V sobotu 10.8.2019 nabídla ČT dva skvělé dokumenty: první český Putování po Nizozemsku inspirované Čapkovým cestopisem za bojovníky s mořským příbojem a podnikateli, kteří vytvořili z malého království obchodní velmoc (Cesta vody, obrázky z Holandska - od 11:35 hod., 36 min., trvale v iVysílání). Druhý francouzský: Země našich západních sousedů se potýká s dědictvím rozděleného a opět sjednoceného státu, využívá supermoderní technologie a uchovává své tradice. (Jeden den v Německu – od 13:55 hod., 85 min., v iVysílaní k dispozici už jen 3 dny!). Oba doporučuji! První končí textem Karla Čapka:
„Stane-li se kolo do té míry národním zvykem jest nutno uvážit jaký asi má vliv na národní charakter i když shledávám poněkud nepřirozeným aby člověk zároveň seděl a kráčel, ale může to mít vliv na tempo a vývoj národa. Je možno pomalu šlapat a přitom se dostat rychle dopředu. Je to vidět na tom, jak daleko se ti Holanďané dostali, ačkoli šlapou skoro jako ve zpomaleném filmu. Holandsko není pyšné, je dokonce jaksi pyšně nepyšné. I ti nejblahobytnější lidé se s paličatostí upnuli na vnější střídmost svých prapředků. Amsterdam jako městský stát existuje dlouho a dlouho už nemá zapotřebí stavět honosné paláce, sochy a obchodní centra. V této zemi se lidé po staletí plahočili, aby se udrželi nad vodou. Když se něco pokazilo, zahynuli všichni společně. To vše dalo Holanďanům přirozený pocit občanství. Tato země je skutečně jejich. Když člověk prochází Holandskem, vzpomene si na jeden nadaný, stejně velký národ který na to zrovna nemá, ale přesto by chtěl imponovat světu tu svými kšefty, tuhle něčím velikánským, který si naříká na malé poměry a chtěl by se vytáhnout nad svá vlastní měřítka. Často má pomícháno hokynářství a velkopodnikání. Tak trochu ve všem, jako by mu chyběl velký a spolehlivý metr. Jeďte se podívat na ten holandský. Jsou na něm také centimetry a milimetry.“ To napsal Karel Čapek před třemi čtvrtinami století.
Co dokázalo válkou zničené Německo a co Československo válkou nezničené, mluví samo za sebe. Už první věta autorky projektu větrných elektráren na moři: „Raději se dívám na větrné elektrárny než na atomové a uhelné“, je hlubokým poselstvím nám všem a ukázkou vyspělosti země, která nám může být v mnohém příkladem.
Škoda, že takové vynikající dokumenty veřejnoprávní ČT vysílá v nejméně sledovaném dnu a čase, zato zločiny nacismu nám připomíná dnes a denně v nejlepších sledovacích časech. Vedení ČT je zřejmě ještě plně zaujato událostmi a zločiny II. světové války, především nacistickými zločiny… Komunistické jsou připomínány stále méně a když, tak také v nejhorších vysílacích časech…
Jan Šinágl, 18.8.2019
Komentáře
Karel Mrzílek
Karel Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.