V našem národě se nemluví jinak, než jak píší sdělovací prostředky. Na pravdě nezáleží, pravda se nepřiznává, na pravdu se zapomíná.
Režim, který v zemi vládne a kterému sdělovací prostředky slouží, není dnes tvořen ani tak vládnoucí politickou silou, jak různými silami minulosti, skrytými ve všelijakých "bratrstvech". Takovým silným a vlivným bratrstvem je Česká televize. Ta si natáčí pořady, ale vysílá jen takové, jež jsou v souladu s nějakými těmi silami. Ale není sama.
Dbá se mimo jiné i na to, aby se nemluvilo o některých, i velmi silných událostech minulosti. Vzpomínáme třeba na události, jakými byla Heydrichiáda, Lidice, Ležáky, holocaust, atd., ale jaksi se jí daří zabránit vzpomínkám na vraždění a šikanování "civilních" Němců od konce války až po odsun. (vpravo LN 29.6.2018)
Jen několika charakteristickými příběhy poukážu na děje, jež nejsou připomínány dostatečně silně. Tak se například jen jakoby omylem, lehce a stručně poukazovalo při výročí Pražského povstání, jak byli bití, dehonestovaní, zabíjení a upalovaní náhodně polapení Němci a Němky u Jindřišské věže i jinde po Praze.
Jak byl zastaven pěší transport brněnských Němců do Rakouska, a povražděny stovky jeho účastníků. Jak byli zabíjení a zakopávaní němečtí obyvatelé českých měst.
Vzpomenu jedné události, na kterou se, asi výjimečně, každoročně pietně v Přerově vzpomíná. Bylo to pomstychtivé povraždění 267 Karpatských Němců, od batolat po starce na kopci u Přerova půldruhého měsíce po skončení válečného krveprolití, v půli června 1945.
Oni se chtěli zachránit před Rudou armádou. Vlakem ujížděli ze Slovenska, z okolí Dobšiné na západ. Konec války je ale zastihl už v osvobozeném Československu a vraceli se domů, na Slovensko. V Přerově je uviděl jejich krajan, jménem Pazúr. Jel do Olomouce za (později známým komunistou a ministrem) Šalgovičem. Namluvil mu, že tam poznal nějaké esesáky a že by bylo vhodné je postřílet. Šalgovič uvěřil, napsal "bumážku", z Bratislavy přijela nějaká jednotka čs. armády (ze Svobodova armádního sboru). Pazúr nařídil všem vystoupit a pochodovat asi 8 km na návrší, zvané Švédské šance. Tam si museli vykopat dlouhý hrob, a všichni byli postaveni do řady na okraj hrobu. I s matkami, batolata v náručích. Zachoval se krátký hovor staršího muže, který se odvážil oslovit Pazúra, že přece nemohou postřílet i ženy s malými dětmi. "A ty si moju matku mohol?" odpověděl prý Pazúr. Pak slavní a stateční českoslovenští vojáci spustili palbu. Kdo se v hrobě hýbal, dostal kulku navíc a vojáci hrob zasypali. Od letoška na tom místě stojí mohutný kovový kříž. Tam se totiž už léta připomíná tato tragédie.
Popsal jsem celkem podrobně tento příběh, aby dnešní národ český si uměl představit, jak naši předkové ve zbrani taky slavili vítězství nad bezbrannými a i nevinnými civilisty.
Máme všelijaké organizace, evidující různé odbojáře I., II., a III. odboje - Paměť národa atd. Chceme-li být národem hrdým a uznalým, na který neshlíží svět s patra, měli bychom se postavit čelem k takovým popravám, jichž byly desítky. Zřídit organizaci, evidující a uctívající i tyto německé oběti řádění našich předků. Německý svaz vyhnanců jistě s velkým uspokojením přijme tuto myšlenku a vydatně pomůže zmapovat případy genocidy v českých zemích.
Pokud přestaneme zamlčovat známá týrání a vraždění nevinných Němců, pokud očistíme svá svědomí od těchto hříchů našich předků, a pokud to dáme najevo, přestaneme platit sami u sebe i ve světě za nedospělé ubožáky.
Zavrhněme tedy toto zamlčování hříchů. Přiznejme vinu svých předků. To bude normální, obvyklé lidské jednání. Podejme ruku přátelství potomkům těch zavražděných. Jen tak budeme uznávaní za normální národ, jen tak bude naše přátelství s dnešním německým národem bez poskvrn a utajované zášti.
Založme u Ústavu paměti národa - třeba - sekci českých vin po skončení války, respektive obou válek. Viny německých lidí na Českém národě jsou již zmapovány.
Myslím, že Němci už své viny přiznali a olitovali. Jsme na řadě. Buďme normální.
--
27. 6. 2018 Vrbík, Zlín
* * *
Proč jsme jací jsme? Může tomu být jinak?
J.Š.29.6.2018
Read more...