Politici nesmějí být prchliví a nesmějí podléhat návalům hněvu a zloby. Zlost je špatný rádce, svádí na scestí a vede k neuváženým slovům i chybným rozhodnutím, která pro jejich hluboce škodlivý obsah již nelze vzít zpět.
„Mudrc se tedy nikdy nerozhněvá. Neboť rozhněvá-li se, také touží; znakem rozhněvaného totiž je, že touží způsobit co největší bolest tomu, kdo mu podle jeho přesvědčení ublížil.“
(Marcus Tullius Cicero)
Na prchlivost, mstivost a nezvladatelnou zlobu vládců a politiků mnohdy doplatili nejen oni sami, ale i jejich spoluobčané a mnohdy i celé národy. Jak je však patrno, z tisíciletých zkušeností lidstva se však až doposud žádný politik ani vládce nepoučil, což názorně vydává svědectví o jejich politické nevzdělanosti a mravní zanedbanosti. Proto i v současnosti jsme svědky toho, jak nezvladatelné záporné emoce vládců i ovládaných sužují celou řadu zemí a způsobují utrpení a smrt i statisícům lidí. I holocaust byl výsledkem Hitlerovy patologické zášti vůči Židům a jeho nezvladatelného záporného emočního přetlaku.
„Hněv překáží mysli v poznání pravdy.“ (Disticha Catonis)
„Neboť blázna zahubí rozhněvání,
a nesmyslného zabije prchlivost.“ (Kniha Jobova, V/2)
„Nesmírná hněvivost plodí šílenství.“ (Lucius Annaeus Seneca)
„Nic není ošklivějšího, než když se špatný vliv hněvivé povahy projevuje
při vykonávání nejvyšší moci.“
(M.T.Cicero – Dopis bratrovi Quintovi s pokyny pro správu provincie Asie)
„Nehněvat se, to prozrazuje někdy spíš duševní netečnost než vážnou povahu,
avšak držet na uzdě své city a svůj jazyk, když jsi rozhněván, nebo i mlčet a
mít ve své moci svá hnutí mysli a své rozrušení, to svědčí o nevšedních
schopnostech, když už ne o dokonalé moudrosti.“
(Marcus Tullius Cicero – tamtéž)
„Knížete věřících Aliho se zeptali: „Kdo je největším hrdinou mezi lidmi?“
Odpověděl: „Ten, kdo se dokáže ve hněvu ovládat a kdo neučiní to, čeho by
litoval, až se uklidní.“
Člověk s dokonalým rozumem musí být takový, aby se nerozčiloval, a pokud
se rozhněvá, musí jeho rozum ovládnout hněv, nikoliv však hněv jeho rozum.
Ten, jehož rozum ovládá vášeň, bude chtít v rozčilení utlumit city, vykoná a
přikáže to, co schvalují mudrcové, aniž by kdokoliv poznal, že se hněvá.“
(Nezámolmolk – Pojednání o politice)
Všichni vládci, vojevůdci a politici proto musí mít vždycky na paměti:
„Bez rozumu nic nemůže být správně vykonáno.“
(Marcus Tullius Cicero)
Jestliže je nějaký poslanec anebo senátor natolik arogantní a popudlivý, že to poškozuje i jeho politickou stranu, mohou jej usměrnit jeho spolustraníci a případně jej mohou i donutit k tomu, aby se vzdal funkce. Ani sebevětší blb si totiž nemůže znepřátelit svůj „svaz známých“ (pokud ovšem včas „nepřeběhne“ k jinému), protože by se mu to v budoucnu mohlo ošklivě vymstít. Zcela jiná je však situace u ministerského předsedy anebo prezidenta republiky, které lze vyměnit pouze ve volbách anebo v krajním případě masovým projevem (ne)vůle lidu („hlas lidu, hlas boží“ – „vox populi, vox dei“). Pokud je tedy z vůle manifestujících lidí patrno, že míra jejich trpělivosti už přetekla a přejí si odchod dominantního politika, který se neumí chovat a ztratil jejich přízeň a důvěru, pak dotyčná osoba nesmí podlehnout hněvu, nesmí urážet záporně naladěný dav, nesmí mobilizovat své příznivce a zejména nesmí vyprovokovat násilí, jak se tomu v poslední době děje např. ve Venezuele. V nedemokratických zemích pak musí urychleně najít společensky akceptovatelného nástupce, který dokáže uklidnit zjitřené vášně, a v zájmu sebe samotného, své rodiny i svých spoluobčanů musí včas rezignovat a případně i emigrovat, než ho rozezlení občané k rezignaci přinutí anebo jej nakonec i zabijí (a možná i s celou jeho rodinou). V minulosti se to stalo již mnohokrát a patrně se to bude ještě mnohokrát opakovat. Historia magistra vitae est.
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Jan Šinágl, 9.6.2019
Read more...