Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

Žádné události k zobrazení

Nejnovější komentáře

  • 21.01.2020 10:14
    Jó paní Mülerová kéž byste měla pravdu. Komunismus je chobotnice.

    Read more...

     
  • 03.01.2020 20:21
    Souhlasím s Vámi, že je u nás přepohádkováno. K tomu by se ...

    Read more...

     
  • 03.01.2020 14:46
    Putin prohlásil: „Rusko musí kromě Avangardu vyvinout ...

    Read more...

     
  • 03.01.2020 12:10
    Právě jsem si přečetl Vaši novou zásilku, ze které je ...

    Read more...

     
  • 28.12.2019 12:55
    Pane Jerry, takhle si to vykládat, to je typický příklad ...

    Read more...

     
  • 27.12.2019 14:21
    Také za totality nebyla nouze o pohádky vznikající z bratrského ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Život není jen bezbřehý, primitivní konzum. Tak do práce, než zničíme sami sebe, svět a dočista zblbneme!

* * *

Z článku Češi by se měli léčit ze závislosti na pohádkách - jsme jedinou zemí na světě, kde o svátcích sledují dospělí pohádky, a to i v hlavním vysílacím čase…

A pak tu máme našeho hloupého Honzu. Po Švejkovi a Cimrmanovi je to v podstatě třetí autista mezi nejoblíbenějšími českými fiktivními hrdiny. Je líný, tupý a nevzdělaný, ale nakonec se mu povede všechny přechytračit. - Výtečný vzor pro mládež. A my hloupého Honzu milujeme! Avšak když nám TOHLE tlačí pohádky od dětství do hlavy, lze se divit, že volíme politiky, které volíme? - Lidé se vzděláním bývají v pohádkách vykresleni jako proradní poradci, kteří roky strávené na univerzitách a čtením učených knih využívají k tomu, aby kuli nepěkné plány.

Z dalšího článku:

Je typicky české, že princ není žádný extra borec, neohrožený silák, ale spíš tak trochu ňouma?

Jo. Je tady poměrně málo hrdinských pohádek. V Princi a Večernici nebo v Princezně Jasněnce a létajícím ševci je finální akční souboj, ale jinak se většinou vyhrává vychytralostí. To je typická česká vlastnost. Kladné i záporné postavy jsou velmi vychytralé. Není tam souboj velkých principů, i zlo je většinou míněné jako hamižnost nebo sobectví, ale ne touha vládnout nebo ničit. V tom je rozdíl oproti pohádkám německým, francouzským nebo z Hollywoodu.

* * *

Veřejnoprávní  ČT se už zmůže pouze na opakování skutečné kvality (bez ideologických příměsí) jako byl film „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ z roku 1977 (Režie Marie Poledňáková. Pomáhal jí Elmar Klos, vyučený ve Zlínských filmových ateliérech firmy Baťa). Prostě člověčina, která osloví každého, ne bezduché, konzumní pořady o ničem.

Cituji dnešní LN (Marcel Kabát: Útrapy dnešních Vánoc): „Poučení, které by z příběhu mělo plynout, nedokáže při nejlepší vůli pojmenovat, a herecké výkony srovnatelné s těmi na obrazovce naposledy viděl na besídce svých dětí.“

Pohádky, pohoda, nepopudit, jsou součástí našeho charakteru. Proto si každý s námi po generace dělá co chce. Papež František v tradičním Urbi et orbi na Boží hod na ČT 2, hovořil i o osobní statečnosti, která mění svět a dějiny. Přímý přenos nebyl dokončen. Naskočila „netrpělivá“ reklama. Na ČT 1 běžela ve stejné době, jak jinak, pohádka...

Pro většinu jsou Vánoce už jenom vyprázdněným pojmem, kdy převažuje obžerství jako „vrchol“ slavení Vánoc. Totalita a následný „blahobyt“ v její režii zničily tradice, mravní vzory, mravní normy a morálku. Přestali jsme komunikovat jako lidé, jenom kolem sebe chodíme už i doma a koukáme se na různé „krabičky“ jako opice (ty už to také zvládnou). Život není jen bezbřehý, primitivní konzum. Tak do práce, než zničíme sami sebe, svět a dočista zblbneme!

 

Jan Šinágl, 27.12.2019

* * *

„Na další štaci“ o protektorátní kinematografii a národní cti. Skrytá cenzura veřejnoprávní ČT…

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (10 Votes)
Share

Komentáře   

-6 #2 Jan Šinagl 2020-01-03 20:21
Souhlasím s Vámi, že je u nás přepohádkováno. K tomu by se hodila paralela od G. B. Shawa kdy jistá přihlížející slečna odsoudila tuto jako vrcholně nezáživnou. "Plně s vámi souhlasím, madam", řekl na to slavný dramatik,ale uznejte, co my pouze dva zmůžeme proti většině?"
Tím chci říct, že většina našeho národa si to tak přeje a my, menšina, se můžeme nanejvýš těšit, že nejsme též stále tak dětinští a že víme, jak užitečněji trávit čas.
A ten L. Rieger - vážím si ho jako věhlasného obroditele, je jen škoda, že nepatřil k mladočechům. I TGM toho litoval.

J. Radvanský
-7 #1 Jan Šinagl 2019-12-27 14:21
Také za totality nebyla nouze o pohádky vznikající z bratrského přátelství za každou cenu.

Bylo nebylo zima byla.. Zlá macecha vyhnala malou Aničku, snad aby se jí zbavila, do zasněženého lesa nasbírat jahody. Maličká polozmrzlá bloudila kde by náhodou něco našla, když zaslechla z dálky tichý hovor. A když přišla blíž uviděla 12 dědoušků. Každý představoval jeden měsíc v roce. Seděli u ohýnku, povídali si. Když uviděli smutnou Aničku ptali se jí co zde v takové zimě dělá. I svěřilo se děvčátko, že ji macecha poslala nasbírat jahody. Dědouškům se zželelo děvčátka a protože to bylo 12 měsíců, jako zázrakem ji jahodami košík naplnili. Radostně šla Anička pěšinkou domů, když tu zaslechla tiché naříkání. Byl to zase dědeček a sám. A proč naříkáte dědečku, ptalo se děvčátko, proč si nejdete sednout ke dvanácti dědečkům, kteří jsou u tepla. Ale oni mě nechtějí na to děda. A proč vás dědečku nechtějí, ptalo se děvčátko? Protože já jsem taky měsíc, ale československo- sovětského přátelství.

K. Mrzílek

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)