Již delší dobu jsme názoru, že tak jako existují národní poklady (příkladmo řitecká pěnice Helena), měla by být kodifikována a formalisována i národní neštěstí, případně přímo národní pohromy; první takovou by se mohla stát ombudsmanka Anna Šabatová. Neznalost práva a jeho principů i absolutní odtrženost od praxe vedou k tomu, že team levicových aktivistů, tento úřad momentálně okupující a svou velitelku obklopující, je zdrojem neustávajícího proudu pitomostí a právních absurdit.
Poslední takovou je způsob, jak ombudsmanka (ne, nebudeme používat žádná pejorativní označení jejího úřadu v případě, že je zastáván ženou, jakkoli zasloužená a pertinentní by v tomto kontextu snad byla) vyhodnotila podnět týkající se toho, že policie pomocí dronů vyhledává v přírodě nelegálně tábořící osoby. Podle veřejné ochránkyně je to prý v pořádku, protože policie hledala lesní požáry a táborníky objevila jen jako vedlejší produkt této své hlavní činnosti.
Kdyby Šabatová znala aspoň základní principy ústavního práva, věděla by, že při ochraně před invasivními zásahy do ústavně chráněného soukromí člověka je třeba eliminovat samotnou možnost zásahu ze strany orgánu veřejné moci, nelze se spoléhat na to, že tento orgán určitou technologii nezneužije. Příkladem jsou mýtné brány, které byly instalovány s tím, že nikdy nebudou zneužívány např. k evidenci průjezdu všech vozidel (a fotografií osob, které v nich sedí), anebo, nedejbože, k měření rychlosti. První se dávno děje, druhé je připravováno na dobu po zavedení bezbranového mýtného.
Když dáte policii drony, musíte počítat s tím, že jimi bude vyhledávat trampy, prostě proto, že to umožňují, a umožňují i mnohé další věci, o kterých ti, kteří policii používání dronů dovolili, neměli ani potuchy – a dokud bude v úřadu veřejného ochránce práv [značně neuctivý výraz vynechán], nic se v tomto směru k lepšímu nezmění.
Read more...