Váha soudruha se rovná váze soudruhů soudruhem vytlačených.
“Není lepšího přítele na světě pro člověka než vědění. Vědění je lepší než pokladna, neboť pokladna se musí střežit, ale vědění střeží tebe samotného.“ (Arabský mudrc Luqmán – 8.stol.n.l.)
Intelektuálně a mravně vyspělé lidi totiž politika nepřitahuje, protože na každodenní styk s nevědomými, nerozumnými, hloupými, ješitnými, hrubými, hádavými a zištnými politiky nemají nervy ani žaludek; zvláště když na základě svých historických a psychologických znalostí velice dobře vědí, že svými prokázanými schopnostmi vzbudí jejich strach, zlobu, závist i nenávist a podnítí je tak k nejrůznějším zákeřným „podpásovým“ anebo i likvidačním úderům.
* * *
Dobrý politik musí být vzdělaný, zkušený, rozumný, uvážlivý, rozhodný, důvtipný a předvídavý. Musí detailně znát vlastnosti i slabiny svých protivníků, odhadnout vnitropolitickou i mezinárodní situaci a pokud se k něčemu rozhodne, musí být nejen důsledný, tvrdý a houževnatý, ale musí také umět svá rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnit. Nejrozšířenějšími vlastnostmi politiků jsou však nevědomost, nerozumnost, hloupost, nerozhodnost nebo zbrklost, ješitnost, zištnost a závist.
„Existují dva typy, které se obzvláště úspěšně dostávají do popředí – utopičtí a doktrinářští intelektuálové a cyničtí dobrodruhové, „silní mužové“. Je neklamným znamením krize, když lidé těchto typů pronikají do škvír starých politických klik, žádají, aby byli slyšeni, a nárokují si vedoucí pozici.“
(Německý exilový historik Hermann Rauschning – 1887-1982)
Nevědomost je nedostatečná informovanost o nejrůznějších otázkách veřejného života, techniky, ekonomiky, přírodních věd, historie, filosofie apod. Pod nevědomost lze řadit i neznalost práce, kterou je třeba vykonávat, anebo neznalost problematiky, kterou je nutno řešit (včetně zásad politiky).
Nerozumnost je nezpůsobilost správně vnímat a vyhodnocovat pravou skutečnost (objektivní realitu) a správně nakládat se získanými informacemi.
Hloupost je kombinací nevědomosti, nerozumnosti, nemravnosti a nedostatečných duševních schopností.
Nerozhodnost je neschopnost správného rozhodnutí, odpovídajícího správnému vyhodnocení pravé skutečnosti (objektivní reality).
Zbrklost je ukvapenost v rozhodování.
Ješitnost je zbytnělé sebevědomí, nepodložené skutečnými intelektuálními a mravními kvalitami.
Zištnost je nekontrolovatelná touha po majetkovém prospěchu.
„Závist je trýznivá představa cizího nezaslouženého dobra.“
(M.T.Cicero)
Předpokladem vědomosti je dlouholeté pravidelné a cílené samostudium. Předpokladem politické vědomosti je dlouholeté pravidelné a cílené studium historie, filosofie, psychologie a sociologie.
„Kdo má pochybnosti o současnosti, nechť prozkoumá starověk. Kdo nerozumí budoucnosti, nechť pohlédne do minulosti.“
(Hojné drahokamy Letopisů jara a podzimu /Čchun-čchiou fan-lu/;1.stol.př.n.l.)
„Zkušenost je nejlepší učitelkou všeho.“
(Experientia optima rerum magistra est.)
(Gaius Iulius Caesar – 100-44 př.n.l.)
„Zkušenost je matkou všeho studia.“
(Experientia mater studiorum est.)
„Historie je učitelkou života.“
(Historia magistra vitae est.
(Marcus Tullius Cicero)
Předpokladem rozumnosti jsou nejen teoretické vědomosti, ale i praktické zkušenosti a pozitivní intelektuální vlastnosti, zejména logické uvažování, invence (důvtip) a schopnosti asociační, komparační a dialektické (tj. pružná výbavnost představ, porovnávání daného jevu s jinými podobnými jevy a vnímání daného jevu v nejrůznějších souvislostech i budoucích perspektivách.)
„Bije do očí, že bez ohledu na ohromný počet etablovaných historiků chybí smysl pro historii ve společnosti, ve veřejné debatě, a zvláště v počínání vlád…; v médiích jsou odkazy na historii řídké a nejčastěji nepřesné.“
(Americký historik, orientalista a politolog Arthur Bernard Lewis – 1926-2010)
Dokonalý (osvícený) politik (pokud by se někde v tom, „politickém bahně“ vyskytl) musí být všestranně intelektuálně i mravně vyspělý. Musí tedy beze zbytku splňovat všechna náročná kritéria mravnosti, kterými jsou moudrost, uvážlivost, spravedlivost, poctivost, slušnost, skromnost, střídmost, zdrženlivost, uměřenost, uvážlivá odvaha, lidskost, laskavost a soucit. Kromě toho musí být za všech okolností rozhodný, pohotový ve slovech i ve skutcích a za žádných okolností nesmí postupovat podle svůdné „Occamovy břitvy“, podle které jsou jednoduchá vysvětlení zpravidla správná. Tak tomu totiž v politice není. Tisíce neúspěšných politiků s jednoduchými řešeními proto potvrzují zkušenost, že nerozvážnost, ukvapenost a (ideové) nadšení jsou nejjistějšími průvodci ke zkáze (do pekel) a že počáteční úspěch vždycky skončí fiaskem.
