nikdy neslyšel, mimochodem velmi omšelé. Na webu je jediný kontakt pouze tato adresa a zpoplatněná datová schránka. Chtěl jsem se zeptat, zda zvažují druhé vydání této knihy v jubilejním roce 100.výročí vzniku Československa a požádat o svolení s uveřejněním některých ukázek a kapitol z knihy?
Celou 15.kapitolu si můžete přečíst ZDE, sami si udělat názor a porovnat s tím, jak nás dnes informují média.
Tato kniha se v seznamu knih Národní knihovny nenachází, ačkoli dle zákona má mít ve svém archivu každou knihu vyšlou na území naší země, má-li patřičné parametry, tedy označení. Alespoň ji odborný pracovník Městské knihovny v Praze nenašel? Byl velmi překvapen. Zapnul proto celorepublikovou databázi MK, kde ještě několik málo těchto knih bylo k dispozici. Je také zajímavé, že ne ve všech je fotogalerie, jak jsem se sám přesvědčil?! Pro závažnost obsahu proto kapitoly zveřejňuji ke 100.výročí založení Československa, kdy se mi zatím nedaří navázat styk s vydavateli knihy...
FOTOGALERIE (od str. 384)
Jan Šinágl, 3.6.2018
* * *
Josef Kalvoda „Genese Československa“: Kapitola 18 - Reflexe, rekapitulace a co bylo poté
Josef Kalvoda „Genese Československa“: Kapitola 18 - Reflexe, rekapitulace a co bylo poté
* * *
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.