… Tak pravila německá kancléřka Angela Merkel a hned je v České republice oheň na střeše. Přitom ovšem pravdu nemá. Vyhnání nebylo bezprostředním důsledkem nacistických zločinů, nýbrž ty byly pro ně záminkou: není zde tedy vztah příčiny a následku, tak často opakovaný českou stranou, nýbrž dávno formulovaného záměru a záminky k jeho (brutální) realisaci. ...
* * *
O bezprostřednosti některých příčin
Die Heimatvertriebenen waren Opfer, die bitteres Unrecht erlitten haben. Aber wir verkennen auch nicht Ursache und Wirkung. Vertreibung und Flucht der Deutschen waren eine unmittelbare Folge des von Deutschland begonnenen Zweiten Weltkriegs und der unsäglichen Verbrechen während der nationalsozialistischen Diktatur. Doch das ändert nichts daran, dass es für Vertreibung weder eine moralische noch eine politische Rechtfertigung gab.
Tak pravila německá kancléřka Angela Merkel a hned je v České republice oheň na střeše.
Přitom ovšem pravdu nemá. Vyhnání nebylo bezprostředním důsledkem nacistických zločinů, nýbrž ty byly pro ně záminkou: není zde tedy vztah příčiny a následku, tak často opakovaný českou stranou, nýbrž dávno formulovaného záměru a záminky k jeho (brutální) realisaci.
Plán na odněmčení českých zemí nevznikl až ve 20. století a už vůbec ne až po Mnichovu, jak oficiální česká historiografie ad nauseam proklamuje: myšlenka ethnického vyčištění území obývaného Čechoslovany od Čechoněmců – a často i těch jeho oblastí, které nikdy významné slovanské osídlení neměly, optimálně celého území historického českého státu – jako politického cíle doprovázejícího emancipační úsilí národních buditelů je dokládána opakovaně a nikoli jako jednotlivé excesy, nýbrž spíše jako jeho průvodní znak; kdo se chce dozvědět víc, může si o tom přečíst text zpracovaný v r. 2011 badatelskou sekcí našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Ministerstvo, kde se zastavil čas
Víceméně náhodou, v rámci pozdně pomigračních úprav blogu, narazil jsem na svůj osm let starý text nazvaný Vládne v České republice právo? V něm jsem se, v květnu 2010, zamýšlel nad tím, zda Česká republika udělala od r. 2000 z hlediska naplnění kautel právního státu nějaký pokrok, a dospěl k závěru, že jen malý a spíše v nedůležitých věcech.
Uplynulo dalších osm let, a já zjišťuji, nikoli bez frustrace, že konservace stavu, kterou jsem již tehdy konstatoval, nejenže nepominula, ale dále se prohloubila: právo a justice se zejména za vlády ministrů za Agrofert staly říší bezčasí, kde největší viditelnou změnou je pomalé zavádění počítačů a zvládání jejich funkcí: posledně příkladmo automatického číslování odstavců, tedy toho, co my ostatní děláme zcela samozřejmě už patnáct let. Ve všem dalším může ministr Pelikán opustit své křeslo s hlášením: V době mé služby se v resortu nic významného nestalo.
Nebudu vám arci předkládat své dojmy, přečtěte si onen starý článek a učiňte si názor sami.
Systémově nepodjati
Ne, neschválím, ode mě to razítko prostě nedostanete! pravil úsečně úředník Botička starostovi Rumpálovi, který, vystav frontu u okénka, přišel konečně na řadu. Rumpál věděl, že se svým podřízeným nic nezmůže, město prostě to krásnou novou osmipatrovou železobetonovou budovu uprostřed renesančního náměstí nepostaví, i kdyby se na hlavu stavělo. Jeho úředníci jsou nezávislí a on, pouhý starosta, s nimi nepohne. A je to tak dobře, pomyslel si Rumpál spokojeně, a již přemýšlel, jak vysokou mimořádnou odměnou Botičkovi za nestranné a spravedlivé rozhodování na konci měsíce napíše.
Takhle nějak to teď bude vypadat všude, an náš moudrý parlament, prozatím svou dolní komorou, vyslovil souhlas s legislativní předlohou zastupitelstva Pardubického kraje, jež učiní přítrž řádění všech zpupníků a zpupnic, kteří dosavad ve správním řízení drze namítali, že zaměstnanec obce nebo kraje není způsobilý z důvodu systémové podjatosti nestranně rozhodovat v řízeních, kde je příslušný územní samosprávný celek účastníkem, a nestačilo jim, že jim tuto nehoráznost opakovaně vyvrátil Nejvyšší správní soud.
Obnovení Slepecké hole
Rozhodl jsem se, že budu pokračovat v psaní svého před dvěma lety zrušeného blogu Slepecká hůl.
Důvodem je, že jsem i tento blog musel přesunout na vlastní server, a nechtělo se mi trávit poměrně dost času jeho pouhým přebalsamováním.
Dobrá zpráva je, že kdo nechce, Slepeckou hůl číst nemusí, a ani to ostatně nikomu neradím: četba čehokoli mnou vyprodukovaného je depresivním a nevděčným prožitkem, způsobujícím v menších dávkách ztrátu ilusí, ve větších pak nevratné poškození schopnosti být loyalním a demokratickou vrchnost obdivujícím občanem.
Read more...