Ideální politici dnes již nežijí a existují pouze ve filosofické teorii anebo v oblíbených (politických) pohádkách o moudrých vladařích a rádcích. Intelektuálně a mravně vyspělé lidi totiž politika nepřitahuje, protože na každodenní styk s nevědomými, nerozumnými, hloupými, ješitnými, hrubými, hádavými a zištnými politiky nemají nervy ani žaludek; zvláště když na základě svých historických a psychologických znalostí velice dobře vědí, že svými prokázanými schopnostmi vzbudí jejich strach, zlobu, závist i nenávist a podnítí je tak k nejrůznějším zákeřným „podpásovým“ anebo i likvidačním úderům.
Tento jev má obecnou a „věčnou“ platnost. Nikoli bez příčiny se proto např. v době tzv. totality formuloval tento nový Archimédův zákon, jehož platnost nepominula ani v současné demokracii:
„Váha soudruha se rovná váze soudruhů soudruhem vytlačených.“
Jak již bylo řečeno, předpokladem (osvícené) moudrosti jsou rozsáhlé a prakticky užívané historické, filosofické a psychologické znalosti. Jen tak lze pochopit sebe sama, svoji (pomíjivou) existenci v historickém a společenském měřítku i zákonitosti společenského vývoje; jen tak se také lze za všech okolností správně orientovat a rozhodovat.
Protože politik se stýká s širokým okruhem osob (včetně nejrůznějších věřících i ateistů), musí znát Bibli (Starý i Nový zákon) a perspektivně i Korán, musí být orientován v antické filosofii, konfucianismu, buddhismu i islámu a musí znát teoretické základy fašismu i marxismu-leninismu. Stejně tak by měl mít základní znalosti psychologie (eventuálně i typologie a grafologie) a měl by být schopen rozpoznat skrytou motivaci lidského jednání. Jednooborové znalosti k úspěšné politické činnosti nestačí, protože svádějí k chybným rozhodnutím.
„Nejlepší sultán je ten, který často sedí ve společnosti vzdělanců, a nejhorší vzdělanec je ten, který často sedí se sultánem.“
(Sujfán as-Saurí – 8.stol.n.l.)
Poznání pravé skutečnosti (objektivní reality) vytváří základ pro správné (tj. mravné) myšlení, mluvení a jednání – tj. pro vysokou mravní vyspělost.
„Milovat studium znamená blížit se k poznání.
Usilovně se snažit znamená blížit se k lidskosti.
Znát stud znamená blížit se statečnosti.
Kdo má toto trojí, ten ví, jak vládnout lidem.
Kdo ví, jak vládnout lidem, ví, jak spravovat Podnebesí, stát i rodinu!“
(Zakladatel konfucianismu Kchung fu-c´ /Konfucius/ - 552-479 př.n.l.)
Podrobná znalost historie poskytuje zejména tyto politické vědomosti:
a) o úspěšných (osvědčených) a neúspěšných (neosvědčených) formách vlády,
b) o cyklické přeměně jednotlivých společenských systémů,
c) o příčinách společenských krizí,
d) o životních poklescích a politických chybách bývalých politiků a vládců, které vedly k jejich neoblíbenosti a pádu,
e) „není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“.
f) „nevděk světem vládne“ a „všechna sláva polní tráva.“
„Snaž se vyrovnat svým předkům, těm, kteří žili před tebou. Pohleď, jejich slova přetrvávají v knihách; otevři je, čti a obnovuj jejich znalosti; obratný člověk se tak stává vzdělancem.“
(Naučení faraona Chetiho III. jeho synu Merikaréovi – 21.stol.př.n.l.)
„Nezapomeneš-li staré děje, stanou se učitelem tvých pozdějších činů.“
(Čínský filosof S´-ma Čchien – 145-90 př.n.l.)
Rozsáhlá znalost nejrůznějších filosofických učení pak umožňuje:
a) rychlou orientaci v tom, co je dobré a zlé, pravdivé a nepravdivé, rozumné a nerozumné, spravedlivé a nespravedlivé, poctivé a nepoctivé, slušné a neslušné, přiměřené a nepřiměřené, podstatné a nepodstatné apod.
b) rychlé vyhodnocení úplnosti, pravdivosti a mravní kvality vnímaných informací,
c) rychlé vyhodnocení intelektuální a mravní kvality lidí, se kterými se stýkáme, jakož i jejich skrytých úmyslů (tj. skutečné motivace jejich činů),
d) správné (tj. mravné) rozhodnutí, které umožňuje správnou řeč i správné jednání.
