(BLESK 11.8.2018)
To je totéž, jako by v dnešním Německu existovala strana, která by se jmenovala třeba Neue nazionalsozialistische Arbeiterpartei Deutschland (nová nacistická strana). Taková strana by tam nikdy nemohla být registrována, a kdyby se to nějakým omylem stalo, byla by bez velkých cavyků rozpuštěna už druhý den. - buď je KSČM nedemokratická strana, která má za cíl svrhnout demokratický režim, a pak ji musíme zakázat, nebo není, a pak musí být možné ji volit a brát vládu s její účastí za normální. Paradoxní je, že ačkoli byl minulý komunistický režim zákonem prohlášen za zločinný, existuje strana, která má v názvu „komunistická“. - Naši noví „demokraté“ by se měli vzchopit a pokusit se komunistickou stranu zakázat, nebo ji aspoň donutit změnit si název. A kdyby to (pravděpodobně) nevyšlo, pak se s tím smířit a s komunisty nebojovat nálepkami, ale na základě jejich konkrétních slov a činů. To už mohli udělat dávno, ale zřejmě je mnohem jednodušší a mediálně účinnější bít komunisty hlava nehlava jen za to, jak si říkají.
* * *
Naši noví „demokraté“ by se měli vzchopit a pokusit se komunistickou stranu zakázat, nebo ji aspoň donutit změnit si název. A kdyby to (pravděpodobně) nevyšlo, pak se s tím smířit. To už mohli udělat dávno, ale zřejmě je mnohem jednodušší a mediálně účinnější bít komunisty hlava nehlava jen za to, jak si říkají. Píše Vladimír Meier. V rozpravě před hlasováním o důvěře vládě Andreje Babiše zazněla řada témat. Mnozí opoziční poslanci se věnovali pasážím z programového prohlášení vlády, ale nejčastější a nekonečněkrát opakované téma bylo: Komunisté se nikdy nesmějí účastnit vlády, ani jako ministři, ani jen podporou menšinové vlády. Někteří dokonce neváhali prohlásit, že nová vláda porušila dosavadní tabu. Toho, kdo není obeznámen s českými politickými reáliemi, to muselo šokovat.
Poslanci, demokraticky zvolení zástupci lidu, otevřeně prohlašují, že jiní poslanci, demokraticky zvolení v parlamentních volbách, nemají stejná práva jako oni. Nechte si rozplynout na jazyku, co říkají: My určujeme, kteří poslanci mají právo být ve vládě a kteří smějí v Parlamentu pouze sedět a povídat. Zní to někomu jako demokracie? Tak začíná totalita, ať už v Československu roku 1948 nebo v Německu 1933.
Šokuje také, že na tom tito poslanci, zbytek sněmovny, televizní moderátoři, političtí komentátoři a ani většina občanů České republiky neshledává nic divného. Jsme bohužel dosud ve stadiu, kdy „už máme demokracii, teď ještě sehnat nějaké demokraty“.
Paradox
Politická strana, která byla zvolená v demokratických parlamentních volbách a nebyla zakázána, má všechna práva jako ostatní strany. Můžeme kritizovat, co má ve svém programu, i napadat její poslance a členy, co říkají a konají, ale dokud tuto stranu nezávislý soud nezakázal, není přípustné, aby byla krácena ve svých právech a její členové pronásledováni jen za příslušnost k ní nebo za to, jak se tato strana jmenuje.
Už před lety jsem napsal o tomto paradoxu české politiky, ale od té doby se nic nezměnilo. Navzdory tomu stále platí: buď je KSČM nedemokratická strana, která má za cíl svrhnout demokratický režim, a pak ji musíme zakázat, nebo není, a pak musí být možné ji volit a brát vládu s její účastí za normální. Paradoxní je, že ačkoli byl minulý komunistický režim zákonem prohlášen za zločinný, existuje strana, která má v názvu „komunistická“.
To je totéž, jako by v dnešním Německu existovala strana, která by se jmenovala třeba Neue nazionalsozialistische Arbeiterpartei Deutschland (nová nacistická strana). Taková strana by tam nikdy nemohla být registrována, a kdyby se to nějakým omylem stalo, byla by bez velkých cavyků rozpuštěna už druhý den.
Naši noví „demokraté“ by se měli vzchopit a pokusit se komunistickou stranu zakázat, nebo ji aspoň donutit změnit si název. A kdyby to (pravděpodobně) nevyšlo, pak se s tím smířit a s komunisty nebojovat nálepkami, ale na základě jejich konkrétních slov a činů. To už mohli udělat dávno, ale zřejmě je mnohem jednodušší a mediálně účinnější bít komunisty hlava nehlava jen za to, jak si říkají.
* * *
Účelová nečinnost pohrobků totality a jejích metod, aneb „My si platy zvýšit nikdy nechtěli, ale ono se to nestihlo projednat“. Inu každý máme své „priority“ a cesty jak jich dosáhnout s co nejmenší ostudou. Obávám se, že opoziční poslanci už větší ostudu a hanbu mít nemohou. Tyto pojmy znají jen podle názvu. Jsou to jen „skořápky s prázdným obsahem“, které jinak konat a jednat nemohou – a nikdy nepřestanou. Škoda, že nemáme zákon o defenestraci, zato množství nepotřebných zákonů, poslanců a úředníků. Kdy dojde občanům trpělivost a dokáže mravní odpad v Parlamentu začít měnit? Těch pár skutečných občanů zákonodárců to nezvládne – i jejich počet si zkorumpovaní „politici“ hlídají, aby jim v jejich nemravném a zločinném jednání nebránili.
Připomínám, že poslanci si v listopadu 2013 zvolili předsedu KSČM Filipa svým prvním místopředsedou 75% hlasů – anonymních, tedy i hlasy poslanců „demokratických“ stran.
Připomínám, že poslanci si v listopadu 2013 zvolili předsedu KSČM Filipa svým prvním místopředsedou 75% hlasů – anonymních, tedy i hlasy poslanců „demokratických“ stran. Usvědčený agent StB Filip „Falmer“, tedy většině poslanců nevadil a nevadí, zato jim vadí neusvědčený ve funkci premiéra? Trestní stíhání premiéra je pro ně více ohrožující zemi než spoluúčast komunistů na vládě země jak dokázali odmítnutím spolupráce s vítězem voleb, čímž svoji možnost podílet se na vládnutí předali „demokraté“ do rukou komunistů. Kariéristé, kteří oblékli demokratické kabáty, ale od komunistů a jejich metod se v ničem neliší.
Jan Šinágl, 12.8.2018
* * *
„O Komunistické straně se stále debatuje, zda-li ano či ne. Její název je synonymem násilí. Dva lidé o ní jasně krátce řekli k čemu slouží. President R. Reagan, který s komunisty od mládí jako president Asociace hollywoodských herců s nimi měl velmi neblahé zkušenosti. Proto později prosadil zákon, že tito lidé nemohou respektive nesmí býti voleni do úřadů kde se rozhoduje, protože jejich příslušnost ke Komunistické straně převyšuje jejich ostatní povinnosti. Také současný armád. gen. P. Pavel, řekl v květnu 2018 o ruském establishmentu - nedělá rozdíl mezi mírem, krizí a válkou. Rozdíl vidí pouze v prostředcích, které v jednotlivých fázích používají. Nejde jim tolik o ideologii, ale především o získávání dalšího území. Což je program Komunistické strany.
K.Mrzílek
* * *
Read more...