Oslava
Oslavujeme sto let českého státu? Český stát, který má tisíciletou historii, ze které vyčnívá z mnoha knížat a králů nejen král císař, kterého jsme si určili za největšího Čecha a dali na bankovku. Ale také poslední český král a panovník Ferdinand V. Dobrotivý, který odložil pro svojí nenávist k násilí, hádkám a válkám mezi šlechtou a měšťany rakouskou korunu a ponechal si korunu českou. Knížete Metternicha, odvolal, a v bouřlivém roce 1848 z vídeňského Schönbrunnu jako český král se odstěhoval do Prahy. Měl množství titulů dalších podle vévodství a knížectví v Itálii, v Německu, které v té době ještě netvořily samostatné státy. Při své abdikaci mimo jiné Jeho Veličenstvo královský majestát prohlásilo: „Po zralé úvaze a nutnosti tohoto kroku jsme dospěli k rozhodnutí slavnostně se zříci rakouské císařské koruny. Kéž Vám Všemohoucí opět vrátí vnitřní klid, dovede pomýlené k povinnostem a oklamané k pravému poznání.“
V Olomouci 2. prosince 1848. Byl tiskem pomlouván, že odmítl vydávat své občany, do nebezpečí, bojů jak to v té době prováděla Francie. Ačkoliv učinil revoluci ústupky a snažil se nevyprovokovat násilí, přesto se dočkal urážek. Později ovšem noviny obrátily. Z králova deníku: „Po abdikaci jsme se zúčastnili mše svaté, po té sbalili věci a se svoji milou ženou jsme odjeli do Prahy.“ Král v Praze navštěvoval operu, procházel se v civilu beze všech insignií po dnešní Národní třídě k potěše pražanů i dětí, kterým občas dával dárky. Pražanům daroval 450.000 zlatých. Po své zemřelé matce zdědil zámek Zákupy kam často dojížděl a v roce 1867 poprvé také vlakem!
Po jeho abdikaci převzal vládu jeho synovec František Josef I., který právě dovršil osmnáct let. Ten se však odmítl nechat korunovat českým králem. Byla to hrubá jeho chyba. Češi mu to nikdy nezapomněli. Kdyby se tak bývalo stalo situace po první světové válce se mohla vyvíjet jinak.
Pražany byl český král Ferdinand V. Dobrotivý velmi oblíbený. Žil ještě dvacet sedm let v části pražského Hradu, jeho paní často odjížděla za teplem do slunné Sicílie odkud pocházela. Král žil v pilné práci jako odborný botanik, skvělý klavírista, který denně několik hodin cvičil. Hrál na trubku, mluvil a psal německy, francouzsky, italsky, maďarsky, česky a především miloval latinu. Při korunovaci na uherského císaře pronesl tehdy inaugurační řeč v maďarštině. Hrával taroky. Partnery mu byli jeho pobočníci a důstojník hradní stráže. Čestnou stráž tvořil jeden důstojník a osm vojáků.
Snad, že byl Habsburk se o něm mlčí, ačkoliv svým chováním by mohl být všem příkladem. A také proto jak už to za totalit bývá, protože ty mají na vše svůj „neotřesitelný“ názor respektive patent na rozum, byl později patřičně okádrován levicovými historiky. Ferdinand V. zemřel 29. června 1875 při poslechu Haydnova koncertu pro klavír, který mu přehrával tehdejší klavírista pražské konzervatoře profesor Smitta.
Ačkoliv se v mládí lékaři domnívali, že nebude dlouho žít, bylo mu 82 let když zesnul. V závěti pamatoval i na služebnictvo pražského dvora, které po jeho smrti mělo dostávat penzi ve výši své aktivní služby. Tento poslední český král si uchoval za všech okolností mravní integritu nedotknutelnou. Někteří minulí, ale i soudobí vládci bez skrupulí porušují mravní principy. V normálnosti vidí vyšinutost osoby. Slušnost a dobrotu považují za slabost ne-li hloupost, kterou je možno vydírat. Na taková individua působí chování morálně silné osobnosti jako výzva k boji.
Nepočítaje sv. Václava byl český král Ferdinand V. Dobrotivý nejslušnější hlava státu jakou jsme kdy měli. Po nástupu jeho bratrance císaře Františka Josefa, který odmítl se nechat korunovat za českého krále, zmizel nezaslouženě náš poslední panovník ze zorného pole veřejnosti i médií.
Při stém výročí obnovení českého státu bychom si měli připomínat činy, za které se nemusíme stydět. Není to jednoduché. Za dvou totalit bylo mnoho zamlčeno všelijak falšováno. Naši dědové měli dějepis jiný. V prvním protektorátě jsme ve škole začerňovali v učebnicích tuší věty, celé pasáže redisperem č.5. Za druhé totality jako učitelé jsme museli povinně chodit na školení, učit se myslet a vyjadřovat podle marxleniských pouček. Účast byla povinná. Říkalo se, že jediná omluva zněla, ležím v rakvi. Hrdost, statečnost, čest, vzájemná důvěra mizely jako ten sníh pod sluncem a lidské ctnosti pod násilím.
Obnovený stát zde tedy již sto let máme. Teď ještě ty občany co si samostatnost svým chováním zaslouží. Po roce 1989 jsme mohli začít podnikat, cestovat a svobodně se vyjadřovat. Stačí to občanovi k pocitu svobody a samostatnosti? Čeští poslanci volí anonymně bývalého udavače, předsedu KSČM vysokými 75%, do předsednictva parlamentu! Na Hradě se dělá vše pro opětovné uvázání se k přátelským vztahům s režimem usilujícím o rozdrobení svazku evropských států. Sametová revoluce, či převrat to nebyl, pouhá změna, protože revoluce to je změna zásadní. Ale sto let obnovy české státnosti slavíme. Slavme slavně slávu Slávů slavných.
K.Mrzílek
19.10.2018
* * *
Rakouský historik: Šance na vrácení klenotů do ČR je nepatrná
… Zároveň upozornil, že by v případě návratu vzácných předmětů do Prahy, neměli lidé nejspíš možnost vidět. Ve Vídni jsou české insignie běžně vystavované v klenotnici Hofburgu, nyní jsou součástí výstavy Privilegium Maius a jeho dějiny ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu. V Praze jsou ale svatováclavská koruna a další klenoty "dobře uzamčené" a ukazují se jen při zvláštních příležitostech, upozornil Vocelka. "Pokud Čechům na jejich národních symbolech tak záleží, měli by je zpřístupnit," řekl s tím, že se na klenoty sám byl v české metropoli jednou podívat a "fronta čekajících se táhla po celých Hradčanech až dolů ke stanici metra". …
* * *
Generál Pavel: Nenormálně chráníme muslimy a vánoční stromky už mizí, nevidíme skutečnou hrozbu
O politice, ústavě, a řízení státu do pekla
Nerespektovat Boha a zdravý rozum nemůže zůstat bez trestu
J.Š.21.10.2018
Read more...