… Co se teď stane? Paní Sosnarová už nebude jezdit po přednáškách a ve stylu Eskymo Welzla působit na své posluchače. Její nakladatel pan Jiří Brauner má pošramocenou reputaci. Kdo má z této věci prospěch? Cui bono?
Nejhorší je však ztráta sociálního cítění tam, kde byste to nečekali. I historik je odpovědný za to, co napíše, o to víc, je-li to v případě, kdy může někoho poškodit. Popření části života jedné staré a odvážné ženy (o čemž svědčí její účast v DVTV u paní „profesorky“ Drtinové) je alarmující.
Upozorňoval na to, pokud vím, již v roce 2008 Adam Drda a pokud vím i její kritik Vladimír Bystrov, který se jÍ před svým skonem osobně omluvil.
Černobílé hodnocení celého případu je totiž typickým příkladem totalitního přístupu, a to by se ÚSTRu nemělo stávat. Pokud nejsme schopni tolerovat individuální život jedince, vzít jeho osud na vědomí, a nahrazujeme ho popřením, dohadováním, či monopolem na pravdu, svědčí to o tom, že jsme zůstali jednou nohou stále vězet „před Listopadem“.
Nebo si snad vezmeme „na triko“ popření života ženy, která byla zadržována ve svých nejkrásnějších letech (14-34 let věku) neoprávněně v SSSR, nasazována na různé druhy nucených prací, a to i několik let po příchodu do Čech? Při těchto pracích, ať už v gulagu nebo v továrnách na Urale, přišla o prsty na ruce a málem o celou paži. Žena, kterou její manžel obdivoval za to, že uměla řídit kombajn. Žena žijící na jihomoravské vesnici, která se bojí, že se jí její malý svět zhroutí.
Má sedlácká babička mě učila vážit si lidí, kteří pracují rukama, manuálně, a ctít tím i jimi vykonanou práci. Kouknu-li se na ruce paní Sosnarové, musím dát své babičce za pravdu…
… „Věra S. vypráví o svém pobytu v Gulagu historky, které se mi zčásti zdají přitažené za vlasy (vycházím z odborných prací, jež jsem na toto téma četl). Současně vím, že se teoreticky stát mohly a že naděje na získání věrohodných ruských archivních materiálů, které by aspoň zmapovaly její pobyt v lágrech, je minimální. Nikdy bych si netroufl tvrdit, že Věra S. lže. Do Ruska ji zavlekli, když jí bylo čtrnáct, zemřela jí tam za velmi podivných okolností maminka, a jestli prožila jen malou část toho, o čem mluví (kupříkladu opakované znásilnění), muselo ji to psychicky strašlivě poznamenat. Její vyprávění může být přepjaté, může si myslet, že prožila věci, které se jí v noci zdály, historik by měl s jejím svědectvím zacházet opatrně. Ale je to zároveň důvod, proč jí nedat odškodnění? Český stát, respektive ČSSZ, může těch pár set tisíc (možná milionů) skoro osmdesátileté Věře Sosnarové upřít – podle zákona to asi bude v pořádku. Může se ovšem také strašně seknout – veřejně udělat lháře z trýzněného člověka a tím jeho utrpení korunovat. Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že riziko té druhé možnosti za těch pár korun nestojí.“
Věra Sosnarová však po českém státu nic nechce.
Petr Zemánek, kastelán hradů Žebrák a Točník
Celý článek: https://hlidacipes.org/i-historik-muze-zustat-clovekem-ke-kauze-gulag-a-vera-sosnarova/
J.Š.
Read more...