Moc přitahuje lidi, kteří v ní vidí svůj životní cíl. Pokud zůstaneme u modelu sociálního žebříku, mám jen dvě možnosti: buď musím postupně zdolávat jeden schod za druhým, nebo jsem takový frajer, že zůstanu mimo a budu si všechno dělat podle svého. A právě tihle samostatní lidé, kterých je odjakživa všude menšina, představují sůl země. Vlastní cestou je ovšem ochotna kráčet asi tak pětina lidí, ostatní chtějí zůstat zaměstnanci, skrytými pod něčí střechou.
Tuhle jsem četl, jak nějaký muž v Hamburku vjel třikrát za sebou do slepé ulice jen proto, že ho tam opakovaně navedla GPS. Není nad imperativ, na tom stojí celé armády. Ještě horší však je, že naše společnost má tendenci nechat sebou manipulovat. Tím, jak je atomizovaná, to jde snadno, to dovolí vyrůst kdejaké podivuhodné větévce, jak říkával Karel IV. Ten nepořádek se vládnoucí vrstva snaží uregulovat stovkami zákonných opatření, místo aby spoluvytvářela společenský konsensus, který zakládá étos chování každého z nás, což následně ovlivňuje jednání celé společnosti. Nějaký soudce nedávno uvedl, že u nás momentálně existuje na 400 000 vyhlášek a zákonů, v nichž už se samozřejmě nikdo nevyzná. Taková snaha uregulovat společnost je k ničemu, bude se rozpadat dál.
* * *
To jsou ti, co dnes prohlašují, že za bolševika bylo líp. Na svobodu si totiž nezvykli. Hlásají, že jim chybí sociální jistoty, ale ve skutečnosti jim chybí vedení za ručičku, jasné rozkastování a diktát státu. Přidali se, a nemuseli nic. Kdyby se teď dalo upadnout do otroctví, většina českého národa do něj nejspíš ochotně půjde. A otroci už pak směli držkovat i ve starém Řecku.
…Instinkty. Je v nás ještě hierarchie smečky. V té vám, jakmile neposlechnete, dají po čumáku, ba mohou vás i vypudit, a kdo z nás by si to přál? Čili instinkty velí, že je přirozené, že vůdce rozhoduje o tom, kudy se půjde, s kým se budeme rvát a s kým kamarádit.
… Svým ustrojením jsou víc tvůrčí a zároveň i trochu asociální. Vypovídá o tom jiný zajímavý pokus, v němž vědci chtěli zjistit, zda lidé, kteří snáz překračují společenské normy, jsou kreativnější. Předpokládali totiž, že k tomu, abyste překročila dané hranice, musíte mít víc invence. Každý účastník dostal škatulku, svíčku a hrst napínáčků a měl umístit svíčku na zeď tak, aby vosk nekapal na zem. Polovina z přihlášených ale z tak jednoduchého úkolu propadla, ač stačí přichytit krabičku napínáčky na zeď a pak do ní dát svíčku. Vědci potom podle úspěšnosti lidi rozdělili na méně tvůrčí a tvůrčí. Všem ukázali fotografii ulice se značkou zákazu vjezdu, za níž parkovala dvě auta, a zeptali se: vjeli byste tam? Kreativnější nezaváhali: jasně, když už tam dvě auta jsou. Z čehož vyplývá, že jste-li ušlechtilý člen smečky, nebudete sice překračovat zákazy, ale taky nebudete moc tvůrčí, budete držet ústa a krok a jen tu a tam si nesměle štěknete.
… Děje se tak v každé klasické smečce, která má srozumitelnější, čitelnější strukturu, jako třeba tlupa. Vládne jí král, pod ním je šlechta, na samém dně pak póvl, proletariát se mu taky říká. Pouze samice s mláďaty se, aspoň u primátů, do politiky nemíchají. Jakmile někdo z šlechty dozraje k tomu, aby se králem stal on, vyzve stávajícího na rituální souboj. Kdo v něm vyhraje, usedne na trůn a druhý se zařadí mezi šlechtu. V Suchumi před mnoha lety udělali drsný pokus: postupně několik králů bez rituálního boje posadili do klece ve velké voliéře, odkud se museli koukat na to, jak to někdo vede za ně. Půlka z nich z toho dostala infarkt.
… Zkrátka v každé smečce, i té lidské, vládne dominance a tedy boj o vládu, podívejme se třeba na francouzskou revoluci, kde si postupně navzájem sekali hlavy. Koneckonců, dawsonovští sociologové, zastánci teorie sobeckého genu, tvrdí, že nejsme nic jiného než jednoúčelový mechanismus na pasírování naší DNA do dalších a dalších generací, že o nic jiného se nehraje, protože pokračování mají jen ti nejzdatnější.
… Ale všechno je o přežití! Vždyť i mezi šimpanzi vznikají aliance, ačkoli určitě neznají Murphyho výrok „nutnost je matkou podivuhodných kooperací“. I náš proslulý psychiatr profesor Vondráček tvrdil, že charakter je veličina titrovatelná penězi. Kdyby je měly i opice, taky by v jejich chování hrály důležitou roli. Takhle se samičkám za sex platí jen ulovenými guerézami. I v pyramidě tlupy, kde se agrese šíří odshora dolů, má král všechny prebendy, co se týče favoritek, jídla, rozhodování. Má tedy i majetek, i moc, i sexuální prioritu.
