Stalo se tak v době, kdy režim Lidice intenzivně měnil v místo, jež mu mělo posloužit k debatám o "spravedlnosti". Do její stalinistické koncepce ale moc nezapadal příběh lidických letců (Josefa Horáka a Josefa Stříbrného), kteří bojovali ve Velké Británii. Všechny takové považovali komunisté za nepřátele a podle toho se k nim také chovali. Horák tak po válce raději emigroval a Stříbrný skončil ve vězení, z něhož se už nesměl do rodné vsi natrvalo vrátit. Svým způsobem tak dopadl hůř než lidický kat Rostock, což představuje specificky komunistický příspěvek k dějinám spravedlnosti.
Největším problémem Lidic ale je, že bezpráví v nich vesele přetrvává až do těchto dnů, takže oba letci se dosud domů nevrátili ani symbolicky. Dodnes tam nemají pomník. Jeho základní kámen byl sice před pěti lety odhalen, jenže po nastalých tahanicích zase rychle zmizel.
Na jiných místech, kde za krutých bolestí a nepředstavitelného utrpení vyhasly životy stejně nevinných, dnes ale v řadě případů nestojí nic. Vůbec nic. I třicet let po revoluci tak žijeme v zemi, která hrstce obětí přiznává výjimečné postavení, zatímco jiné mění v masu pamětníků, jejichž trýzeň nikoho nezajímá.
Celý článek Luďka Navary: https://nazory.aktualne.cz/reditelka-pamatniku-lidice-rezignovala/r~3bdeec02476411eab259ac1f6b220ee8/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
* * *
Památník Lidice: ministr kultury Zaorálek: „Nezajímá mě. Kašlu na vaše argumenty“?!
Lidice: Historie na přání, aneb dějiny se dějí a historii píší vítězové
V Osvětimi vraždili nacisté i komunisté, o komunistech se to ale neví
Read more...