Stalo se 27.dubna 1950. Karel Koželuh hrál za národní tým Československa hokej, fotbal – i za Rakousko. Byl profesionálním misterm světa v tenise a mnohonásobným vítězem velkých tenisových turnajů a nehrajícím kapitánen čs. daviscupového týmu.
Z článku na Aktuálně.cz: V New Yorku hrál před natřískanou Madison Square Garden, v Los Angeles obdivovaly jeho umění hvězdy jako Charlie Chaplin nebo Greta Garbo, základy tenisu učil tehdy malého chlapce jménem George William Bush, který se později stal americkým prezidentem. Po skončení kariéry zůstal Koželuh věrný bílému sportu coby trenér. Jeho rukama prošel i vítěz všech čtyř grandslamových turnajů Don Budge, v letech 1947 až 1949 vedl jako kapitán československý daviscupový výběr. Komunistický převrat mu sebral ochod se sportovním zbožím na Václavském náměstí, nastoupil jako tělovýchovný referent v podniku Stavobet. 27. dubna 1950 vezl Koželuha kolega z podnikové oslavy. Na zcela přehledném úseku silnice v Újezdě nad Lesy nedaleko Prahy narazili do nákladního vozu. Koželuh i řidič zraněním podlehli, záhadnou nehodu tak neměl kdo vysvětlit… Koželuhova manželka Miroslava navíc skončila na tři roky za mřížemi, komunisté ji odsoudili za přechovávání nepřihlášených šperků - zlatých trofejí a cen.
V červenci 2006 byl Koželuh in memoriam jako sedmý Čech uveden do tenisové Síně slávy v americkém Newportu. Připojil se tak k Janu Kodešovi, Haně Mandlíkové, Jaroslavu Drobnému, Ivanu Lendlovi, Martině Navrátilové a Janě Novotné.
Koželuhova praneteř Miroslava Bendlová vyhrála v roce 1975 tenisový Pohár federace, byla i v semifinále French Open.
* * *
Z Wikipedie: V roce 1938 jej zastihlo v Americe fašistické napadení Československa když se přihlásil na velvyslanectví. Požádali ho, aby zůstal jako trenér a hráč exhibičních zápasů ve prospěch Červeného kříže a československých jednotek v zahraničí. V Miami pak učil v prestižním klubu nejbohatší muže Ameriky jako Forda mladšího, Rockefellera a boxerského mistra světa všech vah Gene Tunneyho a další. Od Forda dokonce dostal za první lekci přepychový automobil. Po osvobození se i přes lákavé nabídky vrátil do vlasti a pracoval v tělovýchovném hnutí v různých funkcích. Vždy byl skromný, přátelský a nadbytkem peněz nezkažený kamarád, který byl ochoten pomoci, kde bylo třeba.
* * *
Nemohu si nevzpomenout na záhadnou nehodu prvního ředitele Ústavu paměti národa na Slovensku Jána Langoše. Také zahynul za přehledné situace nárazem do nákladního vozu i se svým řidičem poblíž Košic. Dodnes nebyla vyšetřena, stejně jako smrt Karla Koželuha. Kolik lidí si dovolilo stavět v 50. letech svůj dům podle amerického vzoru jako Karel Koželuh… Zůstal vnitřně svobodným až do své smrti!
Karel Koželuh navštívil jednou také tenisové kurty v Žebráku. Táta mi vyprávěl, jak z podání trefoval míčky umístěné v příjmovém poli za úžasu přítomných!
Na výjimečné lidi je každá země hrdá, točí o nich filmy, vydává knížky, vystupují v médiích, jsou příkladem pro mladou generaci. Takové lidi zločinná komunistická ideologie nepotřebovala. Že nejsme dodnes schopni tyto velikány naší minulosti, ať už ze sportu či jiných oblastí připomínat široké veřejnosti, je obrazem nenormálního stavu společnosti. Následky totalitního režimu budeme odstraňovat po generace, jen poctivým, každodením úsilím. Jinak se nám minulost může vrátit. Budeme-li se chovat jako dosud, tak rychleji než tušíme.
Jan Šinágl, 2.5.2020
Read more...