… Byl jsem před lety u toho, když na jednom kardiologickém kongresu Švédové prezentovali studii, která prokázala, že některé léky na snížení krevního tlaku působí na lidi i na primáty na různých úrovních pyramidy úplně jinak – každý z nich má totiž jiné stresové hormony a tedy i odlišné emoční nastavení. Ti na špici mají noradrenalin, cyklisti uprostřed, co se nahoru hrbí a dolů šlapou, zase mix noradrenalinu, adrenalinu a trochu kortikoidů, submisivní jedinci dole mají kortikoidy. Zatímco kortikoidní hormon je depresivní, při noradrenalinu z jedince naopak sálá síla a energie.
Proto má alfa samec automaticky charizma a tedy větší přesvědčovací schopnosti. Koneckonců, v lidské společnosti stačí, budete-li mít na sobě bílý plášť laboranta, a už se stanete autoritou mezi póvlem.
Jakmile začne bojovat o autoritu někdo jiný, vypukne boj. Ti, kdo se autoritě vzepřou s tím, že non serviant, nebudou sloužit, jsou padlí andělé. Ve švédské studii zůstával stranou jeden opičák, říkali mu filozof, co na hierarchii kašlal. Jinak jde každému o to, aby se dostal výš, ne níž. On ale žebřík k moci nepotřeboval, měl své vlastní hodnoty, ač byl opičák. Být ale všichni jako on, nedá se tlupa, a jedno jakých tvorů, nikdy dohromady. Společenství plné individualit si nedovedu představit. Jsou snesitelné řekněme v poměru jedna ku čtyřem nebo ku pěti, strašně rád se s nimi při nějaké příležitosti potkávám, ale žít uprostřed nich?! Děkuju pěkně!
Vlastní cestu volí jen pětina lidí
Nevím, nevím, i on přece jen musí s tlupou nažívat. Dopracovat se k názoru, že autoritu poslouchat nebudu, musí stát podle mě strašné úsilí. Poslouchat je přece daleko jednodušší, protože se vezete v sociálním soukolí. Pokud jste poslušná, dostane se vám podrbání, pošlou vás na stáž…
Moc přitahuje lidi, kteří v ní vidí svůj životní cíl. Pokud zůstaneme u modelu sociálního žebříku, mám jen dvě možnosti: buď musím postupně zdolávat jeden schod za druhým, nebo jsem takový frajer, že zůstanu mimo a budu si všechno dělat podle svého. A právě tihle samostatní lidé, kterých je odjakživa všude menšina, představují sůl země. Vlastní cestou je ovšem ochotna kráčet asi tak pětina lidí, ostatní chtějí zůstat zaměstnanci, skrytými pod něčí střechou.
To jsou ti, co dnes prohlašují, že za bolševika bylo líp. Na svobodu si totiž nezvykli. Hlásají, že jim chybí sociální jistoty, ale ve skutečnosti jim chybí vedení za ručičku, jasné rozkastování a diktát státu. Přidali se, a nemuseli nic. Kdyby se teď dalo upadnout do otroctví, většina českého národa do něj nejspíš ochotně půjde. A otroci už pak směli držkovat i ve starém Řecku.
Udělat si pořádek v duši je tedy nesmírně užitečné. Vezměte si, jaký nepořádek v sobě cítíte jenom proto, že v sobě nesete nějaké tajemství. Zbavit se ho je hrozná úleva. Právě proto člověk neuvěřitelně ochotně vypráví o svém průšvihu náhodnému spolucestujícímu v letadle, trenérovi v posilovně, neznámé paní v lázeňské kavárně… Kdyby holt byli po ruce faráři, vyprávěli bychom to jim.
Problémy s poslušností zjevně souvisejí nejen s naším psychickým ustrojením, ale i s uspořádáním společnosti. Jak vidíte situaci v té naší?
Tuhle jsem četl, jak nějaký muž v Hamburku vjel třikrát za sebou do slepé ulice jen proto, že ho tam opakovaně navedla GPS. Není nad imperativ, na tom stojí celé armády. Ještě horší však je, že naše společnost má tendenci nechat sebou manipulovat. Tím, jak je atomizovaná, to jde snadno, to dovolí vyrůst kdejaké podivuhodné větévce, jak říkával Karel IV. Ten nepořádek se vládnoucí vrstva snaží uregulovat stovkami zákonných opatření, místo aby spoluvytvářela společenský konsensus, který zakládá étos chování každého z nás, což následně ovlivňuje jednání celé společnosti.
Nějaký soudce nedávno uvedl, že u nás momentálně existuje na 400 000 vyhlášek a zákonů, v nichž už se samozřejmě nikdo nevyzná. Taková snaha uregulovat společnost je k ničemu, bude se rozpadat dál.
Které osobnosti ji podle vás naopak stmelují?
Třeba papež František. Myslím, že má šanci být výraznou osobností. Jde na to totiž úplně jinak, čili je fantasticky přitažlivý, a přitom nemanipuluje, alespoň zatím. Myslím, že se tak může dostat na špičku sociální pyramidy, která bude pozitivnější než moc, co tu panuje dnes.
Read more...