„Člověk se nesmí unáhlovat. Donese-li se králi nějaká zpráva nebo předloží-li se mu, je třeba postupovat s rozvahou, aby pravda vyšla najevo a bylo možné rozlišit lež od pravdy, neboť nerozvážnost je rysem práce slabých a ne silných.“
(Nezámolmolk – Pojednání o politice)
„Koho vědomosti jsou neúplné, nedojde nikdy poznání Dokonalého Člověka.“
(Sün-c´)
„Není lepšího přítele na světě pro člověka než vědění. Vědění je lepší než pokladna, neboť pokladna se musí střežit, ale vědění střeží tebe samotného.
(Arabský mudrc Luqmán – 8.stol.n.l.)
„Hloupost je dnes všeobecnou chorobou krajin pod Nebesy. A největší bídou lidských tvorů. A převelikou pohromou jejich žití.“
(Sün-c´)
„Všeliký zlý úděl, jakýkoliv je na tomto světě nebo na onom světě, má svůj kořen v nevědomosti a v nakupení touhy a žádostivosti.“
Buddha – 563-483 př.n.l.)
Dobrým ani osvíceným politikem proto nemůže být ten, kdo má záporné povahové vlastnosti (nectnosti), jehož mravní a případně i intelektuální výchova byla zanedbána, kdo si sebekriticky neuvědomuje své nedostatky a potřebu sebevzdělání, nepodrobuje své myšlenky, řeč i skutky přísné mravní autocenzuře, sám se nevzdělává ve filosofii, psychologii, historii a teorii politiky a navíc se pohybuje v nemravném a pochlebujícím prostředí, které jeho negativní sklony ještě posiluje (z takového prostředí vzešli všichni tyrani). Pokud pak byl v minulosti odstrčen z politického „výsluní“ a trpěl trýznivým pocitem zneuznání a křivdy, při případném návratu k moci si nedokáže odepřít zvýraznění své mocenské převahy, své postavení promyšleně zneužívá, usiluje o co nejvíce moci a svým bývalým, současným i domnělým protivníkům se dokáže s předstíranou vlídností i velice zákeřně mstít. Takový politik se proto často stává obecně nebezpečným.
„Zpupnost je nutno více hasit než požár.“
(Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.)
V historii lidstva jsou známi pouze tito osvícení politici a vládci, o jejichž životě a případně i díle je dostatek věrohodných informací:
- Solón (asi 640-560 př.n.l.), první athénský archont (nejvyšší úředník), zákonodárce a tvůrce athénské ústavy,
- Ptahhotep (24.stol.př.n.l.), premiér faraona Džedkaréa Isesiho,
- Pittakos z Mytilény na ostrově Lesbos (7.-6.stol.př.n.l.), samovládce a umírněný zákonodárce,
- Kýros II. Veliký (559-530 př.n.l.), perský král,
- Aristeidés (6.-5.stol.př.n.l.), athénský státník a vojevůdce,
- Archýtás z Tarentu (400 – 365 př.n.l.), pýthagorejec a místní samovládce,
- Démétrios Falérský (350 – 280 př.n.l.), péripatetik, správce Athén,
- Ptolemaios I. Sotér (vládce Egypta od r.323 do r.283 př.n.l.),
- Ptolemaios II. Filadelfos (vládce Egypta od r.283 do r.246 př.n.l.),
- Ašóka (vládl od r.273-236 př.n.l.), buddhistický král v Magadhsku (Indie),
- Milinda (2.stol.př.n.l.), buddhistický král na území dnešního Pákistánu,
- Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.), stoický filosof, regent Římské říše za nezletilého císaře Nerona,
- Marcus Aurelius Antoninus (121-180 n.l.), římský císař, poslední stoik,
- Šótoku Taiši (574-622 n.l.), japonský korunní princ, eklektický filosof (buddhista i konfucián) a tvůrce první známé ústavy.
Pozn.: pro nedostatek věrohodných informací jsou vynecháni samovládci Kleobúlos z Lindu na ostrově Rhodos (6.stol.př.n.l.), Cheilón ze Sparty (6.stol.př.n.l.) a Periandros z Korintu (7.-6.stol.př.n.l.), kteří byli v antickém Řecku řazeni mezi pověstných sedm mudrců. Mezi osvícené vládce není zařazen ani židovský král Šalamoun (10.stol.př.n.l.), který i podle biblického podání byl orientálním despotou, modloslužebníkem a nechal se ovládat svými věčně rozhádanými ženami.
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Soudce VS Praha JUDr. Ivan Elischer si přivydělával jako herec v seriálu TV Barrandov. Hrál podnikatele nakaženého virem HIV. Soudcovská unie ho pouze pokárala?! Obávám se, že jsme v tomto případě opět „jedničkou“ na světě. Kolik asi takových morálních zrůd se nachází v české justici? Kolik nevinných lidí bylo díky nim odsouzeno? Kolik vinných neodsouzeno? Jsou neomezenými a prakticky nepotrestatelnými pány nad našimi životy! Jak dlouho si naše země může ještě takovou „justici“ dovolit, aby se zabránilo anarchii?!
J.Š.
Read more...