Poznámka ke komentáři pana Fištejna k jeho článku o činnosti současného ruského presidenta. Souhlasím chci jen doplnit proč Rusové mají neustále strach a obavu z přepadení a zároveň potřebu expanze.
Podívá-li se čtenář zajímající se o život nejvýchodnějších Slovanů do jejich dávné minulosti, kdy někdy v šestém, sedmém století se začali usazovat kol Dněpru, Volhy, kde byla půda schopná rodit a z travních zrn se daly péci placky jako strava. To je přimělo usazovat se, ale zároveň se stávali snadným terčem nájezdů severnějších nomádů s jejich vůdci Chány, kteří na méně úrodných nekonečných pláních byli po staletí doma. Stěhovali svoje jurty podle ročních období a narazili-li na nějakou selskou osadu, naskýtalo se jim bohaté přilepšení. Nerovný boj, hbití koně skvělí jezdci, vynikající střelci s luky, nerovný boj trval někdy od sedmého století do jedenáctého. Což zdaleka nebyl konec strádání.
Slované se snažili bránit opevňovali své chatrné usedlosti palisádami, ale často jim to nebylo nic platné. Nomádům se hodili chlapci do otroctví, děvčata, zrno, maso, ale i med, kůže, vosk, který získávali rolníci od Slovanů z lesů výměnným obchodem. Už tehdy, kdy se vytvářelo centrum kolem vznikajícího Kyjeva, používaly se okolní osady jako obrana proti nájezdům. Není to nepodobné pozdějšímu okolnímu opevnění celého SSSR pěti středoasijskými islámskými státy, třemi zakavkazskými, třemi pobaltskými, včetně Běloruska a Ukrajiny, které ve skutečnosti byly vazaly. Ve dvacátém století dostaly od presidenta Jelcina dárek, sami si rozhodnout kam budou patřit zda k RF či si budou vládnout sami. Tehdejší jeho rozhodnutí je dnes komentováno jako největší katastrofa 20 století. Ruský strach a obava na jedné straně, na straně druhé, jak píše pan Fištejn připomínání minulých krutých vládců, kteří se vyznačovali ve své době násilím a absolutní mocí. Později když už se po oslabení nomádských kočovných hord začalo zklidňovat prostředí východních Slovanů přišlo nové tsunami v podobě Mongolů.
Ti i po smrti Čingischána 1227 uplatňovali absolutní moc. První carové z nichž někteří - Boris Godunov - byli s Mongoly spřízněni, uplatňovali svoji moc pomocí Mongolských místodržících, kterým první carové byli poslušní. Stávalo se, přestalo-li některé z mnoha tehdejších ruských knížectví poslouchat „car“ pohrozil mongolskou knutou. Tahle historie, tento vliv mnoha staletí se musel projevit jako vždy a všude na povaze budoucích pokolení.
Jiný příklad. Briti, kteří kolonizovali prakticky celou Indii, vlivem drobného právníka M. Gandhího museli nakonec zemi opustit. Zanechali ale po svém odchodu demokratický způsob vlády. Naopak nomádské a mongolské hordy poznamenaly svojí krutovládou, příští pokolení carů i, komunistů a ta skrytě setrvává v Rusku dodnes. Vlivem této historie lze Rusy chápat proč jsou expanzionističtí. Samozřejmě nelze s nimi souhlasit, protože mimo ruskou říši se evropské státy vyvíjely zcela odlišně. Zpečetěním Magny Charty byla už v jedenáctém století britskou šlechtou panovníkovi odejmuta moc. Od té doby král, přes mnohé peripetie, musí právo ctít a uznávat. Předtím právo uznávalo krále. Evropa své krále stále má, ale jejich moc už není absolutní. Právo od té doby sepisují učení a vzdělaní mužové. Vláda rozhoduje.
Rusové si svých expanzionistických choutek nejsou vědomi. Jde to tak daleko, že zaberou-li jakékoliv území, považují je od té doby za „sjednocené“ s ostatním územím. Byli jsme toho svědky v roce 1968. Podobný čin jiného státu považují za zábor, okupaci. Jakákoliv žádost o uvolnění ze svazku je tvrdě potlačována. Dodnes odchod ruských vojsk z československého území považuje ruský establishment za prohru se západem. Naopak evropské státy vysokým procentem vyhověly žádostem národů a svým odchodem kolonizované země opustily. Indie a další.
Svojí poznámkou jsem chtěl doplnit bohatý článek, pana Fištejna, aby si veřejnost uvědomovala, že ruská povaha, ruské skutky získáváním dalších území jak po druhé světové válce tak později, jsou staleté stopy, které historie zanechává v genech budoucích pokolení.
