Včera v Událostech ČT byla o Tomáši Sadílkovi skvělá reportáž, bohužel až na závěr ve sportovní části, takže v iVysílání není.
V pořadu vystoupil s pochvalou i poslanec za STAN Petr Gazdík s tím, že navrhne vyznamenání Michala Sadílka ke dni 28.října za zásluhy. Cituji jeho slova: „V těžkých časech se pozná skutečný charakter člověka. Pomoc, kterou Michal Sadílek poskytl, ukázala, že i přes svůj mladý věk je velkou osobností. Je příkladem nejen sportovcům, ale i dalším osobám veřejného života, že by měly nést spoluodpovědnost za podobu světa kolem nás. Není to jen o penězích, ačkoli půl milionu korun, které daroval potřebným, nejsou ani pro reprezentačního sportovce pouhé drobné. Je idolem mnoha mladých lidí, kteří ho sledují a berou si z něj příklad. A Michal ukázal, že díky jeho charakteru je jim dobrým příkladem hodným následování. Proto jsem se rozhodl navrhnout ho na medaili Za zásluhy.“
Platí pravidlo a pedagog Gazdík ho také jistě zná, že ten kdo chválí, má být sám příkladem. Co kdyby navrhl všem poslancům, aby se vzdali na jeden měsíc svého platu na podporu boje proti koronaviru?
Budeme-li vycházet z průměrného příjmu cca 100.000,-Kč na poslance, bylo by to 20 milionů korun. Přidat by se mohl i Senát, kde by byla suma cca 8 milionů korun.
Vyslali by tím i signál solidarity s veřejností a že nejsou v politice jen pro peníze a jsou také schopni oběti ve prospěch společnosti z jejichž daní jsou placeni. Určitě by to životní úroveň našich občanů zákonodárců nesnížilo a nedobrou pověst zvýšilo. Přidat by se mohli i soudci, včetně Ústavního soudu ČR, státní zástupci, hejtmani, starostové a všichni ministři, vyjma premiéra. Ten pracuje pro zemi bezplatně už od zvolení poslancem. Každý přinášíme oběti a reprezentanti státní moci by měli jít obyvatelstvu příkladem. Potřebný signál by měl vyslat i Hrad, ale „hodnotové signály“ které roky vysílá to činí velmi nepravděpodobným.
Několik postřehů k situaci:
Ve Velké Británii udělali v podstatě dvě zásadní rozhodnutí, kdy určily hranice mezi malými a velkými podniky. Všem je to jasné a funguje to. Zneužití pravidel a zákonů hrozí vždy, ale snažíme-li se o co největší „dokonalost“ mnoha nařízeními, je na konci zneužití mnohem větší i díky tomu, že pravidel je moc a ne každému srozumitelná, navíc si je ne každý všechny zapamatuje, tím spíše když se často mění. U nás je riziko zneužití mnohem větší než ve Velké Británii. Je to dané naší mentalitou, kdy hledáme ve většině jak zákon, předpis či nařízení obejít, místo abychom ho respektovali a systém fungoval a sloužil jak má. Ještě jsem nepoznal zemi, kde by tolik inteligentních a schopných lidí zneužívalo a využívalo své schopnosti na páchání nemorálních věcí a ještě, aby na to byli „hrdi“.
Nemyslím, že by to uměla jiná vláda v naší zemi dělat lépe. Každá by byla stejně kritizovaná. Zásadní je, že neustále konstatujeme jen následky, ale neuvědomujeme si jejich příčiny. To by mělo být po koronaviru hlavním veřejným tématem. Stále jsme deformováni dějinami, likvidace elit a potřebných vzorů.
Koronavirus lze vnímat i jak „Boží trest“. Americký spisovatel Dean Koontz napsal v roce 1981 thriller „Oči temnoty“, kde pojednává o smrtícím čínském viru s názvem Wu-chan-400! A potom chtějte vyhrát beztrestně…
Události ČT dnes také připomněli 75 narozeniny Jana Pospíšila, mladšího ze slavných, bratrů, dvacetinásobných mistrů světa v kolové. Zamlčely, že sourozenci žili ve švýcarském exilu a domů se navrátili až v roce 2005. Opět ve sportovní části, takže nejsou v vysílání, stejně jako Michal Sadílek.
Je toho hodně co napravovat. Malá ukázka, která vypovídá více než by se zdálo. Dnes jsem si šel jako obvykle pro LN do Tabáku u České pošty. Před Tabákem stálo auto s nápisem Česká pošta. Čekal jsem až řidič odejde. Přivezl tam balíky. Když se ho ve spěchu prodavač chtěl něco zeptat, odpověděl mu „Jděte do prdele.“ Konkurence, stres, nebo nespokojenost s prací či od všeho trochu? Pro mne je to selhání vedení České pošty na které nakonec doplácejí zaměstnanci i zákazníci.
Vzpomínám na své začátky ve Švýcarsku v roce 1982. Pošťák jezdil 2x denně, s úsměvem, vždy si našel čas na prohození pár vět. Jiná země, jiný mrav, jiné vedení. Máme se stále co učit!
Jan Šinágl, 25.4.2020
* * *
Budeme nosit roušky jen tam, kde to má aspoň nějaký smysl, a nedáme se ostrakisovat a šikanovat. Nikdo z nás nechce umřít na tu ošklivou nakažlivou nemoc, a nechceme ani nakazit druhé lidi, ale stejně jako před virem se musíme chránit před nesvobodou, protože ta má ještě delší inkubační dobu a nevyléčí se za dva týdny, ale někdy to trvá i čtyřicet let. https://slepeckahul.pecina.cz/all/politika/lekce
* * *
Demokratický parlament s komunisty připomíná krychli kulovitého tvaru
Read more...