Narodil se na Plzeňsku v rodině chudého horníka. Po vystudování střední průmyslové školy v Praze (studoval ji při zaměstnání) založil v roce 1898 mechanickou dílnu pro své pokusy. Mimo jiné zkonstruoval a postavil největší letadlo v Rakousku-Uhersku, první let ale provedl bez jeho vědomí mechanik a po havárii zbyl nepoškozený pouze motor, který byl darován českému letci Čihákovi. Zabýval se vývojem motorů, které vyráběl ve své dílně v Nuslích (Jaromírova ulice), v roce 1915 předal francouzské rozvědce své plány na raketové torpédo. V roce 1928 se proslavil raketovými pokusy, 2. března 1930 vypustil osm raket do výšky 2000 m z pláně u hřiště SK Nusle nad Nuselským údolím. Prováděl se svými raketami několikakilometrové přelety mezi bývalými lomy poblíž řeky Sázavy na Benešovsku.
Zkonstruoval člun s reaktivním pohonem a prováděl s ním pokusné plavby na řece Berounce. Poslední jeho konstrukcí byla série pokusů s padákovým systémem, ale dokumentace se nedochovala, v závěru svého života byl pronásledován komunistickým režimem, s nímž odmítl spolupracovat.
Více záznamů o jeho činnosti lze nalézt v muzeu raketové techniky v USA, o jeho životě byl natočen výukový film pro střední školy, který obsahuje velké množství dobových materiálů (byl ke zhlédnutí v archivu dnes již zrušeného Středoškolského televizního studia při Střední průmyslové škole Na Třebešíně v Praze).
V obou světových válkách se zapojil do odboje, za první světové války se zabýval špionáží a realizoval několik odposlechů přímo na telefonním vedení nepřítele. Na jaře 1918 se mu podařilo objevit tajnou vládní telefonní linku spojující Vídeň s Berlínem. Po zbytek války ji odposlouchával a získané informace předával odbojové organizaci Maffie, usilující pod vedením T.G. Masaryka o zřízení samostatného československého státu.
Období druhé světové války prožil v anonymitě, neboť byl již znám svými pokusy s raketami a odmítl se podílet na zbrojním programu Třetí říše. Vyvíjel a úspěšně vyzkoušel protitankovou raketu, jejíž plány poslal prostřednictvím odboje do Londýna, cestou se ale ztratily. Během Pražského povstání bojoval proti Němcům a byl těžce raněn.
Od roku 2012 je po něm pojmenována základní škola v Dolní Bělé, do níž Očenášek chodil. V té době se však škola nacházela v místě dnešního obecního úřadu, nesoucí dnes pamětní desku s Očenáškovým jménem. Škola byla na ZŠ a MŠ Ludvíka Očenáška přejmenována k výročí od 60 let jejího založení a 140 let od narození Očenáška.
Od srpna 2000 nese jeho jméno planetka s katalogovým číslem 61404.
Pamětní deska
Usedlost Demartinku a Očenáškovo odvážné počínání připomíná pamětní deska. Původně byla umístěna na sloupu zahrady usedlosti Demartinka, kam ji nechala iniciativně instalovat v roce 1936 Obec pražská. Po zboření Demartinky v roce 1980 byla pamětní deska přemístěna na podezdívku plotu zahradní zdi sousedního domu (Pod Klikovkou 1916/2, Praha 5 Smíchov), který je dnes sídlem velvyslanectví Litevské republiky.
V TÉTO ZAHRADĚ USEDLOSTI DEMARTINKY ZŘÍDIL ZA SVĚTOVÉ VÁLKY LÉTA 1918 SE SOKOLSKOU ODVAHOU VYNÁLEZCE LUDVÍK OČENÁŠEK TAJNOU TELEFONNÍ STANICI A NA VOJENSKÉ LINCE VÍDEŇ – BERLÍN ZACHYCOVAL ROZHOVORY, KTERÉ OZNAMOVAL MAFII. — Pamětní deska
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_O%C4%8Den%C3%A1%C5%A1ek
Před 90 lety vyzkoušel vynálezce Očenášek v Praze vlastní rakety
Jedním z průkopníků raketové techniky v Čechác a vynálezcem širokého záběru byl technik Ludvík Očenášek, který 2. března 1930 na pražské Bílé hoře vystřelil osm raket vlastní konstrukce (poháněných střelným prachem). Jedna z nich dosáhla výšky kolem dvou kilometrů a zpátky se vrátila na padáku. O Očenáškově úspěchu tehdy referoval i newyorský deník Sun. Válka a později komunistický režim ale uvrhly jeho jméno téměř v zapomnění. Vystudoval průmyslovou školu. V roce 1898 si založil mechanickou dílnu, kterou brzy rozšířil na elektrotechnický závod se stovkou zaměstnanců. V témže roce sestrojil i první český monocykl - jednokolo. V roce 1906 zkonstruoval letecký hvězdicový rotační benzinový motor, který v roce 1910 použil v jednoplošníku vlastní konstrukce.
Koncem roku 1933 nastoupil do funkce vedoucího konstrukce automatů u firmy Baťa. Vyvíjel pro ni hydrodynamický člun na reaktivní pohon s nízkým ponorem; nakonec však zůstalo jenom u zkušebního prototypu. Po druhé světové válce už Očenášek konstruoval jen drobnosti - například krabičky na masti a krémy, vylepšené tlumiče zbraní, stroj na odpočítávání tablet. Zemřel 10. srpna 1949 v obci Dražeň na Plzeňsku. ČRo, 1. 3. 2020
* * *
P.S.
Kolik z nás tohoto vynikajícího Čecha dnes zná? Proč se o něm nenatočil film, který by sloužil jako příklad mladým? Dodnes působí dědictví totality, kdy se její pohrobkové opět snaží dostat k moci. J.Š.
Read more...