Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Vše se tudíž zdá směřovat k jedinému možnému řešení krise, ke státnímu převratu: buď budou tyto nároky anulovány mocensky, což způsobí zánik právního státu v podobě, jak jej známe, anebo bude fakticky zabráněno je vznášet stejným mechanismem, který funguje v případě povinného zahalování, tedy přímým donucením ze strany státem organisované lusy; ano, přesně takové, která v květnu 1945 počala okrádat, vraždit a vyhánět sudetské Němce, a kterou se pokusili v listopadu 1989 zmobilisovat komunisté, domnívajíce se, že se takto podaří zastavit masové protesty. …

… To jsou důvody, proč se domníváme, že nejhorší důsledky koronavirové krise nebudou ani zdravotní, ani ekonomické, ale právní a politické, a že jedinými dvěma možnými vyústěními této krise je buď Výmarskou republiku připomínající chaos, anebo nová diktatura, po které ostatně podle průzkumů již stejně většina populace volá. …

* * *

Koronavirus? Volejte advokáta!

Jeví se nám dosti zvláštním, že zatímco u jiných mimořádných událostí, jako například dopravních nebo průmyslových nehod, rozkolů a sporů mezi obchodními partnery, případně rozpadu manželství, jsou právníci mezi prvními, na jejichž pomoc spoléháme a na něž se obracíme, v případě současného koronavirového ohrožení vznikl dojem, že právo vypuknutím pandemie zaniklo, že je to něco, co zde máme pro klidné doby, kdežto nyní je třeba jednat. Čím rychleji a rozhodněji, tím lépe.

Opak je arci pravdou: vyhlášením nouzového stavu nepozbyl platnosti jeden jediný právní předpis a nepřestala fungovat ani jediná instituce, povolaná k tomu, aby našim právům poskytla ochranu. Nouzový stav byl vyhlášen v rozporu s výslovným zněním zákona, který vyžaduje, aby bylo vymezeno území, na němž platí, a zejména, aby tento stav vyhlašující akt obsahoval taxativní výčet, která práva budou omezena a které zvláštní povinnosti uloženy. To je podstatnou náležitostí takového usnesení a absence onoho vymezení činí usnesení vlády nezákonným; každý, kdo je jím dotčen, je tak aktivně legitimován podat buď správní žalobu, anebo přímo ústavní stížnost; nevyčerpání opravných prostředků je zde dostatečně odůvodněno obecností ohrožených základních práv, která jsou ve hře [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Takové žaloby a ústavní stížnosti již byly podány např. Davidem Zahumenským, budiž však poznamenáno, že i kdyby některý ze soudů vyhověl, vláda druhý dne přijme nové, opravené usnesení, a jen si tak usnadní cestu k prodloužení nouzového stavu, které by jí jinak musela schválit Poslanecká sněmovna. Význam bude takové rozhodnutí mít jen pro ty, kteří se během nouzového stavu dopustili deliktního jednání: řízení o něm bude muset být buď zastaveno zcela, anebo vedeno s přihlédnutím k tomu, že se tak nestalo v době nouzového stavu.

Poněkud nadějnějším se jeví napadnout některá dílčí opatření, která buď a limine nedovoleně anebo disproporčně zasahují do práv obyvatel této země, ať občanů nebo cizinců, kteří zde legálně pobývají. To se týká zejména opatření, jímž byl zakázán volný pohyb. Svobodu pohybu, včetně svobody opustit Českou republiku, lze pouze omezit, nikoli zakázat, a toto opatření, ač jeho cíl je legitimní, nemůže před soudem obstát. Mezi opatření, která jsou zjevně disproporční, patří příkaz zakrývat si kdekoli mimo své bydliště nos a ústa: následky takového paušálního nařízení jsou horší než nepatrné snížení risika šíření nákazy – povede to k oslabení imunity a k dalším nepříznivým zdravotním následkům, nehledě na to, že platí-li příkaz všude mimo bydliště, takto omezená osoba se nemůže kupř. v práci legálně ani najíst a napít.

Paradoxně nejhorší ze všeho je však vládní iniciativa směřující k tomu, aby se podnikatelé postižení nouzovým stavem nemohli domoci práva na náhradu ušlého zisku. Morální či pseudomorální argumenty typu, že jde o jakési černé pasážery, neobstojí, protože opatření proti pandemii směřují k ochraně celé společnosti, nikoli jen omezovaných jedinců, a celá společnost je proto povinna nést následky solidárně. Lze to připodobnit k situaci města, jehož obyvatelé se rozhodli čelit záplavám tím, že nad městem postaví přehradu. Ta bude chránit všechny a všichni se proto z místních daní musejí podílet na vykoupení pozemků pod ní: nelze spravedlivě argumentovat tak, že se jejich vlastníci musejí obětovat pro blaho celku.

Proč se domníváme, že právě tento aspekt je ze všeho nejhorší? To je prosté: odmítne-li stát odškodňovat tyto podnikatele dobrovolně, zahltí se po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání soudy lavinou žalob v rozsahu, který místní justice nepamatuje, a soudy, které budou i tak čelit náporu nově napadlých žalob pro neplacení a následných exekucí a insolvencí, nebudou s to projednávat nic jiného. Vzpomeňme na restituční spory, z nichž některé nejsou uzavřeny ani po třiceti letech – a toto bude ještě mnohem horší.

Vše se tudíž zdá směřovat k jedinému možnému řešení krise, ke státnímu převratu: buď budou tyto nároky anulovány mocensky, což způsobí zánik právního státu v podobě, jak jej známe, anebo bude fakticky zabráněno je vznášet stejným mechanismem, který funguje v případě povinného zahalování, tedy přímým donucením ze strany státem organisované lusy; ano, přesně takové, která v květnu 1945 počala okrádat, vraždit a vyhánět sudetské Němce, a kterou se pokusili v listopadu 1989 zmobilisovat komunisté, domnívajíce se, že se takto podaří zastavit masové protesty.

To jsou důvody, proč se domníváme, že nejhorší důsledky koronavirové krise nebudou ani zdravotní, ani ekonomické, ale právní a politické, a že jedinými dvěma možnými vyústěními této krise je buď Výmarskou republiku připomínající chaos, anebo nová diktatura, po které ostatně podle průzkumů již stejně většina populace volá.

https://paragraphos.pecina.cz/all/uvahy-a-komentare/koronavirus-volejte-advokata

J.Š. 30. 3. 2020

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)