Karel Mrzílek, 18.9.2018
* * *
Jefim Fištejn: Proč Rusko tak najednou oslavuje Ivana Hrozného a rozjíždí válečnou hysterii
* * *
Postupně po letech 1938, 1948,1968 a 1989 naše země ztrácela a ztrácí elitu. Tu si velké země dokáží vždy nahradit, malé nemusí, postupně mohou přestat existovat a být pohlceny většími, silnějšími a mocnějšími. Toho je si vědomé např. Švýcarsko, které podporuje schopné jedince ať už rodilé, či přišlé. Lid, či společnost nemá mozek, jen city, pocity a emoce, se kterými lze pozitivně či negativně pracovat, manipulovat, podle kvality jejích lídrů, v její prospěch či neprospěch. Skutečná občanská společnost ani pravice u nás neexistuje, jinak by nemohla nečinně přihlížet dění po listopadu 89. Neexistuje ochota k boji, riziku a oběti – všeurčující je zachování osobní pohody. Ideologie a skutečné hodnoty většinu nezajímají, jen o nich mluví, pokud vůbec. Není to o ideologiích, systémech, ale především o charakteru, stupně vyspělosti, kultivovanosti a vzdělanosti většiny z nás, od čehož se vše odvíjí. I proto to měli komunisté snadné už od roku 1948, kdy slibovali „pohodu“ a oslovili tak charakter většiny jako v žádné jiné evropské zemi. Proto naše armáda nikdy, od obnovení naší státnosti před 100 lety, v naší zemi nebojovala, ačkoliv jsme byli plně vyzbrojeni. Kdyby zde zůstala 1/3 národa českých Němců, z jejichž řad pocházelo 10 nositelů Nobelovy ceny, komunisté by volby v roce 1948 nevyhráli.
K tématu doporučuji na jaře vyšle 3 CD rozhovorů spisovatele Škvoreckého s Adinou Mandlovou o našem charakteru a čeho všeho byl schopen před válkou, během válce a po válce…
Kdo není ochoten sám bojovat, nemůže očekávat svobodu, demokracii a prosperitu – jen novou formu poroby a postupný nárůst bídy v závislosti na úpadku dobrých mravů a zdravého rozumu.
Jan Šinágl, 19.9.2018
* * *
Pussy Riot: Otrava Verzilova souvisí se smrtí novinářů v Africe
Moskva - Ruská protestní skupina Pussy Riot se domnívá, že otrava jejího zakladatele a bývalého vůdce Pjotra Verzilova souvisí s kauzou smrti tří ruských novinářů ve Středoafrické republice. Oznámila to ruská média. V Africe byli letos v červenci zabiti tři novináři v čele s investigativcem Orchanem Džemalem, v Rusku dobře známým. Natáčeli údajně snímek o ruských žoldnéřích bojujících v Sýrii a Iráku.
Bývalá Verzilovova manželka Naděžda Tolokonnikovová řekla televizi Dožď, že Verzilov dostal díky svým kontaktům den před otravou informaci o původcích útoků na novináře. Verzilov pocítil zdravotní problémy minulý týden po soudním jednání s členkou Pussy Riot Veronikou Nikulšinovou. Převezen byl o víkendu na kliniku do Berlína, kde lékaři konstatovali pravděpodobnou otravu neznámou látkou.
"Informace ze Středoafrické republiky mohou s případem (Verzilova) souviset, protože mohl zajímat ruské tajné služby nebo jiné úřady, možná i ve Středoafrické republice," řekla Tolokonnikovová. Verzilov v minulosti s jedním ze zavražděných novinářům spolupracoval. Tolokonnikovové se údajně krátce před otravou svěřil, že očekává "senzační informace".
O život přišli v Rusku kromě Džemala režisér Alexandr Rastorgujev a kameraman Kirill Radčenko. Natáčeli snímek o Vagnerově soukromé vojenské společnosti, která údajně ve Středoafrické republice působí. Její bojovníci zasáhli v minulosti do bojů na východě Ukrajiny a bojovali i v Sýrii a Iráku. Novináři rovněž chtěli získat informace o působení ruských vojenských instruktorů v zemi.
Africkou cestu a vyšetřování Vagnerovy skupiny financovalo Středisko pro správu vyšetřování (CAR), organizace zřízená a financovaná ruským exulantem Michailem Chodorkovským, bývalým oligarchou a vyhlášeným odpůrcem Kremlu.
* * *
Read more...