Svoboda projevu znamená svobodu vyslovovat ty názory, s nimiž nesouhlasíme: názory, se kterými se ztotožňujeme, žádnou ochranu nepotřebují. Není-li společnost schopna tolerovat, aby ve veřejném prostoru zaznívaly provokativní politické názory, není hodna nazývat se společností demokratickou.
* * *
Dnes odpoledne zazněly u Obvodního soudu pro Prahu 2 závěrečné řeči šesti obžalovaných v těžší větvi velkého čarodějnického procesu; uvádíme pro referenci poměrně obsáhlý závěrečný návrh, který za své tři klientky B., B. a C. přednesl Robert Cholenský. Rozsudek bude vyhlášen příští pátek ve 13.30 hod.
Od senátu, jemuž předsedá Iva Fialová, nelze očekávat nic dobrého, přestože, jak víme, tento soud je jinak přímo semeništěm kvalitních trestních soudců (jednoho právě propustili z vězení). Soudkyně Fialová začala soudit v době, kdy soudy braly každého, a systém se jí, přestože je i odvolacím Městským soudem v Praze hodnocena jako soudkyně nekvalitní, z jejíchž rozhodnutí obstojí v odvolacím přezkumu jen zhruba třetina, bude zřejmě schopen zbavit až odchodem do pense. Ještě horším dojmem arci působili její přísedící: Ondřej Neziskový Načeradský se vůbec neměl přísedícím stát a Alena Čardová působila dojmem, že se právě vrátila z celopražského setkání bývalých domovních důvěrnic.
Ze závěrečného návrhu:
Společenská nebezpečnost/škodlivost jednání obžalovaných
Obžalované jsou přesvědčeny, že žalovaná trestná činnost nejenže nebyla prokázána, ale jedná se o skutky, u kterých společenská nebezpečnost, resp. škodlivost ve smyslu příslušných ustanovení obou trestních kodexů naprosto absentuje.
Ponecháme-li stranou koncert, kde není trestné jednání obžalovaných prokazováno ani nezpůsobilými důkazy fotografiemi, nebezpečným „extremistickým projevem“ měla být podle obžaloby prostá účast obžalovaných na několika veřejných shromážděních, nikdy nezakázaných ani nerozpuštěných, a organisace dvou akcí pro děti. Řekněme proto na tomto místě bez jakéhokoliv přikrašlování, že trestným má tak být fakticky jen nesouhlas s vládní politikou – že trestán má být politický disent. To je však v demokratickém právním státě nepřípustné.
Závěrem pokládá obhajoba za vhodné připomenout známé dictum, že svoboda projevu znamená svobodu vyslovovat ty názory, s nimiž nesouhlasíme: názory, se kterými se ztotožňujeme, žádnou ochranu nepotřebují. Není-li společnost schopna tolerovat, aby ve veřejném prostoru zaznívaly provokativní politické názory, není hodna nazývat se společností demokratickou.
Neboli, jak judikoval Evropský soud pro lidská práva v důležitém a často citovaném rozsudku ze dne 8. července 2008 ve věci Vajnai v.Maďarsko (stížnost č. 33629/06), ECLI:CE:ECHR:2008:0708JUD003362906,⁴ (§ 57):
“The Court further reiterates that freedom of expression, as secured in Article 10 § 1 of the Convention, constitutes one of the essential foundations of a democratic society and one of the basic conditions for its progress and for each individual’s self-fulfilment. Subject to Article 10§2,itisapplicablenotonlyto‘ information’ or ‘ideas’ thatarefavour ably received orregarded as inoffensive or as a matter of indifference, but also to those which offend, shock or disturb; such are the demands of pluralism, tolerance and broad-mindedness, without which there is no ‘democratic society’ [...]”
http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-87404
Soud dále znovu opakuje, že svoboda projevu, garantovaná v čl. 10 odst. 1 Úmluvy, tvoří jeden z podstatných základů demokratické společnost a je jednou ze základních podmínek jejího pokroku a seberealisace každého jednotlivce. S omezením daným čl. 10 odst. 2 se to vztahuje nejen na „informace“ nebo „názory“, které jsou přijímány příznivě nebo jsou pokládány za neurážlivé nebo indiferentní, nýbrž i na ty, které urážejí, šokují nebo znepokojují; takové jsou požadavky pluralismu, tolerance a velkorysosti, bez nichž není „demokratické společnosti“ [...]
* * *
Z „práce“ soudce se zřejmou mnohaletou demencí, která jeho okolí nevadila…
Jan Šinágl, 19.9.2019
Read more...