Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Je mi úzko až stydno, z té důstojnosti a úcty, které se naučit nedají, kterou mají Angličané k ostatním  národům, když v 21. Století je Ind David Khan londýnským starostou. My Češi máme na královském Hradě  podrážku od ruského bláta.“

* * *

Pokud pomineme mravně zkažené politiky, kteří považují svoji funkci za jedinečnou příležitost ke zbohatnutí, pak mnohým politikům jde i o to, aby je lidé ctili, vážili si jich a dokonce je snad i milovali. Vůbec si však neuvědomují, jaká jsou kritéria pro získání společenské úcty.

„Vrcholná a dokonalá sláva spočívá na třech podmínkách: aby nás lid miloval, aby k nám měl důvěru a aby nás pokládal za hodné zvláštního obdivu a úcty. Důvěry můžeme dosáhnout dvěma vlastnostmi: jestliže přesvědčíme lidi o své spravedlivé a rozumné prozíravosti. Spravedlivým a věrným lidem, zkrátka poctivým mužům, se pak prokazuje důvěra tím, že je nikdo nepodezírá ze lsti a bezpráví.“

(Marcus Tullius Cicero – O povinnostech)

Mravně dokonalí politici neexistují. Pokud se pak přece jen některý politik přibližuje mravní dokonalosti, podle ustálených zvyklostí je ostatními mravně nedokonalými politiky považován za natolik nebezpečného, že je nutno jej co nejrychleji „zlikvidovat“ (tj. pomluvit, zesměšnit, křivě obvinit apod.). Ani sebedokonalejší politik proto nesmí očekávat, že se ostatní politici budou vůči němu chovat slušně, natož pak očekávat vděčnost – naopak stále musí počítat se zákeřností, nevděkem a s tím, že mu různí závistivci budou škodit. Mravný politik proto musí vykonávat svoji práci poctivě, nezištně a bez očekávání vděku, ocenění či slávy (klasická cesta karmajógy). Poctivá politická činnost totiž vždycky byla, je a bude služba nevděčná (přízeň lidu je vratká) a slávy (včetně pomníku a nošení věnců) se dočká pouze ten politik, který včas zemře, přestane překážet a „dravcům“ uvolní své místo.

Patrně i proto si mnozí politici nejrůznějším způsobem „přilepšují“ (správní rady, dozorčí rady apod.), aby si tak (ne)zasloužený nevděk anebo i zaslouženou nenávist spoluobčanů sami nějakým způsobem vynahradili. Kromě toho vytvářejí či doplňují nejrůznější „svazy známých“, kteří je v případě skandálu podpoří anebo jim zajistí „teplé místo“ mimo politiku. Jedná se o klasický příklad „corruptio pro futuro“ aneb beztrestného úplatkářství pro budoucnost (dnes je takové chování označováno jako klientelismus). Nikdo jim totiž nemůže prokázat, že za své prokázané  „služby“ něco okamžitě chtěli anebo dostali, avšak dobře vědí, že v případě potřeby se na ně ve „svazu známých“ nezapomene. Když např. v minulém režimu soudruzi chránili svého provinilého soudruha před tehdejšími vyšetřovateli SNB anebo „třídně neuvědomělým“ prokurátorem, nezřídka používali úsloví: „Na toho nám nesahejte, ten je náš!“

„Mít známosti – to je poklad!“

(čínská moudrost)

* * *

„Je mi úzko až stydno, z té důstojnosti a úcty, které se naučit nedají, kterou mají Angličané k ostatním  národům, když v 21. Století je Ind David Khan londýnským starostou. My Češi máme na královském Hradě  podrážku od ruského bláta.“

KM

* * *

Ministrem vnitra Velké Británie se stal syn pakistánského řidiče autobusu  Sajid Javid.  Jeho tři bratři jsou úspěšní finančníci a podnikatelé, také ve Velké Británii. Umíte si představit ministrem ČR člověka z jiné kulturní oblasti, např. Vietnamce? Žádný národ nemůže být dokonalý, ale píle a pracovitost Vietnamců je obdivuhodná. Stejně tak, jak se jejich děti naučili skvěle česky, kdy mnohdy předčí i české.

Po staletí se i na vedení naší země podíleli obyvatelé jiných zemí, či u nás žijící etnika ku prospěchu země a svojí prací přispívali k jejímu rozkvětu.

V naší zemi žije stále více lidí z jiných zemí. Proč asi politické strany tento volební potenciál nevyužívají a pomalu hlavní téma je pro ně jen strach z uprchlíků, kdy u nás prakticky žádní nejsou?

Proč nemají své zástupce v parlamentu? Poslance Foldynu a Feriho za ně lze považovat těžko. Teprve až budou v Parlamentu i zástupci všech větších menšin národů a etnik žijících v České republice, hájících i jejich zájmy jako rovnocenných a rovnoprávných občanů, budeme se moci považovat za demokratickou zemi.  Tak jako tomu bylo za první republiky.

Jan Šinágl, 24.3.2019

* * *               

P.S.

V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce.  Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.

Soudce VS Praha JUDr. Ivan Elischer si přivydělával jako herec v seriálu TV Barrandov. Hrál podnikatele nakaženého virem HIV. Soudcovská unie ho pouze pokárala?! Obávám se, že jsme v tomto případě opět „jedničkou“ na světě. Kolik asi takových morálních zrůd se nachází v české justici? Kolik nevinných lidí bylo díky nim odsouzeno? Kolik vinných neodsouzeno? Jsou neomezenými a prakticky nepotrestatelnými pány nad našimi životy! Jak dlouho si naše země může ještě takovou „justici“ dovolit, aby se zabránilo anarchii?!

J.Š.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)